Hledej pravdu! Část 12.: Boží moc v tobě – Duch svatý
„Dostanete sílu (dynamis) Ducha svatého a budete Mými svědky (martyrés)“. (Sk 1,8) Tuto sílu potřebuješ zvláště dnes, abys nebyl zrádcem. Tajemství přijetí Ducha svatého je spojeno s křtem svatým.
Písmo svaté nám představuje několik křtů:
1) křest pokání (Sk 19,4) – znamená rozhodnutí změnit své nepravdivé myšlení a přijmout pravdivé (metanoia), to, které nazývá zlo zlem a lež lží. Znamená to před sebou i před Bohem vyznat své hříchy a dát je pod moc krve Kristovy.
Cesta pokání znamená vcházet během dne do světla pravdy – především po výčitce svědomí. Například když zaviníme – i neuváženě – zlo či zanedbáme svou povinnost, opomeneme dobro, v nevhodný čas buď mlčíme anebo mluvíme či uděláme nevhodné gesto… V tu chvíli najednou vnímáme prohru. Začínáme se ospravedlňovat a s hněvem svalovat vinu na druhé či dokonce na Boha. My ale máme už v zárodku stopnout tuto prvotní reakci, postavit ji sebekriticky do světla, uvědomit si svou vinu a kajícně se obrátit na ukřižovaného Ježíše úkonem lítosti. Myšlenkou můžeme například povědět: „Pane, smiluj se!“ a přitom se pravou rukou mírně udeřit do hrudi. Zde platí: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) S vírou pak poděkuj, že ti Ježíš tento hřích odpustil.
Přes den se rovněž kratince zastav o 9:00, 12:00, 15:00, 18:00 hodině (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=15625).
Cesta pokání a těchto kratinkých zastavování bezpečně zajišťuje šťastný okamžik smrti. Na něm záleží celá tvá věčnost. „Buď připraven!“ (srov. Mt 26,41).
2) svátostný křest (Mt 28,19) – jde o křest ve jménu Nejsvětější Trojice (či ve jménu Ježíš – Jehošua) – je spolu s vírou podmínkou spásy. Zevnějším gestem je polití vodou či ponoření, podobně jako při křtu pokání. Duchovně však jde o ponoření do Kristovy smrti (Ř 6,3-5). V ní byl a je usmrcen hřích i starý člověk a přemožen ďábel. Zde zároveň nastává sjednocení s Ježíšem, a to tak, že je do nás naroubován Kristův život. Stručně řečeno: Křtem jsme ponořeni do Kristovy smrti, ale nejen to, zároveň jsme proniknuti Jeho vzkříšením. „Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“ (Gal 3,27)
3) křest Duchem svatým (J 1,33) – jde o zkušenost, kterou prožili apoštolé i první církev. Jde o přijetí Ducha Božího – Ducha Pravdy, který uvádí křesťana do podstaty, kterou je spojení s Kristem. Ježíš byl počat z Ducha svatého. Duch svatý je autorem celého Písma. Duch svatý také uvádí do tajemství Bible a dává sílu, abychom byli Kristovými svědky, byli ochotni trpět za Něho, i třeba zemřít jako mučedníci. Navíc, Duch svatý dává i duchovní dary a rozvíjí přirozené.
4) křest ohněm (Lk 3,16) – Na Ježíše se vztahují slova: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“. (Mt 3,11) V den Letnic byli apoštolé pokřtěni Duchem svatým a rovněž ohněm. Tato vnitřní realita se zevnějškově projevila tím, že se nad každým ukázal jakoby plamen ohně a zároveň apoštolé začali mluvit novými jazyky a prorokovat. Podstatou tohoto Božího zásahu byla vnitřní změna – ze slabých apoštolů, kteří na Velký pátek Krista opustili, se stali hrdinové, kteří neúnavně hlásali spasení v Kristu i za cenu mučednické smrti. Ježíš řekl: „Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete sílu (dynamis) a budete mými svědky (martyrés)“ (Sk 1,8). Ježíš rovněž řekl: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zem, a co chci, aby hořel“ (srov. Lk 12,49-50). Stojíme před otázkou, o jakou zkušenost zde jde.
