Vážený a milý Done Davide,

chtěl bych Vám, nejdůstojnějším biskupům – zejména nově vysvěceným spolubratřím – a celému kněžskému bratrstvu vyjádřit svou duchovní blízkost a plnou podporu v této tak bouřlivé a dramatické chvíli.

Zvláště jsem ocenil Váš dopis Lvovi; byl jsem dojat hlubokým kněžským duchem, který jej prostupuje.

Nemilosrdný dekret a nóta bývalého Svatého oficia svou tvrdostí vůči těm, jejichž jedinou „vinou“ je touha zůstat katolíky, opět odhalují probíhající schizma mezi papežem a samotným papežstvím: koncilně-synodální církev, která se pokouší zastínit katolickou církev.

To, co Fernández napsal na papíře, a podepsal to i nějaký vatikánský přisluhovač, jenom dokazuje, jak daleko se Vatikán odchýlil od Krista a víry.

Stálo za to vidět svěcení biskupů Bratrstva sv. Pia X.: pokoj, radost a jaká modlitba, jaká důstojnost! Nic takového v pokoncilní církvi už není vidět. A ve Vatikánu – chaos… Hnutí proto doufalo, že se to může vydařit. Ale ti, kteří chtějí sloužit Kristu, musí nést svůj kříž až do konce, tak jak ho nesl Kristus. I Jemu říkali: sestup z kříže, zachraň sebe i nás, protože my si zde chceme žít po lidsky a dělat si své věci. Ale Kristus nesestoupil z kříže a vykonal Boží vůli až do konce. Až do smrti na kříži.

„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej Ho na všech svých cestách, On sám napřímí tvé stezky.“ (Přísl 3,5-6)

Máme různé zlozvyky a sebelítosti, které nás drží. A také to je duchovním vzkříšením, když se necháme Bohem uzdravit. Předpokladem je, abychom se postavili do pravdy, chtěli na sobě vidět chyby a přiznali si je. Abychom se neurazili, ale řekli: „Ano, tak to je. Toto je má slabost.“ Abychom nepadli do depresí, ale řekli si: „Je třeba s tím bojovat. Ano, budu prohrávat, ale budu prosit Boha o světlo a sílu. Jemu dám všechny své problémy, které mám: Pane, já jsem v této věci slabý, tady neustále padám, tato závislost mě přemáhá a činí ze mě otroka. Já to nechci, ale vlastní silou nic nezmůžu, spoléhám celým srdcem na Tebe“. A potom, jak říká Boží slovo, Pán tvé stezky napřímí. My lidé pořád chodíme křivolace, ten zlý nás tahá zprava doleva, ale my máme jít dopředu a Pán napřímí naše stezky. Tak to je, ale je třeba, abychom Ho na všech svých cestách poznávali, mysleli na Něho. Když nemyslíme na Něho a nepočítáme s Ním, neuvidíme Boží zásah.

„…pamatuj na mě, až přijdeš…“ Smysl žádosti kajícího lotra není ten, aby Ježíš ihned zázračně zasáhl a pomohl mu. Jeho žádost směřuje sem: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš ve své královské hodnosti jako Král, abys začal vládnout.“ Jak aktuální je právě dnes tato lotrova prosba. My se připravujeme už 2000 let na druhý Kristův příchod. To království má přijít na tuto zem. Přiblížil se čas, toto království je přede dveřmi. Boží království je sice už zde na zemi, ale v skrytosti jako poklad na poli nebo jako zrno hořčičné. Je zde, ale většina lidí ho nevnímá, protože není v moci. Ale ono přijde v moci. Může přijít každou chvíli. Máme být připraveni, lhostejnost a nepřipravenost je trestuhodná. Ráj je něco jiného a Boží království je něco jiného. Světové události velmi rychle dozrávají.

Duchovní boj není v našich rukách, nemůžeme bojovat vlastními silami. Jsou dvě slova, která jsou klíčová k vítězství: poslušnost víry. Tak, jak je vidíme na Přesvaté Bohorodičce a stejně jako je žil Mojžíš, když měl jen zvednout hůl nad Rudé moře – ale s vírou, a moře se rozestoupilo. Ale i samotný Mojžíš se později dopustil hříchu, kvůli kterému nemohl vejít do zaslíbené země. Jaký to byl hřích? Nebyla to žádná nečistota, ale nevěra Božímu slovu. Udeřil holí do skály dvakrát a Bůh ho za to potrestal, protože chtěl zázrak vlastní silou. A právě na cestě víry si Bůh hledá lidi, skrze které může působit. Nakolik jste se naučili poslouchat Boha, natolik On může skrze vás dělat velké věci – jen natolik, nakolik jste poslušní.

