24.10.2018

Kulminační čas oslav 100letého jubilea České republiky začal svátkem sv. Václava 28. 9 .2018 a vyvrcholí v neděli 28. října.

Katolický kněz prof. Piťha pronesl v katedrále sv. Víta prorocké slovo k národu. Varoval před sebelikvidačními tlaky, jimž je vystaven nejen národ, ale i křesťanství. Není to jen hrozba islamizace, jak ji už vidíme v sousedním Německu a Západní Evropě. Dnes tzv. gender ideologie legislativně prosazuje likvidaci základní buňky společnosti – instituci rodiny, kterou tvoří muž – otec, žena – matka a děti. Český parlament je tlačen k uzákonění sňatků homosexuálů. A nejen to, jde už o celý autogenocidní proces, jehož součástí je i Istanbulská úmluva. Ta zavádí tzv. kontrolní mechanismus GREVIO; ve skutečnosti s pomocí neziskovek a tzv. sociálních služeb budou preventivně – pod nálepkou „domácí násilí“ – kradeny děti z jakékoliv rodiny! Děti si pak budou „adoptovat“ homosexuální „manželé“.

Nastolí parlament v jubilejním roce tento sebevražedný program? To záleží i na Tobě – na Tvé netečnosti, či na Tvé aktivitě.

Každý, už i malé dítě cítí, že jednou přijde smrt. Uvědomí si: „Dědeček, babička zemřeli – i já jednou zemřu. A co bude potom?“ Odpověď je velice jednoduchá: potom bude nebe nebo peklo. To není žádná vysoká teologie. A rozumný člověk se ptá dál: „A co je potřebné k tomu, abych se dostal do nebe?“ Bible dává odpověď: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Řím 10,9) Pak člověk musí vytrvat v pravé víře, v pokání a věrnosti Pánu až do smrti.

Naše hříchem porušená přirozenost je v postoji vzpoury vůči Bohu i bližním. Jak se projevuje, když přijde zkouška?

Podívejme se na několik příkladů ze svatého Písma. Izraelité, kteří prošli suchou nohou přes Rudé moře a byli očitými svědky jednoho z největších zázraků kromě mnoha jiných v Egyptě, se za pár dní postavili proti Bohu, ulili si zlaté tele a řekli: „Toto je náš bůh, který nás vyvedl z Egypta.“ Je to nepochopitelné, a přesto je to tak. To je starý člověk v nás se svou zradou. Nebo příklad z Nového zákona: Apoštolové, kteří jen týden předtím viděli na vlastní oči vzkříšení Lazara, nepřišli na Golgotu. Nestáli pod křížem, jenom Jan. Byli paralyzováni strachem, přestože viděli mnoho zázraků uzdravení, osvobození od démonů, ba i vzkříšení.

„Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu.

Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.“

„Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu. Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.“ 

 Co znamená výrok „kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu“? V tomto textu se nemyslí fyzická smrt, ale duchovní zemřítí síle hříchu, která ovládá člověka. Proto je řečeno, že takový člověk je od hříchu osvobozen. Řecké slovo „dikaiosiné“ (ospravedlněn), které je zde použito, v biblické řeči znamená 1) naplnění vůle Boží, toho, co žádá Bůh; 2) osvobození od hříchu; 3) ospravedlnění člověka Bohem, smíření člověka s Bohem.

ad 1) Bůh žádá, abychom skrze víru a poslušnost Božím přikázáním naplnili vůli Boží.

ad 2) Pokud jsme vírou aktuálně sjednoceni s Ježíšem a plníme Boží přikázání, jsme osvobozeni od hříchu.

ad 3) Ospravedlnění – dikaiosiné – vede ke svobodě a k naplnění vůle Boží, ale znamená i ospravedlnění člověka od jeho hříchů a smíření s Bohem.