Na začátku 3. tisíciletí dochází k masovému rozšíření různých závislostí, které člověka zotročují: alkohol, narkotika, dekadentní hudba, sexuální zvrácenosti, hazardní hry, počítačové hry, televize, internet, uklidňující léky… Pokud závislí lidé upřímně uvěří v Ježíše a prožijí křest Duchem svatým, mnozí zažijí bez vlastního přičinění úplné osvobození. Jistý muž svědčí, že od jeho obrácení a přijetí Ducha svatého v plnosti úplně zmizela silná závislost na alkoholu a kouření. Jiný byl televizním maniakem a potom, jako by pro něj televize neexistovala. Někteří notoričtí alkoholici a narkomani byli osvobozeni, aniž by se u nich objevily abstinenční příznaky. Jiní zase, když po křtu Duchem svatým z nerozumnosti užili narkotika, vůbec na ně nepůsobila. Ale toto není pravidlo. U mnohých po určité době vzplane oheň staré vášně a táhne je zpět do závislosti. V momentu pokušení argumenty rozumu nefungují. Pokušení může trvat moment, může trvat delší dobu, může se v určitých intervalech opakovat. Zde formální modlitba nepomůže. Člověk se modlí, ale sugestivní myšlenka přehluší rozum, vůli a táhne zpět do otroctví. Za touto silou je v pozadí duch. Duch alkoholu, narkomanie, nenávisti, deprese, nečistoty… prostě to v člověku hoří a on je bezmocný. Tu může zasáhnout jedině Boží moc, ale je třeba s ní aktuálně spolupracovat. Pokud přijde představa, pocit a pak sugestivní myšlenka na návrat do starého otroctví, v ten moment je třeba intenzivně prosit Ježíše o Boží oheň. Můžeš si představit širší ohnivý paprsek, který tě cele proniká a koncentruje se přímo na pálení této negativní myšlenky spojené s pocitem, představou a plánem. Zůstaň ve vědomí Kristovy přítomnosti a vnímej osvobozující bolest z Jeho ohně, dokud pokušení neztratí sílu.
Jak se disponovat k přijetí Ducha svatého?
Ježíš řekl: „Duch svatý zůstává u vás a bude ve vás.“ (J 14,17)
Jaký je v tom rozdíl, že Duch Boží je u nás a bude v nás?
Můžeme si představit velké jezero na jehož hladině plave láhev, uzavřená korkem. Voda je kolem láhve, ale ne v ní. Pokud vytáhneme korek, voda může proniknout dovnitř láhve. Pak už voda nebude jen kolem láhve, ale bude v ní. Tak je to i s Duchem svatým. My jsme Ho už přijali, On je u nás, ale aby byl i v nás, je třeba nejprve odstranit korek – překážku v nás. Tím korkem může být naše nevěra, náš racionalismus anebo duchovní pouto po nějaké okultní praktice, které jsme se otevřeli, nebo to, že jsme někomu neodpustili anebo máme nenávist v srdci či strach anebo jsme prostě něčím svázaní, a proto nás Duch svatý nemůže naplnit, nemůže vejít do našeho nitra, neboť naše nitro je plné hněvu, nevěry, egoismu. Máme odstranit ten korek, a když ho odstraníme, Duch svatý bude přebývat v nás.
Odstranit korek znamená odstranit strach, nevěru, nevyznaný hřích před Bohem, závislost na lidech, věcech, duchovní pouto po návštěvě senzibila, zkušenost s magií získanou z knihy či magické praktiky, víru v horoskopy nebo ovlivnění heretickou katolickou či protestantskou literaturou, živení ve své duši pomsty, neodpuštění. Toto vše může být korkem, který nedovoluje přijmout Ducha svatého.
