+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý,

kdo hledí na ženu chtivě, již s ní  zcizoložil ve svém srdci.“

Dědičný hřích, který spočívá ve vzpouře proti Bohu a Jeho přikázáním, zasáhl všechny oblasti života. V oblasti tělesnosti se toto zranění projevuje hříšnou žádostivostí, která se objevila již u Adama a Evy hned po prvním hříchu (Gen 3,7). Proto Bůh ustanovil 6. a 9. přikázání, aby se nešířila infekce hříchu nečistoty.

V tomto slově, které bylo řečeno v horském kázání, Ježíš poukazuje na kořen cizoložství, který spočívá v tom, že člověk může hřešit nejen fyzicky, ale i ve svém srdci, když se spojí s žádostivou myšlenkou. V tomto případě je nástrojem hříchu nečistý pohled, a místem je lidské srdce – žádostivé, nečisté myšlení.

BEZ MODLITBY VIAC K LEKÁROVI NEPÔJDEM!

Počas niekoľkých rokov sa u mňa periodicky opakovali problémy s jedným zubom. A stomatológovia s tým vždy niečo urobili. Keď som šla zase s tým istým zubom k zubnej lekárke, najprv som sa za ňu pomodlila, aby jej Pán Ježiš dal múdrosť, ako má liečiť moje zuby. A Pán vypočul moju modlitbu: Duch Svätý jej dal „svetlo“, v čom bola jednoduchá príčina problémov so zubom.

Komentář: V Kapadockém kraji, v městě Cesarea, žila svatá panna Dorota. Po všechny dny svého života sloužila Bohu v čistotě, pokoře, cudnosti, zdrženlivosti, střídmosti… V postech a modlitbách nikdy neustávala. Byla velmi moudrá, takže ani nejlepší z mužů ji nemohli v moudrosti předčit. Všichni, kteří ji znali, oslavovali jméno našeho Pána Ježíše Krista, Jehož byla otrokyní. Její ctnostný vzhled i svatý život, nesrovnatelná moudrost a neposkvrněné panenství byly v lásce Kristově tak dokonalými, že se stala hodna Jeho nebeského příbytku. Dorota zdvojnásobila svůj zápas za Ježíše Krista. Vítězstvím nad tělem a ďáblem si spletla dvojí věnec: jeden – panenství, a druhý – mučednictví. Naplněna radostí přešla ke Kristu, svému Ženichovi. O tom, jak za Něj zde na zemi trpěla, krátce pojednává toto svědectví.

Když se mezi lidmi roznesla pověst o slávě jejího svatého života, doslechl se o ní i vladař jménem Sapricius.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„PANE JEŽIŠU, ZASTAV DÁŽĎ…“

Keď som s niekoľkými ženami cestovala na modlitbové stretnutie, svietilo slnko. Všetky sme sa obliekli naľahko, pretože bolo leto, a nikde ani najmenšieho náznaku, že by malo pršať. Nikoho ani nenapadlo vziať si so sebou dáždnik. Cestou sa však počasie začalo meniť. Nebo zatiahli čierne mraky a nastala prietrž. Keď sa autobus blížil k cieľu našej cesty – ku kostolu, kde malo byť modlitbové stretnutie, všetci sme sa obávali, čo bude, keď vyjdeme z autobusu, pretože žiadny suchý odev na výmenu nikto z nás nemal. Bolo nám jasné, že premokneme do nitky.

Komentář: Za vlády císaře Decia a Valeriána, když byl správcem Říma Probus, stál nedaleko města malý ženský klášter. Nacházel se na neznámém, opuštěném místě a žilo v něm několik ctnostných postnic. Jejich matka představená Sofie byla už pokročilého věku, dokonalá v ctnostech.

V tomto klášteře žila i blahoslavená panna Anastázie, rodem z Říma. Matka představená Sofie ji přijala po smrti jejích rodičů jako tříletého sirotka. Vychovala ji ve svém klášteře v ctnostech a dobrých skutcích. Anastázie všechny jiné panny převyšovala vytrvalostí v duchovních bojích, postech, námahách i všech pracích. Bylo jí téměř dvacet let a byla obdarována neobyčejnou krásou. Brzy se o ní dozvěděli někteří z význačných občanů a zatoužili ji mít za manželku. Dělali pro to mnoho, ale svatá dívka vším pohrdala, neboť se zasnoubila jedinému Ženichovi – Kristu. Pro Něj uchovávala své panenství, sloužíc Mu v modlitbách dnem i nocí.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Proces vysvlékání starého člověka a oblékání nového začíná v myšlení! Lidská přirozenost bez respektování zákona evangelia v podstatě reaguje stejně. Je to žárlivost na bližního, konkurenčnost, závist, když má v něčem něco lepšího, závist i duchovních darů, závist třeba i kříže a na druhé straně pak sebelitování a trucování (před Bohem i lidmi). Má to nejjemnější odstíny, ale v podstatě je to naše „já“, které se nechce pokořovat, nechce žít v nejistotě, nechce poslouchat Boha a podřizovat se Mu. Stále chce mít – vlastnit – své představy, své plány, své city.

