Znovu si položme otázku: K čemu jsme na světě? Nejsme tady proto, abychom jedli, pili, spali či pracovali a pak ukončili svůj život smrtí. Avšak jde o to nejpodstatnější – získat věčný život. Všem lidem je uloženo zemřít. Nic jsme si sem nepřinesli a nic si neodneseme. Do hrobu si nevezmeme ani haléř. Boží slovo říká: „Člověče, uvědom si, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Jsme tady na zemi jen několik let. To je život každého z nás. Tento čas je pro nás zkouškou, zda se opravdu rozhodneme pro Boha a pro věčné hodnoty, anebo se dáme strhnout starostmi světa, ba dokonce všelijakými lákadly a hříchy, které z nás činí otroky. Příkladem jsou alkoholici, narkomani či cyničtí lidé, kteří jdou za svou kariérou, prosazují zlo a zločiny a nezáleží jim už vůbec na svědomí.

Často stojíme před rozhodnutím: Který krok udělat? Samozřejmě, můžeme nějaký udělat, ale jde o to, který krok chce Bůh! Ty uděláš krok, ale padneš do pasti, i když si logicky myslíš, že postupuješ moudře. Nepomůže ti tvá moudrost ani zkušenost. Každý případ je svým způsobem originální. Člověk musí používat rozum, jednat rozumně, moudře, ale často se dostane do určité roviny, kde se odehrává boj duchů. Jde o ducha lži a náš rozum velmi rád přijímá lež, miluje ji. Tedy není problém, aby zlý dal sugesci, kterou lidské srdce hned ochotně přijme city za své, a člověk vletí do pasti. A když už je v pasti, nazpět už nemůže. To je ta nespravedlnost. A pokud se i dá vrátit, už je to spojeno s hrozným utrpením a s velkými daněmi.

11. 8. 2018

V jubilejním roce 100. výročí České republiky opětovně došlo k masové propagaci gay amorálnosti, a to 11. srpna 2018. Celý týden předtím se uskutečnilo více než 100 různých akcí, jejichž cílem bylo infikovat mladou generaci homosexualitou, transsexualitou a jinými deviacemi. Rovněž zde byla zařazena „přednáška“ na téma „sex na drogách“ a jí podobné. To vše oficiálně! Avšak pravdivá osvěta o nebezpečí zvrácené sexuality a narkomanie mládeži zprostředkována není.

Takzvané pochody gay pride se pro svou militantnost podobají pochodům různých totalitních režimů minulosti.

Infekce genderové demoralizace nejenže ničí duši českého národa, ale vede i k demografické krizi. Rodiče se brzy budou bát mít vůbec nějaké dítě, protože podle nových zákonů jim může být kdykoliv ukradeno a dáno tzv. homosexuálním manželům. Kdyby před 30 lety někdo mluvil o genderu a o zákonech na kradení dětí, nikdo by mu nevěřil. V rámci demokracie jsou prosazovány největší zločiny proti dětem, jejich matkám i národu. Každý je dnes povinen se proti této tyranii postavit. Mlčení a pasivita je souhlas.

Máme si před Bohem přiznat své hříchy – např. jsem svévolník. Často se jedná o drobné svévolnosti. Ale když se pak řeší vážné věci, mnohdy tyto „maličkosti“ jsou rozhodující.

Na první krok potřebujeme vědět alespoň rámcově, co je v dané situaci Boží vůle. Můžeme si položit otázku: „Co by na mém místě dělal Ježíš?“

Příklad: Cestuji ve vlaku nebo v autobuse. Co mám dělat? Co je pro mě nyní Boží vůle? Pokud musím stát, tak stojím. Mohu alespoň čas od času vzývat jméno Ježíš. Pokud sedím, pak co mám dělat? Číst si něco? Modlit se? Mám si udělat analýzu toho, co jsem řešil předtím? Nebo si prostě odpočinout?

