Sedm modlitebních zastavení během dne
Boží slovo říká: „Sedmkrát za den…“ (Ž 119,164) Starozákonní i novozákonní církevní tradice zachovávala denní modlitební rytmus. Tento rytmus dodržoval sv. Pavel i apoštolé. Podobně sv. Basil zdůraznil křesťanům potřebu modlitebních zastavení během dne. Bohužel, křesťané v dnešní době nezachovávají denní rytmus kontaktu s Bohem.
Proč se zastavovat 7×? Číslo 7 je symbolické, ale je vhodné ho využít i prakticky. Zastavujeme se především proto, abychom se co možná nejvíce vyvarovali svévolnosti, protože když se člověk nezastavuje, aby si uvědomil Boží přítomnost, jedná pouze podle svých citů a svého rozumu, které nejsou vždy ve shodě s vůlí Boží.
Hřích se u každého člověka projevuje svévolností, ale zároveň i hedonismem, tedy leností, hledáním příjemností, nestřídmostí v jídle, pití, v nadměrném odpočinku a v závislostech, jako je alkohol, drogy, nečistota. Další oblastí, v níž se projevuje hřích, je automatické kritizování a sudičství lidí i Boha. Každý člověk je ve své porušené přirozenosti svévolník, hedonista, sudič. Přiznat a uvědomit si tuto realitu je bolestné, zvláště v konkrétních případech.
Základní vztah k Bohu je postaven na pokání, tedy na přiznání si viny před Bohem, na prosbě o odpuštění a na přijetí odpuštění od Boha. Toto vše je vyjádřeno v krátké modlitbě počínající znamením kříže, výzvou „Effatha!“ — „otevři se!“ — a vyznáním: „Jsem svévolník…, jsem hedonista…, jsem sudič…“ Pak prosím: „Maranatha — Přijď, Ježíši!“ (1Kor 16,22) a vzývám svaté jméno Ježíš, v němž je naše spasení. V duchu stojím pod Kristovým křížem a uvědomuji si pět Spasitelových ran, z nichž tekla krev na očištění mých hříchů.
Trojnásobným opakováním jména Ježíš zintenzivňujeme svou prosbu. Tato krátká modlitba je modlitbou dokonalé lítosti, kterou budeme v hodině smrti nejvíce potřebovat. Jde v podstatě jen o opakované zdůraznění jména Ježíš spojené s duchovním pohledem do Jeho pěti ran. „A každý, kdo by vzýval jméno Páně, bude spasen.“ (Sk 2,21) To jméno je Ježíš nebo aramejsky Jehošua. Dále je vyjádřeno, že Ježíš je můj Pán. Izraelité si několikrát za den (viz Dt 6,4n) připomínali první a největší přikázání začínající výzvou: „Šema Izrael (jméno Izrael znamená Boží bojovník), miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a vší silou.“ K připomínání 1. přikázání jim sloužil nápis nad dveřmi domu, náramek na ruce i čelenka. V čem je pravá podstata lásky k Bohu? Ježíš ji vyjadřuje podmínkou: „… kdo ztratí svou duši pro mě a pro evangelium…“ (Mk 8,35; srov. Lk 14,33) Prakticky to znamená, že člověk se ve víře zastaví před Bohem, dá Mu všechny své starosti a strachy a plně důvěřuje v Boží všemohoucnost a v Boží lásku. Je to praktický nácvik šťastného momentu smrti, vyjádřeného Ježíšovými slovy: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (Lk 23,46)
Hříchy jsou skrze dokonalou lítost odpuštěny, ale rány na duši vyhojeny nebyly. Proces hojení je spojen s trpělivým přijímáním utrpení, nemocí, ponižování… Je to v podstatě očistec zde na zemi. Jdeme-li cestou následování Krista, jsme od něj uchráněni na věčnosti.
Připomeňme si kající praxi z minulosti. Za hříchy okultismu bylo stanoveno pokání sedm let o chlebě a vodě. Kdo navštívil věštkyni a nechal si od ní předpovědět budoucnost, podléhal tomuto trestu. Podobně i ten, kdo se nechal léčit člověkem, který používal okultní praktiky. Do této oblasti patří i závislost na horoskopech. Dnes trest sedmileté epitemie dopadá i na ty, kdo přijali mRNA vakcínu, která obsahovala genetický materiál vytržený z tkáně dětí, drasticky usmrcených po předčasném vyjmutí z lůna matky.
V dnešních podmínkách konat sedmileté pokání o chlebě a vodě je téměř nemožné. Místo něho je ale možno konat sedmileté pokání, při kterém se můžeš sedmkrát za den zastavovat a oplakávat svůj hřích proti prvnímu Božímu přikázání. Když pak budeš vzývat: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným!“ nebude to pro tebe jen bezduché pronášení slov, ale tato prosba bude vycházet z hlubin tvého srdce a z vědomí viny spojené s oplakáváním své minulosti. Pokud to tak budeš konat a náhle bys zemřel, vejdeš bez očistce přímo do Boží slávy a nekonečného štěstí, po kterém tvůj duch touží.
Text modlitebního zastavení:
Effatha!
Jsem svévolník, egoista, neprosazuji vůli Boží, ale svou.
Jsem hedonista, vyhledávám příjemnost i za cenu hříchu.
Jsem sudič, odsuzuji druhé, ale svou vinu nevidím, ani si ji nechci přiznat.
Skrytá metastáze následků dědičného hříchu a nekajícnost táhnou mou duši do věčného zavržení.
Maranatha! Přijď, Ježíši!
Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným! (5×)
Šema Izrael! Miluj Boha!
