Hledej pravdu! Část 13.: Pravé a nepravé křesťanství
Propagace pohanství je v současnosti, zvláště skrze tzv. ekumenický dialog s buddhisty a hinduisty, jednou z nejsilnějších psychologických zbraní k ničení křesťanských národů. Proto je třeba rozlišovat mezi pravdivým křesťanstvím a falešným křesťanstvím s duchem globalizace a úcty k pohanství. Pokud máme pravdivou úctu k pohanům, pak jim musíme zvěstovat spásu, která je jedině v Kristu a nikde jinde. Je naší povinností jim hlásat, aby se odvrátili od svých model, falešných cest a zbožšťování zvířat, a skrze víru v Krista se znovuzrodili pro Boží království. Jako pravdiví křesťané, kteří poznali pravdu, jsme povinni tuto pravdu zvěstovat. Falešní křesťané z falešné úcty tolerují a uctívají jejich démony. To je zradou Krista a evangelia a jeden z největších hříchů svolávajících prokletí.
Jaký je rozdíl mezi pravým a nepravým křesťanstvím?
1) Pravé křesťanství vyznává jediného Boha Stvořitele, falešné křesťanství tvoří jednotu s pohanstvím které jediného Boha Stvořitele popírá.
2) Pravé křesťanství skrze pokání a obrácení přijímá Ježíše jako svého jediného Spasitele a Pána. Falešné křesťanství bojkotuje pokání a tvrdí, že je mnoho cest ke spáse i bez pokání.
3) Pravdivé křesťanství má za nejvyšší autoritu našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Falešné křesťanství má za nejvyšší autoritu různé filosofy, psychology, kterými se řídí. O Kristu a křesťanství má pouze teoretické informace, které nebere vážně.
4) Pravdivé křesťanství bere Boží slovo jako Boží slovo. Falešné křesťanství Boží slovo nebere jako Boží slovo, vykládá ho dnes především v duchu ateistické filosofie historicko-kritické metody.
5) Pravdivé křesťanství přijímá Boží zákony jako závazné, a proto i morální požadavky, které z nich vyplývají bere vážně. Nepravdivé křesťanství mluví o Božích zákonech, vysvětluje je z různých pohledů, ale nakonec je nebere vážně.
6) Pravdivé křesťanství nazývá hřích hříchem, pravdu pravdou, lež lží, homosexualismus ohavností, cizoložství cizoložstvím a vraždu vraždou. Falešné křesťanství přijalo ducha světa a ducha lži. Používá pozitivní a zbožné pojmy, za kterými ale skrývá pravý opak. Ohavnost homosexualismu nazývá lidskou důstojností, okultismus nazývá vědou, pohanství nazývá rovnocennou cestou ke spáse.
7) Pravdivé křesťanství nazývá hereze herezemi, a proto je odvrhuje, a pravověrné učení pravověrným učením, a proto ho vyznává. Nepravdivé křesťanství prosazuje hereze, maskuje je pozitivními pojmy a líbivými termíny, aby křesťany oklamalo.
8) Pravdivé křesťanství nazývá tzv. mezináboženský dialog antimisií, nebezpečím ztráty víry, hříšným synkretismem, duchovním smilstvem. Falešné křesťanství mezináboženský dialog či falešný ekumenismus propaguje, misii nedovoluje a zdůrazňuje úctu k pohanům i jejich falešným praktikám.
9) Pravdivé křesťanství se po celá staletí bránilo invazi islámu. Falešné křesťanství v současné době podporuje mnohamilionovou imigraci muslimů do Evropy (papež František přikázal do každé farnosti a do každého kláštera přijmout muslimy a postarat se o ně, aby tím byly vytvořeny podmínky k celoplošné likvidaci křesťanství).
10) Pravdivé křesťanství má Ducha Kristova. Falešné křesťanství má ducha antikrista, ducha New Age.
