Fotogalerie
Očistec a modlitby za zemřelé (3. část)
Bližního máme milovat jako sebe
Člověk by měl mít tzv. svatý egoismus. Pamatovat na sebe. Protože bližního máme milovat jako sebe. A jak máme milovat sebe? Tak, abychom získali věčné dobro. Když mám bližního milovat jako sebe, pak pro něj chci také nejvyšší dobro, chci, aby měl věčný život, i když ho někdy proto musím třeba i pokárat. Kristus řekl, že i své nepřátele máme milovat, odpouštět jim, žehnat, ale také je máme napomínat. Můžeme jim tu lásku prokazovat třeba i bičem, ale musí za tím být láska, tedy že chci jeho nejvyšší dobro. Kdybych já si měl vybrat, že budu celý život trpět, že budu paralyzovaný, slepý, že budu mít všelijaké vředy, ale nepůjdu do pekla pak říkám: „Pane, jenom do pekla ne, a v tom všem ostatním, buď Tvá vůle! Tady na zemi mě Pane řež, bij, pokořuj, protože já se mám rád – to je 2. přikázání Boží.“ Nejdříve máme milovat Boha celým srdcem a bližního jako sebe. Tak přesně miluji i bližního. Kdybych já měl dostat rakovinu, ale být tím spasen před peklem, tak řeknu: „Aleluja, třeba klidně i dnes“. Ale to samé přeji i svému nepříteli: „Pane, aby nešel do pekla, je-li Tvá vůle, abys na něj poslal tresty a zachrání ho to, já chci za každou cenu nejvyšší dobro toho člověka.“ To je vrchol čisté lásky. To, co chci pro sebe, to chci i pro svého bližního. Je jen jedna norma – abych já byl spasen a aby on byl rovněž spasen.
Očistec a modlitby za zemřelé (2. část)
Jednota Tajemného Těla Kristova
V modlitbě „Věřím v Boha“ se modlíme: „Věřím v svatou církev, společenství svatých, odpuštění hříchů a život věčný.“ Tím, že je církev tajemným tělem Kristovým, všechny její údy patří ke Kristu. Jedni už jsou oslaveni v nebi, druzí tady na zemi bojují s hříchem, se lží a s ďáblem (to je církev bojující) a pak duše v očistci (církev trpící).
V nebi je církev oslavená, je to společenství svatých. Tam je Panna Maria, apoštolé, mučedníci, jsou to duše spravedlivých, kteří jsou ve slávě. Jejich těla ještě odpočívají zde na zemi, na určitých místech, a čekají na vzkříšení. Těla spravedlivých budou proměněna do slávy a stupeň jejich blaženosti v nebi bude ještě zvýšen. Jejich tělo bude podobné Kristovu oslavenému tělu při vzkříšení.
Nejen narodit se z Boha, ale zůstávat v Něm
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Očistec a modlitby za zemřelé (1. část)
Pro každého z nás přijde chvíle smrti. Každý z nás si jednou řekne: „Už je to tady.“ Pokud jste ale se smrtí celý život počítali, dali jste své účty do pořádku – chodili jste ke svaté zpovědi, vzbuzovali dokonalou lítost, dělali jste dobré skutky a když přišli kříže či utrpení, obětovali jste je. Anebo pokud jste i kříž nepřijali a začali reptat, tak aspoň pak jste toho litovali a prosili Pána za odpuštění, že jste reptali. Snažili jste se žít z víry, aby vás smrt nepřekvapila.
Umírat budeme jen jedenkrát. Nikdo z nás si to nemůže vyzkoušet. Až přijde hodina smrti, v jednom okamžiku uvidí každý z nás Krista tváří v tvář a během několika sekund proběhne soud.
Zprávy 27.10.2014
Rozjímání nad J 14,23
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat;
přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Tato slova pronesl Ježíš v noci před svou smrtí. Podobně jako i jiná obsažena v Janovu evangeliu od 13. do 17. kapitoly. Ježíš zde mluví o lásce, která je bezpodmínečně spojena se zachováváním Jeho přikázání. Ježíš znovu opakuje: „Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec.“ (v. 21) Jsou přikázání Daná Bohem v Desateru i přikázání a různá nařízení týkající se obřadu očišťování, zvláště spojených s obětováním beránků a býčků a kropení jejich krví, jak je obsaženo v Druhé až Páté knize Mojžíšově. Tyto obřady byly pouze předobrazem Kristovy vykupitelné smrti na kříži. V Kristu bylo toto vše dovršeno. Dlužní úpis byl roztržen (srov. Kol 2,14). Ježíš, Boží Syn, vystupuje jako zákonodárce ve své vlastní autoritě. Několikrát opakuje: „Ale já vám pravím…“ Ježíš neruší Desatero, naopak, ukazuje na jeho podstatu. Ukazuje na kořen hříchu, lidskou žádostivost, pýchu, nenávist, pomstu. Citace Kristova přikázání: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezabiješ. Ale já vám pravím: každý, kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude vydán soudu.“ (Mt 5,21-26)
Slovo života – J 14,23 (26. 10. – 9. 11. 2014)
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat;
přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Podstata křesťanství
Je potřebné, abychom šli k podstatě křesťanství. A to je naše sjednocení s Ježíšem, s Ježíšem ukřižovaným a Ježíšem vzkříšeným. Ale aby to nebylo frází, je třeba, abychom v malé, domácí církvi, ve zdravé buňce biblického a modlitebního společenství, vedeného prorockým hlasem pastýře, učitele, usilovali o život pokání a pravdivého následování Krista. A musíme být připraveni na pronásledování. Je třeba s tím počítat. Teď probíhá boj s duchem antikrista, který pomalu likviduje církev. Naší povinností bylo postavit se proti celému tomuto systému. On bude chtít zaútočit a zničit. Bůh ale má své plány, pokud budeme věrni Bohu, i kdyby nás to stálo život, Bůh dá velké požehnání.
Zprávy 20.10.2014
PAMÄTAŤ NA SMRŤ
Cez prázdniny som bola so sesternicou u našej babky a prababky, ktoré bývajú spolu. Jedného dňa, keď sme raňajkovali, zabehlo mi. Začala som sa dusiť. Nemohla som sa nadýchnúť, pretože kúsok chleba mi zaskočil do dýchacích ciest. Posunkami som ukazovala sesternici, aby mi pomohla a udrela ma po chrbte. Ale seternica bola útla a nemala takú silu, aby mi pomohla. Aby som nevystrašila prababku, odišla som do druhejmiestnosti, kde som sa snažila chlieb vykašľať, ale márne, nič nepomáhalo. Sestenica chcela volať záchranku. V tej chvíli mi prišlo na um, že ani záchranka mi nemusí pomôcť.
Neustále vcházíme do Kristovy smrti
Apoštol Pavel říká: neustále vcházíme do Kristovy smrti. To neznamená, že umíráme fyzicky, ale že v dané situaci vydáváme Bohu celý problém. I když přijde utrpení, tupení, pronásledování: „Tady jsem, Pane, já to přijímám, já Ti to všechno dávám a důvěřuji Ti“. A Bůh potom koná zázraky. A to je kořen vzkříšení. Protože když o tuto vydannost usilujeme, pak to „své“, v čem se koncentruje naše ego, je dáváno na kříž.
