BKP: Výzva k revoluci v katolické církvi – od hlavy (2. část)
9. 10. 2026
Nejaktuálnější otázkou v katolické církvi dnes je, zda byl papež František zjevný heretik, anebo nebyl. Otcové církve se k otázce papeže, zjevného heretika, vyjadřují jasně: sám se vyloučil z církve, a když už není jejím členem, nemůže být ani její hlavou. Tak učí sv. Cyprián, sv. Augustin, sv. Jeroným, sv. Atanáš a rovněž učitelé církve sv. Robert Bellarmin, sv. František Saleský, sv. Alfonz z Liguori i sv. Antonín Florentský a papežové Inocenc III. [1198], Pavel IV. [1559]). Problémem ale je, že papež, zjevný heretik, se sám dobrovolně své mocenské pozice nevzdá.
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/s0p5xqOO_qo
https://rumble.com/v7gsh8o-revoluci2.html
https://www.bitchute.com/video/imDPlLeA1fdN/
https://crowdbunker.com/v/wC1EK8gFny
Jistý novinář položil tyto dny arcibiskupu Carlo Maria Viganovi otázku: „Jak může církev znovu nabýt neporušenosti víry, jistoty nauky a především autority, která bude skutečně věrná Petrovu poslání?“
Arcibiskup odpovídá: „Na některé otázky nám odpovídají dějiny církve. První je, že krize skončí, až se autorita vrátí k tomu, k čemu ji Kristus ustanovil: (pravověrný) papež slavnostním aktem odsoudí bludy koncilu a pokoncilního období … odmítne synodalitu jako něco, co je cizí božskému zřízení církve. Z lidského hlediska dnes není jasné, jak by k tomu mohlo dojít, neboť celá hierarchie je zkažená a mezi těmi, kteří by tento čin mohli vykonat, není nikdo, kdo by projevoval sebemenší ochotu tak učinit.“
Položme tedy otázku: Co máme dělat? Jak, kromě mimořádného Božího zásahu, by mohla nastat obroda církve, která je spojena s pravověrným papežem? Odpovědí jsou čtyři varianty.
První varianta: Neposlouchat toho, kdo okupuje papežství. Nelze se v dané situaci podrobit poslušnosti, protože ta by nás činila spolupachateli.
Tato nutnost záchranné neposlušnosti vyplývá i z věroučné buly Pavla IV.: heretika, zvláště pokud je jím papež, nemají či spíše nesmí věřící, tedy ani kněží a biskupové, poslouchat. Pokud heretik okupující papežský úřad začne trestat za údajnou neposlušnost a odvolávat se na církevní právo, které zneužívá k prosazování cesty apostaze, toto právo je neúčinné. Papež zjevný heretik ničí podstatu církve a přitom ty, kteří církev chrání, paradoxně trestá exkomunikacemi. Kdo poslouchá papeže, zjevného heretika, spolu s ním se staví do vzpoury proti Bohu a vylučuje se z cesty spásy. Jsou jen dvě možnosti: buď odmítnout heretika, anebo Boží zákon. Věrnost a poslušnost Bohu musí jít současně s neposlušností heretikovi okupujícímu církevní vládu. Tato nutná neposlušnost dřív nebo později vyústí v definitivní oddělení se od papeže heretika. Takovým je i Lev Prevost, který prosazuje cestu sodomského antievangelia.
Problém nastane, když bude klást odpor kněz či biskup. Heretický papež zbaví biskupa úřadu. Pokud bude klást odpor kněz, pak biskup, podřízený arcikacíři Lvovi, bude kněze exkomunikovat za jeho věrnost Kristu a evangeliu. Pokud by ale biskupové a kněží nečekali, až heretik proti nim zneužije svou moc a vzepřeli by se, zachovají věrnost Kristu a zachrání svěřené duše.
Co biskup, kterého Lev Prevost zbaví úřadu, anebo dokonce exkomunikuje? Může odpovědět tím, že heretika nebude poslouchat, jak stanoví věroučná bula Pavla IV., a s celou diecézí se od něho oddělí. Čím víc takových bude, tím větší je naděje na obnovu církve. Tito oddělení od heretika pak mohou jako první přijmout právoplatného a pravověrného papeže.
Dnes už nemůžeme jen bezradně čekat. Musí zde být vytvořen odpor. Písmo říká: „Doposud jste nekladli odpor v boji s hříchem (s herezí) až do krve.“ (Žid 12,4) Tento odpor zachrání církevní strukturu i pravověrné učení. Teorii neposlušnosti sdílí i hnutí Pia X., jak to demonstrovali svěcením čtyř biskupů bez dovolení papeže i za cenu, že na biskupy i na věřící vyhlásil takzvanou exkomunikaci. Udělá hnutí Pia X. i druhý krok a zvolí pravověrného papeže? Někdo musí učinit průlomový počátek. Bez toho to nejde. Skupina podzemních biskupů, i když to udělá, se dostane do těžké situace, protože za sebou nemá zázemí věřících.
Druhá varianta: Biskupská konference konkrétního národa jasně odsoudí hereze současného papeže, který okupuje papežský úřad. Zveřejní realitu, že je zjevným heretikem, a tedy není už ani členem katolické církve, ne tak její hlavou. K tomu mají biskupové jako nástupci apoštolů nejen pravomoc, ale je to i jejich povinnost. Kdo jiný má v autoritě vyhlásit apoštola Jidáše za uzurpátora Petrova stolce?
