Výklad 45minutového rozjímání o sedmi Kristových slovech z kříže a jejich prožívání

Ze zkušenosti celých generací Božích mužů a žen víme, že k osobnímu sjednocování se s Kristem nejvíce slouží pravidelné rozjímání o Jeho utrpení. Máme delší rozjímání o sedmi slovech, nad každým slovem se zamýšlíme 20 minut, celkem dvě hodiny dvacet minut. Věřící se tento delší způsob modlívají v pátek.

Na rozjímání o utrpení, které Ježíš prožíval v noci ze čtvrtku na pátek, který je dnem Jeho smrti, navazuje modlitba křížové cesty. Rozjímání o utrpení trvá asi půl hodiny a podobně křížová cesta také půl hodiny.

Rozjímání zde napsané trvá asi 40 minut a způsob, jakým je sestaveno, pomáhá přemáhat roztržitost při prožívání dané pravdy.

Zastavme se hlouběji nad Ježíšovými posledními slovy při ukřižování a umírání.

(Rozjímání může prožívat jedinec či malá skupina.)

První slovo z kříže: „Abba (Otče), odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Nejprve si uvědomíme ránu v pravé ruce.

Pomocí proti roztržitosti je ťuknout například tužkou o stůl, což má připomenout údery kladiva při ukřižování. Po udeření jen tiše dechem vyslovíme „ááá“ a v mysli vnímáme „Otče“. Při druhém ťuknutí vyslovíme „báá“ a vnímáme Ježíšovo „odpusť jim (neboť nevědí, co činí)“. Tak se to zopakuje ještě dvakrát.

Totéž prožíváme u rány v levé ruce a v levé a pravé noze.

Po tomto prvním slově se snažíme si aspoň trochu uvědomit pravdu spoluukřižování.

Starý člověk je naše hříchem narušená přirozenost. Mohutnosti duše jsou rozum, vůle a paměť. Ještě i v těchto dalších asi 5 minutách používáme klepání. Například třikrát opakuji větu: „Nyní je můj pyšný rozum s Kristem ve mně ukřižován,“ a před slovem „ukřižován“ klepnu. Podobně se to opakuje i při spoluukřižování vůle, paměti a modlářského srdce.

Pak následuje druhé slovo: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království. — Amen… dnes budeš se mnou v ráji.“

Zde se snažím i já sjednotit s kajícím zločincem a osobně prožít jeho veřejné přiznání viny slovy: „Zhřešil jsem“ a „trpím spravedlivě.“ Rovněž se s kajícníkem na kříži osobně obracím na Ježíše slovy: „Ježíši, pamatuj i na mne…“ Uvědom si, že po tomto přiznání a vyznání viny a po oslovení ukřižovaného a potupeného Ježíše dostáváš i ty ujištění o odpuštění a ráji.

Třetí slovo: „Hle, tvá matka.“

Z důvodu hlubokého uvědomění si této pravdy přijímám Ježíšovu matku do svého nitra opakovaně. Přijímám ji do svého nejvlastnějšího (řec. eis ta idia, do sebe). Lze to přirovnat k duchovní transplantaci nového srdce — nové přirozenosti.

Čtvrté slovo: „Žízním!“

Uvědomuji si, že Ježíš trpí velké bolesti na kříži, ale žízní podstoupit i největší utrpení a smrt kvůli dokonání naší spásy. Žízní po tom, aby i mě zbavil ďáblova otráveného semene, kterým je dědičný hřích. Uvědomuji si Ježíšovo volání na kříži a potichu a pomalu opakuji Ježíšovo volání na kříži: „Žízním… žízním… žízním…“ Rovněž si uvědomuji, že totéž Ježíš volá ve mně: „Žízním… žízním… žízním…“ V této pravdě zůstávám pět minut.

Páté slovo z kříže: „Eloi, Eloi, lema sabachtani.“

Ježíš prožívá vrchol duchovního utrpení, opuštěnost od Otce. Jeho utrpení převyšuje muka všech zavržených v pekle. Důvodem jejich nepředstavitelně velkých muk je, že opustili, odmítli Boha, který je stvořil a dal jim nesmrtelného ducha a existenci. Ježíš toto utrpení opuštěnosti prožívá v hlubinách své božské i lidské bytosti. My se snažíme aspoň trochu prožívat tuto realitu ze čtyř pohledů: 1) opuštěnost, 2) smrtelná agonie, 3) vytržení z věčné smrti, 4) vrchol muk umírání. Tuto pravdu, vyjádřenou slovy „Eloi, Eloi“ je možno prožívat déle než 5 minut.

