Fotogalerie
Praktické duchovní rady /4/ – Pravé a nepravé pokání
1J 1,7 „Jestliže chodíme ve světle, jako On je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“
Krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu, jestliže chodíme ve světle. Co to znamená chodit ve světle? Vyznat hříchy, to je první krok ve světle.
Druhým krokem ve světle je s vírou upřít svůj duchovní pohled na Ježíše ukřižovaného a přijat Jeho odpuštění. „Jestliže vyznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9) Ježíš zemřel za mé hříchy, jaké by nebyly. Je třeba cele důvěřovat Božímu milosrdenství. Ne Boží milosrdenství znevažovat tím, že budu říkat: „Bůh je milosrdný, já mohu hřešit“, to je klam. Vzpomeň si, že Bůh je zároveň spravedlivý. Bůh slíbil odpuštění hříchů, ale neslíbil ti zítřejší den. Nesmím hřešit a spoléhat na to, že Bůh je dobrý. Proti hříchu se musím postavit: Nebudu hřešit! Neexistuje! Useknout hříšnou myšlenku, pocit a přepnout na jiné myšlenky.
PREMÁRNIL SOM ŠANCU
Presťahoval som sa do iného mesta a po dlhšom čase som navštívil rodičov. S nimi bývala i moja 87-ročná babka. Približne pred rokom sme jej zavolali kňaza, pripravili sme sa spolu na celoživotnú spoveď, babka sa vyspovedala a prijala Pána Ježiša v Eucharistii. Od posledného stretnutia sa však babka veľmi zmenila: bola drobná, akási scvrknutá, ležala na chrbte s napoly otvorenými očami a ťažko dýchala. Keď som ju uvidel, nebol som schopný povedať nič okrem pozdravu: „Pochválený buď Pán Ježiš Kristus!“ Na to odpovedala len: „A-a-a…“ čo malo znamenať: „Naveky. Amen.“ Akoby ma paralyzovalo. Nemohol som sa spamätať, že tu leží moja babka, ktorá so mnou tak rada hovorila o citátoch zo sv. Písma, ktorá ma veľa naučila o Bohu, rozprávala mi rôzne príbehy plné životnej múdrosti. Predtým bola veľmi šikovnou krajčírkou… Nevedel som, čo povedať.
Sv. Korbinian, biskup Frisinský (dne 7. září)
Biskupství Frisinské v Bavořích, nyní spojené s arcibiskupstvím Mnichovským, ctí sv. Korbiniana jakožto zakladatele svého. Světec tento byl pohrobek; narodil se okolo roku 680. v Sartru (Chartres) ve Francii nedlouho po smrti otce svého, a byl na křtu sv. nazván po něm Valdegisem, ale ovdovělá matka Korbiniana přezvala ho později jménem svým. Věnovala synu horlivou péči, vychovávajíc ho vzorně, a měla z něho velké potěšení. Korbinian odrůstal v bohabojnosti a liboval si již za útlého věku ve službách Božích, v prozpěvování žalmů, v modlitbě a četbě duchovních knih. Když okolo roku 701. matka mu zemřela, byl v životě duchovním již tou měrou ustálen, že umínil si dát světu výhost. I zřídil si u starého kostelíka sv. Germana opodál rodiště svého chýši a přebýval v ní plných čtrnácte let na modlitbách, v postech a zbožném rozjímání. Věcí ku živobytí nejnutnějších donášeli mu někdejší služebníci otcovského domu jeho; ty svolával každého dne zvonkem na své poustevně, modlíval se s nimi a předčítal jim z nábožných knih. Také jiní mužové i jinoši zúčastňovali se těchto nábožných besed a Korbinian byl jim vůdcem na cestě bohumilého života, časem roznesla se pověst o svatém poustevníkovi daleko široko a zástupové poutníků ze všech stavů docházeli k němu, aby nabyli poučení, rady i útěchy a odporučili se do modliteb jeho.
Praktické duchovní rady /3/ – Úloha muže v rodině
Vy máte rodiny. Muž má být v rodině jako kněz. Má zodpovědnost za ženu i za děti. Potom bude mít vnuky, pravnuky. Tak jako Abrahám uvěřil a Bůh dal požehnání celému jeho pokolení. Každý z vás máte zodpovědnost. Rodina – to je vaše diecéze, to je vaše farnost. Zodpovídáte především za duše a nejen sami za sebe. Muž má být hlavou ženy, hlavou rodiny, má před Bohem určitou zodpovědnost. Bůh muži dává i určitou autoritu. A je třeba se učit, aby měl muž pravou moudrost. Aby se skutečně naučil bojovat proti lži, aby se naučil, jak moudře řídit rodinu, jak ji chránit. A to není jednoduché. Neznamená to jen dávat nějaké rozkazy, ale kolikrát to znamená být na kříži. Člověk často nemůže radikálně prosazovat pravdu, musí se naučit i v určitých situacích respektovat, že lidé nejsou zralí. Třeba děti, které se bouří, jsou ovládány duchem světa, kterého infiltrují. Když se jim dávají zdravé křesťanské zásady, nevoní jim to. Třeba jen takové obyčejné oblékání. Možná budete mít dcery.