Komentář: Svatá mučednice Anežka se narodila ve starém Římě. Byla vychována křesťanskými rodiči. V třinácti letech se dočasnou smrtí osvobodila od smrti věčné, neboť našla věčný Život – jediného Životodárce, Ježíše Krista. Jeho milovala nade všechno. Dívenka byla krásného vzhledu, ale ještě krásnější byla vírou.

Byla zasažena láskou sladkého Ježíše, narozeného z Přečisté Panny. Svým panenstvím se Mu zasvětila. Ve svém mladičkém věku pohrdla tímto marným světem a dala Bohu slib věčné čistoty. Kromě Něho samotného nechtěla milovat nikoho jiného. Když se svatá Anežka vracela z dívčí školy, uviděl ji jeden mladík, syn římského prefekta Symfronia. Hned se začal známých vyptávat, kdo jsou její rodiče a kde bydlí. Začal jí posílat množství darů. A sliboval ještě více, jen aby se rozhodla stát jeho nevěstou. Svatá Anežka všechny dary odmítala jako smetí. Měla je za nic. Vždyť se zasnoubila nesrovnatelně krásnějšímu Ženichovi, který ji zahrnoval mnohem cennějšími dary. Jemu se zaslíbila celým srdcem. Opustit Ho? Nikdy! Změnit víru, která ji s Ním spojovala a uhasit svou lásku k Němu? Copak by mohlo být větší šílenství?

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Komentář: V době, kdy v západní části Římské říše pod ochranou císaře Konstantina Velikého církev rozkvétala, ve východní části byla podrobena krutému pronásledování vedeného Konstantinovým tchánem Licíniem. Tento mravně zkažený člověk zradil své slovo, kterým se křesťanům zavázal, že každému dovoluje vyznávat svou víru, a rozpoutal proti nim velké pronásledování. Popravil mnoho biskupů a kněží, bořil svatyně a nařídil, aby vojenské posádky ve městech obětovaly modlám. V arménské zemi ve městě Sebastii ležel posádkou slavný pluk pro svá vítězství zvaný „bleskový“. Když vévoda Agrikola, císařský náměstek, přečetl císařův rozkaz, vystoupilo ze šiku čtyřicet vojáků, věrných křesťanů, a řekli:

1. voják: Jako vojáci jsme svému císaři sloužili věrně a poctivě. Jsme však křesťané! Nezpronevěříme se Kristu!

PROSTE A DOSTANETE

Večer ma začal bolieť chrbát. Mám s tým často problém, hlavne keď spím. Nadránom to býva najhoršie, ale niekedy ma bolieva aj cez deň. Bolesti sú dosť nepríjemné, často prejdú do bolesti hlavy. Práve bola šiesta hodina večer a v modlitebnom zastavení sme opakovali slovo života: „Veru, veru, hovorím vám: Ak budete o niečo prosiť Otca v mojom mene, dá vám to. Doteraz ste o nič neprosili v mojom mene. Proste a dostanete, aby vaša radosť bola úplná.” (Jn 16, 23-24)

V podstatě každý člověk, kromě Neposkvrněné, je raněn dědičným hříchem, který člověka zaslepuje, drží ve lži a falešnosti! I když člověk chce konat dobro, koná zlo (Ř 7,23n). Milovat znamená stále se pokořovat, přijímat bližního takového, jaký je. Jeho starý člověk nás zneužívá, žárlí na nás, znesvobodňuje nás. Jenže i my jsme spoutáni stejnými pouty – okovy, jen s tím rozdílem, že na sobě to nevidíme, a na druhém ano. Pokora je v tomto: chyby, zlozvyky druhého mají být zrcadlem pro mě. Starý člověk je v podstatě u každého stejný, má jen různé odstíny.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Ten čas, který prožiješ na místě, kde jsi, je Bohem určen a už se nikdy nevrátí. Co ve víře zaseješ, to budeš ty i ostatní jednou sklízet. Zasévej ve víře, i když nebudeš vidět žádné výsledky. Zasévej každý den tím, že budeš přijímat ty situace, které přicházejí, ale ne se jimi nechávat odrovnat a přesytit, ale brát je ve víře a ve spojení s Ježíšem – učit se zůstávat s Ním!

„BUĎTE AKO DETI”

Bola som so svojou maminkou a malým 4-ročným synom v meste. Onedlho bol Šimonko hladný a kedže sme ešte potrebovali ísť do obchodného centra na nákup, tak sme zašli do jedálnej časti a maminka nám kúpila plnené rožky. Keď sme sa najedli a vstali, že pôjdeme ďalej, synček sa postavil, prežehnal sa, poďakoval Pánovi Ježišovi za to, že nás nasýtil, a znovu sa prežehnal.