„Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.“

„Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.“

Tyto dva týdny budeme uvažovat a připomínat si během našich sedmi zastavení toto slovo Boží. Apoštol vybízí: „Nebuďte nerozumní.“ Co to znamená být nerozumný? To znamená být neschopen kritiky a objektivní pravdy a slepě prosazovat nějaký svůj první pohled. A dále apoštol říká: „Ale hleďte pochopit, co je vůle Boží,“ v Tvém životě, dnešní den, v tvé situaci, kterou prožíváš. Máš ji prožívat s Bohem ve víře.

Drobné sebezapírání naší skryté pýchy, nerozumu, nám umožňuje chápat, co je vůle Boží. Proto buďme sebekritičtí, pokorní, neurážejme se, když nám někdo ukáže na naši chybu, nebo na to, že naše rozhodnutí není moudré.

I jako křesťané máme své různé plány, přání a představy a klademe si otázku, jaká je vůle Boží. Někdy to vypadá, že Boží vůle je skryta jako jakýsi poklad na ostrově a my máme jen útržky mapy k jeho nalezení. Je to však pravda? Skrývá Bůh své plány před tebou jako nějaké tajemství, nebo chce, abys Ho následoval a aby ses nechal vést krok po kroku?

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,

proste, oč chcete, a stane se vám.“

Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste,

oč chcete, a stane se vám.

Ježíš při poslední večeři mluví o naší duchovní jednotě s Ním. Křtem se nám dostává účasti na Ježíšově výkupné smrti i na Jeho novém životě, který je spojen s Jeho slavným vzkříšením. Křest ale sám o sobě nestačí. Aby v nás Boží život vůbec zůstal, a co víc, aby se rozvíjel, je potřebná víra, víra v Ježíšovo slovo. Tato víra je spojena s pokořováním a se zkouškami věrnosti. Je třeba si v této souvislosti uvědomit podstatu podobenství o vinném kmeni a ratolestech. Z kmene proudí do ratolestí životodárná míza, tedy tentýž Duch, který je v Ježíši Kristu, působí i v nás, pokřtěných, když vírou zůstáváme sjednoceni s Ježíšem. Ježíš několikrát zdůrazňuje, že bez Něho nemůžeme nic činit a dává svým ratolestem zaslíbení: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ Podmínkou toho, aby se něco stalo k našemu skutečnému dobru, nejen časnému, ale i věčnému, je, abychom zůstávali skrze víru v jednotě s Ježíšem. K této jednotě nám pomáhá Jeho slovo, ve kterém máme zůstávat. Nemáme ho jen slyšet, máme ho realizovat! Ono v nás má zapustit kořeny. Skrze Ježíšovo slovo máme udržovat živou jednotu s Kristem, tedy zůstávat v Ježíši skrze zůstávání v Jeho slově. Pak Ježíš říká: „Proste, oč chcete, a stane se vám“.

Někdy je třeba mnoho pracovat a není čas na modlitbu. Ale když s tím člověk počítá, pak když je čas na modlitbu, využije jej naplno. Ale i při práci je potřebné počítat s Bohem: „Pane, to je pro Tebe“. Prostě počítat s Bohem v každé věci, kterou děláme. Pokud se člověk nezastaví, ujede mimo. Ale pokud se zastaví, Bůh dá další světlo i do toho, co dělat dál. Všechny Boží věci i všechny Boží inspirace přicházejí na kolenách. Když se člověk nemodlí, nic nedostane.

Kdo se modlí, ten má vládu, protože Bůh jedná skrze něho. Je to boj s královstvím temnoty.

MARIA – n o v á   ž e n a

n o v á   m a t k a

n o v é   s r d c e

Eva je opakem Marie.

Přijímám nové srdce. Mám nové srdce. Ďáblové, zapište si to za uši! Maria je ve mně, v mém nitru. Ona je otrokyně Pána. Já jsem svým vědomím v tomto novém srdci. Ona mě bude učit, jak se stát otrokem Pána. Ona je má matka. Být otrokem Pána: „Kde je Duch Páně, tam je svoboda,“ a v ní je Duch Páně! V ní se slovo stalo tělem. Ona z Ducha počala. Ale předtím, než počala z Ducha, řekla: „Jsem otrokyně Pána.“ A to říká i nyní ve mně a já v ní: Jsem otrok Pána. Jsem jejím otrokem. Jsem otrok – otrokyně Pána /srov. Ž 116,16/. A tím jsem jen a jen otrokem Ježíšovým! Maria je otrokyně Pána, nemá žádné vlastnické právo. Vše, co má a co vlastní, není její, ale patří Pánu. Ona je Jeho otrokyní. Proto máme být otroky Marie, abychom tím pravdivěji a cele byli otroky Ježíšovými.