Když Jan Křtitel křtil u Jordánu, přišly k němu určité skupiny lidí a položily mu otázku: Co máme dělat?

Každý z nás se ocitáme v situacích, kdy hledáme vůli Boží. Člověk nezná přesně, co dělat. Má před sebou mnoho variant. Hledá, co je vůle Boží. Nesestoupí však žádný anděl, aby nám řekl: já ti přesně ukáži, co je Boží vůle. Poznání Božího hlasu závisí od čistoty našeho srdce. U každého je to jiné a to je tajemství. Je to otázka dědičného hříchu, lidské svobody, otázka naší spolupráce s Bohem a taky otázka našich hříchů. Je to otázka velice složitá a jenom Bůh ví, proč je to tak nebo onak.

Jsme v duchovním boji. Jsme v čase, bojujeme za spasení našich duší. Na každém z nás a našem boji víry záleží, protože bojujeme i za druhé. Tak, jako skrze víru Abrahama dává Bůh požehnání mnoha pokolením, i skrze naši víru, skrze to, co děláme, Bůh dává požehnání nejen do tohoto času, ale má to dopad i na budoucí generace.

Na kříži řekl Ježíš učedníkovi: „Hle tvá matka.“ My jsme spaseni ve svatém jménu Ježíš: „Kdo by vzýval Pánovo jméno, bude spasen.“ (srov. Ř 10,13) Ježíš vzal na sebe lidskou přirozenost skrze Marii a skrze Ducha svatého. Maria není Bohem, ale je matkou Boží a je milostiplná (srov. Lk 1,48). I do našeho nitra přichází Ježíš skrze Marii a Ducha svatého. Maria nás – lidstvo – ve skutečnosti pouze ty, kteří přijali Krista, zastupuje. Ona stála pod křížem a prožívala jednotu tajemství spoluukřižování a smrti s Kristem. Ona také prožila zástupně pravdu z Ef 2,6: „Spolu s Ním nás vzkřísil a spolu s Ním nás posadil v nebesích.“ Ona prožila spoluvzkříšení s Kristem ve chvíli, kdy se jí Kristus ukázal. Písmo o této události mlčí, ale tradice ji vyznává. Do tohoto tajemství i do tajemství smrti s Kristem jsme byli naroubováni křtem. Vírou a milostí Ducha svatého mají být v nás tato tajemství realizována.

Bůh slíbil, že nám dá nové srdce i nového ducha (srov. Ez 36,26). Na kříži Bůh tuto transplantaci srdce uskutečnil skrze Ježíšovo slovo: „Hle, tvá matka“ a skrze její přijetí učedníkem. Každý z nás má být učedníkem, který odvážně stojí pod křížem jako Jan. Tam se uskutečňuje spása i transplantace srdcí.

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2:11-14)

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem.“ Kde? V Ježíši Kristu! „Vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí“, abychom nesloužili duchu světa a zlu. Ano, žádosti vládnou ve světě, ale jed dědičného hříchu je i ve mně, a když se obojí sjednotí, učiní ze mě otroka. Proto se musím vzepřít a radikálně se jich odříci: „Toto je temnota a lež, já se toho odříkám!“ Pokud se nevzepřu, zotročí mě. Zříci se bezbožnosti a světských žádostí, to je první věc, a to už je pokání. A co dělat pak? „Máme žít v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista.“ Tedy máme Ježíše očekávat.

https://vaccineimpact.com/2021/3964-dead-162610-injuries-european-database-of-adverse-drug-reactions-for-covid-19-vaccines/

24. 3. 2021

3964 úmrtí 162 610 zdravotních poškození:

Evropská databáze nežádoucích reakcí na „vakcínu“ proti covidu-19

Dr. Vernon Coleman

https://www.vernoncoleman.com/humanrace.htm

Pokud již nějaký čas čtete mé články, víte, že nikdy nepřeháním. Také víte, že za poslední rok byly mé prognózy, hodnocení a analýzy absolutně přesné.

