Fotogalerie
Rozjímání nad J 14,26
Ale Přímluvce, Utěšitel, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,
ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
„Připomene vám…“ Můžeme znát i nazpaměť celé Písmo, můžeme mít i velké množství informací jako v počítači, ale to ještě není to podstatné. My musíme mít v pravý čas pravou informaci, která poslouží či dokonce zachrání i život. Je třeba ji vytáhnout na obrazovku našeho vědomí. Toto oživení činí v duchovní oblasti Duch svatý. Ježíš svá slova pronesl před apoštoly, ale ona platí i pro nás. Jeho slovo je věčně platné a závazné jak pro apoštoly, tak i pro nás. Jde tu o život, o život věčný. Kristovo evangelium není nějakou lidskou filosofií či pouze lidskou moudrostí, ale Ježíšova slova jsou Duch a život. Jsou prostá a vyžadují jednání. Nestačí jen slyšet a účastnit se náboženských diskuzí. To je málo. Musí nastat realizace Ježíšových přikázání. Na konci horské řeči Ježíš dává podobenství o dvou stavitelích. Jeden budoval na písku, druhý na skále. Ten, co budoval na písku, slyšel Boží slovo, ale nerealizoval. Ten, co na skále, slyšel a realizoval.
Slovo života – J 14,26 (9. 11. – 23. 11. 2014)
„Ale Přímluvce, Utěšitel, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,
ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“
Jsem zapsán v Beránkově knize života? /Očistec a modlitby za zemřelé (5. část)/
„A nevstoupí tam nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“ (Zj 21,27)
Je třeba si položit otázku: Jsem zapsán v Beránkově knize života? A jsem-li zapsán, co dělat, aby moje jméno nebylo vymazáno? Kdo přijme Ježíše, toto přijetí je zapsáno v knize života a v Ježíšově srdci. Nevěrou se však člověk může znovu Krista odřeknout. V Písmu svatém je napsáno: „Vytrvalostí zachráníte své duše.“ Je třeba dobře začít, ale neznamená to, že kdo dobře začal, bude spasen. Musí vytrvat, mít alespoň spasitelný strach, když ještě nemá čistou lásku. Ten strach nás motivuje. Až budeme mít čistou lásku k Bohu, pak už strach nebude potřebný, to už pojedeme na jinou energii. Dokud ji však nemáme, je třeba mít strach – bázeň Boží. My máme strach lidský – aby nás nikdo nepokořil, aby se nám nestalo nějaké neštěstí, ale to není spasitelný strach. Spasitelný strach je strach před peklem. Bohužel, mnoho lidí už tento strach ztratilo. Bázeň Boží je počátkem, který má přerůst v čistou lásku. Boží slovo říká: „Dokonalá láska vyhání strach.“ (1J 4,18) I svatí měli strach – aby nebyli zavrženi.
Zprávy 7.11.2014
MODLITBA PRINIESLA ÚĽAVU
Naša babka má 87 rokov. Veľa sa teraz modlieva. Svoju modlitbovú stráž máva o 12:00. Problémy jej však robí vysoký tlak. Niekedy babke príde zle, šumí jej v hlave a má bolesti. Lieky na tlak nie vždy pomôžu. Raz, keď bol jej stav vážny, začali sme s ňou vzývať Ježišovo meno: „Ježišu! Ježišu! Ježišu!“ a tiež „Ježišu, milujem Ťa, svoje hriechy ľutujem!“. Babka to len šepkala.
Pastýřský list o eutanazii? /Biskupům Slovenska/
Ukrajina, 12. 10. 2014
Biskupům Slovenska
V slovenském tisku se objevila zpráva – citace: „Strana Sloboda a Solidarita dnes otvorila spoločenskú diskusiu na tému „eutanázia“. Do roka máme v pláne pripraviť návrh legislatívy, ktorá trpiacim ľuďom s nevyliečiteľnou chorobou umožní dôstojný odchod zo života.“
Ve skutečnosti nejde o „důstojný odchod ze života“, ale o sebevraždu a odchod z pozemského života do pekla. Pokud bude eutanazie uzákoněna, další změny v legislativě vnesou úpravy tak, že začne fungovat podobně, jak už je tomu v Holandsku a Belgii, kde může být provedena i dětem či lidem, kteří momentálně prožívají určitou depresi či psychickou krizi.
VÝCHOVA JE DÔLEŽITÁ
Chcela by som sa podeliť s malými svedectvami o deťoch z nášho spoločenstva.
Maxim má 9 rokov a snaží sa robiť to, čo sa páči Bohu. Každý deň sa modlí s rodičmi, učí sa vyznávať svoje hriechy a úprimne ich ľutovať. Nikdy nevynechá sv. omšu, s rodičmi prichádza i na spoločné modlitby. Keď sa ukáže, že druhý urobil niečo zlé, Maximko sa hneď kontroluje, či náhodou aj on neurobil niečo podobné.
Nedávno s veľkou radosťou povedal svojim rodičom: „Ako dobre, že som sa narodil, až keď ste sa stali skutočnými kresťanmi.“Uvedomila som si,že je skutočne dôležité dobre vychovávať deti. Viera, dobrý príklad – je to, čo formuje dieťa a robí z neho skutočného kresťana a dobrého človeka.
Zprávy 4.11.2014
► Asociace rodičů vyžaduje, aby ve školkách zakázali hračky s pohlavními znaky
► Zastánci eutanazie chtějí brát orgány od lidí, kteří jsou na jednotce intenzivní péče
► Američtí vědci: zemětřesení v Ohiu bylo způsobeno těžbou břidlicového plynu
Očistec a modlitby za zemřelé (4. část) – Několik pohledů z Božího slova
Boží slovo nám svým světlem ukazuje to, co následuje po smrti, aby to bylo k našemu povzbuzení, ale aby nás to také vedlo k zodpovědnému boji, abychom prožili zodpovědně tento život i zbývající dny, které dělí dnešní den a hodinu naší smrti. Můžeme si dělat rekapitulaci svého minulého života, učit se ze svých chyb, vtělovat moudré zásady a jít cestou, kterou je Kristus.
„Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“ (1Kor 3,10-15)
O 3 MINÚTY BY UŽ BOLO NESKORO
Keď bola u nás epidémia tzv. „prasacej chrípky“, zatelefonovala mi sestra z Kyjeva a povedala, že môj synovec má vysokú horúčku 40 °C. Bol to r. 2010 a všade vládla veľká panika. Veľa ľudí zomrelo.
Zavrela som obchod, kde pracujem, šla som do skladu a s veľkou vierou som sa začala modliť bojovku: „Nebeský Otče… prosím za uzdravenie synovca.“ Vedela som, že Boh ma vypočuje, veď v Písme je napísané: „Volaj ku mne a vyslyším ťa…“ (Jer 33, 3)
PREŽEHNAL SA A POĎAKOVAL
Cestovala som električkou. Bolo tam veľmi veľa ľudí. Na jednej zastávke sa uvoľnilo miesto vedľa staručkého deduška. Myslela som si, že je to žobrák.
Nadviazali sme rozhovor. Deduško mi hovoril, že túži po Bohu a potom dodal: „Ale mne asi Boh neodpustí moje hriechy.“ Na to som mu odpovedala: „Božie slovo hovorí, že keď budeme úprimne robiť pokánie, Boh nám odpustí všetky hriechy a obmyje nás Krvou svojho Syna, takže budeme čistí.“