„…čiňte pokání a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk 2,37-39). Toto slovo bylo řečeno v Jeruzalémě, a to v den, kdy apoštolé přijali Ducha svatého. Sv. Petr ho řekl těm, kteří poslouchali jeho kázání (šlo o první kázání po seslání Ducha svatého). Slyšeli ho židé, kteří přišli do Jeruzaléma: „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.” (Sk 2,36)
Vy jste ukřižovali Pána, vy jste Bohovrazi! (srov. Sk 2,36) Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce. Mohli říct: „Petře, vždyť my jsme na Golgotě ani nebyli. Jak nás můžeš nazývat Bohovrahy?“ Oni ale tak nereagovali. Pronikla je bolestná lítost. Byli tak zasaženi, že se jen zeptali Petra a ostatních apoštolů: „Muži, bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.”(Sk 2,38) Toto zaslíbení a nutnost obrácení se nevztahuje jen na poutníky, kteří poslouchali apoštola Petra, ale vztahuje se i na další generace, tedy i na nás.
Můžeme se naučit nazpaměť i celé Písmo svaté, můžeme umět citovat všechny církevní otce, ale pokud nebudeme spojeni s Duchem svatým, nebude v nás Boží život ani Boží síla! Proto je nutné otevřít se Duchu svatému. Představme si lokomotivu a za ní vagóny. Dokud se lokomotiva nenapojí na elektrické vedení, strojvůdce může stiskat jakákoliv tlačítka, lokomotiva se nehne. Když ale nastane spojení s elektřinou, lokomotiva dostane sílu – dynamis. Bez tohoto spojení je nefunkční. Tak je to i s námi.
Přijetí Ducha svatého v Samaří Sk 8,14-19
Apoštol Filip kázal evangelium v Samaří. Když lidé uvěřili v Krista, přišli tam apoštolé Petr a Jan a modlili se za věřící, aby na ně sestoupil Duch svatý. Byli už pokřtěni, a když se za ně apoštolé modlili a vložili na ně ruce, sestoupil na ně Duch svatý. Uvědomme si, že Duch svatý přichází vkládáním rukou těch, kteří Ho už přijali. To ale neznamená, že by to byl jediný způsob, protože Duch svatý vane, kam chce (srov. J 3,8)
Obrácení apoštola Pavla (Sk 9,1-30)
Pavlovi „se dostalo vidění, jak k němu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce, aby opět viděl. … Ananiáš šel, vstoupil do domu, vložil na Saula ruce a řekl: ‚Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.‘ Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít.“
Není zde řečeno, že by Pavel po přijetí Ducha svatého začal hovořit novými jazyky, ale on sám o tom mluví v 1. listu Korinťanům 14,18-19: „Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni, ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.“
Když Ananiáš vložil na Pavla ruce, byl uzdraven ze slepoty – i duchovní. „… abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ A když se Pavel nechal pokřtít, hned byl naplněn Duchem svatým.
Obrácení setníka Kornélia (Sk 10,1-48)
V Cesareji žil římský setník Kornélius. Měl dobré srdce a hledal upřímně Boha. Pozval do svého domu Petra. Sešli se tam všichni jeho domácí a přátelé. Petr přišel a svědčil o Ježíši, ale nic o Duchu svatém neříkal. Mluvil o tom, že Ježíš zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. … žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit v jazycích a velebit Boha.“
Přijetí Ducha svatého v Efezu (Sk 19,1-7)
Sv. Jan Křtitel křtil křtem pokání a ukazoval na Ježíše. Apoštol Pavel vysvětlil učedníkům v Efezu, kteří byli pokřtěni křtem Janovým, že je třeba uvěřit v Ježíše a přijmout křest ve jménu Pána Ježíše. Byli pokřtěni, apoštol Pavel na ně vložil ruce, a sestoupil na ně Duch svatý. Začali mluvit novými jazyky a prorokovat. Bylo jich dohromady kolem 12 mužů.
