Sedm Kristových slov z kříže (návod k vnitřní modlitbě)
Stále jsme vydáváni do Kristovy smrti (2Kor 4,10). Písmo říká: „Křtem jste byli ponořeni do Kristovy smrti.“ K prožití této pravdy slouží vnitřní modlitba. Uvědomujeme si v ní vnitřní jednotu s Ježíšem jak na kříži, tak v nás.
Několik rad, jak prožívat sedm posledních Kristových slov.
Komentář:
1) Co se týče volání, Písmo svaté zdůrazňuje, že máme volat k Bohu, doslova křičet. Ježíš na kříži hlasitě zvolal: „Eloí, Eloí“ a rovněž „Otče (Abba), do Tvých rukou …“
2) Tato modlitba je naprosto tichá, když se zde mluví o volání, jde o volání duchem a dechem. Dlouze se nadechneme a pomalu potichu vydechujeme samohlásku ááá či jinou, jen dechem, ne slovem.
3) Uvedený způsob volání samohlásek pomáhá v boji proti roztržitosti ve vnitřní modlitbě. Vede k soustředěnosti na Boží slovo i na Boží přítomnost.
4) Modlitební polohy:
– při prvním slově klečíme, ruce ve tvaru kříže
– při druhém slově stojíme, ruce vztažené vzhůru
– při třetím slově stojíme, ruce ohnuté v loktech před sebou
– při čtvrtém slově klečíme, ruce ohnuté v loktech před sebou
– při pátém slově stojíme, ruce vztažené vzhůru
– při šestém slově klečíme, ruce ohnuté v loktech před sebou
– při sedmém slově klečíme, ruce vztažené vzhůru
Tuto vnitřní modlitbu se mohou modlit i nemocní, kteří nemohou klečet či dokonce ani stát a musí sedět anebo jen ležet. Nemohou-li ruce zvednout vzhůru, stačí, když je mají v loktech mírně ohnuty a opřeny o matraci, na níž leží. Přes všechna vnější omezení se mohou modlit velmi intenzivně.
5) Tuto modlitbu je možné se modlit soukromě anebo i ve společenství více lidí, ale pak je třeba respektovat, že každý má jiný dechový rytmus a osobně potřebuje déle protáhnout volání samohlásky než druhý. Modlitba je tichá, proto se může každý modlit svým rytmem a neruší přitom druhého. Jeden ve společenství musí sledovat čas, aby na prožívání každého slova bylo vyčleněno pět minut. Pokud se chce společenství modlit celou hodinu, je možné se předem domluvit na prodloužení času a místo pěti minut prožívat určitá slova i 10 minut. Tím naplníme Ježíšovu touhu: „Nemohli jste aspoň hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se.“
Jak skrze jednotlivá slova prožíváme vnitřní vztah k Ježíši a k Nebeskému Otci?
První slovo z kříže
„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34)
Pět minut klečíme, ruce do tvaru kříže a opakujeme dlouze, pouze dechem, oslovení „Abba“.
Při vydechnutí samohlásky „Ááá“ vnímám Ježíšovo volání k Otci a že Otec slyší.
Při dlouhém vydechnutí „bááá“ prožívám Ježíšovu prosbu „(Otče), odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“
To samé prožívám, i když podruhé pronáším „Ááá-bááá“.
Uvědomím si, za jakých okolností Ježíš tuto prosbu pronáší. Je sražen na zem na kříž, jsou mu k němu přivázány ruce, a když mu do nich vrážejí hřeby, a pak i do nohou, v nevýslovných bolestech prosí: „Otče, Abba…“ Jeho prosba má moc.
Při třetím pronesení „Abba“ při „Ááá“ si opět uvědomuji volání k Otci. A při „bááá“ prožívám: „Odpusť mi, i já všem odpouštím.“ Totéž i při čtvrtém pronesení „Abba“. Mé odpuštění je podmínkou, aby Bůh odpustil mně. Ježíš řekl: „Neodpustíte-li, ani vám Otec nebeský neodpustí,“ (Mt 6,15) a v modlitbě Otčenáš: „Odpusť nám, jako i my odpouštíme.“
Tento rytmus čtyřikrát „Ááá-bááá“ opakuji po dobu 5 minut.
Druhé slovo z kříže
„Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,42-43)
Pět minut stojím s rukama vzhůru a opakuji „Je-ho-šu-ááá-ááá-ááá-ááá“.
Vnímám oslovení Ježíše a lotrovu víru. Nejprve tiše volně pronesu „Je-ho-šu…“ a pak při dlouhém výdechu „ááá“ zároveň zůstávám ve slově: „Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Při dalším dlouhém vydechnutí „ááá“ zůstávám v témž slově.
Při třetím dlouhém vydechnutí „ááá“ prožívám Ježíšovu odpověď: „(Amen, pravím ti,) budeš se mou v ráji.“ Vnímám, že to Ježíš říká mně. Při čtvrtém dlouhém vydechnutí „ááá“ prožívám totéž.
