Pokud jsme žili v pravdě, dávali své hříchy pod moc Ježíšovy krve, chodili ve světle, soudili sami sebe, pak platí: „Jestliže sami sebe soudíte, nebudete souzeni.“ (1Kor 11,31) To je velmi důležité. Jestliže jsme sami sebe soudili, pak se setkáme s Ježíšem jako s tím, kdo nás čeká, aby nás přijal do otevřené náruče: „Dobrý služebníku, vejdi do radosti svého Pána.“ (Мt. 25,23) Toto setkání bude nepředstavitelnou radostí. Boží slovo říká: „Ani oko nevidělo ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují.“ (1Kor 2,9)

Hříchy, které jsme dali Kristu, už byly souzeny. Přiznávali jsme si je a dělali pokání. To neznamená, že musíme každý den chodit ke svaté zpovědi, ale máme denně vcházet do světla a konat pokání, to je, přiznat si svůj hřích: „Ano, Pane, zhřešil jsem. Odpouštím bratrovi, který mi ublížil a Ty odpusť mně. Povyšoval jsem se nad něj, posuzoval jej, nekonal jsem, co jsem konat měl, byl jsem líný.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/dcKwDt3XHTA
https://rumble.com/v7dwalm-manifestacie.slovensko.html
https://crowdbunker.com/v/Sy3Nmt6BAV

„Ježíš vzal s sebou Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. … a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ (Mt 17,1-5)

Tři učedníci, Petr, Jakub a Jan, byli svědky Ježíšova proměnění na hoře Tábor v Galileji. Zazářilo jim Ježíšovo Božství. Pro ně to byla veliká zkušenost. Ježíš na konci 16 kapitoly říká: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (Mt 16,28) Na hoře Tábor pak uviděli záblesk Ježíšovi slávy.

Člověk si může myslet: Kdybych já měl nějaké vidění, moje víra by se tím prohloubila. Ale vidíme, jaký vliv mělo to vidění na apoštoly. Za několik dní na Olivetské hoře v Getsemane se tito tři učedníci měli modlit s Ježíšem, měli zůstat s Ním v Jeho opuštěnosti, kdy volal: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26,39)

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

Kdo je dnes prorokem? Ten, kdo hlásá Boží pravdy, stojí za nimi a trpí pro ně. Ne každý, kdo prorokuje, je prorok. Prorokovat může i malé dítě, když pronese z Ducha Božího určitý výrok, a to buď na povzbuzení, na poučení, anebo na pokárání. Nakonec, apoštol nás v listě Korinťanům vybízí, abychom horlivě usilovali o dar proroctví. Prorokování není věštění budoucnosti. Biblický termín prorokovat znamená hlásat v Boží moci Boží slovo, a to aktuálním způsobem tak, aby se dotýkalo lidského srdce.

I dnes jsou ale falešní proroci a je jich velké množství. Na teologických fakultách jsou to liberální teologové, kteří popírají Kristovo božství, Jeho reálné a historické vzkříšení, ba dokonce i samu božskou inspiraci Písma svatého. De facto nevěří v žádný zázrak v Písmu svatém. Samozřejmě to však neřeknou narovinu, takže se zdá, jako by naopak pravdu ještě i pěkně vyjádřili, ale dvojznačnými pojmy ji tak překroutí, že ji ve skutečnosti likvidují.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/PHrII462zBQ
https://crowdbunker.com/v/G6wLAPgbfM
https://rumble.com/v7d8fne-olomouc-4.-7.-2026.html

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/F5pvPxUHJoI
https://crowdbunker.com/v/UJPrNBfkyd
https://rumble.com/v7d8fie-praha-6.-7.-2026.html

Naším programem je Ježíšovo slovo: „Zajeď na hlubinu!“ „Opusť všechno!“ „Pojď za mnou!“ To „opusť“ mám prožívat každý den. Opusť své zalíbení, svůj plán, svou radost a přijmi můj (Ježíšův) plán a vůli. A toto je vždy zpočátku bolestné, ale pak se to stane zdrojem poznání, radosti a nových milostí.