V pěti slovech trpícího Spasitele na kříži je vyjádřeno spoluukřižování. Je jen jeden starý člověk, tedy jen jedna hříchem porušená lidská přirozenost, kterou má každý z nás. Dědičný hřích, ten duchovní jed, který přiotrávil naši lidskou přirozenost, byl příčinou Kristova utrpení na kříži a také Jeho smrti. I ty ses s dědičným hříchem narodil. Je možné tedy říci: „ty jsi Krista ukřižoval,“ ale zároveň také: „i ty jsi byl s Ním spoluukřižován.“ To, že dědičný hřích je dále v naší porušené přirozenosti, je jiná věc. Od chvíle Kristovy smrti máme skrze křest a víru účast na absolutním vítězství nad tímto ďáblovým semenem v nás. Vítězství nad starým člověkem je ale jen v Kristu. Musíme proto bojovat boj víry, abychom do tohoto vítězství vcházeli. Kdyby byl starý člověk přemožen tak, že by se už nemohl nijak projevovat, nová přirozenost by nám byla doslova vnucena i proti naší vůli. Tím bychom ale byli zbaveni svobody volit mezi dobrem a zlem a zároveň i jakýchkoli zásluh.

Dvě pravdy z kříže vztahující se na Kristovu smrt

Šesté slovo z kříže: „Dokonáno jest.“

Ježíš svou smrtí prolomil duchovní temnotu odloučenosti. Spása je dokonána. Sloup světla z kříže směřuje až k Otci. Ježíš otevřel i mně svou smrtí spojení s Otcem. Prožívám realitu moci Kristovy smrti v mé duši a pak konám misii víry na základě toho, že je jeden křest, který nás spojuje. Dělám přitom i určitá gesta, která pomáhají zůstávat ve víře v toto tajemství. Zároveň si ale při této pravdě uvědomím, že světelným sloupem je otevřeno vězení, ve kterém držel starý člověk mého ducha. Tím skutkem víry je připravena cesta vyjít z tohoto vězení spolu s Kristovým Duchem do náruče Otcovy. To se děje ve světelném sloupu a je to vyjádřeno až v 7. slově z kříže.

7. slovo z kříže: Kristova smrt: „Otče (Abba), do Tvých rukou odevzdávám svého ducha.“

Je vhodné jako přípravu pomodlit se pětkrát Otčenáš, ale ne pomalu. Přitom mám rozpažené ruce. Pokud mě bolí, mohu střídat chvíli rozpažení a chvíli vzpažení.

Nyní následuje rozjímání či nazírání Kristova utrpení, obsažené v Jeho sedmi slovech z kříže.

Někteří se toto rozjímání modlívají denně kromě neděle, kdy prožívají už od soboty večera pravdy Kristova vzkříšení. Svěcení neděle začíná v sobotu po 21. hodině, tedy po požehnání, které udělují biskupové a kněží denně těm, kteří ukončují každodenní svatou hodinu, trvající od 20 do 21 hodin.

Struktura modlitby

První slovo z kříže: „Otče, Abba, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) Při „Ááá“ si uvědomím úder kladiva a bolestné Ježíšovo volání: „Ááá — Otče!“

Při „bááá“ si uvědomím další úder kladiva a úpěnlivou Ježíšovu prosbu: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“

(Klečíme s rukama ve tvaru kříže.)

(Vedoucí pronese:) Ježíšova pravá ruka je přibíjena na kříž.

(Všichni se spolu modlí:) Ááá – bááá… — Ááá – bááá… — Ááá – bááá…

(Vedoucí pronese:) Ježíšova levá ruka je přibíjena na kříž.

(Všichni se spolu modlí:) Ááá – bááá… — Ááá – bááá… — Ááá – bááá…

(Vedoucí pronese:) Nyní je přibíjena Ježíšova levá noha.

(Všichni se spolu modlí:) Ááá – bááá… — Ááá – bááá… — Ááá – bááá…

(Vedoucí pronese:) Nyní je přibíjena Ježíšova pravá noha.

(Všichni se spolu modlí:) Ááá – bááá… — Ááá – bááá… — Ááá – bááá…

(pozn.: Kdo vede modlitbu, před každým „Ááá“ a před každým „bááá“ pro znázornění úderu kladiva do hřebu v ruce či noze klepne nějakým předmětem, například tužkou, do stolu.)