Pokud se modlí více lidí, může jeden, který sleduje čas, šeptem, ale aby ho ostatní slyšeli, pronést „Je-ho-šu“ a pak tichým výdechem „ááá“, který rovněž ostatní slyší, tak vytváří mezi nimi jednotu. Nesmí samohlásku vydechovat rychle ani moc pomalu, je třeba, aby měl přirozený delší výdech, aby se s ním mohli sjednotit.
Zkušenost ukázala, že někdy je lepší, když je naprosté ticho, protože každý má svůj rytmus prožívání daného slova.
Třetí slovo z kříže
„Hle, tvá matka.“ (J 19,27)
Pět minut stojím, držím ruce ohnuté v loktech před sebou a opakuji „Je-ho-šu-ááá-ááá-ááá-ááá“.
Duchovně nyní stojím na místě apoštola Jana pod křížem. Dívám se na Ježíše v Jeho utrpení. Myšlenkou či šeptem pronáším Jeho jméno a dříve, než ho celé vyslovím, tedy po pronesení „Je-ho-šu“ vnímám, že mi říká: „Hle, tvá matka.“ V tomto Jeho testamentu zůstávám po dobu výdechu spojeného s dlouhým „ááá…“. Při dalším dlouhém výdechu „ááá…“ opakovaně zůstávám v Kristově slově: „Hle, tvá matka.“
Při třetím a čtvrtém dlouhém výdechu, spojeném s „ááá“, odpovídám myšlenkou Ježíši: „Přijímám tvou matku v sebe (eis ta idia)“ a zároveň si uvědomuji, že jsem duchovně přijal do svého nitra Ježíšovu matku, tedy její duchovní program.
Čtvrté slovo z kříže
„Žízním“ (po dokonání spásy). (J 19,28)
Pět minut klečím, ruce mám ohnuté v loktech před sebou, a dlouze výdechy opakuji „Ááá-bááá“.
Ježíš trpí fyzicky i duševně, ale touží – žízní – po dokonání naší spásy. Touží po osvobození člověka z duchovního otroctví ďábla a dědičného hříchu. Žízní proto po podstoupení největšího stupně utrpení. Dědičný hřích, toto ložisko zla v nás, má za následek všechny hříchy, zločiny a utrpení lidstva. Při pronášení „Ááá-bááá“, při vydechování dlouhé samohlásky „Ááá“, vnímám, že Ježíš volá z kříže k Otci a při „bááá“ prožívám jeho volání „žízním“. Při třetím a čtvrtém „Ááá-bááá“, při dlouhém vydechování „Ááá“, opět vnímám, že Ježíš ve mně volá k Otci a při „bááá“ prožívám jeho slovo „žízním“.
Páté slovo z kříže
„Eloi, Eloi, lema sabachtani“ (Mk 15,34)
5 minut stojím s rukama nahoru, tiše dlouze pronáším „Eéé-lóó-ííí“.
Při tomto volání na kříži Ježíš vzal na sebe všechny hříchy lidstva i jejich otrávený kořen, který proniká lidské duše. V tomto vrcholném utrpení jakoby byl ponořen do tmavého duchovního mraku či do moře zla a hříchů všeho lidstva. Podstata pekla je věčná opuštěnost od Boha, zdroje věčného štěstí a lásky. Ďáblovo semeno v duši, které nazýváme dědičný hřích neboli starý člověk, má v sobě duchovní jed. Ten způsobuje postupné oddělování se od Boha, až k Jeho totálnímu opuštění. Jde o stav vrcholného egoismu, kterým je zbožštění sebe. Tato duchovní slepota – pýcha – je podstatou hříchu padlých andělů, démonů. Ovocem tohoto duchovního jedu v nás je smrt časná a věčná, věčné opuštění zdroje štěstí a života. Toto věčné oddělení se od Boha je podstatou pekelných muk, zvaných poena damni. Pekelný had v ráji slíbil prarodičům: „Budete jako bohové,“ ale neřekl, že budou emancipováni a odděleni od Boha, tak jako démoni v pekle.
Dechem dlouze volám po slabikách „Eéé-lóó-ííí“ (Bože můj). Během prvního volání „Eéé-lóó-ííí“ vnímám Ježíše na kříži v temném mraku všech hříchů a zločinů lidstva, které mu zatemněním Otce způsobují hlubokou duchovní bolest. Při druhém „Eéé-lóó-ííí“ v mysli dodám „lema sabachtani“. Vnímám, že Ježíš vzal na sebe i ložisko zla a prožívá bytostní opuštěnost od Otce, tedy vrchol nejbolestnějšího duchovního utrpení, kterým naši duši vykupuje a odděluje od smrtonosného duchovního jedu – dědičného hříchu, který ji proniká.
Při třetím a čtvrtém pronášení „Eéé-lóó-ííí“ prožívám totéž, ale uvědomuji si toto Ježíšovo utrpení v mé duši za mé osvobození a za mou spásu.
Šesté slovo z kříže
„Dokonáno jest“ (spása je dokonána). (J 19,30)
Pět minut klečím, ruce mám ohnuté v loktech před sebou, dlouze dechem pronáším „Eéé-líí“.
