Každý, kdo se postaví za Ježíše, bude pronásledovaný. Když k tomu dojde, nemáme se tomu divit, vždyť i Ježíš řekl: „Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás…“ (Jn 15,20) Toto si máme uvědomit v boji o spásu duší. Každý z nás má být svědkem Ježíše Krista. Ale i tu je nutné, abychom dodržovali určitá pravidla. Např. jak říká sv. Jan: „Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.“ (2Jn 9-11) To znamená, že heretiky nemáme ani zdravit. Člověk by si řekl: „Tak přece nemohu jednat!“ A přesto Boží slovo říká jasně: „Ani je nezdravte!“ Proč? Protože jinak ten duch přejde na nás, zvláště pokud budeme poslouchat, co říkají a číst jejich literaturu. Oni totiž nechtějí slyšet pravdu.

Máme stát pod křížem jako Maria. My však od kříže utíkáme. Jenže v něm je ukryto požehnání, v něm je ukrytá spása! Až budeme umírat, kříž bude našimi dveřmi do království Božího. Tam spatříme Ježíšovu tvář a On nás přijme do své náruče. Nevíme však den ani hodinu naší smrti. Proto máme být stále připraveni. Co chceme hledat na této zemi? Co si chceme vzít do hrobu? Nevezmeme si nic… Buďme proto moudří. Hledejme nejprve Boží království, počítejme vážně se smrtí.

Ježíš je Cesta. A po této Cestě máme jít. Přijde však nějaký problém a jako bychom se najednou ocitli ve tmě. Co máme dělat? Zastavit se a hledat Boží světlo. Máme svoje oči upřít vzhůru – na Ježíše, podívat se do Boží tváře a tam hledat Boží vůli. V Boží přítomnosti je třeba upřímně vše dát Bohu. Tak, jako by to byla poslední minuta mého života.

Můžeme si uvědomit: jednou budu stát před Božím soudem, před celým světem. V této minutě chci žít z víry. Teď chci postavit Boha na první místo. Může to být i malá věc – např. nám vynadá sousedka, a my jsme nevinní. Bůh po nás chce, abychom šli, zaklepali a udělali první krok k usmíření.

V seminářích dnes nevychovávají hlasatele Krista, kteří ukazují cestu spásy, ale skrze historicko-kritickou teologii vychovávají škůdce a heretiky. Učí je, jak lhát, jak překrucovat Písmo, jak druhé psychologicky podvést a zmanipulovat. Jde o celý systém lži uvnitř církve. Člověku se ani nechce věřit, že to tak opravdu je.

Nás pronásledují za to, že hlásáme plné evangelium. Za to, že ukazujeme na zločiny uvnitř církve. Na prvním místě je to historicko-kritická teologie (HKT). Ta v důsledku hlásá: „Kristus je mýtus. Žádné zázraky nekonal, není jediným Spasitelem, ale vysnila si Jej křesťanská obec, je obyčejným člověkem. “Vymysleli si termíny „Kristus víry“ a „Kristus historický“.

„Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt,

abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce –

i my vstoupili na cestu nového života.“

„Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt,

V tomto verši nám slovo života zdůrazňuje slovo: „pohřbeni“. Když je někdo pohřben, znamená to, že předtím nastala absolutní smrt. Čili pokud jsme sjednoceni aktuálně vírou s Kristovou smrtí, pak hřích v nás, starý člověk, tedy ložisko zla, je mrtvé, nečinné. A právě nyní se otvírá druhé tajemství spojené s křtem: začne v nás působit nový život. To však není život andělský anebo nějaký náš (fiktivní) minulý život, to je život Boží, život Ježíše Krista v nás! Skrze víru a jednotu s Kristovou smrtí dáváme místo Bohu, Ježíši Kristu, aby v nás mohl žít. A to je naše největší důstojnost! Zároveň je to maximálně plodné využití času, který v tomto pozemském životě máme, protože můžeme konat skutky, které mají hodnotu pro věčnost. Mol ani rez je nezkazí ani zloději nám je neukradnou. Pokud žijeme v jednotě s Ježíšem, dáváme prostor, aby v nás On sám prosazoval vůli Boží tak, jak se modlíme v Otčenáši: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi“ – v mé duši. Tím současně konáme misii pro záchranu duší. Náš život se stane plodným a jednou obdržíme korunu věčné slávy za to, že jsme přijali Krista, zůstali Mu věrni a realizovali tajemství křtu svatého. To znamená: vcházeli jsme do Kristovy smrti, čili umírali své vlastní vůli a zlým myšlenkám, pocitům a lžím, a chodili v pravdě, v novém životě, tedy dávali prostor, aby v nás Ježíš žil. Celé tajemství křesťanství je v jednom slově, a to ve slově: SPOLU. Tedy Ty a já, Ježíši, spolu, spolu v utrpení, ve smrti, ve vzkříšení a nakonec v Boží slávě. Spolu – Ty a já. Nyní a tu.