Spoluukřižování s Kristem

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) Boží slovo říká: „Starý člověk s Kristem (byl) ukřižován.“

Starý člověk je padlá lidská přirozenost, zasažená smrtelnou infekcí prvního hříchu. Mohutnosti duše jsou rozum, vůle a paměť. V duchu se dívám na kříž a s vírou aktualizuji realitu spoluukřižování s Kristem.

(Klečíme, ruce máme ve tvaru kříže.)

(Vedoucí pronáší:) Spoluukřižování rozumu:

Starý člověk byl na kříži s Kristem ukřižován.

Nyní je můj pyšný rozum s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je můj pyšný rozum s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je můj pyšný rozum s Kristem ve mně ukřižován.

Spoluukřižování vůle:

Naše hříšná přirozenost, tedy starý člověk, byl na kříži s Kristem ukřižován.

Nyní je egoismus mé vzpurné vůle s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je egoismus mé vzpurné vůle s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je egoismus mé vzpurné vůle s Kristem ve mně ukřižován.

Spoluukřižování paměti:

Naše hříšná přirozenost, tedy starý člověk, byl na kříži s Kristem ukřižován.

Nyní je egocentrismus mé paměti s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je egocentrismus mé paměti s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je egocentrismus mé paměti s Kristem ve mně ukřižován.

Spoluukřižování egoistického srdce:

Naše hříšná přirozenost, tedy starý člověk, byl na kříži s Kristem ukřižován.

Nyní je egoismus mého modlářského srdce s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je egoismus mého modlářského srdce s Kristem ve mně ukřižován.

Nyní je egoismus mého modlářského srdce s Kristem ve mně ukřižován.

(Vedoucí může znázornit úder kladiva ťuknutím, například tužkou, před vyslovením „ukřižován“.)

Druhé slovo z kříže: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ — „Amen… dnes budeš se mnou v ráji.“

(Stojíme.)

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) Ani ty se Boha nebojíš?

Svými hříchy ses odsoudil k věčné smrti v pekle.

I já přiznávám: Zhřešil jsem. — Zhřešil jsem.

Trpím spravedlivě. — Trpím spravedlivě.

Odplata za hřích je smrt… věčná smrt.

(Všichni se spolu modlí:) Je-ho-šu-á-á-á-á-á.

(Vedoucí pronese:) Zhřešil jsem. — Zhřešil jsem.

Trpím spravedlivě. — Trpím spravedlivě.

Odplata za hřích je smrt… věčná smrt.

(Všichni se spolu modlí:) Je-ho-šu-á-á-á-á-á.

(Vedoucí pronese:) Ježíši, pamatuj i na mě ve svém království.

Ježíši, pamatuj i na mě ve svém království.

(Všichni se spolu modlí:) Je-ho-šu-á-á-á-á-á.

(Vedoucí pronese:) Ježíši, pamatuj i na mě ve svém království.

Ježíši, pamatuj i na mě ve svém království.

(Všichni se spolu modlí:) Je-ho-šu-á-á-á-á-á.

(Vedoucí pronese:) Amen, pravím ti, kdybys nyní zemřel, budeš se mnou v ráji… budeš se mnou v ráji. Amen, pravím ti, kdybys nyní zemřel, budeš se mnou v ráji.

Třetí slovo z kříže: „Hle, tvá matka.“

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) „U kříže Ježíšova stála jeho matka. Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka tu stojícího, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn.‘ Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka.‘ V tu hodinu ji ten učedník přijal v sebe“ (řec. eis ta idia).

(Stojíme, ruce máme pokrčené v loktech před sebou.)

(Modlitební část [2×])

(Vedoucí pronese:) Duchovně stojím pod křížem.

Ježíši, Ty mě vidíš.

Ježíši, Ty ke mně nyní mluvíš.

Hle, tvá matka. — Hle, tvá matka.

Přijímám ji do svého nitra. — Přijímám ji do svého nitra.

(Všichni se spolu modlí:) Je-ho-šu-á-á-á-á-á. —Je-ho-šu-á-á-á-á-á.

(Pozn.: Při třetím, čtvrtém a pátém „á“ ruce vedu z rozpažení a zkřížím je na hrudi s myšlenkou: „Přijímám ji do svého nitra.“)

Čtvrté slovo z kříže: „Žízním.“

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) Ježíši, Ty trpíš velké bolesti na kříži, ale žízníš podstoupit i největší utrpení a smrt pro dokonání naší spásy. Žízníš zbavit i mě ďáblova semene, dědičného hříchu.

(Klečíme, ruce máme vzpaženy.)

