Kázání otce patriarchy Eliáše ve svátek narození Jana Křtitele

Události spojené s narozením Jana Křtitele nám popisuje 1. kapitola Lukášova evangelia. Písmo svaté říká o rodičích Jana Křtitele, Zachariášovi a Alžbětě, že oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních. Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. Zachariáš byl starozákonním knězem. Když na něj řada připadla, aby konal svou kněžskou službu, vešel do chrámu a obětoval kadidlo. Tehdy se mu ukázal Pánův anděl. Když ho Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ (Lk 1,13) Ale Zachariáš na to reagoval slovy: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a také má manželka je v pokročilém věku.“ (Lk 1,18) Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.“ (Lk 1,19-20)

Tedy v evangeliu je řečeno, že byl pokárán za nevěru. Předtím je však napsáno: „Tvá prosba byla vyslyšena.“ Zachariáš se téměř celý život modlil a prosil o dítě, a když mu ho Bůh zaslíbil, neuvěřil jeho slovům. A tak je to i s námi. Kolikrát se modlíme, modlíme, prosíme a prosíme, a když Bůh udělá zázrak, nevěříme tomu. Jistě, Bůh nedělá velké zázraky každý den, ale dělá v našem životě malé zázraky, k nimž jsme často slepí. Někdy však přijde moment, kdy víme, že Bůh opravdu udělal zázrak a že i nám by mohlo být řečeno: „Ondřeji, Michaeli, Anno, neboj se, tvá prosba je vyslyšena.“

Příklad ze současnosti: Jedni manželé nemohli mít čtrnáct let děti. Modlili se a prosili Boha o dítě. Lékaři jim ale říkali: „Nebudete mít děti. Je to nemožné.“ Bůh však udělal zázrak, žena počala dítě. Její muž však mezi jiným pak říkal, že když je Bůh vyslyšel, nemohl tomu ani uvěřit. Bůh, který je Pánem a dárcem života, ukázal, že u Něho není nic nemožného. Potom měli ještě tři děti.

Bůh dává konkrétní slovo, ale my nemáme víru na to, že se naplní. Často když k nám Bůh hovoří a dá určité zaslíbení, přichází zkouška, podobně jako tomu bylo u Abraháma. On také neměl potomka a Bůh mu slíbil: Budeš mít potomstvo jako je hvězd na nebi, jako je písku na břehu moře. On však tomu také neuvěřil, proto si sám chtěl zabezpečit potomka a zhřešil s otrokyní své ženy Hagar. Tento syn byl jen z vůle člověka. Až když už byl Abrahám velmi starý, narodil se mu Izák, který byl ze zaslíbení. Tedy se vlastně i Abrahám prohřešil nevěrou.

Kolikrát Ježíš káral apoštoly za jejich nevěru! Anebo když Kristus vstal z mrtvých, apoštolé tomu nevěřili. Jaký byl tehdy jejich stav? Byli v depresích, v chmurách. Ženy tloukly na dveře a říkaly: „Hrob je prázdný.“ Nejdříve přišla Maria Magdaléna, potom ostatní ženy, a až teprve potom apoštolé vyšli z večeřadla, a to jen dva – Petr s Janem – a šli zjistit situaci. Nalezli prázdný hrob. Dopoledne se Ježíš ukázal apoštolu Petrovi. Petr přišel k apoštolům a řekl: „Kristus opravdu vstal z mrtvých a ukázal se mi.“ Ale oni dál zůstávali v nevěře. Ježíš jim říkal: „Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.“ (Мk 10,33-34). Ale oni jakoby neslyšeli, jakoby byli hluší. Přitom jim to Ježíš řekl několikrát. Jen v Písmu se to třikrát opakuje. Měli by tedy myslet takto: Aha, už se naplnilo to, co Ježíš sám o sobě předpověděl: byl ukřižován, zemřel, a teď tedy očekáváme Jeho vzkříšení. Ale oni tak neuvažovali a vzkříšení už neočekávali. Naše myšlení je zvláštní: totiž, co je negativní, tomu věříme, ale jakmile přijde něco pozitivního, už to nepřijímáme, nechceme tomu věřit. To je myšlení dědičného hříchu neboli starého člověka v nás.

Kdo však opravdu věřil Božímu slovu, byla Přesvatá Bohorodička. Ona stála pod křížem ve víře, a proto také když Kristus vstal, nešla se podívat ke hrobu. Ženy, které připravily vonné masti k pomazání Ježíšova těla, šly ke hrobu, pak i apoštolé Petr a Jan. Ostatní apoštolé nešli ke hrobu ze strachu, ale Panna Maria ke hrobu nešla, protože ona věřila už pod křížem, že Kristus vstane z mrtvých a ona také spolu s Ježíšem prožila realitu Jeho vzkříšení.