Nyní však, více než kdykoliv předtím, potřebuji vaši pomoc. Pokud nebudeme spolupracovat, jsme odsouzeni k zániku. Potřebuji vaši pomoc, abychom pomocí tohoto článku mohli oslovit miliony. A protože mi velké platformy a mainstreamová média zamezila přístup, bez vás to nedokážu.

Jsem přesvědčen, že toto je nejdůležitější článek, jaký kdy budete číst. Musíte ho sdílet. V nejbližších dnech musíte tento článek poslat všem, kteří mají e-mailovou adresu, známým či neznámým. Pošlete ho každému novináři, jehož e-mailovou adresu najdete. Můžete ho jednoduše odeslat z www.vernoncoleman.org

Již při zběžném čtení textu encykliky „Všichni bratry“ máte dojem, že ji napsal svobodný zednář a nikoliv Kristův náměstek. Všechno, co obsahuje, je inspirováno prázdným deismem a filantropismem a vůbec ničím, co je katolické: Copak to nedělají i pohané? (Mt 5,47).

Makroskopická a rozhodně zarážející je historická falzifikace setkání sv. Františka se sultánem: Podle pisatele encykliky Chudáček »nevedl dialektickou válku a nepředkládal nauky«; ve skutečnosti slova svatého Františka, která uvádějí kronikáři, znějí zcela jinak: »Jestliže mi slíbíš jménem svým a jménem svého lidu, že přijmete Kristovo náboženství, jestliže vyjdu z ohně neporaněn, vstoupím sám do ohně. Jestliže se spálím, ať je to přičteno mým hříchům; jestliže naopak Boží moc mi dovolí vyjít zdravý a nezraněný, uznáte Krista, Boží moc a Boží moudrost jako pravého Boha a Pána, Spasitele všech.«

Nadpřirozená dimenze je v encyklice naprosto nepřítomná, stejně jako nezbytnost příslušnosti k Mystickému Tělu Kristovu, kterým je Svatá Církev, aby bylo možno dosáhnout věčné spásy.

9. 9. 2020

Arcib. Kondrusiewicz vytyčil program tzv. pobožností s cílem destabilizace a svržení zákonné vlády. Podobně i při ukrajinském Majdanu hrál klíčovou roli představitel katolické církve.

31. 8.−2. 9. 2020 proběhly exercicie pro kněze, o kterých bylo zveřejněno, že jejich středobodem byla mše s úmyslem tzv. pokojného vyřešení politické krize. De facto šlo o mobilizaci kněží, aby udržovali ducha Majdanu ve svých farnostech.

4. 9. 2020 měli setkání kanovníci grodněnské diecéze v chrámu sv. Františka Xaverského. Rovněž iniciovali lidi k tzv. modlitbě za pokojné vyřešení konfliktu, tak, jak to vždy opakují.

9. 9. 2020

Citace: „Konference katolických biskupů v Bělorusku se domnívá, že zákaz vstupu do Běloruska pro arcibiskupa Tadeusze Kondrusiewicze, občana Běloruské republiky, je v rozporu se stávajícími právními předpisy Běloruské republiky.“

Odpověď: Naopak, činnost Kondrusiewicze je v rozporu se stávajícími právními předpisy Běloruské republiky, proto by měl být nejenom nevpuštěn, ale měl by být v Bělorusku souzen a uvězněn spolu se svými spolupracovníky.

Citace: „Tyto a podobné akce jednotlivých vládních struktur nepodporují budování konstruktivních vztahů mezi státem a katolickou církví v naší zemi…“

Odpověď: Katolická církev v Bělorusku nabývá charakter teroristické organizace a zasloužila by si, aby byla zrušena její registrace jako protistátní organizace.

7. 9. 2020

Arcib. Kondrusiewicz řídí z Polska další akce k udržení nepokoje v Bělorusku a maskuje je pobožnostmi, jako je např. putování sochy sv. Michaela, křížová cesta atd. To vše má jeden cíl – svržení zákonné vlády a otevření dveří satanizaci Běloruska.

Kondrusiewicz jako rafinovaný farizej umí klamat s ďábelskou lstivostí a manipuluje i s Božími pravdami. Používá psychologické metody i zbožné termíny jako například modlitba, odpuštění, milosrdenství, dokonce i pokání, jenom proto, aby duch lži a smrti, který skrze něho působí a kterému připravuje cestu, ovládl oklamané katolíky i veřejné mínění.

