Fotogalerie
Sv. Václav, mučedník a patron český (VI. část)
Co se týče smrti sv. Václava, jest mylným mínění, jakoby byl zavražděn z příčiny politické, tedy světské a nikoli náboženské. Zlý úmysl vrahů sv. Václava byl namířen hlavně proti jeho vynikajícím ctnostem křesťanským, horlivosti pro víru Kristovu, nábožnosti, tichosti a odříkavosti. Těchto křesťanských ctností nenáviděli jeho nepřátelé. Pro tyto ctnosti byl sv. Václav zavražděn, a proto Čechové i jiné národy křesťanské právem pokládali ho za pravého mučedníka Božího, že prolil krev svou pro věc Kristovu.
Věrný panoš sv. Václava, Podiven, svědek a účastník pobožných skutků jeho, nemoha z rukou vrahů pána svého vyváznout, aneb žádaje si raději s ním zemřít, než bez něho živ býti, byl dle podání od čeledi Boleslavovy jat a za hradem Boleslavi na dubu oběšen, kde potom tělo jeho po tři roky viselo, než pohřbeno bylo na témže místě. I tohoto nábožného služebníka sv. Václava pokládal lid za muže svatého, pročež byly ostatky jeho přeneseny do chrámu sv. Víta v Praze.
Rozjímání nad J 14,20
„V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“
Jsme v Kristu a On v nás.
Ježíš řekl: „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (J 14,20)
Uvědomím si pravdy:
1) Ježíš je Bůh, a je v Otci
2) My jsme v Kristu ukřižovaném
3) Vzkříšený Kristus je v nás
Slovo života – J 14,20 (28. 9. – 12. 10. 2014)
„V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci,
vy ve mně a já ve vás.“
Nekonat pokání znamená odmítat tak draze zaplacenou spásu
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Sv. Václav, mučedník a patron český (V. část)
Když Boleslav vykonal bratrovraždu, pospíšil do Prahy zmocnit se knížecího stolce. Brzy však potom zhrozil se děsného zločinu svého a obrátil své zatvrzelé srdce na pokání. Zajisté že sv. Václav za bratra u Boha se přimlouval, neboť pokání jeho bylo upřímné. Stal se kníže Boleslav I. jedním z nejlepších panovníku českých, ačkoli pro předešlé skutky jeho a zvláště pro vraždu na svatém bratru spáchanou, zůstalo mu v dějinách příjmí Ukrutný. Lítost nad spáchanou bratrovraždou projevil Boleslav již tím, že syna, jenž narodil se mu v čas posvícení Boleslavského, kdy sv. Václav došel koruny mučednické, a jejž lid na památku těchto neblahých hodů nazval Strachkvasem, zaslíbil Bohu, řka: „Jestliže tento syn můj zůstane živ, hodlám jej z celého srdce obětovat Bohu, aby byl duchovním a sloužil Kristu po celý život za hřích můj i za lid této země.“ I stal se potom Strachkvas (Křišťan) mnichem v Řezenském klášteře sv. Jimrama. Podobně přijala nejmladší dcera Boleslavova Mlada řeholní roucho a byla první abatyší panenského kláštera u sv. Jiří v Praze.
Evangelijní psychologie (5.část)
Ježíš nás příkladem i slovem vede k opatrnosti. Abychom nebyli naivní, ale zároveň abychom nebyli egoističtí, říká: „Buďte opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ Nestačí jedno nebo druhé, musí být oboje. A co se týče moudrosti, máme Boží zákon, který Bůh dal lidstvu prostřednictvím Mojžíše. Ježíš dává tomuto Božímu zákonu správný duchovní rozměr. Ukazuje, že nestačí jen zevnější plnění zákona. Je třeba vnitřní změna a k ní člověk potřebuje přijat Ducha Kristova. Tohoto Ducha slíbil Ježíš a bez Něho je křesťanství jako ryba bez vody, jako elektrický spotřebič bez zdroje proudu, tedy nefunkční. A takovým se v poslední době křesťanství stalo, protože vyhnalo Ducha Pravdy a přijalo ducha lži – ducha antikrista. Různé filosofické škatulky, ať už jsou to například Kantovy kategorie či Marxova dialektika či Freudovo libido jsou pouze bludnými cestami. Ukazují na určitou pravdu, ale nejsou řešením a už vůbec ne východiskem. Žádná filosofie nevyjádří tajemství života, tajemství dobra a zla a nevnese pravou moudrost do lidského života. Tuto moudrost i tuto sílu dává pouze Kristovo evangelium, které je spojeno s přijetím Krista za svého osobního Spasitele i svého Pána, a s přijetím Kristova Ducha.
Zprávy 24.9.2014
Sv. Václav, mučedník a patron český (IV. část)
Jsa pravý učedník Kristův, stkvěl se sv. Václav vzácnou tichostí srdce a povaha jeho klonila se vždy ku shovívavosti a smířlivosti. Tato tichost a milostivost nepřekážela svatému knížeti nikterak, aby byl panovníkem rozšafným, a když třeba bylo i rázným. Bděl bedlivě, aby soudcové byli spravedliví i aby nepravosti a zločiny zastaveny byly. Nikdy nemlčel ke hříchům velmožů, aniž byl slabochem, neboť když jeho shovívavost a otcovské napomínání nic neprospěly, nastupoval přísně na zatvrzelé viníky. Vlídně mluvíval s vojíny a opatřoval je zbraněmi i šaty, avšak dával citelně trestat ty, o kterých zvěděl, že jsou surovci, že bez příčiny se toulají anebo po krčmách se opíjejí a takto životem svým víře křesťanské hanbu činí. Když uslyšel, že někteří lechové a vladykové znovu v zemi nešváry plodí, nekřesťansky žijí, zákony Boží i zemské přestupují a proti knížeti pikle strojí, svolal je v hromadu a učiniv k nim důraznou řeč pohrozil, že dá potrestat na hrdle všechny, kdož nepřestanou páchat nepravosti a strojit knížeti úklady.