K přijetí Ducha svatého je potřebný odvážný krok víry
Když probíhá výcvik parašutistů, je potřeba znát nejprve teorii – jak se padák otvírá, jak třeba skočit… а když proberou teorii, nasednou do letadla s padákem na zádech, naberou výšku, otevřou se dveře a každý musí vyskočit. Někdo se ale podívá dolů, vyděsí ho hloubka prostoru pod ním a přestane se mu chtít skákat. Instruktor do něho v té chvíli zezadu strčí а člověku už nezbývá nic jiného než zpraktikovat to, co se naučil teoreticky. Podobně je to i s důležitým krokem víry, který je podmínkou přijetí Ducha svatého v plnosti. Pokud máme jen teoretické informace a nekonáme praktické kroky víry, nemůžeme přijmout Ducha svatého v plnosti ani nemůžeme chodit v Duchu svatém, tedy žít z Božího slova a následovat Krista. Křest Duchem svatým je radikálním krokem od teorie k praktickému životu s Bohem. Pak člověk získává nové a nové zkušenosti, ale musí dělat nové a nové kroky víry.
K přijetí Ducha svatého je potřebná touha
Jeden kněz měl přednášku o Duchu svatém. Zavolal chlapce k jezeru, aby jim názorně ukázal, jak je třeba žíznit po Duchu svatém. S jedním chlapcem sestoupil do vody, řekl mu, aby se pořádně nadechl a ponořil ho pod vodu. Držel ho pod vodou a nepouštěl. Když chlapec cítil, že už to déle nevydrží, ze všech sil se vzepřel, vymrštil se nad hladinu a z plných plic se nadechl. Kněz se podíval na chlapce, co stáli na břehu a řekl: „Když budete žíznit po Duchu svatém tak, jako on žíznil po vzduchu, určitě Ho dostanete!“
Jeden chlapec svědčí: „Narodil jsem se v nevěřící rodině. Dostal jsem se do věřícího společenství, kde se k Bohu všichni modlili v novém jazyku. Prosil jsem, abych i já mohl obdržet tento dar, celý rok jsem se za to modlil, a nic. Jednou jsem otevřel Písmo svaté a četl příběh o Jákobovi. Celou noc bojoval s Božím andělem (s Bohem), a když už svítalo a Boží anděl mu řekl: ‚Pusť mě‘, Jákob neústupně odpověděl: ‚Nepustím, dokud mi nepožehnáš!‘ (Gen 32,25-27) A Bůh mu požehnal. Pak jsem si otevřel jiné místo v Písmu, kde bylo napsáno: ‚Tím spíše dá Otec Nebeský Ducha svatého těm, kteří Ho prosí‘ (Lk 11,13). Klekl jsem si, zvedl ruce a řekl: ‚Bože, Tys dal zaslíbení, že dáš Ducha svatého! Kdybych se měl modlit do rána jako Jákob, nepustím se, dokud mi nepožehnáš a nedáš Ducha Božího!‘ V tu chvíli, jen co jsem znovu otevřel ústa, začal jsem se modlit v jazycích.“
Duchovní dary
Apoštol Pavel píše listy prvním křesťanským obcím. Měly už osobní zkušenosti s Duchem svatým. Všechny byly založeny na apoštolském a charismatickém základě. Když píše do Korintu, celá 14. a rovněž 12. kapitola jsou věnovány otázce motlitby v jazyku a daru proroctví. V listě Římanům je to zvláště 12. kapitola, 4-8. verš. O životě v Duchu mluví téměř celá 8. kapitola listu Římanům.
Bohorodička a duch prorocký
Maria počala z Ducha svatého – co se stalo a co udělala?
Slovo se stalo tělem a Maria se stala Matkou Boží. Hned udělala to, že šla ke své příbuzné Alžbětě. Když přišla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu, stala se velká věc: na Alžbětu sestoupil Duch svatý. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a rovněž její dítě mělo velký užitek z této zvláštní návštěvy. Zachariáš byl rovněž naplněn Duchem svatým, což se projevilo obzvlášť v den narození jeho syna. Zachariáš o dítěti pronáší prorocké slovo (Lk 1,68-79).
Jan Křtitel byl posvěcen za proroka už v lůně své matky při návštěvě Bohorodičky, která byla plná Ducha svatého. Ježíš řekl na Golgotě jinému Janovi: „Hle, tvá matka!“ Jan mohl odpovědět podobně jako Alžběta: „Odkud mi to, že matka mého Pána přišla ke mně?“ (Lk 1,43). On ji přijal do svého vlastního (řec. eis ta idia = do sebe /J 19,27/).
