5.7.2019

Drazí poutníci, bratři a sestry,

v duchu zalétáme myšlenkami do minulosti. Vidíme namáhavou cestu svatého Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu i jejich obětavou misii. Rozhodně se postavili proti duchu pohanství, spojenému s okultními praktikami, i proti volchvům – pohanským žrecům, kteří udržovali moravský lid v temnotě pověr. Na druhé straně byli svatí bratři vystaveni intrikám německých církevníků, kteří zneužívali křesťanskou misii ke germanizaci slovanského území. Jen pouhé tři roky byli sv. Cyril a Metoděj na této misii spolu. Pak se kvůli intrikám museli jít obhájit do Říma, kde sv. Cyril umírá. Na zpáteční cestě je Metoděj úskočně zajat germánskými biskupy a držen 2,5 roku v tvrdém vězení. Na zásah papeže je propuštěn a znovu vytrvale pokračuje v moravské misii. Opět je vystaven intrikám, zvláště germánského biskupa Wichinga, sídlícího v Nitře. Čas duchovního boje, a tím i misie sv. Metoděje, končí jeho smrtí roku 885. Dvě stě jeho žáků bylo vzápětí bez milosti prodáno do otroctví do Benátek. Jiní, aby si zachránili holý život, byli nuceni přeplavat přes Dunaj. Misie byla zdánlivě zlikvidována. Přesto semeno Božího slova přineslo hojný užitek.

24. 6. 2019

Dne 17. 6. 2019 byl zveřejněn znepokojující dokument Instrumentum Laboris pro synodu o Amazonii. Elaborát má tři části.

1. část má název: Hlas Amazonie

S odsouzením kolonialismu je zde odsouzena i apoštolská práce misionářů, jejich oběti a mučednictví. Heretický a gnostický text zásadně protiřečí katolické víře. Člověk je chápán jako integrální součást přírody. To je hereze panteismu. Stvoření je nazýváno „Matka Země“. Tento termín běžně používá New Age. Animismus, který přináší oběti démonům, je zde vychvalován jako autentická duchovní hodnota. Měl by se prý jako takový stát novou řečí církve. Písmo však výrazně varuje: „Co pohané obětují, neobětují Bohu, ale démonům.“ (1Kor 10,20)

„Oč bychom ho žádali, dostáváme od něho,

protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí“

Je řečeno, že oč poprosíme, dostaneme. A důvod: protože zachováváme Jeho přikázání a děláme, co se Mu líbí.

Před tím, od 18. verše, apoštol Jan ukazuje na důležitost upřímnosti srdce před Bohem a píše: „Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu.“

V tomto slově života je zdůrazněno, že dostaneme to, oč prosíme. Podmínkou vyslyšení našich proseb je zachovávat Jeho přikázání a konat před Ním, co se Mu líbí.

22. 6. 2019

Světící biskup Schneider napsal 20. března 2019 pojednání pod názvem „K otázce heretického papeže“. Vychází z absurdního předpokladu, že heretický papež nemůže být v žádném případě zbaven úřadu. Dokonce tvrdí, že i kdyby se dopustil největších herezí a nejhorších morálních zvráceností, musí – podle něj – zůstat v úřadu. Tento Schneiderův názor je proti Písmu svatému, Gal 1,8-9, proti věroučné bule Pavla IV. i proti tvrzení mnohých světců. Ke své teorii používá manipulační přirovnání.

Máme skutečně cele patřit Ježíši, neboť On za nás prolil svou krev na Golgotě. On kvůli nám přišel na tuto zem. Máme umírat sobě pro Ježíše. Např.: Když vnímáme chyby svých bližních, je třeba proměňovat je ve svůj kříž, který s vírou a odevzdaností denně máme brát na sebe a skrze něj denně umírat sobě a své vůli. Není cílem, aby se naši bližní zbavili svých chyb, ale abychom my v maličkostech „umírali“ sobě, a to s velikou vírou a láskou k Ježíši. On nás vidí. On má s námi svůj plán. Náš život je naplánován už od věčnosti.

Je třeba se vzájemně povzbuzovat, znovu a znovu si uvědomovat marnost a klam světa i co je jediné trvalé: sloužit Ježíši. Na tom jednom nám má záležet – sloužit cele Pánu, usilovat o Jeho čest a slávu i spásu duší.

Naším cílem je skutečně milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou! Život žijeme jen jedenkrát a nevíme, kdy nás Bůh povolá na věčnost. Život se neměří délkou, ale tím, jak jsme ho prožili.

20. 6. 2019

Co je dle Písma anathema? Je to vyloučení z Tajemného Těla Kristova – církve – za hlásání jiného evangelia (Gal 1,8-9). Jiné evangelium jsou hereze, které ničí podstatu spasitelné víry.

