Evangelijní psychologie (4.část)
Jaká je psychologie evangelia? Vychází z pravdy, počítá s dědičným hříchem, s hlubokou zákeřností, která je v člověku, s náklonností ke zlu, s osobními hříchy, zradou, ale také s lítostí a s lidskou upřímností. Psychologie evangelia vnáší pravý ráj a pokoj do lidské duše i do mezilidských vztahů, je spojena s ochotou přinášet oběti, která vyvěrá z čisté lásky k Bohu a plodí i čistou láskou k bližnímu. Opakem této lásky je egoismus, který je spojen s duchovní infekcí způsobující duchovní slepotu, která je zdrojem velkých omylů a utrpení.
Ježíš v evangeliu stanoví základní psychologické principy založené na spravedlnosti k sobě i k druhým. Například princip: „Co chceš, aby dělali jiní tobě, dělej nejprve ty jim, a co nechceš, aby ti jiní dělali, nedělej ani ty jim.“ Ježíš ukazuje velmi reálně na lstivost lidského srdce, tedy duševna. Říká: „Z lidského srdce vychází veškerá nečistota vraždy, sváry, krádeže atd.“ On ukazuje nejen na příčinu zla, ale i na východisko, které je v přiznání si vlastní viny a v přijetí odpuštění hříchů. Toto je podstatou Boží spásy, která je dána v Kristu Ježíši. Moderní psychologie a psychoanalýzy mohou snad zlo v člověku obnažit, ale nejsou schopny pocit viny z lidské duše odstranit. Různé orientální meditace a koncentrace se naopak snaží odstranit svědomí, Boží hlas, a to je cesta do záhuby. Je to podobné, jako bychom odstranili signalizaci bolesti v lidském těle, která oznamuje, že je něco v nepořádku, že je potřebná léčba. Pokud se zavčas nereaguje, choroba dostoupí určitého stupně a platí se za to životem. V duchovní oblasti je v sázce věčný život.
Co se týká lidské duše, Ježíš jasně říká: „Kdo by chtěl zachránit svou duši, ten ji zahubí, a kdo ji zahubí pro Mě a pro evangelium, ten ji zachrání.“ Pouze křesťanství hlásá spasitelnou víru. Všechna jiná tzv. náboženství, i když obsahují určité prvky pravdy, jsou falešnými cestami a nezprostředkovávají člověku věčný život ani pravý pokoj a pravé štěstí tu na zemi. Toto pravé štěstí nezajistí ani různé filosofie hlásané v průběhu celých dějin lidstva. Nezajistí jej ani psychologie, které se v poslední době stávají módou. Toto vše jsou pouze falešné cesty, postavené na lži. Za nimi stojí duch lži, který nevede duše k věčnému životu, ale naopak, udržuje je v sebeklamu, pýše, egocentrismu a sebezbožšťování. Následně je vede do depresí, různých závislostí na alkoholu, narkotikách a nečistotě, končí v zoufalství až sebevraždami.
Ježíšův princip psychologie: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj Mě“ – je jedinou bezpečnou cestou pravdy. Křesťanství není ani filosofií ani psychologií, i když evangelijní pravdy i sama realita určují pravdivou životní filosofii i psychologii. Základní věcí je obrácení a pak cesta pokání. To vše je koncentrováno do nejdůležitějšího přikázání, přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. Opakem této lásky je falešná láska k sobě, zvaná sebeláska neboli egoismus. Falešná láska je v duchovní tmě. Na sebe i na druhého se dívá přes brýle egoismu. Kristus říká, co je v této slepotě pravidlem: „Vidíš v oku svého bratra třísku, ale ve vlastním oku trám nepozoruješ.“
Pravdivá životní filosofie a psychologie je nutně spojena s pravou životní moudrostí, která je zakořeněna v Kristově varování: „Buďte připraveni, neboť nevíte dne ani hodiny, kdy budete povolaní na věčnost.“ Pravá životní a biblická moudrost počítá se smrtí, s Božím soudem a věčným životem, anebo věčným trestem po smrti. Na tento život se dívá pouze jako na zkouškové období, ve kterém se rozhoduje o šťastné či nešťastné věčnosti. A to je velká zodpovědnost!
Křesťanství je v současné době paralyzováno. Proč? Protože není hlásáno živé evangelium, nejsou hlásány a zdůrazňovány pravdivé životní principy, které vedou k pravdivému štěstí. Naopak, křesťané se otevřeli duchu světa, duchu lži a nastal masový odpad od křesťanství, jehož důsledkem je ztráta svědomí, destruktivní změna myšlení od pozitivních hodnot k totální degradaci.
(viz pokračování)
Stáhnout: Evangelijní psychologie (4.část)