Citace Kondrusiewicze: „(začíná) putování sochy sv. archanděla Michaela.“

Komentář: Kondrusiewicz určil čtyři katedrální chrámy, do nichž má být dovezena socha sv. Michaela. V chrámech má být během dne slouženo několik mší svatých. Jde o čtyři ohniska rozpalování nenávisti a ideologického pokračování puče, skrytého za pobožnost k sv. archandělu Michaelovi.

2. dubna 2020

Právě se setkala rada okresu Hillsborough a odhlasovala zrušení svého nařízení z minulého pátku. Na doporučení okresního prokurátora Becka rada odhlasovala, aby církve byly uznány jako „nezbytné“.

Primátorka Jane Castor chtěla na církve uvalit omezení co do maximálního počtu deseti osob, a to v dvoumetrových rozestupech. Rada hlasovala proti jejímu návrhu na doporučení právníka. Jakékoli další pokyny, které by okres v budoucnu vydal, budou jen doporučeními a nebudou vymahatelné.

Včera v noci gubernátor Ron deSantis rovněž změnil své nařízení z 1. dubna, v němž uznal účast na „náboženských bohoslužbách v kostelech, synagogách a modlitebních domech“ za „základní činnosti“.

Otázka: Rok 2018 pomalu končí a já bych vám rád položil několik otázek. Jak jste reagovali na hrozby, které se týkaly jak křesťanství, tak našeho národa?

Odpověď: Reagovali jsme povzbuzujícími, ale i alarmujícími dopisy, které jsme zveřejňovali především na internetu, ale také je publikovala některá neoficiální média.

Otázka: Jaké veřejné akce jste pořádali?

Odpověď: Už několik let konáme čtyřikrát do roka manifestace pod heslem: „Obnova rodiny, vzkříšení národa“. Manifestace míváme v Olomouci a v Praze, většinou na Václaváku u sochy.

Otázka: Letos bylo státní jubileum – 100 let republiky – zapojili jste se nějak?

Odpověď: Kromě napsání výzev a dopisů k tomuto výročí, jsme v pondělí velikonoční pořádali manifestaci ve více městech v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Měli jsme plakát proti Dublinu a Istanbulu a sbírali podpisy do petice.

8.5.2017

Páter Zahradníček se v časopisu „Milujte se“ dopustil hrubé manipulace čtenářů s cílem morálně likvidovat ty, kdo brání nejzákladnější pravdy křesťanství. Svůj článek začíná odůvodněním: „Jeden ze čtenářů časopisu „Milujte se“ se obrátil na redakci s otázkou, týkající se různých výzev a dopisů, které rozesílá pomocí emailu tzv. Byzantský katolický patriarchát“.

Po uvedení různých citacích vyvodil nepravdivý závěr: „(patriarchát) se snaží o reformu církve, ale vytvořil další sektu“. Slovo „sekta“ se v katolickém prostředí používalo téměř pro všechny nekatolíky. Dnes ale slovo „sekta“ představuje hlavně destruktivní skupiny, které se dopouštějí zločinů, někdy i masových sebevražd. Po navození tohoto dojmu dá výrazný citát: „Koho ďábel nemůže zastavit…“ Tím patriarchát postaví do role spolupracovníka s ďáblem, a pak vloží dlouhý text od Mons. T. Holuba, sekretáře ČBK (2012) pod názvem: „Vysvětlení ke kauze bývalých členů basiliánského řádu“. Hned za citovaný text velkými písmeny dodá: „Satan si dokáže navléct i šaty pokory… (sv. F. Kowalska).“ Pak do černobílé fotografie vloží výrazné odsuzující citace. Rovněž dodá fotografii patriarchy Eliáše a pak jakoby objektivně, ale bez vysvětlení napíše: „Vyhlášení exkomunikace na papeže Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (1. 5. 2011).“ Jaký je z toho všeho závěrečný dojem? Čtenář uvěří, že patriarchát, jak navodil autor, je nebezpečná sekta, kterou, podle něho, prý „postrkuje ďábel“ a která prý „si bere šat pokory jako satan“.

