Očista

My jako katolíci věříme a přijímáme pravdu o očistci, že buď člověk má očistec zde na zemi, když žije skutečně z víry, anebo musí projít očištěním v očistci, pokud si však zachová základ, kterým je Kristus – jak je napsáno v listě Korinťanům: „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“ (1Kor 3, 11-15)

Kdo postavil základ, kterým je Kristus, bude spasen. Záleží však ještě na tom, kdo z čeho na tomto základě staví – buď z drahého kamení, zlata, stříbra, nebo ze dřeva, slámy, trávy… To vše projde zkouškou ohně. A co neobstojí, shoří. Čili jde o očistu od nalepení se na marnost. Tedy očista je velmi důležitá – abychom měli čisté myšlení. Pokud si je člověk toho vědom, vchází do Boží přítomnosti, žije z víry a denně si uvědomuje v modlitbě, že je tady jenom poutníkem, že to co je za ním, už se nevrátí, a co je před ním, nemusí být. Člověk se nemusí dožít zítřejšího dne. Smrt přijde jako zloděj. Čili my máme žít tak, jako bychom měli dnes, v tuto chvíli, odejít na věčnost. Proto konáme i zastavení během dne v biblických časech: v devět, ve dvanáct, v patnáct, v osmnáct hodin, po dvacáté první hodině večer, kdy vzbuzujeme dokonalou lítost. Protože v minutě smrti nebude nic důležitějšího, než jen opakovat jméno Boží. „Kdo bude vzývat jméno Boží, bude spasen.“ A moudrý je ten, kdo počítá se smrtí. Ne ten, kdo zná nějaké filozofie nebo má všelijaké znalosti jako nějaká encyklopedie informací. Tím spasen nebude. Spasen bude ten, kdo počítá se smrtí a žije podle toho, kdo se drží jediné Cesty ke spáse, kterou je Ježíš. Kdo vzývá jméno Páně – Jehošua, což znamená „Hospodin je spasení“.

Stáhnout: Očista