Ze zkušenosti celých generací Božích mužů a žen víme, že k osobnímu sjednocování se s Kristem nejvíce slouží pravidelné rozjímání o Jeho utrpení. Máme delší rozjímání o sedmi slovech, nad každým slovem se zamýšlíme 20 minut, celkem dvě hodiny dvacet minut. Věřící se tento delší způsob modlívají v pátek.

Na rozjímání o utrpení, které Ježíš prožíval v noci ze čtvrtku na pátek, který je dnem Jeho smrti, navazuje modlitba křížové cesty. Rozjímání o utrpení trvá asi půl hodiny a podobně křížová cesta také půl hodiny.

Rozjímání zde napsané trvá asi 40 minut a způsob, jakým je sestaveno, pomáhá přemáhat roztržitost při prožívání dané pravdy.

Zastavme se hlouběji nad Ježíšovými posledními slovy při ukřižování a umírání.

(Rozjímání může prožívat jedinec či malá skupina.)

„Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj.“

„Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj.“

Z čeho přichází inspirace pro smýšlení těla? Především z otráveného kořene či ložiska zla v nás a také z ducha tohoto světa, který je Bohu nepřátelský. V dnešní době se veřejné mínění bere jako norma, přestože nerespektuje Boží zákony, nepočítá s Bohem a také nepočítá se smrtí, Božím soudem a věčností, a už vůbec ne s věčným trestem či věčnou odměnou. Svět ale nemá vše zlé. Je v něm spousta neutrálních věcí, idejí, pravd, které jsou přirozeně dobré. Vše je ale zaměřeno na takový cíl, který protiřečí cestě zabezpečující věčný život. Jde o otázku pravdy a lži, dobra a zla, ctnosti a otrocké závislosti a také o vztah k sobě, k lidem a k Bohu. Svět, duch světa, spolu s egoismem zneužívá druhého k svému tzv. dobru, či spíše ke hříchu, a nazývá to lživě láskou. Objektivní pravdu mnohdy nepřijímá, ale za pravdu pokládá polopravdu, či dokonce lež. Duch světa tvoří jednotu s otráveným ložiskem v nás a také s duchem lži a smrti, kterým je ďábel. Z otráveného kořene dříve či později nakonec vzejde smrt.

„Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla,

ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha.“

„Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla,

ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha.“

Uplynulé dva týdny jsme opakovali slovo života z listu Římanům. Pravdy, které jsou zde zjevené, jsou klíčové. Život nemáme k tomu, abychom si vyhledávali jen nějakou zábavu, ale má se stát cestou následování našeho Pána Ježíše Krista. Probíhá v něm boj o to nejdůležitější, o život věčný! Náš život v čase je pouze zkouškou, zda obstojíme ve věrnosti Pánu Ježíši ve střetu se svou pýchou, tedy s prosazováním si své vůle, což nám nakonec brání v dosažení posledního cíle – života věčného. Ve křtu nám Bůh dal plnost Ducha svatého, ale i my sami jsme přijali téhož Ducha jako apoštolové a ostatní křesťané, zvláště ti, kteří chodili v Duchu a dosáhli svatosti. Svatosti máme dosáhnout i my v těch podmínkách, ve kterých žijeme. Bůh nám k tomu dal pomoc Ducha svatého a umírající Ježíš svou matku.

Pýcha je slepota a temnota. Pokora je světlo a vidění, vidění Božích věcí. V 8. kapitole Římanům se stále staví do protikladu Duch a tělo a nejen zde, také v 5. kapitole listu Galaťanům. Biblický termín tělo neznamená jen naše fyzické tělo, ale jde i o projevy tělesného smýšlení jako je nezřízená žádostivost, nečistota, projevy egoismu.

„Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti.“

„Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti.“

My žijeme v čase. Fyzickou smrtí vcházíme do věčnosti. Apoštol nám připomíná: „Vykupujte čas!“ Jak ho máme vykupovat? Tak, že chodíme ve víře, tedy v Božím Duchu, a tím zůstáváme v Kristu. Kdo zůstává v sobě, tedy ve svém rozumu, ve své vůli a ve svých citech, je pod mocí zákona hříchu. Kdo je v Kristu Ježíši, pod mocí zákona hříchu není. Celé tajemství vítězného života je vcházet ve zkoušce vírou v Krista a zůstávat v Něm. Pokud ztratíš jednotu s Kristem, podlehneš zákonu hříchu a zhřešíš. Co máš dělat? Uvědom si svou ubohost a hned konej pokání. Jak? V duchu se postav pod Kristův kříž a vyznej svůj hřích. Vírou v moc Kristovy krve přijmi odpuštění. To je první krok. Tím ale ještě nejsi v Kristu Ježíši. Musíš se vírou sjednotit s Kristem ukřižovaným tak, že Mu vydáš svou vůli. Pak už působí zákon Ducha. V tu chvíli ani hřešit nemůžeš, protože jsi svou vůlí plně ztotožněn s Kristovou smrtí, kterou On přemohl moc hříchu i v tobě.

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“

 
Tyto verše Písma z listu Římanům navazují na předcházející. V nich apoštol volá: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ V 8. kapitole je řečeno, že vysvobozeni jsou ti, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši osvobozuje od zákona hříchu a smrti. Proces našeho vysvobození se v každé nové situaci znovu a znovu uskutečňuje jedině v Kristu Ježíši.

Zákon hříchu je mašinérie, proti které jsme vlastními silami bezmocní. Zákon Ducha života působí u těch, „kdo se nechávají vést Božím Duchem, a ne tělem“ (Ř 8,1).

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

Kdo je dnes prorokem? Ten, kdo hlásá Boží pravdy, stojí za nimi a trpí pro ně. Ne každý, kdo prorokuje, je prorok. Prorokovat může i malé dítě, když pronese z Ducha Božího určitý výrok, a to buď na povzbuzení, na poučení, anebo na pokárání. Nakonec, apoštol nás v listě Korinťanům vybízí, abychom horlivě usilovali o dar proroctví. Prorokování není věštění budoucnosti. Biblický termín prorokovat znamená hlásat v Boží moci Boží slovo, a to aktuálním způsobem tak, aby se dotýkalo lidského srdce.

I dnes jsou ale falešní proroci a je jich velké množství. Na teologických fakultách jsou to liberální teologové, kteří popírají Kristovo božství, Jeho reálné a historické vzkříšení, ba dokonce i samu božskou inspiraci Písma svatého. De facto nevěří v žádný zázrak v Písmu svatém. Samozřejmě to však neřeknou narovinu, takže se zdá, jako by naopak pravdu ještě i pěkně vyjádřili, ale dvojznačnými pojmy ji tak překroutí, že ji ve skutečnosti likvidují.

„Bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

„Bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

Tento výrok Pána Ježíše je stále mimořádně aktuální. Předtím Ježíš říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.“ To znamená, že člověk se nesmí nechat zastrašit a nesmí uhnout od pravdy ani za cenu vlastního života. Příkladem jsou tisíce mučedníků. Zůstali pevní ve víře a nebáli se. Jistě, přirozeně se automaticky bojíme těch, kteří nám ubližují na zdraví, a tím více, když nám ukládají o život. Potřebujeme proto v modlitbě čerpat sílu Božího Ducha, abychom ve zkouškách obstáli.

Nyní však řešíme otázku, koho se máme skutečně bát. Bohužel, většina lidí se právě toho, před kým Ježíš varuje, nejenže vůbec nebojí, ale naopak se jím ráda nechává klamat. To je zvláštní paradox. Naše porušená přirozenost, tedy, jak říká Písmo, náš starý člověk se svým scestným myšlením, vůbec nepočítá se smrtí, s Božím soudem ani s věčností a automaticky reaguje převráceně.

„Bůh však dokazuje svoji lásku k nám,

neboť Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“

„Bůh však dokazuje svoji lásku k nám,

neboť Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“

Na co je položen důraz?

Na Boží lásku. Ve verši 5 je řečeno, že Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. Boží láska je v řeckém originále označena slovem „agapé“, na rozdíl od lidské lásky, která je označena slovem „filia“. Mezi touto dvojí láskou je rozdíl. Boží láska je dar a je bytostně spojena s Duchem svatým!. Můžeme říci, že pokud jsme v plnosti přijali Ducha svatého, tato láska je v nás a jsme ochotni být „martyres“ (svědky, mučedníky). Oheň lásky Ducha svatého nemáme uhášet lhostejností či nevěrou! Boží láska – agapé – je z naší strany spojena s ochotou všechno ztratit pro Krista.

