2.9.2019

V horské řeči Ježíš zdůraznil morální čistotu: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ Dále řekl: „Kdo hledí na ženu žádostivě, už s ní zcizoložil ve svém srdci“ a dodal: „Pohoršuje-li tě tvá pravá ruka, usekni ji…“ Pán Ježíš v této oblasti vyžaduje radikální postoj. Před homosexualitou Písmo varuje: „Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.“ (Juda 1,7) František Bergoglio naproti tomu homosexualismus systematicky prosazuje, zneužívá tím papežský úřad a stahuje prokletí na celou církev.

Apoštol Pavel v listě Římanům 3,23-24 píše: „…všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy…“ A prorok David volá: „…zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.“ (Ž 51,7) Každý člověk už ve chvíli početí na sebe bere smutné dědictví Adama a Evy – dědičný hřích, prokletí, ztrátu Boží slávy. Tak přichází na svět, ať chce nebo nechce.

Bůh stvořil anděly, ti byli postaveni do zkoušky a museli se pro Boží slávu rozhodnout. Jedni ve zkoušce obstáli, ale z druhých se stali démoni. Nás lidi Bůh nestvořil jako zvířátka, která nemají rozum a oslavují Boha jenom tím, že jsou. I člověk je postaven do zkoušky, či spíše je do ní jaksi hozen, protože je tu realita, že „všichni zhřešili“. A to platí už i o malém dítěti, které sice ještě žádný vědomý hřích nekoná, a přesto je však už v tom systému hříchu a musí hřešit, ať chce nebo nechce, protože je v něm egoismus a dobro je namíchané se zlem. Když pak dítě začne více používat rozum, už se rozjede ten mechanismus v nás – už hřeší. Chce dobro, ale koná zlo. Je to takový nespravedlivý systém! To není jedna ku jedné. To zlo jde z nás samo. Vidíme to v každodenním jednání. Člověk i chce dobro, chce spravedlnost, ale… Někdy dokonce i ten, kdo zabijí je přesvědčen: „Jednám spravedlivě. Mstím se těm lidem, protože jsou zlí. Vykonávám spravedlivost.“ Tak se dokáže ospravedlnit sám před sebou i před druhými dokonce i vrah nebo svobodný zednář. I ti, kteří konají zločiny, jsou přesvědčeni, že konají dobro. A Bůh to dopouští, protože člověk sám to zlo v sobě miluje a nechce konat pokání. To je tajemství zla, které v nás působí přesto, že jsme stvořeni k obrazu Božímu.

7.8.2019

Otázka: Jaká je pravá úcta k Panně Marii?

Odpověď: Pravá úcta k Panně Marii je ta, která je plně biblická a vede ke Kristu. Falešná úcta je protibiblická a od Krista odvádí.

Panna Maria o sobě řekla: „Jsem otrokyně Pána“ – Hé dúlé Kyriú (Lk 1,38.48). Z přirozenosti jsme jako děti Evy otroky hříchu. Jako děti Marie se stáváme otroky Pána. Apoštol říká: „Jsme otroky toho, koho posloucháme.“ (Ř 6,16) Být otrokem Pána přináší svobodu od hříchu.

Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

Na závěr 7. kapitoly apoštol volá: „Já nešťastný člověk!“ To volá v Božím světle, kde si uvědomuje zákon hříchu, který v nás působí, i lidskou bezmocnost, když chceme vlastní silou konat dobro. Zároveň s tímto zvoláním klade otázku: „Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?“ A hned dává odpověď: „Bohu buď dík, (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“

„Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?“ volal apoštol Pavel. Není lahodnější hudby pro Boží sluch než toto volání. Tento výkřik je ten nejduchovnější, kterého může člověk užít.

«Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu,

ale svým tělem zákonu hříchu.»

9.8.2019

Štrasburské memorandum z roku 2014 i letošní Synoda o Amazonii mají stejného ducha a stejný program, a to postupnou likvidaci křesťanství.

