Dokonalá lítost nespočívá v citech, rozumu, ale především je to otázka živé víry v Boží slovo. Skládá se z dvou kroků: Prvním je, že člověk je ochoten se postavit do Božího světla a nechat se jím doslova zrentgenovat. Pak druhý krok je, že člověk jde ve víře pod Kristův kříž a uvědomí si moc krve Kristovy. „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J1,7) Toto slovo je třeba uvést do praxe, do každodenního života, protože i spravedlivý zhřeší 77× denně, jak říká Písmo. Máme si vždy uvědomit, a to je zlomek sekundy: „Ano, Pane, zhřešil jsem.“

Christos raždajetsja!

Každým rokem si o Vánocích připomínáme radostnou událost Kristova narození, které je spojeno s Betlémem, se Svatou Bohorodičkou, svatým Josefem i betlémskými pastýři. Svědky této radostné události byli i zvířátka, nejen oslík, který svatou Bohorodičku vezl z Nazareta do Betléma, ale i ovečky, které s sebou s radostí přinesli pastýři, když se jim zjevil anděl Hospodinův a oznámil jim radostnou zvěst, která je radostí i pro nás: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán!“

O Vánocích si nejen připomínáme tuto slavnou událost, ale máme i duchovně prožít pravdu, kterou vyjadřuje vánoční pozdrav: „Christos raždajetsja!“ – „Kristus se rodí!“ Tedy nejenže se Kristus před dvěma tisíci lety narodil v Betlémě, ale On se rodí i dnes v duších těch, kteří Ho s vírou přijímají. To potvrzuje také výrok mnohých církevních učitelů, kteří zdůrazňovali: „I kdyby Kristus tisíckrát přišel na svět, pro tebe je to zbytečné, jestliže se nenarodí v tvé duši.“ Kristus i dnes stojí u tvých dveří a klepe a i dnes platí Jeho slovo: „Hle, stojím u tvých dveří a klepu. Každý, kdo Mi otevře, k tomu vejdu a budu s ním a on se Mnou.“ A rovněž platí slovo evangelia: „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ Samotný Bůh, který stvořil celý vesmír, všechno viditelné i neviditelné, se stává z lásky k nám – z lásky k tobě – bezbranným dítětem. Přichází na tento svět, aby nás spasil, aby nás osvobodil od našich hříchů a otevřel nám bránu do věčné radosti v nebi. „Dnes se vám narodil Spasitel!“

Zvláště o Vánocích přichází do temnoty hříchu a světa tajemným, ale reálným způsobem Ježíš – pravý Bůh a jediný Spasitel. On nás vyrval z otroctví ďábla a smrti (Sk 26,18; Kol 1,13). V Něm jediném máme život věčný (Sk 4,12). Každému z vás osobně je určeno radostné poselství evangelia: „Dnes a tobě se narodil Spasitel, to je Kristus Pán.“ (srov. Lk 2,11)

Naše duše je živým Betlémem. „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ Kdo přijme Ježíše, ten se stává Božím dítětem, dědicem Boží slávy. Jen je třeba, abychom Ho nejenom přijali, ale abychom Ho už neopustili a vytrvali s Ním až do konce naší životní cesty.

“Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého,

který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?

Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné.

Proto svým tělem oslavujte Boha.“

Tomuto verši předchází 18. verš, kde je napsáno: „Varujte se smilstva, žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, se netýká jeho těla, kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.“ Boj proti smilstvu – morální nečistotě – vyžaduje hrdinství, zvláště u mladého člověka. Můžeme ho nazvat přímo nekrvavým mučednictvím. Svatí radili několik principů. Např. in fuga salus – v útěku je záchrana. Druhým heslem bylo: principiis obsta – odpírej v začátku. Ježíš na toto téma říká: Pohoršuje-li tě tvá pravá ruka, usekni ji, pohoršuje-li tě noha, usekni ji, pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni jej a odhoď od sebe. Lépe je vejít do Božího království s jedním okem či s jednou rukou, než s oběma být uvržen do pekelného ohně.