17. 10. 2018 

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

2. část – Nečistá svázanost a osvobození v Kristu

3. část – Biskupská synoda kope mládeži hrob

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

Církev přestala být solí světu a sloupem pravdy. Postupuje proces sebelikvidace křesťanství, ale i lidstva. Duchovní zlom nastal na II. vatikánském koncilu takzvaným aggiornamentem. Následovala invaze okultismu, východního pohanství spojeného s jógou, orientálními meditacemi a praktikami. Podmínky pro život z víry, v nichž byly formovány předcházející křesťanské generace, byly zničeny. Ideál hrdinství v boji za mravní čistotu padl. Mladá generace je formována čistě konzumně. Není připravovaná předmanželskou čistotou na životní poslání rodinného života, přestože právě ta zabezpečovala stabilitu nastávajícího manželství.

Popularizací nečistoty a odstraněním morálních zákonů se rozšířila nemorálnost. Životní styl se změnil. Křesťanské zásady byly vytlačeny a z vědomí vymizela realita smrti, Božího soudu a věčnosti.

Řehole rovněž zasáhl duch sebezničení. Tzv. úcta k pohanství zlikvidovala misijní ideál spásy duší. Místo toho nastoupila antimisie pohanství na křesťanská území.

14. 10. 2018

František v kázání dne 12. 10. 2018 dešifroval aggiornamento, tedy ducha světa v církvi, přicházejícího se zdvořilými démony, nebezpečnějšími než zjevná posedlost.

Citace z Františkova kázání: „Někdy se může zdát, že boj mezi dobrem a zlem je velice abstraktní, ale je to opravdový boj, který je veden mezi Bohem a starým hadem, mezi Ježíšem a ďáblem. A tento boj probíhá v nás. Každý z nás je v boji. Možná aniž si to uvědomujeme, ale jsme v boji… Podstatou démona je ničení a je nebezpečné počínat si jako děti, které si cumlají prst a myslí si, že to tak není a že jde o výmysly kněží... Jsme křesťané, katolíci, chodíme na mši, modlíme se… Ano, máme svoje chyby a prohřešky, ale zdá se nám, že všechno je v pořádku. On [démon] je zdvořilý: jde, dívá se, hledá pěknou partičku, zaklepe na dveře – ‚Smím vstoupit?‘ Zvoní na zvonek. Tito zdvořilí démoni jsou horší než ti první (projevující se zjevnou posedlostí), protože si nevšimneš, že je máš doma. A to je ten světský duch, duch tohoto světa… Nezpůsobí rozruch, prezentuje se přátelsky, přesvědčuje: ‚To nic není… potud je to ještě dobré‘ – a přivede tě na cestu průměrnosti, učiní tě vlažným na cestě zesvětštění… Duch tohoto světa přichází se zdvořilými démony… s tebou je démon u stolu, žije a bydlí s tebou, je docela normální, ale ponouká tě a ovládá duchem zesvětštění. … Co se děje v mém srdci? Proč jsem tak průměrný? Proč jsem tak vlažný? Kolik těchto ‚zdvořilých‘ bydlí v domě, aniž by platili nájem?“

14. 10. 2018

Na biskupské synodě má být 23. 10. 2018 zahájen globální projekt „Moudrost času“. Bylo by na místě, aby pod tímto názvem bylo prosazeno odstoupení Bergoglia a započetí obrodného procesu církve, iniciovaného arcib. Viganem.

František zákulisně usiluje o legalizaci homosexualismu v církvi a tvrdí, že moudrostí času je prý „zdravá utopie“. Církev ale dnes potřebuje vycházet z reality, a ne z Begogliovy utopie!

Pseudopapež místo ochrany víry a mravů, což je prvořadou povinností papeže, koná pravý opak. V Amoris laetitia popřel existenci objektivních morálních norem a svými projekty už uvádí morální rozklad do praxe. Jak? Rafinovaně! Synoda má generální sekretariát, do něhož dosadil své lidi, aby prosazovali legalizaci homosexualismu!

Chceme se vrátit k zdravému pravověrnému apoštolskému učení, jak je hlásali, žili a umírali za ně svatí apoštolé, učitelé církve a mučedníci.