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí

skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého,

který nám byl dán.“

Na co je kladen důraz?

Důraz je opět kladen na slovo „naděje“. Příkladem je nám Abrahám, který „v naději proti naději uvěřil“ (Ř 4,18). Tedy Abrahám počítal s tím, že Bůh je všemohoucí. Postavil se před Něj se svou bezmocností a důvěřoval, že Bůh může učinit zázrak.

Praktické využití:

Když přijde beznaděj, uvědom si Boží přítomnost i Boží všemohoucnost a několikrát ve víře opakuj: „Ježíši, důvěřuji Ti.“

V den svátku Těla a Krve Páně si připomínáme realitu, že Ježíš je mezi námi. Uvědomme si realitu tajemství vtělení Božího Slova. Všemohoucí Bůh, který stvořil miliony hvězd a galaxií, celou Zemi, dal zákony do každé buňky, který je nad časem, který byl, je, bude a je věčný, se ponížil a stal se člověkem. My máme počátek, On nás stvořil k svému obrazu. Je nám dán věčný život, ale ten věčný život je buď v nebi ve slávě, anebo v pekelném ohni, jestliže se člověk sjednotí s těmi duchy pýchy – démony, kteří se postavili proti Bohu. Náš život je zkouška, boj zla proti dobru a Ježíš nám dává do tohoto boje sám sebe za pokrm.

Bere na sebe naše tělo a stává se podobný nám, kromě hříchu, protože si nás zamiloval a chce nás vykoupit, abychom byli s Ním věčně. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Jednorozeného Syna…“ (J 3,16)

Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky.  A chléb, který já dám, je mé tělo, které dávám za život světa.“ (J 6, 48-51)

„A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.

Jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.“

A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.

Jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.

Otázka: Koho nejsme dle Ř 8,12a dlužníky?

Odpověď: ………………………………………………………………………

Otázka: Co z toho dle Ř 8,12b vyplývá?

Odpověď: ………………………………………………………………………………………….

Otázka: Co dle Ř 8,13a čeká ty, kdo žijí podle těla?

Odpověď: ………………………………………………………………………………………….

Otázka: Jak umrtvovat dle Ř 8,13b skutky těla?

Odpověď: …………………………………………………………………………………………..

Otázka: Co dle Ř 8,13c čeká ty, kdo Duchem umrtvují skutky těla?

Teď prožíváme 40 dní období velikonoční, období Kristova slavného vítězství nad smrtí a hříchem. Boží slovo nám ukazuje hlubinný vztah skrze Ducha Svatého k tajemství Kristova vzkříšení: „Ten Duch, který vzkřísil Ježíše Krista, přebývá ve vás…“ (Ř 8,11n).

Nový život – život Krista vzkříšeného se v nás má projevovat skrze Ducha Svatého. Podmínkou je, abychom chodili ve víře a abychom všechny své plány, starosti a vůbec vše odevzdávali Ježíšovi. Abychom nic nevlastnili ani své myšlenky, ani svá zranění, nedůvěry Bohu a Jeho slovu, ani sebelítosti. Všechno Mu máme dávat. On se potom bude skrze nás mocně projevovat, anebo i skrytě, ale ovoce našeho sjednocení s Ním ve víře přinese ovoce pro věčnost.

Koncem května budeme slavit svátky seslání Ducha Svatého. Kéž vás Duch Svatý znovu naplní pravou Boží radostí, svými dary a hlavně sám sebou! Nestačí přijímat dary, hlavní je přijmout Dárce. My máme být co nejvíce v Boží přítomnosti, abychom byli ve vůli Boží a rozhodovali se, mluvili a jednali ne ze sebe, ale z Boha. Toto zůstávání a chození v Bohu je podmíněno naší praktickou vírou. Skutečně, chodit ve víře jako Abraham. Víru znovu a znovu oživovat přes všechny zkoušky. Žádný projev živé víry není zbytečný a není bez odezvy!