Jenže Lev uzurpátor se tomu směje, protože ví, že mnozí biskupové jsou natolik zkorumpovaní, vydíratelní a zbabělí, že pro záchranu církve nebudou dělat nic. Pokud nějaký jedinec biskup odřekne poslušnost, potrestá ho neplatnou exkomunikací, která však kvůli falešné poslušnosti funguje. Kdyby měl pravověrný biskup za sebou pravověrné kněze a věřící, mohl by s celou diecézí odejít – odtrhnout se od Bergogliovy anticírkve. Tím by dal precedens celé církvi. A pokud by s ním byla zajedno biskupská konference, mohli by v mimořádných podmínkách zvolit právoplatného papeže, protože stávající papež není platným papežem, pouze uzurpuje úřad.
Co se týče kardinálů, v historii v mimořádných podmínkách skupina pěti kardinálů vybrala mimo Řím nového papeže Mikuláše II. (1159) a dodatečně synoda vyhlásila stávajícího papeže Benedikta X. za neplatného. Problémem dnes však je, že většina kardinálů byla vybrána Bergogliem.
Biskupové Afriky se na rozdíl od Evropy a Ameriky jednotně odřekli papežské deklarace Fiducia supplicans. Nejsou už ale schopni udělat druhý radikální krok, aby se alespoň jedna biskupská konference Afriky oddělila od apostatického Vatikánu a vyhlásila právoplatného papeže. To by byl precedens pro celou Afriku a pro celý svět. Jenže tento krok nelze z důvodu africké mentality očekávat. Tyrana a podvodníka Besungua ustanovil Bergoglio kardinálem, tedy svou pravou rukou a dozorcem nad Afrikou. On vybírá takové kněze za biskupy, kteří už budou ochotni se podřídit herezi a pod falešnou poslušností zradit Krista i Jeho evangelium.
Pokud by se přece našel ještě nějaký katolický národ, kde by se biskupská konference oddělila od apostatického Vatikánu, pak by její povinností bylo zvolit nového papeže. Nový papež by vyhlásil posmrtnou exkomunikaci na papeže Františka. Podobně 6. a 8. všeobecný koncil a papežové Lev II. a Hadrián II. vyhlásili posmrtnou exkomunikaci na papeže Honoria kvůli herezi monotheletismu.
Aby nastala očista církve a možnost k pravdivé reformě, nový papež by musel nazvat II. vatikánský koncil tím, čím ve skutečnosti byl, a očistit církev od duchovních škod, které způsobil. Jinak všeobecná obroda církve nenastane.
Třetí varianta: Třetí variantou je katakombální církev. Pokud ani kardinálové, ani diecézní biskupové, ani hnutí Pia X. neudělají radikální krok a neoddělí se od kacířského papeže, zůstane tu katolická instituce, ale už s otráveným učením vedoucím masy svedených do věčné záhuby. Hrstka věřících uteče z tohoto topícího se Titaniku na záchranné čluny podzemní církve. Zde jsou biskupové, kteří nemají téměř žádné věřící, ale mají právoplatné svěcení v linii arcibiskupa Thuca. Oni jsou už zřejmě připraveni, aby pokud kardinálové či diecézní biskupové nebudou nic dělat, sami vyhlásili pravověrného papeže. To, že to bude pro apostatický Vatikán pro smích, nic nemění na tom, že postupem času se budou upřímně hledající lidé k této podzemní církvi přidávat. Bude zde totiž východisko. Nyní de facto není.
Čtvrtá varianta: Předkoncilní teolog Garrigou-Lagrange zastával teorii, jak postupovat v případě papeže heretika. Mluví o neúplném koncilu, který se skládá z několika biskupů, popřípadě kardinálů, kteří vyhlásí heretického papeže za neplatného a zároveň zvolí právoplatného papeže.
V případě současného heretického papeže se všechny církevní zákony musí podřídit prioritě, a tou je odstranit sebezničující herezi i uzurpátora, papeže heretika, který hereze prosazuje skrze tzv. synodální cestu.
Katolická církev tyto dny stojí před dilematem – buď kardinálové či zvláště diecézní biskupové zachrání ještě masy katolické církve před duchovní sebevraždou, anebo skupinka biskupů v podzemí vyhlásí nového papeže, což bude spojeno s velkými problémy a velkou roztříštěností.
Opět zde před Bohem vyzývám každého upřímného katolíka, muže i ženu: uvědomte si, že na vás závisí záchrana a obroda církve! Bůh pro tvé modlitby, drahý bratře a sestro v Kristu, dá sílu a světlo těm, kteří mohou záchranný krok učinit. Povzbuď proto dopisem svého kněze a ujisti ho, že zůstaneš věrný dědictví víry svých otců, dědů a pradědů. On ať vypoví poslušnost arcikacíři okupujícímu papežský stolec i poslušnost biskupovi, který nebude ochoten se od arcikacíře oddělit!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
Stáhnout: BKP: Výzva k revoluci v katolické církvi – od hlavy (2. část) (9. 10. 2026)