V Evropě dnes byly Boží zákony povaleny. Místo Desatera, na němž byla postavena celá evropská kultura, byla prosazena Lisabonská smlouva s antizákony.

V této apokalyptické době, kdy byl na místo Boha postaven kult lidského ega, se dnes nacházíme. Toto zbožštění ovšem nepřináší člověku štěstí, ale vede ho po šikmé cestě do sebezničení časného i věčného. Člověk, který se stane otrokem vášní, nechce přijímat objektivní pravdu o tom, že koná zlo, o tom, že si sám škodí a že škodí i druhým. Tato kultura smrti, která odmítá Boha a Jeho zákony, odmítá nazývat hřích hříchem, zlo zlem a ničí všechny morální principy. Žijeme v době, kdy jsou morálně devastovány děti už v mateřských školkách, a školství, místo toho, aby připravovalo k životu, demoralizuje a programuje smrt. Kultura i všechna masmédia jsou ve službách ducha lži. Opakuji: jsme v době apokalyptické.

O tom, kdo je pokorný, Scupoli píše, že „si nezakládá ani na ničem jiném, než jen na poznání Boží dobroty a velikosti a na poznání své vlastní bídy a náchylnosti ke zlému… Zakládá si na Boží lásce… na tom, co za něj vytrpěl ukřižovaný Ježíš… a má odpor k vlastnímu hříchu.“Takový člověk má odpor k pýše. Nelpí na vlastní vůli. Dovede ztrácet – je jako to pšeničné zrno z podobenství. Trpělivě nese vlastní bídu. Ale bez modlitby a bez umírání sobě toto není možné.

Všude, kde je, ať doma, nebo jde po ulici, si uvědomuje svá provinění a hned koná pokání: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným!“ To se však člověk naučí až časem. A bez modlitby to nejde. To tedy znamená, že musíme věnovat dostatek času modlitbě.

10. 10. 2018

Je už známou věcí, že bývalý papežský nuncius v USA, arcibiskup Viganò, odvážně ukázal na zločiny homosexuální mafie v církvi a postavil se za obrodný proces. Má započít Františkovou rezignací z úřadu. Reakcí Františka však nebylo pokání. Ve svých kázáních v domě sv. Marty začal skrytý útok na arcib. Vigana. Momentálně změnil strategii a pronáší už ryze evangelizační a hluboce duchovní kázání, jako by byl největším charismatikem. Například klade otázku: „Jsem zamilován do Pána?… Anebo svoje křesťanství prožívám jen děláním toho či tamtoho?“ Všichni obdivem téměř oněmí. On si ale tyto myšlenky vyčte z charismatických autorů, a navíc má osobní zkušenost z náboženského probuzení v Argentině před 40 lety. Pastoři tehdy vyháněli démony, lidé byli uzdravováni… Je možné, že František, aby oslnil, začne po vzoru argentinských pastorů vyhánět démony a modlit se za nemocné. Jenže i kdyby František a jiní propagátoři homosexualismu dělali zázraky, platil by o nich Ježíšův výrok: „Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mne pachatelé nepravosti.“ (Mt 7,22-23)

7. 10. 2018

Od 3. do 28. 10. 2018 probíhá v Římě Synod biskupů o mládeži. Synod ve skutečnosti sleduje vtělení i realizaci herezí a ducha Amoris laetitia, která otvírá dveře legalizaci homosexualismu v církvi. Hlavním iniciátorem je František. Prosadil na Synod svých 39 legátů, kteří s ním mají jednotu smýšlení a synod monitorují. Mezi ně patří kard. Marx, člen Rady C 9, prosazující církevní sňatky homosexuálů, kard. Cupich z Chicaga, zastánce homosexualismu a migrace, kard. J.W. Tobin, který dodnes kryje McCarricka, a další podobní legáti. Povedou synod k závěrům, které František předem určil.

6.10.2018

František navštívil v září 2018 Pobaltské země. V současnosti je však pod tlakem světové veřejnosti kvůli nezodpovězené otázce týkající se homosexuálních zločinů na nejvyšších místech v církvi. On mlčí a tyto zločiny nejen chrání, ale navíc i prosazuje a nepřímo útočí na ty, kteří žádají, aby se od nich církev očistila.

