O mojom obrátení

Som dievča z mesta a pochádzam z neúplnej rodiny. Naši do kostola nechodili, ale dali ma pokrstiť i na 1. sväté prijímanie. Mama mojej krstnej mamy ma občas vodila do kostola (keď sa mi chcelo). No Pána Ježiša som vôbec nepoznala. Niekedy som chodila aj na detské stretká, ale tam sme sa len hrali a nič viac. Tak som blúdila svetom celkom duchovne chorá, stratená a nevedomky som hľadala zmysel života, asi ako všetci okolo, čo nepoznajú Pána Ježiša.

„Žehnajte!” (1Pt 3,9)

Na chate sa nám pokazil vodovodný kohútik. O týždeň tam malo byť stretnutie celej našej rodiny. Moja sestra odmontovala rukoväť a keďže som šla do mesta , mala som kúpiť novú, pretože táto sa takmer rozsypala.

Dar proroctví je spojen s prostým způsobem následování Krista. A to může každý z nás.

Tento dar se projevuje u každého jiným způsobem. Bůh jej dává jak charisma. Když podle toho člověk dovede žít a realizovat Boží vůli, stává se prorokem, tzn., že za prorockým slovem stojí a je ochotný pro Krista a pro pravdu obětovat i život.

Jak skončili proroci? Všichni se stali mučedníky, buď krvavými nebo nekrvavými, neboť museli snášet očerňování, pronásledování, zesměšňování… Sám Pán Ježíš řekl farizeům: „Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.“ (Mt 23,30) a na jiném místě: „Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo…“ (Mt 23,34)

30. 7. 2018

V rádiu v Česku hovořil velmistr zednářské lóže a kromě jiného řekl: „Zednářství je víceméně spirituálně charitativní organizace.“

Ve světě jsou dvě základní spirituality, a to křesťanská, která uctívá pravého Boha, a protikřesťanská, která uctívá pohanská božstva neboli padlé anděly – démony.

Bůh stvořil svět viditelný, ale i neviditelný. Do neviditelného světa patří duchové či andělé. Ve zkoušce se velká část andělů postavila proti Bohu. Z pyšných andělů se stali antibohové, démoni. Akbar, tedy nejvyšší z démonů – Lucifer, je později nazván satanem.

29.7.2018

Je šokujúcim, že taký článok mohol vyjsť v Katolíckych novinách! Arcibiskup Beran pri nástupe komunizmu a následnom ovplyvňovaní Katolíckych novín povedal: „Dnes už Katolícke noviny nie sú katolícke,“ a kresťanov dôrazne varoval, aby už tieto noviny nečítali. Slovenské Katolícke noviny sú dnes na tom horšie, ako v čase nástupu komunizmu po tzv. Víťaznom februári.

Meniť ľstivým a rafinovaným článkom propagujúcim gay pride a homosexualitu verejnú mienku všetkých kresťanov na Slovensku je zločin proti Kristovej Cirkvi a proti Bohu! Katolícke noviny musia činiť adekvátne pokánie! Predovšetkým ale musí činiť pokánie KBS, ktorá za ne nesie zodpovednosť!

„S milostí tomu však není tak jako s proviněním.

Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti;

oč spíše zahrnula mnohé Boží milost,

milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

„S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

 Toto slovo života znovu ukazuje na vztah k Adamovi, skrze něhož přišel hřích do lidské přirozenosti, a ukazuje na náš vztah ke Kristu, skrze něhož je nám darována milost ospravedlnění.

V předcházejícím 12. verši je napsáno: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ V tomto verši se uvádí, že skrze jednoho člověka, Adama, jsme zdědili hřích a skrze hřích smrt. Smrt zasáhla nás všechny, my všichni jsme zhřešili. Malé dítě nemůže zhřešit vědomě, ale už v sobě má zděděný program a při první příležitosti začne hřešit.

K duchovnímu probuzení je třeba vylití Ducha svatého, který usvědčuje ze hříchu a přivádí duše k jejich Spasiteli.

Mnozí jsou svázáni okultizmem, různými zvrácenostmi, narkotiky… proto potřebují vyjít z otroctví hříchu tak, jako Izraelský národ z Egypta. Když se obrátí, musí být někdo, kdo je provede obdobím duchovní pouště – suchopáru – který přichází po prvotním nadšení, jinak odpadnou.

Bůh zachránil Izrael skrze proroka Mojžíše a i dnes hledá ty, kteří budou ochotni k takové službě.

Aby byl člověk prorokem, musí Boží slovo žít, realizovat ho, mít s ním zkušenost. Když pak bude prorokovat, tak jen na té úrovni, na které on sám je.Obrazně řečeno: Kdo je před chrámem, prorokuje zbožně, citově, což třeba lidi nadchne, ale nepovede na hloubku. Kdo je v chrámu, bude prorokovat z chrámu; kdo ve svatyni, tak ze svatyně. Záleží na tom, kde se ve vztahu k Bohu nachází on sám.

Nie „Prečo?” ale „Na čo je to dobré?”