Ježíši, Bože můj, miluji Tě celým srdcem, celou duší a vší silou. Nyní ztrácím svou duši pro Tebe a pro evangelium. (Po výzvě: „Šema Izrael, miluj Boha!“ následuje vyznání: „Ježíši, Bože můj, miluji Tě celým srdcem…“ při těchto slovech dávám pravou ruku na srdce. Když pak řeknu „celou duší“, dám i levou ruku na hruď. Při slovech „vší silou“ sepnu ruce tak, že pravou ruku sevřu do dlaně a levou ruku položím na ni. Když pak říkám: „Nyní ztrácím svou duši,“ rozevřu dlaně a na slova „pro Tebe“ pozvednu pravou ruku mírně vzhůru. Při slovech „a pro evangelium“ je spustím dolů na hruď. Tato gesta nám pomohou zpřítomnit a prožít první přikázání.)
Slovo života: ………… (mění se každé dva týdny)
Amen.
Naše první zastavení při vstávání, které většinou bývá před 6. hodinou, supluje první biblickou hodinu dne. Pak následují další biblické hodiny: třetí (naše 9:00), šestá (naše 12:00), devátá (naše 15:00)…
Při modlitebním zastavení při vstávání se nejprve modlíme základní strukturu modlitebního zastavení.
Pak se obrátíme k Ježíši s otázkou: „Ježíši, kde jsi?“ a zopakujeme Ježíšovu odpověď dle Mt 28,20: „Já jsem s tebou!“ „Věřím!“
„Ježíši, Ty jsi se mnou.“ (4×)
Dále pokračujeme: „Ježíši, Ty jsi řekl: ‚Já ve vás.‘“ „Věřím!“
„Ježíši, Ty jsi ve mně.“ (4×)
Na závěr řekneme: „Amen, amen,“ a uděláme kříž.
Stejně se modlíme i zastavení před spánkem.
9:00
Modlitební zastavení o 9. hodině znovu obsahuje základní modlitbu. Hned za slovem života vzýváme Ducha svatého tak, že sedmkrát opakujeme: „Sešli Ducha svatého na nás,“ a nakonec řekneme: „Přijímám téhož Ducha, kterého přijali apoštolové v den Letnic.“ Pak proneseme potichu svaté jméno Je-ho-šu-á-á-á-á-á a ruce dáme do pozice oranty (ruce jsou ve výši ramen ohnuté v loktech směrem vzhůru).
Druhý způsob je, že při „Je-ho-šu-á-á-á-á-á“ děláme klasické gesto: Při „Je-ho-šu“ mám ruce vzpaženy. Při prvním „á“ si uvědomím: „Bože, Tys mě stvořil.“ Při druhém „á“ — „křížem jsi mě vykoupil,“ a dělám znamení kříže. Pak ruce vzpažím a při třetím, čtvrtém a pátém „á“ vědomě pro dnešní den přijímám téhož svatého Ducha, kterého přijali apoštolové v den Letnic. Zastavení končíme zase jen jednoduše: „Amen“ a uděláme kříž.
Pokud se většina modlí tato zastavení v práci, ve škole… nemusí se při tom dělat gesta. Pokud jsme ale v prostředí, kde můžeme svobodně dělat gesta, v tom případě je dodržujeme.
12:00
Při modlitebním zastavení o 12. hodině opět základ zůstává. Po slovu života řekneme „Amen“ a hned se pomodlíme „Anděl Páně“. Připomínáme si Kristovo vtělení skrze Ducha svatého a Marii Pannu.
15:00
Při modlitebním zastavení o 15. hodině opět základ zůstává, a když skončíme slovo života, řekneme „Amen“ a dodáme: „Křtem jste byli ponořeni do Kristovy smrti,“ a pak 4× zopakujeme: „Křtem jsem byl ponořen do Kristovy smrti.“ Na závěr řekneme „Amen“ a uděláme znamení kříže.
18:00
Při modlitebním zastavení o 18. hodině opět základ zůstává, a když skončíme slovo života, řekneme „Amen“. Hned nato si uvědomíme svůj konkrétní problém. Pak s vírou pronášíme ke každé Spasitelově ráně třikrát „Ježíši, důvěřuji Ti“ — tedy celkem 15×. Nakonec řekneme „Amen, amen“ a uděláme znamení kříže.
21:00
Při modlitebním zastavení o 21. hodině opět základ zůstává, a když skončíme slovo života a řekneme „Amen“, přijímáme požehnání. Naši kněží a biskupové ho udělují na čtyři světové strany.
Modlitební zastavení před spánkem je stejné jako modlitební zastavení při vstávání. Kdo by šel hned po 21. hodině spát, může se závěrečné modlitební zastavení pomodlit po přijetí požehnání.
Zastavení obsahují základní pravdy víry a máme v nich také prostor si je aspoň kratince uvědomit. Jinak duch světa, duch materialismu, duch shonu člověku nedovolí se zastavit ani jednou během dne. I když nelpíme na přesném dodržení času, pokud možno je dobré čas dodržet. Když to nejde, zastavujeme se co nejblíž před či po daném termínu.
Zastavovat se ke krátké modlitbě po třech hodinách tak, jak to činil i Pán Ježíš a apoštolové, je duchovní prostředek k záchraně duší v této apokalyptické době. Jed dědičného hříchu skrytě táhne duše do věčného zavržení. V tomto našem pozemském životě každý rozhoduje, jestli nechá v sobě toto zlo působit, anebo jestli přijme záchranu, kterou nám dal Bůh v Ježíši. Kdo přijme Ježíše a vytrvá do konce, bude spasen. Kdo Ježíše, Spasitele, odmítne a jde si svou vlastní cestou, cestou lži a zbožšťování vlastního ega, bude věčně zavržen. Je mnoho falešných cest. Ke spasení není jiná cesta, jen ta, kterou je Ježíš.
Stáhnout: Sedm modlitebních zastavení během dne
