Očistec a modlitby za zemřelé (1. část)

Pro každého z nás přijde chvíle smrti. Každý z nás si jednou řekne: „Už je to tady.“ Pokud jste ale se smrtí celý život počítali, dali jste své účty do pořádku – chodili jste ke svaté zpovědi, vzbuzovali dokonalou lítost, dělali jste dobré skutky a když přišli kříže či utrpení, obětovali jste je. Anebo pokud jste i kříž nepřijali a začali reptat, tak aspoň pak jste toho litovali a prosili Pána za odpuštění, že jste reptali. Snažili jste se žít z víry, aby vás smrt nepřekvapila.

Umírat budeme jen jedenkrát. Nikdo z nás si to nemůže vyzkoušet. Až přijde hodina smrti, v jednom okamžiku uvidí každý z nás Krista tváří v tvář a během několika sekund proběhne soud. Celý náš život se najednou promítne, dobré i zlé a hned bude rozhodnuto, co s každým z nás bude. Buď půjdeme s Kristem do nebe, pokud jsme skutečně byli mučedníky a hrdiny, kteří na první místo ve svém životě dali Krista, anebo půjdeme do očistce, anebo budeme věčně zavrženi. Utrpení v očistci je podobné jako v pekle, jen s tím rozdílem, že v očistci je naděje, že toto utrpení jednou skončí. Před soudem se možná ještě někdo může vrátit zpět do tohoto života, ale po soudu už ne. Když se staly zázraky, že někdo byl po několika dnech vzkříšen, jako jeden pastor v Africe, nebo jako Lazar, tito lidé ještě neprošli soudem. Každého z nás čeká tzv. soukromý soud. Při něm už je vlastně rozhodnuto. Pokud jde člověk do nebe, zakouší už štěstí a slávu. Ta duše, která jde do očistce, prožívá určité stupně očisty. Některá duše tam může být třeba jen jeden den – je to přirovnání – některá třeba rok, ale poslední duše vyjde z očistce, když nastane druhý Kristův příchod. Když Kristus přijde podruhé, bude soudit celý svět, celé lidstvo od Adama až do posledního člověka. Všichni budou stát před soudnou stolicí Boží, ale tam se jen ukáže realita, už bude rozhodnuto. Ti, kteří odmítli Krista, kteří uvěřili ďáblu a přijali jeho ducha, ztotožnili se s ním a Krista odmítli, ti jdou do pekla.

Když Kristus zemřel, vydal svého Ducha do náruče Otcovy: „Otče, v ruce tvé poroučím svého ducha.“ Jeho tělo leželo v zapečetěném hrobě a strážili ho vojáci. Potom Jeho duch, aby vyplnil vůli Nebeského Otce, sestoupil z náruče Otcovy do ádu, do šeolu, tedy do předpeklí. Tam se Kristus setkal se spravedlivými Starého zákona. Ale potom šel ještě dál, sestoupil do nižších částí šeolu, kde vládl démon, který měl pod sebou další démony, kterým byla dána vláda nad tímto místem duší zemřelých. V šeolu se dnes nachází očistec. Zde duše prožívají utrpení, některé možná velmi intenzivní utrpení, které je podobné utrpení zavrženců, ale je zde velký rozdíl: tyto duše mají naději, protože vědí, že to jednou skončí.

Až přijde Kristus podruhé, duše z očistce přijdou před soud, budou vzkříšena jejich těla, ale už to nebudou taková těla, jako měl Lazar, když ho Kristus vzkřísil, budou to taková těla jako má vzkříšený Ježíš, který je druhým Adamem. Šeol pak bude hozen do ohnivého jezera, celý systém, který působí utrpení i s temným andělem šeolu, který trápil duše. Pak už bude jen nebe a peklo. Očistec už nebude. Každý, kdo je v očistci, půjde do nebe, jen je rozdíl, kdy. Někdo tam může být i do soudného dne, druhý třeba jen hodinu, nebo jen pár sekund.

