3. 9. 2018

Arcibiskup Viganò vyzval Františka a hierarchy k abdikaci za krytí homosexuálních a pedofilních zločinů. Silná ruka nadnárodních elit rozhodně nepomůže k Františkovu odstoupení, ale naopak k jeho upevnění.

Při své návštěvě v Irsku František veřejně prosazoval homosexualitu už u dětí. Rodičům zakazoval výchovu dle Božích přikázání. Tím se jako veřejný heretik postavil proti Bohu a Jeho zákonům. 

Jaká je prvořadá povinnost toho, kdo zastává nejvyšší úřad v církvi? Chránit pravověrné učení a mravy!

V knihách Břetislava Kafky se propaguje hypnóza, která je pro člověka zvlášť škodlivá. Proč? Nejlépe to vyjadřuje jeden psychiatr ve své knize „Zbav nás od zlého“. V ní vysvětluje, že i když dělá hypnózu odborník – lékař, číhá u ní vždy nebezpečí, že dopadne špatně. Jejími následky mohou být depresivní stavy, úzkosti, psychické poruchy, pomatenost a jiné, ačkoliv ji dělal odborník s úmyslem člověku pomoci. Dochází tu k určitému podmanění si člověka člověkem, co se jinými slovy dá nazvat interpersonální posedlostí.

Během hypnózy se člověk stává obětí hypnotizéra, který mu do jisté míry vnucuje své myšlení. A když se člověk této metodě otevře, otvírá se určitému světu, kde působí neznámé energie a síly.

A jestliže navíc je hypnóza spojená s  parapsychologií nebo s jinou formou okultizmu, tím víc otevírá člověka přímému působení temných sil.

Lorenzo Scupoli říká, že když přijde utrpení, ukáže se pokažené a pýchou deformované nitro člověka. „Starý člověk“ se projeví hněvem, sebelítostí, depresí… To jsou jeho znaky.

Co dělat, když přijde deprese a člověk třeba ani neví z čeho? Využít to! Tehdy je třeba se pokořit, jít pod kříž a mluvit s Ježíšem. Dát mu to. Říct třeba: „Pane, co jsi Ty vytrpěl za mě! Tato moje bolest je ve srovnání s Tvou ničím. Dávám Ti ji.“ A když spojíme svou bolest s bolestí Ježíšovou, přijde pokoj, který nám svět dát nemůže. Ježíšovi máme dávat své hříchy a pak všechny své problémy.

28. 8. 2018

Bývalý papežský nuncius v USA (2011-2016), arcibiskup Carlo Maria Vigano, zveřejnil 11stránkový dokument o spoluvině papeže Františka na krytí pedofilie a homosexualismu a vyzval Františka k rezignaci.

Citace arcibiskupa: „V této mimořádně dramatické chvíli pro církev musí (František) uznat své chyby a v souladu s proklamovaným principem nulové tolerance musí být papež František tím prvním, kdo rezignuje a půjde příkladem kardinálům a biskupům, kteří spolu s ním kryli McCarrickovo zneužívání.“

Nuncius C. M. Vigano už v červnu 2013 informoval papeže Františka o pedofilních zločinech washingtonského kardinála. František kardinála nejenže nepotrestal, ale sňal z něho i dřívější sankce a rehabilitoval ho. Tím se František dopustil zločinu pošlapání Petrova úřadu a zneužil ho proti Bohu i proti církvi.

27. 8. 2018

26. srpna 2018 zemřel americký senátor John McCain.

Zemřelý senátor i jeho rodina jsou křesťané. Každý křesťan ví, že po smrti následuje Boží soud a pak věčná odměna, anebo věčný trest, tedy nebe či peklo. Měl senátor Ducha pravdy, anebo ducha lži? Prosazoval mír, anebo válku? Sloužil Bohu, nebo ďáblu? Tyto otázky se samozřejmě vztahují i na každého amerického senátora, který se zúčastní slavného pohřbu, protože každého z nich rovněž čeká smrt, Boží soud a věčnost.

Ježíš, Spasitel lidstva, dodává k modlitbě „Otče náš“: „Neodpustíte-li, ani vám neodpustí Nebeský Otec.“ (Mt 6,15) Senátor McCain ještě před smrtí vyvolal proti prezidentu USA nenávistnou kampaň!