Memorandum v oblasti vzdělávání

Citace:

čl. 1: Zavedení multikulturního vzdělávání ve všech vzdělávacích institucích ve státě (od 11. 9. 2016)

čl. 10: Vyřazení křesťanského vzdělávání na všech úrovních vzdělávání (od 11. 9. 2016) a zavedení religionistiky (od 12. 9. 2016)

Odpověď: Křesťanské vzdělání je vyřazeno a skrze religionistiku je popularizováno pohanství.

26.8.2019

Vážení biskupové a kněží,

co by vám dnes řekl apoštol Pavel na řešení krize v církvi zrušením celibátu? Nejprve by si poslechl všechny vaše argumenty o explozi pedofilie, homosexuality a morální krize a pak by vám řekl: Vy jste jako Kristovi apoštolé posláni lidem otvírat oči, aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu a aby vírou v Ježíše dosáhli odpuštění hříchů (srov. Sk 26,18). Nemůžete být v jednotě s pseudopapežem Františkem, který legalizuje hřích, homosexualismus, a dokonce i čarodějnictví! V jednotě s ním chcete bez pokání řešit krizi církve? Zrušením celibátu se ale nestanete svatými kněžími. Dnes vás církev i svět potřebuje k záchraně!

2. 8. 2019

Podstata papežství spočívá v obraně víry a mravů před herezemi a v povzbuzování bratří ve víře a v následování Krista. Petr i ostatní apoštolové pro Krista a Jeho evangelium obětovali jako mučedníci své životy. Dali nám příklad pravdivé ztráty své duše pro Krista. Vždyť jedině v Ježíši Kristu máme život věčný! I v našem životě je nejdůležitější jedno, a to osobní vztah k Ježíši! Také tebe se Ježíš ptá: „Za koho mě pokládáš ty?“ Na tvé odpovědi závisí celá tvá věčnost.

U Genezaretského jezera Spasitel řekl Petrovi: „Pas beránky mé… pas ovce mé.“ (J 21,15nn) Před svou smrtí ho pověřil službou: „… až se obrátíš, posiluj své bratry.“ (Lk 22,32)

Ježíš říká: „A o cokoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.“ (J 14,13) My tedy můžeme vystupovat ve jménu Ježíšově. Můžeme dát Ježíši v konkrétním čase a prostoru možnost zasáhnout, vykonat zázrak. Ježíš říká: Učiním to! Podmínka je však: prosit. A prosit „ve jménu mém“. Ježíš zde také říká slovo „o cokoliv“, dokonce několikrát opakuje: „o cokoli budete prosit…“ Samozřejmě to znamená o cokoli, co je ve shodě s vůlí Boží, ne o to, co jí protiřečí. Když budu prosit o něco zlého, Bůh mi to nedá, i když to mohu myslet i upřímně, protože jsem oklamán. Bůh to nedá a dá něco jiného, co je mi opravdu k užitku, protože mě miluje.

Vyslyšení modlitby ovlivňuje mnoho jemných věcí. Hlavním problémem je však naše víra – jestli vůbec věříme. V tu chvíli totiž musím věřit, že opravdu platí: „O cokoliv budete prosit ve jménu mém, učiním to…“ Musím věřit v Boží všemohoucnost, vnímat v tu chvíli: „Ano, tady jsou přirozené zákony, které Bůh dal a tak a tak působí… Já teď prosím o výjimku z těch zákonů, aby Bůh do nich zasáhl… A to je zázrak.“ Jsou i psychologické zákony a zákonitosti. I tam Bůh chce zasahovat skrze modlitbu. A zvláště tam.

1. 8. 2019

Pseudopapež František v současné době, zvlášť skrze synodu o Amazonii, plánuje spustit takový chaos, že se z něj církev ani za dalších 50 let nedostane!

Synoda o Amazonii nejenže otvírá duchu pohanství, ale chce ho už transplantovat přímo do svaté liturgie. Zároveň pod frázemi o obohacení domorodými tradicemi usiluje o legalizaci čarodějnictví, tedy satanismu, v katolické církvi. Naproti tomu v Africe napsali biskupové pastýřský list proti čarodějnictví a zednářům. Tím se pravověrní afričtí křesťané dostali do kontroverzního postoje vůči Bergogliovi. Přitom v Africe problém s celibátem nemají a kněží je dostatek.

„Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli

a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.“

„Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.“ 

Ve verši 20. je napsáno: „Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ Zde je vyjádřeno, že v každém z nás je dědičný hřích neboli „starý člověk“. Ten s námi manipuluje a je příčinou otroctví, v němž se pak člověk nachází. Je to smutné dědictví po prvních rodičích. Tento duchovní jed, ďáblovo semeno, má program udržovat nás v nezávislosti na Bohu. Z Božího slova se dozvídáme, že svou sílu má v zákonu hříchu. Ve 23. verši je řečeno: „Vidím však jiný zákon v mých údech, který… mě činí zajatcem zákona hříchu…“

Mluví se zde i o zákonu naší mysli, tedy o svědomí – Božím hlasu v nás. Proti němu bojuje zákon hříchu. Zákon je stanoven tam, kde se jev periodicky opakuje. Tím se hřích stává zotročující silou. To je objektivní realita v každém člověku, ať si to uvědomuje nebo neuvědomuje či nechce uvědomovat. Je zde ukázáno na vnitřní boj vyššího s nižším – duchovního s živočišným.

1.8.2019

Tajemství dědičného hříchu je možné pochopit jenom ve vztahu ke Kristově smrti a vzkříšení. Boží slovo nám ukazuje na dvě protichůdné polarity – na Adama a na Krista. Kdo zůstává v Adamovi, je ve smrti a otroctví. Kdo vchází do Kristovy smrti, ten má nový život a pravou svobodu.

My jsme se narodily jako děti Adamovy bez Božího života. Pokud se znovu nenarodíme a zůstaneme v tomto stavu duchovní smrti, budeme věčně zavrženi. Ježíš řekl: „Musíte se znovu narodit. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (J 3,6n) Jak se máme znovu narodit? Jde o přijetí Pána Ježíše do svého života skrze metanoiu a víru! „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

31. 7. 2019

Chtěli bychom upozornit na aktuální témata, která jsou nutně spojena s pravdivou obnovou církve. Je to otázka dědičného hříchu a Kristovy smrti na kříži.

Prvním hříchem se vtělila lež a s ní i duchovní smrt. Člověk se nestal jako bůh, ale od té doby nosí v sobě bůžka, ego. Člověk přestal respektovat Boha i objektivní pravdu. Má svou subjektivní pravdu a subjektivní dobro, které ho však táhne do zavržení. Prosazuje pod pozitivním názvem všechno to „své“ a ve své pýše se staví nad Boha. Ježíš říká: „Kdo hřeší, je otrok hříchu.“ (J 8,34) Toto otroctví ale ve své duchovní slepotě pokládá za své dobro.

Asi před 30 lety jsem byl ve farnosti, kam přicházeli mladí lidé a o prázdninách jsme se prakticky celý týden spolu modlili a rozjímali nad Božím slovem. Mnozí studenti přijížděli až z Prahy, jiní z Ostravy nebo z okolí. Chrám v mé farnosti byl zasvěcený právě Přesvaté Bohorodičce. Byla to vlastně taková katedrála. V neděli na mši svatou tam však přicházelo jenom 30 lidí, někdy ani to ne, a v týdnu jedna nebo dvě staré paní. Snažil jsem se proto využít podmínky, do kterých mě Pán dal. Věděl jsem, že teď je čas modlit se a pracovat s mladými lidmi, kteří na faru přijížděli. Přicházelo deset, dvadcet a někdy i 30 studentů ve věku 18 až 25 let.

Jednoho dne přišel mladý muž, který byl protestant,a řekl: „Navštívil jsem různá společenství a dozvěděl se o vás, že jste katolíci a působí zde Boží Duch.“ Měl jednu prosbu, proto jsem mu řekl, že jestli chce, může se s námi zůstat modlit. Modlili jsme se hodinu tak, že po patnácti minutách vnitřní modlitby byla vždy 5minutová přestávka. Poté jsme měli 15 minut, nebo i půl hodiny sdílení, co kdo prožil v modlitbě, nebo jak bylosloven Božím slovem, které četl o přestávce.