Pravá moudrost spočívá v tom, že člověk počítá se smrtí.

A kdo nepočítá se smrtí, i kdyby byl nejlepší filosof či teolog, před Bohem je takový člověk největším hlupákem, i kdyby znal všechnu světskou moudrost. „Neboť co pomůže člověku, kdyby celý svět získal, ale svou duši by zahubil.“ (Mt 16,26) Uvědomme si, že za 100 let tu už nikdo z nás nebude a určitě ani za 80 let ne. Proto musíme být moudří. Ježíš říká, že máme být každý den připraveni. Jednou budeme stát před Ním.

Ježíš řekl lotrovi na kříži: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Proč šel lotr do ráje? Protože si přiznal své hříchy a uvěřil, že Ježíš zemřel za jeho hříchy. Čili byl oblečen do roucha Boží spravedlnosti. Neměl už možnost dlouho konat pokání. Sice hned, když uvěřil, nezemřel. Je napsáno, že Kristus zemřel o třetí hodině, ale až když slunce zapadalo, mohlo to být možná za dvě nebo za tři hodiny, přišli vojáci a zjistili, že Kristus je už mrtvý. Probodli mu srdce kopím, aby měli jistotu, že je mrtvý. Ale ti dva lotři ještě žili. Je řečeno, že jim pak polámali holenní kosti. Kající lotr mohl v bolestech ještě asi ty tři hodiny prožít očistec. Přijal Krista a měl ještě čas, tyto dvě hodiny intenzivního utrpení na kříži. Čili on si očistec vytrpěl tam. I to, že mu zlámali nohy, přijal jako pokání za své hříchy. Jeho duše vešla na Velký pátek do ráje. Tam se setkal s Kristem.

Hned po smrti můžeme jít přímo do nebe, ale je zde jedna podmínka: musí v nás hořet duchovní oheň, který Ježíš hodil na tuto zem. „Oheň jsem přišel hodit na zem, a co chci, aby hořel!“ Je to oheň čisté lásky k Bohu, který nás očišťuje od našeho egoismu, od svévolnosti, od nemilosrdenství vůči druhým. Oheň, který v nás pročistí všechnu strusku, aby zůstala jen čistá láska k Bohu. Mučedníci skrze krátké utrpení prožijí očistec zde na zemi a jdou hned do nebe. I my máme prožívat už zde na zemi očistec, abychom tam nemuseli jít v hodině smrti. Já osobně bych nechtěl do očistce ani na jednu minutu, ale pokud bych tam měl jít, tak na co nejkratší čas. Nechtěl bych tam pro svou hloupost trčet až do druhého příchodu Krista. Dokud jsme v čase, můžeme tady za haléř získat to, co bychom v očistci museli platit tisíci dolary. Kdyby duše v pekle měli jen jednu minutu na pokání, peklo by se mohlo změnit v očistec nebo dokonce v ráj.

Jeden člověk měl velké utrpení. Rok umíral a potom říká: „Bože, pošli svého svatého anděla.“ Ukázal se mu Boží anděl a řekl mu: „Co chceš? Můžeš se rozhodnout – můžeš trpět tu na zemi ještě rok, anebo jeden den v očistci, jeden den.“ A on řekl: „Chci trpět raději v očistci.“ Dostal se tedy do očistce. Tam však naříkal, že je to jako by už dvacet let trpěl, ale ve skutečnosti trpěl jen několik okamžiků. Myslet si, že raději v očistci něco odčiníme a tady se utrpení vyhneme, je hloupá politika. Tady platíme haléřem, tam budeme platit milióny, dokud všechno nezaplatíme. Zde na zemi je ohromná výhoda času. Můžeme získávat zásluhy a spojovat je se zásluhami Krista. Můžeme si tu vytrpět očistec tím, že vnitřně prožíváme své utrpení tak, že ho spojujeme s Kristovým utrpením. Tak se nám i utrpení stane radostí a velkým pokojem.

(viz pokračování)

Stáhnout: Očistec a modlitby za zemřelé (1. část)