Pod termínem církev se myslí zevnější struktura, tedy církevní organizace, a zároveň i vnitřní organismus – Tajemné Tělo Kristovo.

18. 6. 2019

Je třeba autorům 40 bodů uznat odvahu k prohlášení pravdy a k ukázání na současné bludy a omyly. V prohlášení připomínají neměnné pravdy – dogmata – vztahující se k ochraně víry a Božích zákonů. Obojí je v současné době zpochybňováno, a to přímo z Vatikánu. Současný heretický, a tedy neplatný papež František systematicky boří fundamenty víry a morálky. Před ním už tento proces postupného duchovního zlomu započal II. vatikánský koncil. Jan Pavel II. v Assisi v roce 1986 následně realizoval herezi synkretismu obsaženou v Nostra aetate.

II. Vaticanum tím, že mlčel k herezím neomodernismu a vyhlásil synkretismus s pohanstvím, oficiálně otevřel dveře k vnitřnímu rozkladu pravověrného učení a morálky.

Když na nás přijde nějaký strach – ať už ze smrti, z nemoci, o své děti, strach z toho, že zlo jakoby dostalo zelenou nebo z toho, že církev krvácí,… prostě z čehokoli… Co tehdy dělat? Jak bojovat proti duchu strachu? Nemám tento problém řešit sám. Je potřebné se postavit do Boží přítomnosti, uvědomit si, že Bůh mě vidí a také, že Bůh o tomto problému ví. Pak mám svůj problém, svou bolest nebo strach dát Jemu. Mám se zadívat ukřižovanému Ježíši do očí, vzývat Jeho svaté jméno a spolu s tímto problémem Mu dát všechno – sebe samého, celou svou minulost i budoucnost. DÁT SE MU CELE – to je milování Boha celým srdcem, celou myslí a vší silou. A potom platí: „Dokonalá láska zahání strach…“, jak píše apoštol Jan (1Jn 4,18).

4. 6. 2019

Vážení polští biskupové a kněží!

V Polsku byl natočen dokumentární film o sexuálním zneužívání uvnitř církve. Vyšla najevo i vina Jana Pavla II. na utajování těchto zločinů. Současná invaze homosexualismu a zneužívání uvnitř církve je ovocem herezí a synkretismu. Tak o tom svědčí Písmo. Citace z listu k Římanům (1,25-27).: „Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli… Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní… muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti.“ Zkráceně řečeno: Hereze + neopohanství = homosexualita

Základní pravda o Trojjediném Bohu zní: Je jeden Bůh ve třech osobách. Tři Božské osoby se jmenují: Otec, Syn a Duch svatý. Skrze křestní milost ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého jsme povoláni k tomu, abychom měli účast na životě Nejsvětější Trojice zde na zemi skrze víru a po smrti ve věčném světle. Toto je katolická víra: uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, aniž bychom směšovali osoby či rozlučovali podstatu. Jiná je totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého. Jediné je však Božství, rovná sláva a stejná věčná velebnost Otce i Syna i Ducha svatého.

Svatý Řehoř Naziánský dává cařihradským katechumenům tento souhrnný trinitární výklad víry: „Především uchovejte mi tento vzácný poklad, pro který žiji a bojuji, s nímž chci umřít, který mi dává schopnost snášet všechna zla a pohrdat všemi rozkošemi: tím pokladem myslím vyznání víry v Otce i Syna i Ducha svatého. Dnes vám je svěřuji. V síle tohoto vyznání vás nyní ponořím do vody a z ní vás vyzvednu. Dávám vám je za společníka a ochránce pro celý život. Sotva jsem začal uvažovat o jednotě, a už jsem ponořen do záře Trojice! Sotva jsem začal myslet na Trojici, a už mě zase uchvacuje jednota!“

Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!

Apoštol Pavel mluví o svobodě. Jenže i liberální teologové a různí duchovní chytráci nebo náboženští podvodníci zneužívají svobodu k páchání nepravosti. Apoštol varuje, aby se naše svoboda nestala příležitostí k prosazování sebe, svého egoismu, ale v lásce máme sloužit jedni druhým.

Dále apoštol říká, že celý zákon je v jednom slově: „Miluj bližního jako sebe samého.“ Uvědomujme si to často a realizujme to. Milovat bližního znamená obětovat se za něho, toužit po tom, aby byl spasen, snažit se mu zprostředkovat pravdu Boží o spáse a vést ho k obrácení a k přijetí Ducha svatého, aby mohl žít, chodit v Duchu svatém tak, jak o to usiluji já – to je pravá láska. Tak miluji bližního jako sebe samého. Já chci být spasen, já chci mít věčný život, já chci být šťasten zde na zemi i po smrti a toto přeji i mému bližnímu.