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše,

byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

V 5. kapitole listu Římanům se několikrát opakuje, že skrze jednoho člověka přišel hřích a skrze druhého přišla milost – vykoupení. Konkrétně 12. verš uvádí: „Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.“ A v 15. verši je napsáno: „Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.“

Zde se zdůrazňuje, že Ježíš je člověk, tedy že Bůh vzal na sebe naši lidskou přirozenost. Samozřejmě, na jiných místech Písma je zase zdůrazňováno jeho božství. Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Bludaři a heretici se snaží útočit buď na Kristovo božství tím, že vzbuzují dojem, jako by byl pouze člověk, anebo naopak někteří heretici záměrně zdůrazňují, že Ježíš je Bůh, a tvrdí, že člověčenství měl jenom zdánlivé.

Přijde prohra… Co teď? Znovu do boje! Ďábel bojuje a nikdy se nevzdává. On bojuje vytrvale. I my musíme bojovat! Je jen jedna věc, kterou se od něho musíme učit: vytrvalosti. Ale využít ji v boji pro Boží království. Jinak se od něho nic učit nesmíme, protože je to lhář ve své podstatě. On se nikdy nevzdává. To jen my, když přijde první zkouška, upadneme hned do depresí…

Ježíš řekl ochrnutému: „Vstaň a jdi…“ (Lk 5,24) A také On sám na křížové cestě vstal a šel… až na Golgotu. I my máme vstát a jít za Ním. Když to uděláme, Bůh nám dá světlo i sílu a udělá si z nás armádu, skrze kterou bude dělat velké věci.

Někdy se člověk potřebuje modlit slovy. Potřebuje ústně komunikovat s Bohem, i nahlas se na Něj obrátit: „Pane, teď chci mluvit s Tebou.“ Tak možno hovořit s Bohem, když se člověk např. někde sám prochází. Nejdříve se však máme před Bohem pokořit: „Pane, vyznávám Ti svou nevděčnost, lhostejnost i jiné své hříchy… Pane, odpusť mi, prosím.“ A pak Mu můžeme říci vše, co nás trápí: „Pane, toto a toto na mě doléhá. Mám tyto konkrétní problémy…“ Kolikrát to opravdu člověk potřebuje vyslovit i ústy. Ale po určité době si i na to člověk zvykne a i ty největší pravdy se stanou jen frází. Proto je dobré mít určitý rytmus, střídat slovní a vnitřní modlitbu.

Znovu si položme otázku: K čemu jsme na světě? Nejsme tady proto, abychom jedli, pili, spali či pracovali a pak ukončili svůj život smrtí. Avšak jde o to nejpodstatnější – získat věčný život. Všem lidem je uloženo zemřít. Nic jsme si sem nepřinesli a nic si neodneseme. Do hrobu si nevezmeme ani haléř. Boží slovo říká: „Člověče, uvědom si, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Jsme tady na zemi jen několik let. To je život každého z nás. Tento čas je pro nás zkouškou, zda se opravdu rozhodneme pro Boha a pro věčné hodnoty, anebo se dáme strhnout starostmi světa, ba dokonce všelijakými lákadly a hříchy, které z nás činí otroky. Příkladem jsou alkoholici, narkomani či cyničtí lidé, kteří jdou za svou kariérou, prosazují zlo a zločiny a nezáleží jim už vůbec na svědomí.

Často stojíme před rozhodnutím: Který krok udělat? Samozřejmě, můžeme nějaký udělat, ale jde o to, který krok chce Bůh! Ty uděláš krok, ale padneš do pasti, i když si logicky myslíš, že postupuješ moudře. Nepomůže ti tvá moudrost ani zkušenost. Každý případ je svým způsobem originální. Člověk musí používat rozum, jednat rozumně, moudře, ale často se dostane do určité roviny, kde se odehrává boj duchů. Jde o ducha lži a náš rozum velmi rád přijímá lež, miluje ji. Tedy není problém, aby zlý dal sugesci, kterou lidské srdce hned ochotně přijme city za své, a člověk vletí do pasti. A když už je v pasti, nazpět už nemůže. To je ta nespravedlnost. A pokud se i dá vrátit, už je to spojeno s hrozným utrpením a s velkými daněmi.