„A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem,

tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.“

Zde je znovu zdůrazněno: jediné provinění Adama přineslo odsouzení všem jeho potomkům. Ale na druhé straně zase jediný čin spravedlnosti jiného Adama, Ježíše Krista, přinesl všem ospravedlnění a život. Je tu však jeden problém. Kristus zemřel za všechny lidi, ale ne všichni budou spaseni. Aby byli spaseni, musí si svůj hřích přiznat před sebou i před Bohem a vírou přijmout ospravedlnění a život, které jsou nám dány skrze Ježíšův čin spravedlnosti. Boží Syn spravedlivě zaplatil na dřevě kříže za všechny naše hříchy. Proto podmínkou přijetí tohoto ospravedlnění, které nám Ježíš získal na kříži, je pravdivé pokání spojené s vírou, že Ježíš je Boží Syn, pravdivý Spasitel a že opravdu zemřel i za moje konkrétní hříchy. Já Mu ty hříchy odevzdávám a přijímám s vírou v duchu pod křížem Jeho odpuštění.

Ježiš má moc aj nad časom

Spolu s kolegom sme cestovali služobne autom do hlavného mesta. Prežíval som veľkú vnútornú nervozitu, pretože nás tam čakali tri dôležité stretnutia. Termíny sa však tak prelínali, že v priebehu jednej hodiny sme mali byť na troch rozličných miestach mesta. Technicky to nebolo možné zvládnuť. Mal som obavy, že precestujeme 250 km tam a ďalších 250 späť a nič poriadne nevybavíme. Pokúšali sme sa ešte cestou urobiť nejaké posuny, ale nedarilo sa nám dovolať....

O mojom obrátení

Som dievča z mesta a pochádzam z neúplnej rodiny. Naši do kostola nechodili, ale dali ma pokrstiť i na 1. sväté prijímanie. Mama mojej krstnej mamy ma občas vodila do kostola (keď sa mi chcelo). No Pána Ježiša som vôbec nepoznala. Niekedy som chodila aj na detské stretká, ale tam sme sa len hrali a nič viac. Tak som blúdila svetom celkom duchovne chorá, stratená a nevedomky som hľadala zmysel života, asi ako všetci okolo, čo nepoznajú Pána Ježiša.

„Žehnajte!” (1Pt 3,9)

Na chate sa nám pokazil vodovodný kohútik. O týždeň tam malo byť stretnutie celej našej rodiny. Moja sestra odmontovala rukoväť a keďže som šla do mesta , mala som kúpiť novú, pretože táto sa takmer rozsypala.

Dar proroctví je spojen s prostým způsobem následování Krista. A to může každý z nás.

Tento dar se projevuje u každého jiným způsobem. Bůh jej dává jak charisma. Když podle toho člověk dovede žít a realizovat Boží vůli, stává se prorokem, tzn., že za prorockým slovem stojí a je ochotný pro Krista a pro pravdu obětovat i život.

Jak skončili proroci? Všichni se stali mučedníky, buď krvavými nebo nekrvavými, neboť museli snášet očerňování, pronásledování, zesměšňování… Sám Pán Ježíš řekl farizeům: „Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.“ (Mt 23,30) a na jiném místě: „Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo…“ (Mt 23,34)

30. 7. 2018

V rádiu v Česku hovořil velmistr zednářské lóže a kromě jiného řekl: „Zednářství je víceméně spirituálně charitativní organizace.“

Ve světě jsou dvě základní spirituality, a to křesťanská, která uctívá pravého Boha, a protikřesťanská, která uctívá pohanská božstva neboli padlé anděly – démony.

Bůh stvořil svět viditelný, ale i neviditelný. Do neviditelného světa patří duchové či andělé. Ve zkoušce se velká část andělů postavila proti Bohu. Z pyšných andělů se stali antibohové, démoni. Akbar, tedy nejvyšší z démonů – Lucifer, je později nazván satanem.