Každý si jde za „svým“, a za Ježíšem nechce jít nikdo. Máme se proto naučit zapírat a na první místo stavět Ježíše Krista. Pro neposlušnost a nezralost lidí, kteří se neumí v boji o Boží věci, o Boží království, postavit za Ježíše, všechno padá. Kolikrát na jednom člověku stojí celá věc, a ten často v rozhodném okamžiku zradí. Proto Bůh hledá lidi, kteří Mu řeknou své ANO tak, jako Přečistá Bohorodička.

6. 9. 2018

Poslancům Parlamentu České republiky

Vážení poslanci,

v kritické chvíli, která rozhodne o budoucnosti českého národa, se na vás veřejně obrací Byzantský katolický patriarchát. Bůh nám svěřil poslání být hlasem volajícího na poušti k přípravě Boží cesty (J 1,23).

V úterý 11. 9. 2018 má začít proces hlasování v parlamentu, zda bude legalizován vztah dvou (či více?) homosexuálů či leseb jako řádné a plnohodnotné manželství. S tím však souvisí zavedení systému kradení dětí rodičům. Uvědomujete si to? Tyto pirátské krádeže dětí se všeobecně uzákoňují pod pokryteckým termínem „prevence domácího násilí“. Ukradené děti jsou předávány k tzv. adopci homosexuálům a lesbám v pseudorodinách.

Vážení poslanci, nepodrobte se zločinnému tlaku, že ten a onen stát už uzákonil svou vlastní sebevraždu. Co to je za argument: „Blázen skočil do studny, skoč taky, jinak nebudeš na úrovni a budeš sto let za opicemi.“ Toho se bojíš? Nebojíš se zločinu, který máš hlasováním spáchat? Tak lehce ztrácíš rozum a svědomí?

6. 9. 2018

Biskupům, kněžím a pastorům ČR

Vážení biskupové, kněží a pastoři,

v úterý 11. 9. 2018 má začít hlasování o prosazení zákona o tzv. homosexuálním manželství. Zákon souvisí s prosazením mechanismu kradení dětí pod rouškou prevence domácího násilí. I řádná křesťanská výchova je podle této ideologie kvitována jako domácí násilí a důvod k odebrání dětí, které pak budou dány k tzv. adopci novým pseudorodinám. Uvědomujete si to? Tu už nemůžete mlčet! Vynahraďte teď mlčení k hroznému zločinu potupení našeho Pána a Spasitele, který byl spáchán 26. 5. 2018 v brněnském divadle. Pasivita na vás stáhne zodpovědnost za satanizaci a programovanou autogenocidu národa.

Co se dá ještě dělat?

Biskupové by měli vybídnout kněze pastýřským slovem k zodpovědnosti, aby oslovili svěřené duše a vyzvali k modlitbě za poslance.

3. 9. 2018

Arcibiskup Viganò vyzval Františka a hierarchy k abdikaci za krytí homosexuálních a pedofilních zločinů. Silná ruka nadnárodních elit rozhodně nepomůže k Františkovu odstoupení, ale naopak k jeho upevnění.

Při své návštěvě v Irsku František veřejně prosazoval homosexualitu už u dětí. Rodičům zakazoval výchovu dle Božích přikázání. Tím se jako veřejný heretik postavil proti Bohu a Jeho zákonům. 

Jaká je prvořadá povinnost toho, kdo zastává nejvyšší úřad v církvi? Chránit pravověrné učení a mravy!

V knihách Břetislava Kafky se propaguje hypnóza, která je pro člověka zvlášť škodlivá. Proč? Nejlépe to vyjadřuje jeden psychiatr ve své knize „Zbav nás od zlého“. V ní vysvětluje, že i když dělá hypnózu odborník – lékař, číhá u ní vždy nebezpečí, že dopadne špatně. Jejími následky mohou být depresivní stavy, úzkosti, psychické poruchy, pomatenost a jiné, ačkoliv ji dělal odborník s úmyslem člověku pomoci. Dochází tu k určitému podmanění si člověka člověkem, co se jinými slovy dá nazvat interpersonální posedlostí.

Během hypnózy se člověk stává obětí hypnotizéra, který mu do jisté míry vnucuje své myšlení. A když se člověk této metodě otevře, otvírá se určitému světu, kde působí neznámé energie a síly.

A jestliže navíc je hypnóza spojená s  parapsychologií nebo s jinou formou okultizmu, tím víc otevírá člověka přímému působení temných sil.

Lorenzo Scupoli říká, že když přijde utrpení, ukáže se pokažené a pýchou deformované nitro člověka. „Starý člověk“ se projeví hněvem, sebelítostí, depresí… To jsou jeho znaky.

