6. září „papež“ František vyzval k sebevraždě křesťanství a Evropy nařízením do každé farnosti, do každého kláštera, na každé poutní místo přijímat muslimy. V den Kristova narození cynicky pokračuje v sebevražedném programu a zve Herody a hrdlořezy, aby v Evropě zabili živého Krista v duších křesťanů.

František, jako skutečný odpadlík od Krista a Jeho evangelia i celé Tradice, tvrdí do očí křesťanskému světu kolosální lež a irealitu o tzv. požehnání pro jednotlivce i státy, které přijmou jeho program islamizace: „Ať jsou hojným požehnáním odměněni jednotlivci a státy, které přijímají migranty.“ Počátek tohoto „požehnání“ jsme viděli už v Paříži.

Citace: „… pomáhají jim budovat budoucnost pro sebe a své drahé.“

Pán Ježiš sa o nás postaral

Ani neviem, ako mám začať. Život sa mi nejako pokrútil, tak ako to býva, keď človek nedá vo svojom živote Pána Ježiša na prvé miesto. S deťmi som sa ocitla v podnájme, za ktorý sme platili pomerne veľa. Čas plynul, zabývali sme sa a asi o 9 mesiacov sa ozvali majitelia bytu, že preberieme podmienky pokračovania nájomnej zmluvy. Deťom i mne sa v byte páčilo a majitelia povedali, že aj oni sú s nami spokojní. Z ich návštevy však vysvitlo, že nájom zvýšia o ďalšiu sumu a navyše si ešte odnesú hlavné kusy nábytku, nakoľko je to svadobný dar (teda postele, jedálenský stôl so stoličkami a luster). Vtedy sa začali moje nočné mory.

V ruském filmu Ostrov je vylíčena tato událost. Za II. světové války na malý ostrov v Severním moři, na kterém byl pravoslavný klášter, vezla nákladní loď uhlí. Přiblížila se k ní německá válečná loď. Kapitán lodi i s lodním pomocníkem se rychle schovali do hromady uhlí. Mladší pomocník se začal dusit uhelním prachem, prozradil se a musel ze skrýše vylézt. Když viděl, že Němci na něj míří, dostal panickou hrůzu a začal překotně opakovat: „Vím, co chcete, vím, co chcete“ a vyhrabal z hromady uhlí ukrytého kapitána. Němci dali pomocníkovi do ruky revolver a chtěli, ať kapitána sám zastřelí. Ten s třesoucíma rukama, plný strachu o svůj život, na něj vystřelil a kapitán přepadl přes palubu do moře. Lodního pomocníka Němci nechali být, ale na loď umístili časovanou bombu. Pak loď opustili. Když je lodní pomocník viděl vzdalovat se a začal radostně volat: „Odplouvají! Odplouvají! Jsem živý, jsem živý!“, loď vybuchla. Zázrakem při této katastrofě nezahynul, vlny ho vyhodily na pobřeží, kde byl monastýr. Mniši ho našli a polomrtvého zatáhli do monastýru. Když se uzdravil, uvědomil si svou velkou podlost a zločin vůči kapitánovi. Začal se z celého srdce kát.

„Anděl jim řekl: ̦ Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.̒ “ (Lk 2,10-11)

Pravou a největší radostí Vánoc nejsou nějaké dárky, ale narození Spasitele. V Něm jsme dostali od Boha největší dar. On, Všemohoucí Bůh, Stvořitel celého vesmíru, všech hvězd, Slunce, Měsíce, celé Země, každého atomu, každé buňky se z lásky k nám stal bezbranným dítětem. Narodil se v  Betlémě, v chudém chlévě, protože nebylo pro Něj místa – pro Toho, kdo je Nejvyšší, Stvořitel, Bůh. On přišel i kvůli tobě, abys ty měl život věčný. To je ta pravá radost Vánoc – Bůh se stal člověkem, abys ty se stal Božím dítětem.  „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12) On přichází do srdcí těch, kteří se Mu otevřou.

Jak přijat Ježíše? Jak se v nás může narodit? Předpokladem narození Spasitele na svět bylo Mariino „Ano“. Tedy jde o odevzdání se Bohu, skrze které se slovo může stát tělem, skrze které může Duch Svatý působit. Jak druhý vzor po Ježíšovi, který je pravý Bůh, Boží Syn, je pro nás, slabé lidi, Maria. Proto nám ji Bůh dal za Matku, aby nás vedla k Ježíši, aby nám ukazovala, jak máme Ježíše následovat.