29.7.2018

Je šokujúcim, že taký článok mohol vyjsť v Katolíckych novinách! Arcibiskup Beran pri nástupe komunizmu a následnom ovplyvňovaní Katolíckych novín povedal: „Dnes už Katolícke noviny nie sú katolícke,“ a kresťanov dôrazne varoval, aby už tieto noviny nečítali. Slovenské Katolícke noviny sú dnes na tom horšie, ako v čase nástupu komunizmu po tzv. Víťaznom februári.

Meniť ľstivým a rafinovaným článkom propagujúcim gay pride a homosexualitu verejnú mienku všetkých kresťanov na Slovensku je zločin proti Kristovej Cirkvi a proti Bohu! Katolícke noviny musia činiť adekvátne pokánie! Predovšetkým ale musí činiť pokánie KBS, ktorá za ne nesie zodpovednosť!

„S milostí tomu však není tak jako s proviněním.

Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti;

oč spíše zahrnula mnohé Boží milost,

milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

„S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

 Toto slovo života znovu ukazuje na vztah k Adamovi, skrze něhož přišel hřích do lidské přirozenosti, a ukazuje na náš vztah ke Kristu, skrze něhož je nám darována milost ospravedlnění.

V předcházejícím 12. verši je napsáno: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ V tomto verši se uvádí, že skrze jednoho člověka, Adama, jsme zdědili hřích a skrze hřích smrt. Smrt zasáhla nás všechny, my všichni jsme zhřešili. Malé dítě nemůže zhřešit vědomě, ale už v sobě má zděděný program a při první příležitosti začne hřešit.

K duchovnímu probuzení je třeba vylití Ducha svatého, který usvědčuje ze hříchu a přivádí duše k jejich Spasiteli.

Mnozí jsou svázáni okultizmem, různými zvrácenostmi, narkotiky… proto potřebují vyjít z otroctví hříchu tak, jako Izraelský národ z Egypta. Když se obrátí, musí být někdo, kdo je provede obdobím duchovní pouště – suchopáru – který přichází po prvotním nadšení, jinak odpadnou.

Bůh zachránil Izrael skrze proroka Mojžíše a i dnes hledá ty, kteří budou ochotni k takové službě.

Aby byl člověk prorokem, musí Boží slovo žít, realizovat ho, mít s ním zkušenost. Když pak bude prorokovat, tak jen na té úrovni, na které on sám je.Obrazně řečeno: Kdo je před chrámem, prorokuje zbožně, citově, což třeba lidi nadchne, ale nepovede na hloubku. Kdo je v chrámu, bude prorokovat z chrámu; kdo ve svatyni, tak ze svatyně. Záleží na tom, kde se ve vztahu k Bohu nachází on sám.

Nie „Prečo?” ale „Na čo je to dobré?”

Viac ako dvanásť rokov som trpel chronickými zápalmi vnútorných orgánov. Celé týždne i mesiace som sa s bolesťou zobúdzal a s ňou som večer i zaspával. Bol som i hospitalizovaný a musel som dodržiavať prísne diéty. Kým iní mohli jesť, čo chceli – ovocie, zmrzlinu, čokoládu…, mohli cestovať, pracovať… – ja som nemohol.

Pokora je pravda. Pokora je sebekritika. Pokora je, že si uvědomím realitu své slabosti, tzv. „Achillovu patu“, a tu si hlídám. Tam musím postavit stráž, protože nepřítel útočí se lstí a já nesmím dovolit nechat se zotročit. Vlastně nepřítel nemusí ani příliš útočit, jemu stačí toto místo zranit. Počítá s lidskou hloupostí, slabostí, kterou je u někoho strach, u jiného ambice a sleduje, kde kterého člověka může zasáhnout.

Bohužel, křesťané se nenaučili této nejzákladnější jednoduché a praktické věci: být normální a v pokoře si odvážně přiznat své slabosti. Podívat se na realitu, jaká je, a „nevznášet se někde ve vzduchu“. Je třeba si, např. uvědomit: Ano, můj otec, děda byli alkoholici, je tedy nebezpečí, že mám k tomu sklony. Takový člověk si pak musí dát zásadu: Nemohu si zahrávat s alkoholem.