„Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti.“

„Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti.“

My žijeme v čase. Fyzickou smrtí vcházíme do věčnosti. Apoštol nám připomíná: „Vykupujte čas!“ Jak ho máme vykupovat? Tak, že chodíme ve víře, tedy v Božím Duchu, a tím zůstáváme v Kristu. Kdo zůstává v sobě, tedy ve svém rozumu, ve své vůli a ve svých citech, je pod mocí zákona hříchu. Kdo je v Kristu Ježíši, pod mocí zákona hříchu není. Celé tajemství vítězného života je vcházet ve zkoušce vírou v Krista a zůstávat v Něm. Pokud ztratíš jednotu s Kristem, podlehneš zákonu hříchu a zhřešíš. Co máš dělat? Uvědom si svou ubohost a hned konej pokání. Jak? V duchu se postav pod Kristův kříž a vyznej svůj hřích. Vírou v moc Kristovy krve přijmi odpuštění. To je první krok. Tím ale ještě nejsi v Kristu Ježíši. Musíš se vírou sjednotit s Kristem ukřižovaným tak, že Mu vydáš svou vůli. Pak už působí zákon Ducha. V tu chvíli ani hřešit nemůžeš, protože jsi svou vůlí plně ztotožněn s Kristovou smrtí, kterou On přemohl moc hříchu i v tobě.

15. 8. 2026

Drahé matky!

Žijeme v době, kdy probíhá skrytý boj proti dětem. Kdo jiný se za ně postaví, když ne vy? Co je třeba dělat nejprve? Volat k Bohu. A dále? Jednat statečně ve víře! Jak konkrétně? To bude ještě řečeno.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/kcrHwU7dT1M
https://rumble.com/v7emnxs-zachrate.html
https://www.bitchute.com/video/cYfvrtoFRnBm/
https://crowdbunker.com/v/h5yAVSoBWC

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“

 
Tyto verše Písma z listu Římanům navazují na předcházející. V nich apoštol volá: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ V 8. kapitole je řečeno, že vysvobozeni jsou ti, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši osvobozuje od zákona hříchu a smrti. Proces našeho vysvobození se v každé nové situaci znovu a znovu uskutečňuje jedině v Kristu Ježíši.

Zákon hříchu je mašinérie, proti které jsme vlastními silami bezmocní. Zákon Ducha života působí u těch, „kdo se nechávají vést Božím Duchem, a ne tělem“ (Ř 8,1).

Přesvatá Bohorodička byla uchráněna smrti a byla vzata s duší i proměněným tělem do nebe. Boží slovo říká: „Odplata za hřích je smrt.“ (Řím 6,23) My všichni jsme odsouzeni k smrti. Všichni, protože jsme se narodili v hříchu a nosíme v sobě temné dědictví po prvních rodičích Adamovi i Evě – dědičný hřích, který nás táhne k tomu, abychom hřešili. Proto každý člověk musí bojovat s tímto kořenem hříchu, musí se zapírat. Přesvatá Bohorodička byla uchráněna dědičného hříchu pro zásluhy Ježíše Krista. Byla uchráněna i před trestem smrti za hřích. Tedy na ni se nevztahoval onen zákon smrti: Odplata za hřích je smrt. Východní tradice říká, že Přesvatá Bohorodička nezemřela, ale že usnula a že byla vzata do nebe. Boží slovo říká, že svatý prorok Eliáš byl vzat na ohnivém voze do nebe. Také apoštol Pavel v listu Korinťanům a v listu Tesalonickým píše, že ti, kteří se dožijí druhého příchodu Ježíše Krista a zůstanou Mu věrni, budou vzati do nebe, nezakusí smrt, ale budou proměněni. „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ (1Kor 15,51-52)

Pokud jsme žili v pravdě, dávali své hříchy pod moc Ježíšovy krve, chodili ve světle, soudili sami sebe, pak platí: „Jestliže sami sebe soudíte, nebudete souzeni.“ (1Kor 11,31) To je velmi důležité. Jestliže jsme sami sebe soudili, pak se setkáme s Ježíšem jako s tím, kdo nás čeká, aby nás přijal do otevřené náruče: „Dobrý služebníku, vejdi do radosti svého Pána.“ (Мt. 25,23) Toto setkání bude nepředstavitelnou radostí. Boží slovo říká: „Ani oko nevidělo ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují.“ (1Kor 2,9)