Dvanáctá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Já když jsem se vrátil z Ameriky po půl roce do Čech minulý rok, tak jsem tu společnost nepoznával, kolik je tam toho strachu, té nenávisti, rozdělení rodin, člověk si to neuvědomuje, a když je na chvilinku pryč a vrátí se, tak to vidí, jak se ta společnost kazí a tady teďka vidím takové ty postavy, jako je Zeman a Orbán a Trump, ty plechové řeči, to mě strašně skličuje, takže na mě z toho padá skutečně úzkost a já musím bojovat o tu naději, to není tak, že, Pane Bože, tak – světýlko. To musí člověk projít tou nocí. Takže tohleto já znám.“

Odpověď: Zde se Halík sám prozradil, co konkrétně ta jeho bolest je. Bolí ho, že tu v Česku ještě existuje prezident Zeman, který brání národ před islamizací, a to samé dělá premiér Orbán v Maďarsku i prezident Trump v Americe. To prý ho strašně skličuje, a padá na něj z toho skutečně úzkost.

Halík tvrdí, že musí bojovat o naději, ale nejen o nějaké světýlko, ale že prochází tou nocí… Co to ve skutečnosti je? Halík ztrácí naději, když vidí, že se v českém národě rodí bojovníci za pravdu a spravedlnost, kteří se staví za prezidenta a mají odvahu manifestovat proti islamizaci, kterou Halík i s Františkem tak vehementně prosazují.

Jedenáctá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Já si myslím, že právě proto, když má člověk silnou víru, tak nepotřebuje si ji upevňovat tím, že bude snižovat a pomlouvat náboženství těch druhých. To dělají právě ti, kteří jsou si vnitřně nejistí a nechtějí si to přizpůsobit. Lidé nejvíce militantní v náboženství, ale i v ateizmu, jsou často lidé, kteří trpí velkými vnitřními pochybnostmi a kteří nedovedou tyhlety pochybnosti unést a zpracovat, a tak si je promítají na ty druhé a tam se dovedou… s tím, myslím, vyrovnat. Takže je třeba silné víry, ale zároveň je třeba mít hlubokou vnitřní pokoru.“

Odpověď: Halík má ducha antikrista, a proto i nejryzejší křesťanské ctnosti, jako je víra a pokora, používá k likvidaci křesťanství. Vyžaduje, abychom byli takzvaně tak pokorní a měli prý tak silnou víru, že nebudeme snižovat druhá náboženství! To ve skutečnosti znamená, že máme být tak pyšní a tak bez víry, že budeme degradovat našeho Spasitele a Jeho spasitelnou smrt na kříži na rovinu pohanských rituálů přinášených démonům! Tím samým křesťanství přestává být křesťanstvím!

Pravý sektor ohlásil založení nové organizace „Svaz ochrany rodinných hodnot“. Jejím hlavním úkolem je bojovat proti vnucování „idejí homosexualismu“ Ukrajině.

V prohlášení organizace, opublikovaném na stránkách Pravého sektoru, je uvedeno, že zakladateli jsou občanští i političtí aktivisté, dobrovolníci a veteráni ATO. Podle ideologů svazu je utvrzení rodinných hodnot i tradice základní motivací Ukrajinců k boji za budoucnost svého státu. Proto má svaz za cíl bojovat proti „extrémistickým ideám, a to zvláště homosexualismu“.

Dne 5. dubna 2011 se ve městě Žovkva na Ukrajině uskutečnil Synod biskupů UP HKC a vyhlásil Byzantský vselenský patriarchát. Stal se samostatnou duchovní strukturou, která se věnuje prorocké službě v otázce hájení víry a mravů, jak pro západní tak pro východní církev. Patriarchou byl zvolen arcibiskup Eliáš OSBMr, sekretáři se stali biskupové Metoděj OSBMr a Timotej OSBMr.

Před založením patriarchátu Synod biskupů UP HKC napsal téměř 20 výzev papeži Benediktu XVI., aby v žádném případě nevyhlašoval beatifikaci Jana Pavla II. Tímto gestem by de facto schválil jeho apostatický směr pro celou církev a otevřel dveře synkretismu s pohanstvím. Především jeho apostatické gesto v Assisi se stalo programem šíření duchovní infekce neopohanství uvnitř církve. Kromě toho má Jan Pavel II. na svědomí, že mlčením schvaloval hereze neomodernismu, které podkopaly základy nejenom katolické církve, ale i celého křesťanství.