František používá k prosazení homosexualismu a autogenocidy církve antikristovskou metodu pozitivních pojmů. Zneužívá dokonce Písmo svaté, a to i nejcitlivější moment – Kristův testament z kříže, odevzdání matky učedníkovi.

Hned zpočátku si získal posluchače slovy: „Ukaž nám, žes matkou“. Ukaž, … kde je tvůj ukřižovaný Syn, abychom u jeho nohou nalezli tebe, neochvějně stojící.“

Tato působivá slova pronesl v Lotyšsku. Posluchači vůbec nepředpokládali, že jsou cílevědomě manipulováni, aby se otevřeli… a pak, v další fázi, nepozorovaně – pod textem – přijali ducha homosexualismu, kterého František nese a prosazuje.

„Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi,

kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.“

„Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

Je zde pro pokřtěné řečeno jako samozřejmost, že „spolu s Kristem byli vzkříšeni“ – Kdo to chápe a kdo to prožívá? Co to znamená? Opět jde o tajemství víry, o hlubokou pravdu, do níž uvádí Duch svatý maličké, tedy pokorné.

Kristus byl vzkříšen jen jedenkrát, a to v neděli po Velkém pátku, kdy byl ukřižován. Zde hraje roli tajemství víry, kterou nám dává Bůh, a také zaslíbení, které je s ní spojeno. Víra přechází do spojení s Ježíšem, do duchovního spojení, a přechází v agapé, to je v Boží lásku, která nám byla vlita do srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5).

4.10.2018

František kázal při ranní mši v kapli domu sv. Marty o ďáblovi a pokrytcích. V současné atmosféře tak nepřímo, ale jasně za pokrytce označuje arcib. Vigana a ty biskupy, kteří vyžadují vyšetření homosexuálních zločinů. Sebe spolu s homosexuály staví do pozitivní role hříšníků, kterým Ježíš odpouští: „Ďábel nic nepořídí s hříšníky, kteří litují, protože se dívají k Bohu a říkají: ‚Pane, zhřešil jsem, pomoz mi!‘ A ďábel je bezmocný. S pokrytci je však silný. Je silný a používá je, aby deptal a ničil lidi, společnost a církev. Pokrytectví je trumfem ďábla, protože je lhář.“

V kontextu, v němž František mluví, záměrně vytváří dojem, že všechny, i ty největší hříchy a zvrácenosti, jsou úplně v pořádku, protože Ježíšova velká láska odpouští všechno. František rafinovaně odstraňuje spasitelný strach, aby udržel hříšníky na cestě do záhuby. Lítost je v jeho ústech jen frází, protože ji nespojuje s předsevzetím vyhýbat se hříchu. Je to heretický přístup a hřích proti Duchu svatému! Mluvit o odpuštění a současně se vyhýbat pravdivému pokání je sebevražedné klamání sebe i druhých.

1.10.2018

Arcibiskup Carlo Maria Viganò, bývalý nuncius v USA, statečně odhalil zločiny homosexuální sítě na nejvyšších místech v církvi. Jeho odvážný krok pohnul ledy.

Dále však probíhá zákulisní psychologický a duchovní boj s cílem sebezničení Ameriky i ostatních národů podle programu tzv. redukce lidstva. Písmo uvádí: „Náš boj … je proti démonským silám, které vykonávají světovládu v ovzduší“. (Ef 6,10n)

Byzantský katolický patriarchát tímto předává horlivým křesťanům Spojených států zkušenosti z prorocké modlitby, jejímž základem je 37. kapitola proroka Ezechiela. Celé znění prorocké modlitby je uvedeno na webových stránkách patriarchátu (http://vkpatriarhat.org/cz/?p=34134). Vysvětlení nyní zaměřím jen na závěrečná slova: „Prorokuj, Synu člověka, prorokuj k Duchu…“