Při prvním a druhém volání „Eéé-líí“ si uvědomuji, že umírající Ježíš volá na kříži k Bohu Otci a pronáší: „Dokonáno jest,“ spása je dovršena. Dokonal oddělení duše od bytostného spojení s ložiskem zla, dědičným hříchem, který ji pronikal. Ďábel i ložisko zla – dědičný hřích – byl v duších přemožen. Toto vítězství je ale jedině v Kristu. V Něm jediném máme znovu spojení s Otcem. Roztržení chrámové opony symbolizovalo snětí přikrývky dědičného hříchu, která halila národy (Iz 25,7). Jedině máme-li Ježíše, jsme-li vírou v Něm a uvědomujeme-li si, že On je v nás, pak je toto vítězství v duši aktualizováno.
Při třetím a čtvrtém „Eéé-líí“ si uvědomuji, že nyní Ježíš pronáší „dokonáno jest“ ve mně.
Tento rytmus pronášení „Eéé-líí“ vždy čtyřikrát za sebou opakujeme celých 5 minut.
Sedmé slovo z kříže
„Otče, Abba, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (Lk 23,46)
5 minut klečím, ruce mám nahoru, dlouze dechem pronáším „Ááá-bááá“.
Při vyslovení „Ááá“ vnímám Ježíšův pohled k Otci a při „báá“ zůstávám ve slově „do tvých rukou odevzdávám svého ducha“. Dvakrát si uvědomuji toto Ježíšovo volání na kříži. Při třetím a čtvrtém „Ááá-bááá“ prožívám, že to Ježíš volá ve mně.
Křtem jsme byli ponořeni do Kristovy smrti. Znovu tento rytmus opakuji 5 minut.
Struktura modlitby
První slovo z kříže (Lk 23,34) (5 minut)
(Pozn.: „Volám“ znamená dlouze pouze výdechem)
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám: odpusť jim, neboť nevědí, co činí
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám: odpusť jim, neboť nevědí, co činí
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám: odpusť mně i já všem odpouštím,
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče
Volám „bááá“ – prožívám: odpusť mně i já všem odpouštím,
Uvedený rytmus se opakuje 5 minut, to platí u všech slov.
Druhé slovo z kříže (Lk 23,42-43) (5 minut)
Volám: „Je-ho-šu“ – prožívám duchovní pohled na Ježíše
Volám: „ááá“ – prožívám: Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království
Volám: „ááá“ – prožívám: Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království
Volám: „ááá“ – prožívám: (Amen), budeš se mnou v ráji
Volám: „ááá“ – prožívám: (Amen), budeš se mnou v ráji
Třetí slovo z kříže (J 19,27) (5 minut)
Volám: „Je-ho-šu“ – prožívám duchovní pohled na Ježíše na kříži
Volám: „ááá“ – prožívám: Hle, tvá matka,
Volám: „ááá“ – prožívám: Hle, tvá matka,
Volám: „ááá“ – prožívám: přijímám ji v sebe (eis ta idia),
Volám: „ááá“ – prožívám: přijímám ji v sebe (eis ta idia),
Čtvrté slovo z kříže (J 19,28) (5 minut)
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám s Ježíšem: žízním (po dokonání spásy) na kříži,
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám s Ježíšem: žízním (po dokonání spásy) na kříži,
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám s Ježíšem v mé duši: žízním po dokonání tvé spásy,
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče,
Volám „bááá“ – prožívám s Ježíšem v mé duši: žízním po dokonání tvé spásy,
Páté slovo z kříže (Mk 15,34) (5 minut)
Volám: „Ééé-lóóó-ííí“ – prožívám: Ježíš opuštěn na kříži
Volám: „Ééé-lóóó-ííí“ – prožívám: „Lema sabachtani?“ Ježíš opuštěn na kříži
Volám: „Ééé-lóóó-ííí“ – prožívám: Ježíš opuštěn v mé duši
Volám: „Ééé-lóóó-ííí“ – prožívám: Ježíš opuštěn v mé duši
Šesté slovo z kříže (J 19,30) (5 minut)
Volám: „Ééé-lííí“ – prožívám: spasení je dokonáno na kříži,
Volám: „Ééé-lííí“ – prožívám: spasení je dokonáno na kříži,
Volám: „Ééé-lííí“ – prožívám: spasení je dokonáno ve mně
Volám: „Ééé-lííí“ – prožívám: spasení je dokonáno ve mně
Sedmé slovo z kříže (Lk 23,46) (5 minut)
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče
Volám „bááá“ – prožívám: do Tvých rukou odevzdávám ducha (na kříži)
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče
Volám „bááá“ – prožívám: do Tvých rukou odevzdávám ducha (na kříži)
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče
Volám „bááá“ – prožívám: do Tvých rukou odevzdávám ducha (v sobě)
Volám: „Ááá“ – prožívám: Otče
Volám „bááá“ – prožívám: do Tvých rukou odevzdávám ducha (v sobě)
Stáhnout: Sedm Kristových slov z kříže