Hříchy, které jsme dali Kristu, už byly souzeny. Přiznávali jsme si je a dělali pokání. To neznamená, že musíme každý den chodit ke svaté zpovědi, ale máme denně vcházet do světla a konat pokání, to je, přiznat si svůj hřích: „Ano, Pane, zhřešil jsem. Odpouštím bratrovi, který mi ublížil a Ty odpusť mně. Povyšoval jsem se nad něj, posuzoval jej, nekonal jsem, co jsem konat měl, byl jsem líný.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/dcKwDt3XHTA
https://rumble.com/v7dwalm-manifestacie.slovensko.html
https://crowdbunker.com/v/Sy3Nmt6BAV

„Ježíš vzal s sebou Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. … a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ (Mt 17,1-5)

Tři učedníci, Petr, Jakub a Jan, byli svědky Ježíšova proměnění na hoře Tábor v Galileji. Zazářilo jim Ježíšovo Božství. Pro ně to byla veliká zkušenost. Ježíš na konci 16 kapitoly říká: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (Mt 16,28) Na hoře Tábor pak uviděli záblesk Ježíšovi slávy.

Člověk si může myslet: Kdybych já měl nějaké vidění, moje víra by se tím prohloubila. Ale vidíme, jaký vliv mělo to vidění na apoštoly. Za několik dní na Olivetské hoře v Getsemane se tito tři učedníci měli modlit s Ježíšem, měli zůstat s Ním v Jeho opuštěnosti, kdy volal: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26,39)

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

Kdo je dnes prorokem? Ten, kdo hlásá Boží pravdy, stojí za nimi a trpí pro ně. Ne každý, kdo prorokuje, je prorok. Prorokovat může i malé dítě, když pronese z Ducha Božího určitý výrok, a to buď na povzbuzení, na poučení, anebo na pokárání. Nakonec, apoštol nás v listě Korinťanům vybízí, abychom horlivě usilovali o dar proroctví. Prorokování není věštění budoucnosti. Biblický termín prorokovat znamená hlásat v Boží moci Boží slovo, a to aktuálním způsobem tak, aby se dotýkalo lidského srdce.

I dnes jsou ale falešní proroci a je jich velké množství. Na teologických fakultách jsou to liberální teologové, kteří popírají Kristovo božství, Jeho reálné a historické vzkříšení, ba dokonce i samu božskou inspiraci Písma svatého. De facto nevěří v žádný zázrak v Písmu svatém. Samozřejmě to však neřeknou narovinu, takže se zdá, jako by naopak pravdu ještě i pěkně vyjádřili, ale dvojznačnými pojmy ji tak překroutí, že ji ve skutečnosti likvidují.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/PHrII462zBQ
https://crowdbunker.com/v/G6wLAPgbfM
https://rumble.com/v7d8fne-olomouc-4.-7.-2026.html

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/F5pvPxUHJoI
https://crowdbunker.com/v/UJPrNBfkyd
https://rumble.com/v7d8fie-praha-6.-7.-2026.html

Naším programem je Ježíšovo slovo: „Zajeď na hlubinu!“ „Opusť všechno!“ „Pojď za mnou!“ To „opusť“ mám prožívat každý den. Opusť své zalíbení, svůj plán, svou radost a přijmi můj (Ježíšův) plán a vůli. A toto je vždy zpočátku bolestné, ale pak se to stane zdrojem poznání, radosti a nových milostí.