Dnes je svátek svatého proroka Eliáše. Tento prorok vystoupil za panování sedmého krále izraelského, Achaba, jehož Písmo svaté charakterizuje slovy: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu… Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.“ (1Kr 16,30-33)

Mojžíš zakázal brát si cizinky. Byla to právě Jezábel, která se oddávala okultismu a modlářství, vraždila Boží proroky a naváděla svého manžela k zlým věcem. V této době velkého duchovního úpadku Bůh promlouval k vyvolenému národu skrze proroka Eliáše. Tři a půl roku na jeho slovo nepadal déšť, a on se musel neustále skrývat před Achabem a Jezábelou. Po tomto období sucha ho Hospodin poslal za Achabem. Když Achab viděl Eliáše, řekl mu: „To jsi ty, kdo uvádíš do zkázy Izraele?“ On odpověděl: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly.“ Pokorný člověk, jako byl prorok Eliáš, klidně poví pravdu i za cenu, že bude pronásledovaný. Pokora je odvaha. Je to hrdinství, jehož základem je hluboká modlitba.

Dále prorok vyzval krále: „Zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“

„Bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

„Bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

Tento výrok Pána Ježíše je stále mimořádně aktuální. Předtím Ježíš říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.“ To znamená, že člověk se nesmí nechat zastrašit a nesmí uhnout od pravdy ani za cenu vlastního života. Příkladem jsou tisíce mučedníků. Zůstali pevní ve víře a nebáli se. Jistě, přirozeně se automaticky bojíme těch, kteří nám ubližují na zdraví, a tím více, když nám ukládají o život. Potřebujeme proto v modlitbě čerpat sílu Božího Ducha, abychom ve zkouškách obstáli.

Nyní však řešíme otázku, koho se máme skutečně bát. Bohužel, většina lidí se právě toho, před kým Ježíš varuje, nejenže vůbec nebojí, ale naopak se jím ráda nechává klamat. To je zvláštní paradox. Naše porušená přirozenost, tedy, jak říká Písmo, náš starý člověk se svým scestným myšlením, vůbec nepočítá se smrtí, s Božím soudem ani s věčností a automaticky reaguje převráceně.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/5z4QcTeE33s
https://rumble.com/v7cmg4c-mikulice.html
https://www.bitchute.com/video/2zsu1wG87Hah/
https://crowdbunker.com/v/czYM82FGZa

8. 7. 2026

Pro Bratrstvo sv. Pia X. byli vysvěceni čtyři biskupové. Odpovědí Vatikánu byla tragikomická exkomunikace. Jaká je perspektiva nejen pro Bratrstvo, ale i pro celou katolickou církev? Tedy co je pro Bratrstvo v dané situaci vůlí Boží?

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/TI4KgODMCVs
https://rumble.com/v7ckr72-co-buh-zamysli.html
https://www.bitchute.com/video/aTh0pNg4s5Bx/
https://crowdbunker.com/v/URwyK2cEZd

Vážený a milý Done Davide,

chtěl bych Vám, nejdůstojnějším biskupům – zejména nově vysvěceným spolubratřím – a celému kněžskému bratrstvu vyjádřit svou duchovní blízkost a plnou podporu v této tak bouřlivé a dramatické chvíli.

Zvláště jsem ocenil Váš dopis Lvovi; byl jsem dojat hlubokým kněžským duchem, který jej prostupuje.

Nemilosrdný dekret a nóta bývalého Svatého oficia svou tvrdostí vůči těm, jejichž jedinou „vinou“ je touha zůstat katolíky, opět odhalují probíhající schizma mezi papežem a samotným papežstvím: koncilně-synodální církev, která se pokouší zastínit katolickou církev.

To, co Fernández napsal na papíře, a podepsal to i nějaký vatikánský přisluhovač, jenom dokazuje, jak daleko se Vatikán odchýlil od Krista a víry.