29. 7. 2019

To, že žiješ a dýcháš, je objektivní realita. Přijde ale realita smrti a vydechneš naposledy. Zatím nebyla ani jedna výjimka! Máš jistotu, že i tebe čeká smrt. Rovněž realitou je tento svět i celý vesmír se svým řádem a se svým tajemstvím i různými stupni života. Další realitou je protiklad v tobě samém. Toužíš po štěstí, po lásce a dokonalém dobru. Sám ale vidíš, že konáš zlo, ubližuješ druhým i sobě a jsi nespokojený a nešťastný. Toužíš po svobodě, ale sám se nedokážeš zbavit ani nejmenší závislosti vyplývající z tvého egoismu. I když se vlastní silou či nějakou technikou zbavíš malé závislosti, dřív či později padneš do větší. Zjišťuješ, že je v tobě ložisko zla a to vidíš i u druhých. A to je také důvod všech hádek, nevraživostí, nespravedlností, rozbitých rodin, opuštěných dětí, zločinů, vražd a válek.

Znáš smysl svého života, a co bude po smrti? Znáš smysl svého utrpení tělesného i duševního?

Toto video je možné zhlédnout i zde: 
https://rumble.com/v4htng0-ortopraxe-kontra.html   
https://ugetube.com/watch/xecoMPZ3RoqNvg7   
https://cos.tv/videos/play/51197039037158400   
https://www.bitchute.com/video/JLTa714JO3HZ/   

My jako katolíci věříme a přijímáme pravdu o očistci, že buď člověk má očistec zde na zemi, když žije skutečně z víry, anebo musí projít očištěním v očistci, pokud si však zachová základ, kterým je Kristus – jak je napsáno v listě Korinťanům: „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“ (1Kor 3, 11-15)

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.“

Boží slovo ukazuje, že ve mně přebývá zlo, které přemáhá dobro, které chci, a manipuluje mě k tomu, že nakonec konám zlo, které nechci. Zlo je ovocem dědičného hříchu, duchovní otravy, která přinesla disharmonii a smrt. Působí v nás, a pokud se zlu oddáme, připraví nám to nejhorší, a to smrt věčnou. Je to určitá nespravedlnost, forma znásilňování, manipulace a otroctví, i když si to nechceme přiznat. Vidíme, že ovocem tohoto zla jsou všechny zločiny, vraždy, zvrácenosti, války i genocidy národů. Zlo a hřích v nás je skutečně mystériem, které rozumem plně nechápeme, jen Boží světlo nám může odkrýt toto tajemství nepravosti. Naším úkolem ale není, abychom se vrtali v hříchu, je třeba, abychom se ho varovali! Nejdůležitější je, abychom věděli, co s ním máme dělat, v tom je pravá moudrost. Své hříchy máme dávat do Božího světla pod kříž, a kořen zla neboli starý člověk byl s Kristem ukřižován, a tato pravda má být vírou znovu a znovu aktualizována. Verš 24. říká: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Vysvobození je v Kristu Ježíši! Zbývá už jen Bohu děkovat.

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.

Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já,

ale hřích, který ve mně přebývá.“

27.7.2019

Začátkem 60. let začala invaze neopohanství a neomodernismu. II. Vaticanum přesto odmítlo pokání i Ducha pravdy a otevřelo církev aggiornamentem duchu světa. Pokoncilní duch proto nevaroval před invazí pohanského hinduismu s jógou ani před amorálností. Bez koncilu by dnes nemohla být ani Synoda o Amazonii. Synoda vede už k totálnímu přechodu na neopohanskou církev antikrista, anticírkev New Age.

24. 7. 2019

Dokumenty II. Vaticana i Synoda o Amazonii prosazují zrušení 1. přikázání Desatera. Modlářství je však nejtěžším hříchem, jak tvrdí i sv. Tomáš Akvinský. Zahrnuje synkretismus a tzv. internáboženský dialog.

Vezmeme-li citáty z dokumentů II. Vaticana a citáty z Instrumentum Laboris Synody o Amazonii, zjistíme, že je zde stejný duch i stejná cesta apostaze.