Dnes je svátek svatého proroka Eliáše. Tento prorok vystoupil za panování sedmého krále izraelského, Achaba, jehož Písmo svaté charakterizuje slovy: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu… Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.“ (1Kr 16,30-33)

Mojžíš zakázal brát si cizinky. Byla to právě Jezábel, která se oddávala okultismu a modlářství, vraždila Boží proroky a naváděla svého manžela k zlým věcem. V této době velkého duchovního úpadku Bůh promlouval k vyvolenému národu skrze proroka Eliáše. Tři a půl roku na jeho slovo nepadal déšť, a on se musel neustále skrývat před Achabem a Jezábelou. Po tomto období sucha ho Hospodin poslal za Achabem. Když Achab viděl Eliáše, řekl mu: „To jsi ty, kdo uvádíš do zkázy Izraele?“ On odpověděl: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly.“ Pokorný člověk, jako byl prorok Eliáš, klidně poví pravdu i za cenu, že bude pronásledovaný. Pokora je odvaha. Je to hrdinství, jehož základem je hluboká modlitba.

Dále prorok vyzval krále: „Zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“

„Bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

„Bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“

Tento výrok Pána Ježíše je stále mimořádně aktuální. Předtím Ježíš říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.“ To znamená, že člověk se nesmí nechat zastrašit a nesmí uhnout od pravdy ani za cenu vlastního života. Příkladem jsou tisíce mučedníků. Zůstali pevní ve víře a nebáli se. Jistě, přirozeně se automaticky bojíme těch, kteří nám ubližují na zdraví, a tím více, když nám ukládají o život. Potřebujeme proto v modlitbě čerpat sílu Božího Ducha, abychom ve zkouškách obstáli.

Nyní však řešíme otázku, koho se máme skutečně bát. Bohužel, většina lidí se právě toho, před kým Ježíš varuje, nejenže vůbec nebojí, ale naopak se jím ráda nechává klamat. To je zvláštní paradox. Naše porušená přirozenost, tedy, jak říká Písmo, náš starý člověk se svým scestným myšlením, vůbec nepočítá se smrtí, s Božím soudem ani s věčností a automaticky reaguje převráceně.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/5z4QcTeE33s
https://rumble.com/v7cmg4c-mikulice.html
https://www.bitchute.com/video/2zsu1wG87Hah/
https://crowdbunker.com/v/czYM82FGZa

8. 7. 2026

Pro Bratrstvo sv. Pia X. byli vysvěceni čtyři biskupové. Odpovědí Vatikánu byla tragikomická exkomunikace. Jaká je perspektiva nejen pro Bratrstvo, ale i pro celou katolickou církev? Tedy co je pro Bratrstvo v dané situaci vůlí Boží?

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/TI4KgODMCVs
https://rumble.com/v7ckr72-co-buh-zamysli.html
https://www.bitchute.com/video/aTh0pNg4s5Bx/
https://crowdbunker.com/v/URwyK2cEZd

Vážený a milý Done Davide,

chtěl bych Vám, nejdůstojnějším biskupům – zejména nově vysvěceným spolubratřím – a celému kněžskému bratrstvu vyjádřit svou duchovní blízkost a plnou podporu v této tak bouřlivé a dramatické chvíli.

Zvláště jsem ocenil Váš dopis Lvovi; byl jsem dojat hlubokým kněžským duchem, který jej prostupuje.

Nemilosrdný dekret a nóta bývalého Svatého oficia svou tvrdostí vůči těm, jejichž jedinou „vinou“ je touha zůstat katolíky, opět odhalují probíhající schizma mezi papežem a samotným papežstvím: koncilně-synodální církev, která se pokouší zastínit katolickou církev.

To, co Fernández napsal na papíře, a podepsal to i nějaký vatikánský přisluhovač, jenom dokazuje, jak daleko se Vatikán odchýlil od Krista a víry.

Stálo za to vidět svěcení biskupů Bratrstva sv. Pia X.: pokoj, radost a jaká modlitba, jaká důstojnost! Nic takového v pokoncilní církvi už není vidět. A ve Vatikánu – chaos… Hnutí proto doufalo, že se to může vydařit. Ale ti, kteří chtějí sloužit Kristu, musí nést svůj kříž až do konce, tak jak ho nesl Kristus. I Jemu říkali: sestup z kříže, zachraň sebe i nás, protože my si zde chceme žít po lidsky a dělat si své věci. Ale Kristus nesestoupil z kříže a vykonal Boží vůli až do konce. Až do smrti na kříži.