(Vedoucí pronese:) Ježíši, Ty na kříži voláš:

„Žízním… žízním… žízním.“

I ve mně:

„Žízním… žízním… žízním.“

V této pravdě zůstáváme 5 minut.

(Slovo si opakuji v mysli, rytmus je individuální.)

Páté slovo z kříže: „Eloi, Eloi, lema sabachtani!“

(Stojíme, ruce máme před sebou pokrčené v loktech.)

(Vedoucí pozvolna pronáší úvahy. „Eloi“ pronášejí všichni polohlasně a dlouze. Při výdechu polohlasem prones „Ééé“, při dalším výdechu „lóóó“ a při následném výdechu „ííí“.

Druhý způsob je pronášet „Ééé-ééé-lóóó-lóóó-ííí-ííí“. Záleží na domluvě těch, kteří se modlí, kterou variantu zvolí.)

Opuštěnost:

Ježíši, Ty v temné propasti opuštěný na kříži i za mne voláš: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Ježíši, Ty nyní ukřižovaný a opuštěný ve mně voláš:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Smrtelná agonie:

Ježíši, Ty na kříži prožíváš smrtelnou agonii i za mě:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Ježíši, Ty prožíváš smrtelnou agonii i ve mně:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Vytržení z věčné smrti:

Ježíši, Ty na kříži vytrháváš i mou duši z věčné smrti:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Ježíši, Ty ukřižovaný ve mně vytrháváš mou duši z věčné smrti pekla:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Vrchol muk umírání:

Ježíši, Ty na kříži opuštěný a umírající i za mne voláš:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí!

Ježíši, Ty ve mně opuštěný a umírající voláš:

Ééé-lóóó-ííí! Ééé-lóóó-ííí, lema sabachtani!

„Dokonáno jest“ — průlom!

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) Ježíš svou smrtí vítězně prolomil duchovní temnotu odloučenosti. Spása je dokonána! Sloup světla z kříže směřuje až k Otci. Ježíš otevřel i mně svou smrtí spojení s Otcem.

(Stojíme.)

(Modlitební část [3× se opakuje; poprvé například za Ameriku, podruhé za Rusko, potřetí za Ukrajinu])

(Vedoucí pronese:) Kristova smrt — průlom temnotou.

(Všichni se spolu modlí:) Je-ho-šu-á-á (při „Je-ho-šu“ dáme ruce nahoru. Při prvním „á“ ruce před sebou spouštíme do připažení a přitom si uvědomujeme: „Tys mě stvořil.“ Při druhém „á“ děláme znamení kříže a uvědomujeme si: „Křížem jsi mě vykoupil.“)

(Ruce opět vzpažíme a spojíme dlaně.)

(Vedoucí pronese:) Křtem i ve mně. (Toto vírou prožíváme při pomalém pohybu rukou dolů až do připažení.)

(Všichni při tom voláme dechem:) „á“

(Vedoucí pronese:) Křtem i ve vás, (např.) Američané. (Rozpažíme ruce a vnímáme, jak moc Kristovy smrti proudí doprava i doleva do pokřtěných, a v tomto kříži Kristovy moci chvíli zůstáváme při volání dechem „á-á-á“. Když prosíme za národ na určitém území, zde například za Ameriku, v duchu se postavíme do centra, to je přibližně město Topeka ve státě Kansas. Vnímám, jak shora, od Boha, do mě proudí moc Kristovy smrti a skrze mě vychází doprava a doleva do pokřtěných na daném území.)

(Všichni voláme dechem:) „á-á-á“

(Uvědomme si, že křest je jeden a že jednak mě spojuje s Bohem a jednak jsme křtem spojeni v jedno tajemné tělo Kristovo, čili platí zde princip spojených nádob.)

Kristova smrt: „Otče, Abba, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!“

(Klečíme, ruce máme rozpaženy.)

(Vedoucí uvede modlitbu slovy:) Modlíme se v rychlejším tempu pětkrát Otčenáš do pěti ran Kristových.

(Všichni se spolu modlí:) Otče náš… (5×)

(Vedoucí pronese:) Ježíš ukřižovaný sestoupil skrze křest do hlubin mého nitra. Nyní odtud mocí své smrti vyvádí z vězení dědičného hříchu mého ducha a odevzdává ho do náruče Otcovy. Já tichým, ale úpěnlivým voláním „á“ vyjadřuji svůj souhlas při zůstávání ve slovech:

Otče… s Ježíšem… odevzdávám ducha.

(V této pravdě zůstáváme asi 2 minuty.)

Stáhnout: Výklad 45minutového rozjímání o sedmi Kristových slovech z kříže a jejich prožívání