Přesvatá Bohorodička je pro nás příkladem víry. Jí se také, jako Zachariášovi, ukázal archanděl Gabriel, a to kdy Alžběta byla už v šestém měsíci těhotenství, jak o tom mluví Písmo: „V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny bylo Maria.“ (Lk 1,26-27) Oznámil jí, že se stane matkou Spasitele. Tehdy se Přesvatá Bohorodička zeptala jen, jak se to stane. Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.“ Tedy že to učiní Duch svatý. A Maria na to odpověděla: „Hle, jsem otrokyně Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,35-38) Věděla, že je to po lidsky nemožné, že je proti normálním fyzickým zákonům počat bez muže. Věděla i to, že když není v manželství a bude čekat dítě, hrozí jí podle zákona ukamenování. Ale ona ve víře a odevzdanosti Bohu odpověděla: „Ať se mi stane podle tvého slova!“

Bůh nám dává svoje slovo, a chce vyzkoušet naši víru – zda Mu věříme. Takovou zkouškou prošel Zachariáš, Abrahám a také všichni apoštolé. I nám Bůh dává zkoušky víry v malých a někdy i ve velkých věcech. Máme si být vědomi, že Bůh je všemohoucí a plně Mu důvěřovat. Neprotiřečí to však tomu, že máme využívat i náš rozum a respektovat také přírodní zákony. Ale musíme si stále uvědomovat, že Bůh je nad tím vším. On stvořil celý vesmír, dal život na naší planetě, stvořil člověka a vložil do něho i do přírody své zákony; za nimi je Boží všemohoucnost a moudrost. Tedy jeden zázrak za druhým. Stačí se podívat na všechnu rozmanitost a krásu života kolem nás! Jen je třeba, aby se nám otevřely oči. Ale my to vše bereme jako samozřejmost. Ani se nad tím nezamýšlíme, aby nás to šokovalo a abychom za tím mohli uvidět tu Boží moudrost. Bůh, který dal zákony do přírody, však může udělat i výjimku, a ta výjimka, to je zázrak. On může učinit i to, že starci a neplodné ženě v pokročilém věku se může narodit dítě, tak jako tomu bylo u Zachariáše a Alžběty.

Dále anděl Zachariášovi řekl: „Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ Jan Křtitel byl také mužem víry. Ježíš o něm řekl, že nebylo většího, který se narodil z ženy, nad Jana Křtitele, protože on připravoval cestu pro Ježíše, hlásal pokání, ukazoval konkrétně na Ježíše: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ On ve víře ukazuje na Ježíše: „Po mně přichází ten, který je silnější než já! Já nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat řemínek jeho obuvi. Jistě, já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“ (Mk.1,7-8) Jan Křtitel připravuje cestu Ježíšovi, sám potom umírá jako mučedník. Sťali mu hlavu za to, že hlásal Boží slovo a necouvnul z jeho požadavku. I my dnes, ve svátek sv. Jana Křtitele, prosíme, aby také nám Bůh dal milost, abychom viděli Krista. Abychom řekli tak jako on: „ON musí růst a já se menšit.“ (J 3,30) To je program i pro nás. My, kteří jsme byli pokřtěni v Krista, přijali jsme Ho za svého Spasitele a Pána, se také máme umenšovat, umírat sami sobě, svému egoismu, a tak dát prostor, aby skrze víru v našich srdcích mohl žít Kristus. A toto je možno uskutečnit jen skrze víru. Proto Bůh zkouší naši víru, aby v nás rostla biblická víra, která je postavena na Božím slově. A právě tato víra je spojena se zkouškami. Jestliže však v nich stojíme pevně ve víře, přichází Boží zázrak a sláva. V 11 kapitole listu Židům máme příklady víry – spravedliví stáli ve víře a věřili Bohu, že On může učinit, co zaslíbil, i když umírali a neviděli ještě splnění zaslíbení. I my máme stát ve víře, když se například matka modlí za svého syna či rodiče za své děti, aby se obrátily, a zdá se, že je to spíše horší a horší. I když nevidí ještě výsledek, je třeba stát ve víře: „Pane, ať se děje cokoliv, já věřím, že toto mé dítě nebude navěky zatraceno. Chci jeho dobro, aby bylo spaseno.“ I kdyby vše vypadalo opačně, ale je třeba stát pevně ve víře a Bůh skrze tuto víru, která je postavena na důvěře v Boží všemohoucnost a Boží lásku, až člověk projde zkouškou, udělá zázrak. Někdy ho udělá hned. Pomodlíme se a Bůh udělá zázrak. I to se stává. Jindy se člověk modlí týden, někdy měsíc, rok, dva a možná i dvacet let. Ale máme stát ve víře. Bůh je všemohoucí. Ježíš je stejný včera dnes a navěky. Ať nám svatý Jan Křtitel vyprosí milost živé a pevné víry, abychom nezradili Ježíše v dnešní době, která je těžká, a bude-li Bůh chtít, abychom i život za Něj a Jeho zákony obětovali.

Stáhnout: Kázání otce patriarchy Eliáše ve svátek narození Jana Křtitele