Co dělat, když přijde deprese a člověk třeba ani neví z čeho? Využít to! Tehdy je třeba se pokořit, jít pod kříž a mluvit s Ježíšem. Dát mu to. Říct třeba: „Pane, co jsi Ty vytrpěl za mě! Tato moje bolest je ve srovnání s Tvou ničím. Dávám Ti ji.“ A když spojíme svou bolest s bolestí Ježíšovou, přijde pokoj, který nám svět dát nemůže. Ježíšovi máme dávat své hříchy a pak všechny své problémy.

28. 8. 2018

Bývalý papežský nuncius v USA (2011-2016), arcibiskup Carlo Maria Vigano, zveřejnil 11stránkový dokument o spoluvině papeže Františka na krytí pedofilie a homosexualismu a vyzval Františka k rezignaci.

Citace arcibiskupa: „V této mimořádně dramatické chvíli pro církev musí (František) uznat své chyby a v souladu s proklamovaným principem nulové tolerance musí být papež František tím prvním, kdo rezignuje a půjde příkladem kardinálům a biskupům, kteří spolu s ním kryli McCarrickovo zneužívání.“

Nuncius C. M. Vigano už v červnu 2013 informoval papeže Františka o pedofilních zločinech washingtonského kardinála. František kardinála nejenže nepotrestal, ale sňal z něho i dřívější sankce a rehabilitoval ho. Tím se František dopustil zločinu pošlapání Petrova úřadu a zneužil ho proti Bohu i proti církvi.

27. 8. 2018

26. srpna 2018 zemřel americký senátor John McCain.

Zemřelý senátor i jeho rodina jsou křesťané. Každý křesťan ví, že po smrti následuje Boží soud a pak věčná odměna, anebo věčný trest, tedy nebe či peklo. Měl senátor Ducha pravdy, anebo ducha lži? Prosazoval mír, anebo válku? Sloužil Bohu, nebo ďáblu? Tyto otázky se samozřejmě vztahují i na každého amerického senátora, který se zúčastní slavného pohřbu, protože každého z nich rovněž čeká smrt, Boží soud a věčnost.

Ježíš, Spasitel lidstva, dodává k modlitbě „Otče náš“: „Neodpustíte-li, ani vám neodpustí Nebeský Otec.“ (Mt 6,15) Senátor McCain ještě před smrtí vyvolal proti prezidentu USA nenávistnou kampaň!

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše,

byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

V 5. kapitole listu Římanům se několikrát opakuje, že skrze jednoho člověka přišel hřích a skrze druhého přišla milost – vykoupení. Konkrétně 12. verš uvádí: „Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.“ A v 15. verši je napsáno: „Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

Zde se zdůrazňuje, že Ježíš je člověk, tedy že Bůh vzal na sebe naši lidskou přirozenost. Samozřejmě, na jiných místech Písma je zase zdůrazňováno jeho božství. Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Bludaři a heretici se snaží útočit buď na Kristovo božství tím, že vzbuzují dojem, jako by byl pouze člověk, anebo naopak někteří heretici záměrně zdůrazňují, že Ježíš je Bůh, a tvrdí, že člověčenství měl jenom zdánlivé.

Přijde prohra… Co teď? Znovu do boje! Ďábel bojuje a nikdy se nevzdává. On bojuje vytrvale. I my musíme bojovat! Je jen jedna věc, kterou se od něho musíme učit: vytrvalosti. Ale využít ji v boji pro Boží království. Jinak se od něho nic učit nesmíme, protože je to lhář ve své podstatě. On se nikdy nevzdává. To jen my, když přijde první zkouška, upadneme hned do depresí…

Ježíš řekl ochrnutému: „Vstaň a jdi…“ (Lk 5,24) A také On sám na křížové cestě vstal a šel… až na Golgotu. I my máme vstát a jít za Ním. Když to uděláme, Bůh nám dá světlo i sílu a udělá si z nás armádu, skrze kterou bude dělat velké věci.

Někdy se člověk potřebuje modlit slovy. Potřebuje ústně komunikovat s Bohem, i nahlas se na Něj obrátit: „Pane, teď chci mluvit s Tebou.“ Tak možno hovořit s Bohem, když se člověk např. někde sám prochází. Nejdříve se však máme před Bohem pokořit: „Pane, vyznávám Ti svou nevděčnost, lhostejnost i jiné své hříchy… Pane, odpusť mi, prosím.“ A pak Mu můžeme říci vše, co nás trápí: „Pane, toto a toto na mě doléhá. Mám tyto konkrétní problémy…“ Kolikrát to opravdu člověk potřebuje vyslovit i ústy. Ale po určité době si i na to člověk zvykne a i ty největší pravdy se stanou jen frází. Proto je dobré mít určitý rytmus, střídat slovní a vnitřní modlitbu.