V 2. polovině minulého století nastal zlom v křesťanství, který způsobil II. vatikánský koncil. Všepravoslavný koncil 2016 chce v podstatě převzít tuto heretickou cestu sebelikvidace církve. Křesťanství se dnes sebelikviduje herezemi historicko-kritické teologie, tzv. úctou k pohanství a tolerancí k amorálnosti.
Je absurdní, když v moci církevní autority vysvětluje Boží slovo člověk, který se nemodlí, který se upřímně neobrátil, který nezná nejzákladnější principy duchovního života, který nezapírá své já, který nehledá vůli Boží ve svém soukromém životě, v modlitbě a čtení Písma svatého. Takový člověk nevnímá, že za literou Písma je Boží Duch a platí o něm: „Kdo nemá Ducha Božího, ten není Jeho“ (Ř 8,9). Tito exegeti s teologickými školami a tituly jsou v podstatě odpadlí křesťané, kteří nemají žádnou spasitelnou víru, a proto jako odpadlíci a heretici nemohu druhé vyučovat. Dnes ale právě oni zaujali klíčová místa v církvi.
Pravdivý výklad Písma otvírá skrze slovo na Ducha Pravdy, dává člověku světlo a sílu, aby bojoval se lží a zlem v sobě i ve svém okolí.
Jak se vysvětluje Písmo, to tito experti vůbec nepochopili. Vymýšlejí neskutečné akademické problémy a místo základní, užitečné informace o Písmu podávají zavádějící a lživé teorie, kterými zpochybňují inspiraci Písma proto, aby se zbavili jeho závaznosti. Vymysleli umělé rozpory o jakémsi Jahvistovi a Elohistovi, o Deuteroizajášovi a Tritoizajášovi, o pavlovských listech, o autorech evangelia, kteří ho prý vůbec nenapsali… Vymýšlejí nejrůznější teorie, kterými kradou víru důvěřivým studentům, kteří pro svou mladickou pýchu spolykají všechny jejich debilní výplody. Budoucí kněží toto vše přijímají a sami se pak stávají bacilonosiči duchovní otravy, která je ve skutečnosti postavena na ateistické filosofii.
Profesorka Eta Linnemannová, která byla žákyní Bultmanna, spálila po svém obrácení všechny své spisy a dokázala, že celá historicko-kritická metoda či teologie, je jen jedním velkým podvodem a psychologickou manipulací.
Tito špekulanti zapomínají na základ, že autorem Písma svatého je Duch svatý a zapomínají, že On vysvětluje Písmo těm, kteří jsou pokorní srdcem. Ty uvádí do jeho tajemství a zároveň i do hloubky smyslu lidského života a vztahů mezi člověkem a Bohem.
Jak vysvětlovali Písmo svaté apoštolé a jak ho vysvětloval sám Pán Ježíš? Postoj Pána Ježíše i apoštolů, kteří vysvětlují Starý zákon, je diametrálně odlišný od výkladu, který dnes podávají heretičtí teologové. Výklad Pána Ježíše a apoštolů je v Duchu Božím a přináší život, kdežto výklad apostatů je v duchu lži a přináší smrt.
Z heretické teorie vyplývá heretická praxe. Ortodoxie – pravověrné učení – otvírá dveře pravdivé misii a životu. Pseudodoxie – heretické učení – otvírá dveře antimisii pohanství a smrti. Církevní představitelé místo toho, aby šli k pohanům a hlásali jim pravdy víry, jdou ke svým vlastním věřícím a hlásají jim hereze. Pak je otvírají duchu pohanství skrze tzv. internáboženská mírová setkání. Tato setkání nemají nic společného s mírem, ale vedou ke ztrátě pravověrnosti – ortodoxie.
Závěr: Proto je třeba rozlišovat mezi pravověrným křesťanstvím a falešným křesťanstvím s duchem globalizace a pseudoúcty k pohanství.
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
http://vkpatriarhat.org/cz/?page_id=27936
21. 12. 2015
Stáhnout: Hledej pravdu! Část 13.: Pravé a nepravé křesťanství (21.12.2015)