Ježíš říká: „Musíte se znovu narodit! Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je Duch.“ (J 3,6) Pamatuj: I kdyby se Kristus tisíckrát narodil, jestliže se nezrodí v tvé duši, přijdeš o poklad, který nám přinesl, a to je věčný život. O Vánocích bylo pastýřům řečeno: „Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán.“ Ano, to „dnes“ je pro tebe v tyto Vánoční svátky. To „dnes“ bude zvláště tehdy, když ty učiníš krok víry – gesto pravdivého pokání tím, že se postavíš proti současnému Herodovi. Ohrožuje tvůj život, život tvých dětí a vnuků a jím je pro český národ islamizace. Mlčet znamená souhlasit, proto se musíš hnout! Vstaň a vyjdi ze svého domu do ulic! Manifestuj za život proti smrti! Toto je z tvé strany pravdivé pokání. I skrze toto gesto se Kristus zrodí i v tvé duši. Tyto letošní Vánoce budou pro tebe i pro český národ historické. Probuď se z letargie!

Přijdi do svého krajského města v druhý Vánoční svátek, 26. 12. 2015, na 14:30 na hlavní náměstí viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=32486.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Ve Francii jsou víc než dva miliony dětí ukradených juvenilní justicí – sociálními službami.

Co prožívá matka, které ukradou jediné dítě? Navíc, když se manžel stane alkoholikem či narkomanem a rozbije rodinu. O tomto martýriu svědčí ruská herečka Natálie Zacharová. Ona více než 18 let zoufale bojuje o svou dceru. Nepomohla ani intervence ruského a francouzského prezidenta. Mašinérie juvenilní justice je mocnější. Prosila nás, abychom podpořili petici, aby mohla její dcera Máša přijet za matkou alespoň na Vánoce. Zřejmě i to bude bezvýsledné. Důvod, proč jí odebrali dítě, byla „udušující mateřská láska“! Tato umělá vina je pokrytecky uváděna jako důvod pirátské krádeže dítěte asi v 90% případů.

„Pane, kam som sa to dostala?“

Cestovala som do Nemecka, aby som sa zdokonalila v nemčine. V rodine, kde som mala bývať, som zažila nepríjemné prekvapenie. V mojej izbe bolo veľa kníh o joge a budhizme, v izbe viseli plagáty o joge a z police sa na mňa škeril budha. Povedala som Pánu Ježišovi: „Pane, kam som sa to dostala?“ Tak som si vytiahla Bibliu, dala si ju na stôl, obrázok Pána Ježiša som si dala na nočný stolík a čakala som, čo bude ďalej.

Prosíme upřímné katolíky, křesťany, ale i všechny lidi hledající a milující pravdu, aby se zvláště v tyto dny před Vánocemi a poslední dny v tomto roce zapojili do duchovní mobilizace. Každý ať si určí jednu hodinu, která mu vyhovuje, a denně v ní naváže kontakt s Bohem. Mobilem či přes sociální sítě komunikujeme v horizontální rovině. Tak můžeme šířit nejen dobro, ale i zlo. Abychom ale šířili jen dobro a pravdu, je třeba, abychom komunikovali (duchovním mobilem) i v rovině vertikální. Komunikace horizontální a vertikální vytváří symbol kříže.

Pokud si najdeš v těchto několika dnech, kdy se rozhoduje o budoucnosti národa, denně jednu hodinu na komunikaci s Bohem, zapojuješ se tím do duchovního boje. Bůh ti dá světlo a sílu. Bez této komunikace s Bohem neodoláš tlaku a podlehneš lži, kterou prosazují masmédia, a bohužel i někteří katoličtí biskupové a kněží, kteří zradili Boha i své svědomí.

Propagace pohanství je v současnosti, zvláště skrze tzv. ekumenický dialog s buddhisty a hinduisty, jednou z nejsilnějších psychologických zbraní k ničení křesťanských národů. Proto je třeba rozlišovat mezi pravdivým křesťanstvím a falešným křesťanstvím s duchem globalizace a úcty k pohanství. Pokud máme pravdivou úctu k pohanům, pak jim musíme zvěstovat spásu, která je jedině v Kristu a nikde jinde. Je naší povinností jim hlásat, aby se odvrátili od svých model, falešných cest a zbožšťování zvířat, a skrze víru v Krista se znovuzrodili pro Boží království. Jako pravdiví křesťané, kteří poznali pravdu, jsme povinni tuto pravdu zvěstovat. Falešní křesťané z falešné úcty tolerují a uctívají jejich démony. To je zradou Krista a evangelia a jeden z největších hříchů svolávajících prokletí.

Jaký je rozdíl mezi pravým a nepravým křesťanstvím?