Proto se máme stát otroky Marie, aby ona nás naučila tomuto největšímu umění, které nikdo z lidí tak plně nerealizoval jako ona. Ona je v tom naším vzorem, naší učitelkou, naší matkou. Ona je živý vzor, skutečná matka. Hle, tvá matka!

„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,

abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,

do níž svět žene jeho zvrácená touha.“

Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,

abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,

do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Náš život je krátký, v podstatě je jen časem zkoušky, ve které se rozhoduje o naší věčnosti. Ta bude buď šťastná, anebo nešťastná navěky. Nešťastná budoucnost, tedy zhouba věčná, čeká ty, kteří pyšnou nevěrou odmítají záchranu v Ježíši Kristu. V Něm nám Bůh dal největší dar, a to abychom skrze Něho přijali novou přirozenost! Máme proto odložit tu přirozenost, která je infikována prvotním hříchem a do které je náš lidský duch jakoby oblečen. Tím byla především zatemněna naše duševní oblast, takže rozum těžko poznává pravdu, vůle se kloní ke zlu a srdce je naplněné zvrácenou touhou, která tvoří jednotu s duchem světa ženoucího lidstvo do záhuby časné i věčné. Jak uniknout této zhoubě? Musíme vírou přijmout Spasitele Ježíše Krista. Pak o nás platí: „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nezrodili ani z žádosti těla, ani z žádosti muže, ale z Boha.“ (srov. J 1,12) Tedy přijetím Krista přijímáme už nyní, i když je v nás ještě dědičný hřích, božskou přirozenost. Být účastni Boží přirozenosti, to není jen zaslíbení, je to zároveň dar, vzácný a převeliký dar.

„Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru Boží! Amen, pravím vám,

že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ – a nebude pochybovat,

ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“

Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru Boží! Amen, pravím vám,

že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ – a nebude pochybovat,

ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“

Co je víra lidská a co je víra Boží?

Víra lidská je nutná v běžném životě. Musíme věřit svědectví lidí například o Antarktidě, i když jsme tam sami nikdy nebyli. Věříme, že je tam sníh, i když jsme ho neviděli. To je přirozená víra, která se dá hmotně dokázat.

Co je víra Boží? Je to víra, která se váže na zaslíbení, které nám dal Bůh. Je to víra v Boží všemohoucnost. Bůh svou všemohoucností stvořil všechno, co je, stvořil tento svět a stará se o něj. Stvořil ho účelově. My věříme v Boha Stvořitele. Věříme i v Boha Spasitele, věříme, že Boží Syn se stal člověkem a zemřel za naše hříchy a také věříme Božímu slovu. Navíc, abychom měli Boží víru, která koná zázraky, potřebujeme k tomu dostat milost, že Bůh nám ukáže, že se chce v této situaci oslavit a že vyžaduje, abychom stáli ve víře a nepochybovali. Zkouška víry přijde na každého, proto musíme překonávat pochybnost ve svém srdci. Víra Boží je dar, který si musíme vyprosit.

„Toto je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho On poslal.“

„Toto je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho On poslal.“

Skupina lidí se jednou Pána Ježíše zeptala, jak mohou konat Boží dílo. Pán Ježíš odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho On poslal.“ (Jan 6,29) Otec žádá od lidí víru a důvěru, neboť „bez víry není možné zalíbit se Bohu“ (Žd 11,6).

Slovo života, které nyní při modlitebních zastaveních opakujeme, také vyjadřuje, že když věříme v Toho, koho Otec poslal, to je v Pána Ježíše, a to v konkrétní situaci, v konkrétním problému, Bůh odpovídá na naši víru skutkem.

Další citáty prohlubují tuto pravdu, která se vztahuje k víře.

„Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.