Viac ako dvanásť rokov som trpel chronickými zápalmi vnútorných orgánov. Celé týždne i mesiace som sa s bolesťou zobúdzal a s ňou som večer i zaspával. Bol som i hospitalizovaný a musel som dodržiavať prísne diéty. Kým iní mohli jesť, čo chceli – ovocie, zmrzlinu, čokoládu…, mohli cestovať, pracovať… – ja som nemohol.

Pokora je pravda. Pokora je sebekritika. Pokora je, že si uvědomím realitu své slabosti, tzv. „Achillovu patu“, a tu si hlídám. Tam musím postavit stráž, protože nepřítel útočí se lstí a já nesmím dovolit nechat se zotročit. Vlastně nepřítel nemusí ani příliš útočit, jemu stačí toto místo zranit. Počítá s lidskou hloupostí, slabostí, kterou je u někoho strach, u jiného ambice a sleduje, kde kterého člověka může zasáhnout.

Bohužel, křesťané se nenaučili této nejzákladnější jednoduché a praktické věci: být normální a v pokoře si odvážně přiznat své slabosti. Podívat se na realitu, jaká je, a „nevznášet se někde ve vzduchu“. Je třeba si, např. uvědomit: Ano, můj otec, děda byli alkoholici, je tedy nebezpečí, že mám k tomu sklony. Takový člověk si pak musí dát zásadu: Nemohu si zahrávat s alkoholem.

„Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu,

k čemu vás táhne vaše přirozenost.

Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu,

a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad,

takže děláte to, co dělat nechcete.“

„Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“

Rovněž je dobré přečíst si celou 5 kapitolu listu Galaťanům. Kromě otázky obřízky je zde ukázaná pravá svoboda z Božího Ducha. Ve 13. až 15. verši je napsáno: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.“

Toto je jakoby úvod k našemu slovu života. Je zde jasně ukázáno, že máme žít z moci Božího Ducha. A pak nepodlehneme tomu, k čemu nás táhne tělo; tedy nestaneme se otroky lidských vášní.

Snad každý se už někdy ocitl v situaci, kdy se proti němu někdo postavil a jednal s ním, jako by byl nějaký zločinec. Možná byl ten člověk oklamán svými domněnkami, lidmi nebo masmédii… Žádná rozumná řeč s ním nebyla, protože uvěřil lži a pravdu nechtěl slyšet. Snad přijde čas – třeba za pár let – kdy pravda vyjde najevo a ten člověk se probere, pozná, že se mýlil a přijde se omluvit…Byl totiž oklamán duchem lži, a proto: Kéž mu Bůh odpustí, i když jeho chování nás bolí a zraňuje. Ale uvědomme si: Každého z nás démon takto klame vůči Ježíšovi. To samé děláme my, když reptáme proti Bohu. Když přijde utrpení, začneme se bouřit a vyčítat: „Proč to tak je? Proč jsi to, Bože, dopustil?“

A Ježíš stále čeká a mlčí. Jeho to bolí, je zraňován každým naším reptáním.

5. 7. 2018

Pro dnešní dobu platí: „Drak rozpoutal válku… Dal šelmě moc… nad každým národem i rasou…“ (Apokalypsa 12-13) Abychom byli spaseni, musíme bojovat proti zlu a „nadzemským duchům zla“. (Ef 6,12) Ježíš i tobě říká: „Člověče, co by ti pomohlo, kdybys získal celý svět, ale svou duši věčně zahubil?“ (Mk 8,36) Ďábel je lhář a vrah a apokalyptická šelma je systém, který má za cíl uvrhnout do časné smrti a věčné záhuby celé národy.

Jaké má k tomu prostředky?

Především profesionální lež s použitím pozitivních pojmů v legislativě a mainstreamových médiích.

A jaké je ovoce?

Pseudo-zákony likvidující společnost. Masově se šíří závislost na narkotikách, alkoholu, nečistotě, zvrácenostech, na destruktivních sektách, na satanismu. Z lidí dělá média a zombie.

3.7. 2018

Když budeš umírat, nejdůležitější je vzbudit dokonalou lítost. To znamená přiznat si hřích i hříšnost a vzývat Boží jméno. „Kdo by vzýval Boží jméno, bude spasen.“ (Ř 10,13)

V hodině smrti se rozhodne o tvé věčnosti. Proto se na ni připravuj vnitřní modlitbou.

Jak nám Duch svatý při této modlitbě pomáhá? 

Apoštol odpovídá: „přimlouvá se za nás vzdechy nevyslovitelnými.“ (Ř 8,26)

Jak se má správně modlit ten, kdo má dar modlitby v neznámém jazyku?

Apoštol Pavel odpovídá: „Modlím-li se neznámým jazykem, duch můj se modlí, ale má mysl je bez užitku“ (1Kor 14,14) a dodává, že je třeba se modlit i myslí (v. 15). To znamená uvědomovat si a prožívat pravdu, která mě sjednocuje s Ježíšem.

2.7.2018

Vlivem elit je dnes programovaná lež a nese už katastrofální ovoce. Chtěl bych ukázat na východisko.

Český mučedník Jan Hus řekl: „Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu, pravda tě vysvobodí od hříchu a ďábla, a nakonec od smrti věčné.“

Dnes je ale elitami nastolen diktát: nehledej pravdu, nemiluj pravdu, braň lež… Konec toho je však smrt věčná.