Ďábel často působí smutkem tak, že dovede rozložit vzájemné vztahy v rodině i ve společenství. Někdo, aniž by chtěl, se zahloubá do nějakého problému či začne snít a neuvědomuje si, že my mluvíme víc tváří než slovy (proto i lidé při rozhovoru pozorují tvář, aby poznali, vycítili, jak to ten člověk vlastně myslí). Jenže my mluvíme tváří, i když ústa mlčí. Naše myšlenka, za níž je určitý duch, se projeví na naší tváři – oku. Proto už z blíženské lásky mám zůstávat v Kristu a Jeho slovu, plnit se jím. Příklad: Přijde nějaká citová – negativní myšlenka na bližního, která vede k sebelítosti či k odporu vůči němu. Co dělat? Okamžitě opak. Hned vzít Boží slovo jako meč proti duchu, který je za tou myšlenkou. Tedy:

1. Pokořit se, že jsem vůbec soudil druhého (i když jen v myšlenkách). Boží slovo říká: „Soud přísluší Bohu!“ (Dt 1,17) „Kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?“ (Jk 4,12)

Vážení biskupové ČR,

většinu z vás osobně znám ještě z dob studií z Litoměřic a pak i ze společné práce na cyrilometodějské vinici v období komunismu. Téměř všichni už máte sedmdesát let. Stojíme na prahu věčnosti a už brzy budeme skládat účty před Bohem. V hodině své smrti každý zodpoví za to, zda skutečně sloužil Kristu, anebo Ho zapíral a nakonec definitivně zradil.

Vžívám se do situace každého z vás. Nyní dozrál čas, kdy musíte učinit radikální krok, abyste se jasně postavili za Krista, Jeho evangelium i za duše, které vám byly svěřeny. Možná je to pro vás už poslední šance, abyste se navždycky nestali Jidáši, kteří skončí ve věčném zavržení. Jako mladí kněží jsme odsuzovali kolaboraci kněží „Pacem in terris“. Ale vy se dnes dopouštíte mnohonásobně větší kolaborace! Stojíme tváří v tvář systematické globalizaci NWO, která skrze islamizaci likviduje v kořeni křesťanství i český národ. Vy, jako pastýři, nejenže mlčíte k sérii zločinů, které vedou k sebezničení, ale co je paradoxem, vy jste se stali nejúčinnějšími nástroji tohoto naprogramovaného suicidu. Přijali jste jidášskou sumu 200 milionů, abyste prosadili islamizaci a prodali Krista, duše i český národ! Proberte se z tohoto deliria! Uvědomte si realitu, kterou selským rozumem chápe každý prostý člověk!

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku

mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství;

a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.“

„Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku

Ježíš rozvíjí tuto pravdu o svátosti manželství v 19. kapitole: Tu k Němu přistoupili farizeové a pokoušeli Ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoliv příčiny?“ Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku muže a ženu učinil?“, a řekl: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce a budou ti dva jedno tělo. Takže už nejsou dva ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Namítli Mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit manželku tím, že jí dá rozlukový list?“ Odpověděl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Na počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ Učedníci mu řekli: „Jestli je to s mužem a ženou takové, je lépe se neženit.“ On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo, jen ti, kterým je to dáno.“

Jedna z klíčových vět je: „Co nechceš, aby ti jiní dělali, nedělej ani ty jim!“ Toto můžeme realizovat až do smrti. V tom je celý zákon a proroci (srov. Mt 7,12). Mohu si konkrétně napsat, co nechci, aby mi bylo činěno, pak se zamyslím, jestli právě toto nedělám já jiným, třeba v jemné formě. Jak je všechno jednoduché a aktuální pro náš nejvšednější den! Jen je třeba to začít vidět a realizovat a pak žité evangelium začne své požehnané dílo.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„Dostanete sílu (dynamis) Ducha svatého a budete Mými svědky (martyrés)“. (Sk 1,8) Tuto sílu potřebuješ zvláště dnes, abys nebyl zrádcem. Tajemství přijetí Ducha svatého je spojeno s křtem svatým.

Písmo svaté nám představuje několik křtů:

1) křest pokání (Sk 19,4) – znamená rozhodnutí změnit své nepravdivé myšlení a přijmout pravdivé (metanoia), to, které nazývá zlo zlem a lež lží. Znamená to před sebou i před Bohem vyznat své hříchy a dát je pod moc krve Kristovy.

Cesta pokání znamená vcházet během dne do světla pravdy – především po výčitce svědomí. Například když zaviníme – i neuváženě – zlo či zanedbáme svou povinnost, opomeneme dobro, v nevhodný čas buď mlčíme anebo mluvíme či uděláme nevhodné gesto… V tu chvíli najednou vnímáme prohru. Začínáme se ospravedlňovat a s hněvem svalovat vinu na druhé či dokonce na Boha. My ale máme už v zárodku stopnout tuto prvotní reakci, postavit ji sebekriticky do světla, uvědomit si svou vinu a kajícně se obrátit na ukřižovaného Ježíše úkonem lítosti. Myšlenkou můžeme například povědět: „Pane, smiluj se!“ a přitom se pravou rukou mírně udeřit do hrudi. Zde platí: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) S vírou pak poděkuj, že ti Ježíš tento hřích odpustil.