Apoštol Petr nás vybízí, abychom se pokořili před Bohem. Co to pokoření přinese? Především nám zprostředkuje světlo poznání, které dává Bůh. Jinak nám ho, aniž si to uvědomujeme, blokuje sebestřednost naší hříchem infikované přirozenosti, kterou Písmo nazývá starý člověk. Pokora je pravda. Pokora je vymaněním z nadvlády naší suverenity, pýchy a neochoty přiznat si vlastní slabosti a omyly. Tato egoistická suverenita nedovoluje Bohu, aby mohl skrze nás působit. Přitom největší užitek nejen duchovní, ale i jiný, bychom získali nejen pro druhé, ale hlavně sami pro sebe. Písmo říká: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“ Pokořit se před Bohem, od Něhož máme svou existenci a všechno dobré, co v nás je a co jsme vykonali, není žádným ponížením. Je to jen uznáním reality, tedy pravdy, o nás samotných. Tento postoj pokory v pravdě získáme zvláště ve vnitřní modlitbě pod Kristovým křížem. Bez pravdivé modlitby budeme utrácet život v iluzích. Ve chvíli smrti už nebudeme mít čas na pokání a vynahrazení toho, co jsme zanedbali.

„Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.“

Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

Samotný Ježíš i tobě říká: „Nazýváš mě svým Mistrem a Pánem,“ a dodává: „a já jím skutečně jsem.“

V tomto malém biblickém kurzu si můžeme projít některé citáty z Písma a zamyslet se, zda je Ježíš skutečně mým Pánem. Pokud jím není, a mým pánem je bůžek zvaný ego, musím prosit: Ježíši, buď opravdu mým Pánem! Volejme k Ježíši z hlubin srdce. Jedině tak budeme moci s kajícím Tomášem vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíši, buď skutečně mým Pánem a Bohem!

Ježíš Kristus je Spasitel a Pán! Ze všech titulů Pána Ježíše se oslovení „Pán“ stalo nejpoužívanějším, nejrozšířenějším a nejdůležitějším. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že slovo „Pán“ se stalo synonymem pro jméno „Ježíš“.

Hospodin skrze proroka Ezechiela i tobě říká: „Dám vám (ti) nové srdce!“ (Ez 36,26) Bůh slibuje, že tuto duchovní transplantaci učiní On sám. Co máme dělat my? Nic, jenom přijmout. Podepsat „pozitivní revers“ a učinit se naprosto nemohoucím, spoluukřižovaným s Kristem.

Buď jako ten, kdo leží na operačním stole a nechá se operovat lékařem, odborníkem. Není třeba Bohu radit, jak a co má dělat. On sám to učiní a nikdo jiný. Ty Mu jen dovol, aby se tě mohl neviditelně, ale skutečně dotknout.

Zde stojíme před velkým tajemstvím. Rozum se mu vzpírá a chce ho pochopit na základě hmotných představ. Avšak tu je nutné se sklonit a tuto duchovní realitu přijmout vírou. Neposkvrněné nové srdce není hmotný orgán, ale nové duchovní centrum, které můžeme přijmout a otevřít se mu jedině vírou. Je to území, kde už neplatí zákony hříchu, ale zákony Ducha milosti (srov. Ř 8,2). Je jako velvyslanectví jiného státu, jiného království, kde vládne a kraluje Ježíš.

„A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky,

jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil

k dílu služby – k budování Kristova těla.“

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly,

jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia,

jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil

k dílu služby – k budování Kristova těla.

Jde o dary a zároveň povolání, jejichž cílem není oslava jedince, ale aby ti, kteří jsou vyvoleni, byli dokonale připraveni k dílu služby. K jakému dílu služby? K budování tajemného Kristova těla.

Dříve byla mezi lidem bludná představa, že když se někdo stane knězem nebo biskupem, ovládá všechny služby, jako by byl zároveň apoštolem, učitelem, prorokem, pastýřem i evangelistou. Pokud má ale někdo důkladně sloužit jednou službou a získávat zkušenosti, nemůže se plně věnovat druhé službě.

„A nepřizpůsobujte se tomuto věku,

nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,

co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

A nepřizpůsobujte se tomuto věku,

nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,

co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Pro 20. a 21. století jsou charakteristické úžasné vynálezy, které rychle a lehko uspokojují různé lidské potřeby. Hotová jídla, rychlá komunikace pomocí internetu, okamžité poskytování informací uchovávaných v megapočítačích – to jsou znaky dnešní „instantní“ generace. Křesťan však nesmí zapomenout na to, že neexistuje cosi jako „okamžitá“, „instantní“ dospělost. Stát se křesťanem znamená začít celoživotní dobrodružství lepšího poznávání a většího milování Otce.

Slovo Boží říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2) Nenech svět, aby ti vnucoval svou formu. Kéž Bůh promění tvou mysl zevnitř, abys opravdu zakusil, že Boží plán s tebou je dobrý, děje se podle jeho požadavků a směřuje ke skutečné zralosti.