Jan není jen apoštol, není jen učedník, není jen evangelista, ale je i prorok. Napsal jedinou a poslední knihu Nového zákona, která se vztahuje na budoucnost církve. Všimněme si, že oba tito velcí proroci, Jan Křtitel i apoštol Jan měli úzký vztah k Matce Ježíšově.
Jan Křtitel je naplněn prorockým duchem, který byl v Eliášovi. Stojíme před druhým příchodem Kristovým. A právě dnešní doba potřebuje proroky, kteří budou jasně a konkrétně připravovat Boží lid na Kristův druhý příchod.
Období po založení prvních křesťanských obcí
Duch svatý neustále působí ve své Církvi nejrůznějším způsobem. Působí až do dneška a zvláště tyto dny. V období do 3. století Duch svatý působil mimořádně, dával křesťanům mimořádnou statečnost. V říši Římské, už za císaře Nerona, začalo kruté pronásledování křesťanů, které trvalo až do roku 313, kdy císař Konstantin vyhlásil náboženskou svobodu a sám přijal křesťanství. Nero nechal křesťany věšet na křížích, polévat smolou a zapalovat je. Císař Kaligula krmil těly křesťanů masožravé ryby. Křesťané byli v arénách předhazováni dravé zvěři. Byli hrozným způsobem mučeni, a to nejen dospělí muži, ale i děti, ženy, starci. Historické knihy nám líčí slavná mučednictví těchto křesťanů, kteří statečně podstupovali mučení a smrt. Mnozí dokonce s velkou radostí. Kolikrát by stačilo jen gesto – hodit kadidlové zrnko jako úctu k pohanským religiím, a tak si zachránit život – ale oni to neučinili. Byli si dobře vědomi, že gesto Bohopocty patří jen Bohu a ne modlám! Internáboženský dialog spolu s ekumenismem je cestou zrady. Tato teologická móda vede do záhuby. Prosazují ji dnes poslední papeži, ale i patriarchové.
Historikové tvrdí, že mučedníci se dají počítat až na miliony. Kdo dal těmto lidem nadšení, kdo jim dal sílu? Existuje jen jediná odpověď: Duch svatý. Za víru v Krista umírali pravověrní křesťané v každém století. I dnes jsou pravověrní pronásledováni, mučeni a zabíjeni (př. letos je 100. výročí genocidy křesťanů v Arménii. Na fotografiích jsou zachyceny velké koše plné uřezaných lidských hlav. Šokujícími jsou dnes videozáznamy, na nichž islamisté odřezávají hlavy křesťanům a přitom stříká krev… Stačilo by zapřít Krista a zachránili by si časný život, ale…). „Krev mučedníků je semenem nových křesťanů.“ (viz rovněž životopisy svatých a mučedníků).
Křesťanství šíří horliví misionáři. Zase je to Duch svatý, který skrze tyto muže podivuhodně působí. Jejich poslání je doprovázeno mocnými činy, zázraky a osvobozováním z moci duchů zla.
Už na počátku 1. tisíciletí se vynořili různí bludaři a sekty (arianismus, gnosticismus, manicheismus…) a stavěli se proti základním pravdám evangelia. Duch svatý naplňuje darem moudrosti církevní učitele, kteří bojují mečem Ducha proti herezím a heretikům (sv. Atanázius, sv. Basil, sv. Řehoř, Cyril Jeruzalémský atd.). Je to období tvrdého boje za čistotu víry, období několika koncilů.
Závěrem lze říci, že Duch svatý působil v obou tisíciletích. A dnes, na začátku 3. tisíciletí, přichází zřejmě doba poslední, kdy nepřítel Boží už vystupuje v moci a bude dělat falešné divy, takže by svedl i vyvolené Boží (Mk 13,22). Proto zvláště dnes i ty potřebuješ sílu (dynamis) Ducha svatého, aby ses nestal zrádcem, ale byl Kristovým svědkem – martyrem.
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
http://vkpatriarhat.org/cz/?page_id=27936
18. 12. 2015
Stáhnout: Hledej pravdu! Část 12.: Boží moc v tobě – Duch svatý