„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři.

Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe,

ale služte v lásce jedni druhým.

Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově:

Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! “

9. 6. 2019

Ve svátek Seslání Ducha svatého

František stanovil změnu v modlitbě Otčenáš v prosbě: „neuveď nás do pokušení“. Tvrdil, že formulace je nepřesná a vzbuzuje dojem, že Bůh provokuje člověka hřešit. Je zajímavé, že něco takového nenapadlo ani apoštoly, ani mučedníky, ani svaté po celá staletí. Nikoho z nich nenapadlo si myslet, že Otčenáš zformuluje lépe než Pán Ježíš.

František touto pseudoredakcí Otčenáše prozrazuje, že vůbec nezná podstatu boje o spásu nesmrtelných duší. Je to boj s ložiskem zla, které je v nitru člověka, i s duchem zla – ďáblem.

Ke konci poslední večeře Ježíš hovoří důvěrně k apoštolům a předává jim hloubku Božích pravd: „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“

Když Ježíš pronesl tato slova, tuto hloubku, apoštolé ji zřejmě plně nechápali. Možná ji postupně začali chápat po seslání Ducha svatého a potom i v určitých etapách svého života, v určitých zkouškách, pronásledování, kdy jim byly tyto hluboké pravdy dávány jako takové paprsky světla.

Jak dosáhneme jednoty s Ježíšem? Tak, že si prakticky přiznáme svůj hřích, jdeme pod Kristův kříž a dáváme ho Ježíši. Pak dáváme i kořen hříchu – starého člověka – který byl s Kristem už spoluukřižován. V tomto tajemství spoluukřižování, které vyjadřuje apoštol Pavel slovy: „Spolu s Kristem jsem ukřižován, nežiji již já, žije ve mně Kristus,“ je hluboká jednota s Kristem ukřižovaným. Ta jednota je vyjádřena i slovy Otčenáše: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi,“ tedy ve mně. Podmínkou samozřejmě je zříkání se vlastní vůle. Pokud je „má vůle“, tak vůle Boží v nás není vůdčí a hlavní.

Ježíš nás proto naléhavě vybízí: „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“Chápeme to však? Realizujeme to?

ve svátek Nanebevstoupení Páně

Sláva Isusu Christu!

Pán Ježíš se po svém vzkříšení 40 dní zjevoval apoštolům a poučoval je. Čtyřicátého dne vstoupil z hory Olivové do nebe. Ježíš v den, kdy vstupoval do nebe, řekl: „Neodcházejte z Jeruzaléma, čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ A dále jim řekl: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, Samařsku a až na konec země.“ Devět dní apoštolové zůstali na modlitbách v Jeruzalémě. Desátý den, v neděli ráno kolem 9. hodiny, se náhle strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde byli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Poutníci, kteří byli v Jeruzalémě, se shromáždili kolem Večeřadla, byli ohromeni a divili se: „Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči? Oni všichni mluví v našich jazycích o velkých skutcích Božích!“

V 14. kapitole Janova evangelia je zachyceno, jak Ježíš mluví s apoštoly při poslední večeři. Řekl: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí.“ Zřejmě mezi nimi zavanul určitý duch strachu. Ono to někdy přijde a člověk ani neví z čeho. Ježíš jim už naznačil, že odejde. Řekl Petrovi: „Kam já jdu, ty nyní nemůžeš jít za mnou“. Dostali takový divný strach. Ježíš to věděl, proto jim říká: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí.“ Dává jim řešení: „Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ A tu najednou začne mluvit o nebi. „V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu vám připravit místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem Já.“ Máme věřit v Boha, věřit v Ježíše. On řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků.“ Mnoho příbytků!

Minulé slovo života, které jsme si dva týdny opakovali a nechali na sebe působit, nám bylo celkem jasné: Žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu a ty věci jsou ve vzájemném rozporu, a proto děláme to, co nechceme. To ve svém každodenním životě vidíme, a proto toto Boží slovo chápeme. Ta poslední věta ale: „Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem,“ ta už je trochu nejasná. Každý si ji může vysvětlovat jinak. Nechat se vést Duchem znamená chodit v poslušnosti víry tak jako Přesvatá Bohorodička a tak jako je nám dán za vzor praotec Abrahám. Kdo se nechá vést Duchem Božím, nepůjde proti Božímu zákonu, ale naopak bude ho zachovávat.

V listě Galaťanům apoštol však vysvětluje ještě jednu problematiku spojenou se zákonem, která je nám trochu cizí. Je to otázka obřízky a zachovávání Mojžíšských předpisů o různém očišťování se zdůrazněním obřadnictví, které nakonec de facto udusilo Ducha. Proto byl apoštol Pavel k této oblasti zákona úplně svobodný.