V ČOM SPOČÍVA ŠŤASTIE ČLOVEKA?
Futbal bol centrom môjho života. Sníval som som o tom, že raz budem hrať za „Dynamo“, preto som každý deň poctivo trénoval. Keď pršalo alebo padal sneh – prežíval som najnešťastnejšie dni – lebo sa nedal hrať futbal. Ten bol zmyslom môjho života. Mojím futbalovým vzorom bol Blochin. Keď malo „Dynamo“ hrať v neďalekom meste, urobil som všetko preto, aby som na tom zápase bol. V mojej izbe na stene visel veľký plagát Blochina a ja som sa ako jeho veľký fanúšik predieral cez nával ľudí, aby som od neho získal osobný autogram. A tu sa stalo niečo, čo som nečakal – futbalista ma hrubo odsotil a niečo nepríjemné utrúsil na moju adresu. Vyšiel som z tej tlačenice ako obarený. V jednej chvíli sa rozpadlo to, bez čoho som si nevedel predstaviť svoj život. Bol som tak veľmi sklamaný, že som už viac nechcel byť futbalistom.
Praktické duchovní rady /2/ – Ujištění o odpuštění
Boží slovo nás všechny usvědčuje z hříchu: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ (Ř 3,23) Ale také nás, ne jedenkrát, ujišťuje o odpuštění hříchů. V 1. listě Janově je napsáno: Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1 J 1,9) Můžeme to porovnat ještě s veršem 7.: „Jestliže však chodíme v světle, jako On je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ Tedy je zde podmínka: chodit ve světle, jako On je ve světle. Jedná se zde o Boží přítomnost. Nemusím mít žádné vidění nebo zjevení, ale uvědomím si, že Bůh mě vidí a koncentruji se na tuto pravdu. To mohu i přes den, když přijde nějaká těžká situace. Zastavím se, uvědomím si Boží přítomnost a prosím Boha, aby mi dal světlo, protože nevím, co mám dělat, anebo Jej volám do této těžké situace, aby sám dal řešení. Nemusím klečet a být zavřen ve svém pokoji, ale v terénu, v té konkrétní bolesti nebo problému se zastavím a navážu kontakt s Bohem. Tak vejdu do Božího světla.
KĽÚČOVÝ MOMENT
Hľadal som zmysel života v hinduizme, jehovizme, čítal som časopisy, ktoré propagovali okultizmus, ale to všetko boli falošné cesty. V mojom srdci zostávala tma a prázdnota.
Potom som sa stretol s ľuďmi, ktorí boli kresťanmi a poznali Ježiša. Toto bolo to, čo som hľadal. Začal som čítať Bibliu, kresťanské knihy, modliť sa… Môj život dostal správny smer. Malo to však jeden háčik – bol som nepokrstený.
Zprávy 4.9.2014
…a plody uvidíte, až z času přejdete na věčnost
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Praktické duchovní rady /1/ – Jak to tedy je?
1J 3,8-9 „Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“
Toto je jeden z nejtěžších veršů Písma svatého. Možná dokonce řeknete, že to, co je napsáno, není pravda: „Každý, kdo se narodil z Boha, nehřeší.“ Teď jej porovnejte s 8. veršem z 1. kapitoly téhož listu: „Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.“ (1J 1,8) Jsou to totálně rozdílná tvrzení. A 10. verš ještě dodává: „Řekneme-li, že jsme nehřešili, děláme z Něj lháře a Jeho slovo v nás není.“ (1J 1,10) Dvakrát je zdůrazněno, že pokud někdo říká, že nemá hřích, klame Boha a činí Boha lhářem. Ale na druhé straně je v témž listu napsáno: „Nikdo, kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích“. Řeknete si: Přece všichni jsme se narodili z Boha, když jsme byli pokřtěni, když jsme uvěřili v Ježíše osobní vírou a přijali Ho za svého Pána a Spasitele.
Zprávy 3.9.2014
BOH MA POČUL
Vyrastal som v ateistickej rodine. V 15 rokoch nastala u mňa životná kríza. Hádal som sa „s celým svetom”, o učenie som nemal zájem, doma to bolo zlé. Nik mi nerozumel. Život sa mi zdal nezmyselný. Chcel som z toho všetkého ujsť, preto som začal rozmýšľať o samovražde ako o východisku z mojej situácie.
Raz sme sa boli s kamarátom prejsť a zatúlali sme sa na cintorín. Všimol som si 3 hroby, ktoré boli na samom konci akési osamotené. Spýtal som sa kamaráta, ktorý chodil do kostola, či nevie, čo to znamená. Povedal mi, že sú to hroby tých, ktorí spáchali samovraždu, a že sú oddelene ako výstraha živým, lebo je otázne, či títo ľudia budú v nebi…