Evangelijní psychologie (4.část)
Jaká je psychologie evangelia? Vychází z pravdy, počítá s dědičným hříchem, s hlubokou zákeřností, která je v člověku, s náklonností ke zlu, s osobními hříchy, zradou, ale také s lítostí a s lidskou upřímností. Psychologie evangelia vnáší pravý ráj a pokoj do lidské duše i do mezilidských vztahů, je spojena s ochotou přinášet oběti, která vyvěrá z čisté lásky k Bohu a plodí i čistou láskou k bližnímu. Opakem této lásky je egoismus, který je spojen s duchovní infekcí způsobující duchovní slepotu, která je zdrojem velkých omylů a utrpení.
Ježíš v evangeliu stanoví základní psychologické principy založené na spravedlnosti k sobě i k druhým. Například princip: „Co chceš, aby dělali jiní tobě, dělej nejprve ty jim, a co nechceš, aby ti jiní dělali, nedělej ani ty jim.“
Zprávy 23.9.2014
Zprávy 22.9.2014
► V Číně zavřeli dvě křesťanské mateřské školy a zatkli čtyři křesťany
► V Indii zatkli čtyři křesťanky na základě falešných obvinění
► Ve Skotsku byly dvě malé děti odebrány dědečkovi a babičce, a předány na „výchovu“ homosexuálnímu páru
Církevním kariéristům na živém Ježíši nezáleží
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
BOH CHCE KONAŤ SKRZE SV. HODINKU
Veriaci študenti sa raz za týždeň stretávali na chodbe strojníckeho internátu a modlievali sa sv. hodinku. Na tieto spoločné modlitby sme chodili i niektorí študenti z nášho pedagogického internátu. Potom nejak padol návrh, aby sme sa sv. hodinku modlievali aspoň raz za týždeň aj u nás. Poprosili sme preto vedenie internátu o študovňu, kde by sme sa mohli stretávať. Odmietli nás s tým, že je už „obsadená“ a tak nám neostávalo nič iné, len sa modliť na spoločnej chodbe, ktorá v 9-poschodovom internáte spájala dva korpusy, a kde z dvoch strán boli schody, po ktorých chodili na vyššie poschodia študenti.
Sv. Václav, mučedník a patron český (dne 28. září) III. část
Podání dí, že král Jindřich Ptáčník za krátký čas zprostil sv. Václava při poradě knížat na svém dvoře smluveného poplatku, byl dojat jeho zbožností a divem, jímž Bůh jej oslavil. Byl sv. 
Václav pozván ku společné schůzi knížat na dvůr královský, opozdil se však na modlitbách v chrámu Páně, tak že pořadnici byli nuceni na příchod jeho čekat. To zamrzelo krále, i nařídil tedy, aby shromáždění páni knížeti Václavu, až do porady vstoupí, žádné pocty nevzdali a vůbec ho nedbali. Po chvíli vstoupil sv. Václav do poradní síně, ale král spatřiv ho sestoupil s trůnu, kráčel mu uctivě v ústrety a posadil ho na čestné místo vedle sebe. A když knížata žasnouce tázali se po skončené poradě, proč král dřívější úmysl svůj tak náhle změnil, odpověděl jim: „Jakmile Václav vstoupil, spatřil jsem na čele jeho lesklý kříž a u něho anděly, kteří mně hrozili“. Tímto zjevením byl Jindřich tak polekán, že neváhal oslavit svatého knížete, jejž Bůh sám oslavil, a nad to odpustil mu prý roční poplatek a nabídl mu svou pokladnici, aby vybral si z ní několik klenotů; ale Václav nevzal si nic jiného, než rámě sv. mučedníka Víta.
Evangelijní psychologie (3.část)
Pravdivý člověk se učí z vlastních proher a z vlastních bolestí. Staví do světla své skryté, postranní úmysly, v závislosti na jakých jednal. Člověk má své dobro, svou pravdu, svou spravedlnost, své zájmy, své nároky, své názory, svou lenost… Když má udělat určitý krok, třeba splnit svou povinnost, na které jsou závislí zase další lidé a určitý proces budování dobrého díla, automaticky cítí odpor a nechuť. Student se má připravovat na zkoušku, ale je mu milejší vrtat se v internetu. Falešnou vírou se spojí s vidinou, že je pro něj dobré se teď netrápit se zkouškou a dělat něco jiného, příjemnějšího. Nechce vidět důsledky, že zkoušku neudělá, že nedokončí školu, že bude mít celoživotní problémy, že mnoho lidí zklame, že způsobí blízkým bolest. Prostě člověk nechce chodit v pravdě. Vědomě se nechá psychologicky klamat lží, která funguje sama, věří jí automaticky, nemusí se zapírat. Ale pokud má konat dobro, plnit povinnost, být zodpovědný, zde platí evangelijní psychologie – musí se zapřít. (srov. Mk 8,34)