11. 8. 2018

V jubilejním roce 100. výročí České republiky opětovně došlo k masové propagaci gay amorálnosti, a to 11. srpna 2018. Celý týden předtím se uskutečnilo více než 100 různých akcí, jejichž cílem bylo infikovat mladou generaci homosexualitou, transsexualitou a jinými deviacemi. Rovněž zde byla zařazena „přednáška“ na téma „sex na drogách“ a jí podobné. To vše oficiálně! Avšak pravdivá osvěta o nebezpečí zvrácené sexuality a narkomanie mládeži zprostředkována není.

Takzvané pochody gay pride se pro svou militantnost podobají pochodům různých totalitních režimů minulosti.

Infekce genderové demoralizace nejenže ničí duši českého národa, ale vede i k demografické krizi. Rodiče se brzy budou bát mít vůbec nějaké dítě, protože podle nových zákonů jim může být kdykoliv ukradeno a dáno tzv. homosexuálním manželům. Kdyby před 30 lety někdo mluvil o genderu a o zákonech na kradení dětí, nikdo by mu nevěřil. V rámci demokracie jsou prosazovány největší zločiny proti dětem, jejich matkám i národu. Každý je dnes povinen se proti této tyranii postavit. Mlčení a pasivita je souhlas.

Máme si před Bohem přiznat své hříchy – např. jsem svévolník. Často se jedná o drobné svévolnosti. Ale když se pak řeší vážné věci, mnohdy tyto „maličkosti“ jsou rozhodující.

Na první krok potřebujeme vědět alespoň rámcově, co je v dané situaci Boží vůle. Můžeme si položit otázku: „Co by na mém místě dělal Ježíš?“

Příklad: Cestuji ve vlaku nebo v autobuse. Co mám dělat? Co je pro mě nyní Boží vůle? Pokud musím stát, tak stojím. Mohu alespoň čas od času vzývat jméno Ježíš. Pokud sedím, pak co mám dělat? Číst si něco? Modlit se? Mám si udělat analýzu toho, co jsem řešil předtím? Nebo si prostě odpočinout?

„A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem,

tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.“

Zde je znovu zdůrazněno: jediné provinění Adama přineslo odsouzení všem jeho potomkům. Ale na druhé straně zase jediný čin spravedlnosti jiného Adama, Ježíše Krista, přinesl všem ospravedlnění a život. Je tu však jeden problém. Kristus zemřel za všechny lidi, ale ne všichni budou spaseni. Aby byli spaseni, musí si svůj hřích přiznat před sebou i před Bohem a vírou přijmout ospravedlnění a život, které jsou nám dány skrze Ježíšův čin spravedlnosti. Boží Syn spravedlivě zaplatil na dřevě kříže za všechny naše hříchy. Proto podmínkou přijetí tohoto ospravedlnění, které nám Ježíš získal na kříži, je pravdivé pokání spojené s vírou, že Ježíš je Boží Syn, pravdivý Spasitel a že opravdu zemřel i za moje konkrétní hříchy. Já Mu ty hříchy odevzdávám a přijímám s vírou v duchu pod křížem Jeho odpuštění.

Ježiš má moc aj nad časom

Spolu s kolegom sme cestovali služobne autom do hlavného mesta. Prežíval som veľkú vnútornú nervozitu, pretože nás tam čakali tri dôležité stretnutia. Termíny sa však tak prelínali, že v priebehu jednej hodiny sme mali byť na troch rozličných miestach mesta. Technicky to nebolo možné zvládnuť. Mal som obavy, že precestujeme 250 km tam a ďalších 250 späť a nič poriadne nevybavíme. Pokúšali sme sa ešte cestou urobiť nejaké posuny, ale nedarilo sa nám dovolať....

O mojom obrátení

Som dievča z mesta a pochádzam z neúplnej rodiny. Naši do kostola nechodili, ale dali ma pokrstiť i na 1. sväté prijímanie. Mama mojej krstnej mamy ma občas vodila do kostola (keď sa mi chcelo). No Pána Ježiša som vôbec nepoznala. Niekedy som chodila aj na detské stretká, ale tam sme sa len hrali a nič viac. Tak som blúdila svetom celkom duchovne chorá, stratená a nevedomky som hľadala zmysel života, asi ako všetci okolo, čo nepoznajú Pána Ježiša.

„Žehnajte!” (1Pt 3,9)

Na chate sa nám pokazil vodovodný kohútik. O týždeň tam malo byť stretnutie celej našej rodiny. Moja sestra odmontovala rukoväť a keďže som šla do mesta , mala som kúpiť novú, pretože táto sa takmer rozsypala.