Stálo za to vidět svěcení biskupů Bratrstva sv. Pia X.: pokoj, radost a jaká modlitba, jaká důstojnost! Nic takového v pokoncilní církvi už není vidět. A ve Vatikánu – chaos… Hnutí proto doufalo, že se to může vydařit. Ale ti, kteří chtějí sloužit Kristu, musí nést svůj kříž až do konce, tak jak ho nesl Kristus. I Jemu říkali: sestup z kříže, zachraň sebe i nás, protože my si zde chceme žít po lidsky a dělat si své věci. Ale Kristus nesestoupil z kříže a vykonal Boží vůli až do konce. Až do smrti na kříži.

3. 7. 2026

Byzantský katolický patriarchát – hlas volajícího na poušti – zdůrazňuje: co se týče exkomunikace šesti biskupů, kterou vyhlásil apostatický Vatikán, je neplatná a neúčinná. Tím, že exkomunikoval biskupy za věrnost Kristu, exkomunikoval samotného Krista. Ve skutečnosti Fernández a Lev Prevost tím opětovně exkomunikovali sami sebe z Kristovy církve. Pro svou nekajícnost a zatvrzelost se dopustili dalšího hříchu proti Duchu svatému.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v7c8gy6-vyjadreni.html
https://crowdbunker.com/v/xADJNbozpg
https://www.bitchute.com/video/oVlVG4MO1yrE/
https://youtu.be/NcLMLupTbMg
 

„Bůh však dokazuje svoji lásku k nám,

neboť Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“

„Bůh však dokazuje svoji lásku k nám,

neboť Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“

Na co je položen důraz?

Na Boží lásku. Ve verši 5 je řečeno, že Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. Boží láska je v řeckém originále označena slovem „agapé“, na rozdíl od lidské lásky, která je označena slovem „filia“. Mezi touto dvojí láskou je rozdíl. Boží láska je dar a je bytostně spojena s Duchem svatým!. Můžeme říci, že pokud jsme v plnosti přijali Ducha svatého, tato láska je v nás a jsme ochotni být „martyres“ (svědky, mučedníky). Oheň lásky Ducha svatého nemáme uhášet lhostejností či nevěrou! Boží láska – agapé – je z naší strany spojena s ochotou všechno ztratit pro Krista.

Události spojené s narozením Jana Křtitele nám popisuje 1. kapitola Lukášova evangelia. Písmo svaté říká o rodičích Jana Křtitele, Zachariášovi a Alžbětě, že oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních. Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. Zachariáš byl starozákonním knězem. Když na něj řada připadla, aby konal svou kněžskou službu, vešel do chrámu a obětoval kadidlo. Tehdy se mu ukázal Pánův anděl. Když ho Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ (Lk 1,13) Ale Zachariáš na to reagoval slovy: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a také má manželka je v pokročilém věku.“ (Lk 1,18) Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.“ (Lk 1,19-20)

21. 6. 2026

Ve středu 1. července 2026 má proběhnout biskupské svěcení členů Bratrstva Pia X. Je otázka, zda apostatický Vatikán svěcení schválí či neschválí. Pokud schválí, ale za cenu, že Bratrstvo bude podřízeno apostatickému Vatikánu, pak Bratrstvo ztrácí své opodstatnění a dostává se na širokou duhovou cestu do záhuby. Pokud ho apostatický Vatikán v čele s arciheretikem Lvem Prevostem neschválí a po svěcení vyhlásí tzv. exkomunikace, Bratrstvo zachová čistotu víry a takzvané exkomunikace budou neplatné. Proč? Protože apostatický Vatikán se svým sodomským antievangeliem je pod Boží anathemou a vše, co uděluje, je neplatné a neúčinné.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/F4gAZ63__pU  
https://rumble.com/v7bpcfc-k-otazce-sveceni.html      
https://crowdbunker.com/v/ddaMp3YinZ  https://www.bitchute.com/video/WlHWw1tSCwnI

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí

skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“