30. 12. 2016

Vážená paní šéfredaktorko,

na základě všeobecné žurnalistické etiky Vás žádáme o uveřejnění našeho stanoviska k článku, který manipuluje veřejným míněním a rozpaluje náboženskou nesnášenlivost. „Profesionální novinářská etika vyžaduje umožnit každému uplatnit své právo na opravu, právo na odpověď“ (§ 19, odst. 4.)

Článek autorky Zdeňky Trachtové, uveřejněný dne 26. 12. 2016 na iDnes.cz, je napsán bulvárním stylem. Tato web stránka je parciální on-line součástí Mladé fronty dnes, která je všeobecně považována za seriózní médium bez bulvární pachuti. Styl psaní Z. Trachtové však punc serióznosti značně zpochybnil. Článek Trachtové, poznačený estetizací – typickým bulvárním znakem, využívá spíše citově podbarvená slova, zkratkovité a na city působící výrazy, aby dosáhl cíleně negativní obraz naší tradiční, pravověrné katolické církve.

Je třeba se denně cvičit v maličkostech, ve zříkání se své vůle a hlavně v pohotovosti, aby člověk, když se zřekne svého dobra a je v jakémsi smutku, dokázal pak pohotově, s radostí upřít pohled na Pána Ježíše a dát Mu to konkrétno. Právě to „obětování Izáka“ má cenu. „Izák“ je to, co si člověk nejvíce drží a v čem vidí to největší dobro.

Nic víc nemůžeme udělat pro tisíce žíznících, hledajících, bezmocných duší, než se rozhodovat znovu a znovu se vydávat v tichosti a poníženosti Pánu Ježíši, abychom měli Jeho Ducha. V dějinách filosofie vidíme pravý opak. Zakladatelé určitých filosofických směrů rafinovaně rostli v pýše, byli posedlí lživou myšlenkou a toto jejich vzrůstání otvíralo sílu ducha, ale ne Ducha Kristova. My naopak máme dávat prostor Duchu Božímu, aby mohl v síle působit. Tento náš skrytý a neviditelný boj je boj za spásu tisíců nesmrtelných duší! Víra je to, co přemáhá svět. Máme zůstat věrni Ježíšovi a Jeho slovu – evangeliu! To slovo je pro život, ne pro filosofování! Boží slovo je třeba žít!

Pán sa o svojich stará

Raz som sa s deťmi vybrala do obchodu, lebo som potrebovala k obedu nejakú dôležitú ingredienciu. No keď sme sa konečne vychystali, začalo pršať. Stáli sme na chodbe v „plnej poľnej”, a tak som si povedala, že pôjdeme aj napriek dažďu a zoberieme si dáždniky. Ale potom som zistila, že ostali v aute. Čo robiť? Začala som chváliť Pána a poprosila som Ho, či by ten dážď ešte nemohol pozdržať, kým sa vrátime z obchodu. A asi o dve minúty prestalo pršať.

Dříve, než budeš stát před Božím soudem, udělej vše pro to, abys tam nestál s prázdnýma rukama. Nebudeme souzeni jen za to, že jsme konali zlo. My máme konat dobro – skutky, které mají hodnotu pro věčnost. Budeme souzeni za to, co jsme měli udělat a neudělali. Každé dobré slovo, každé povzbuzení, každý krok víry, každé utrpení, které přijímáme a neseme, každé zesměšnění, každé pronásledování pro Krista má velkou cenu. Tedy máme žít z víry. Jistě, nebudeme ospravedlněni jen skrze dobro, které jsme vykonali, ale jsme ospravedlněni Kristovou spravedlností. Ano, naše spása je v Kristu, to je základ křesťanství, ale je otázka, co na tomto základě budeme stavět: či dřevo a slámu, anebo zlato skutků, vykonaných ve spojení s Kristem.

Na Vánoce si připomínáme realitu, že Kristus přišel na svět. Narodil se jako bezbranné Děťátko kvůli nám. Znovu si máme uvědomit tu velikou radost, kterou nám přináší Boží slovo: „Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán!“ (Lk 2,11) Dnes a mně se narodil! Dnes a Tobě se narodil Spasitel!

Kristus se chce zrodit i v nás a skrze nás chce vydávat svědectví světu. Proč? Aby lidé mohli přijmout odpuštění hříchů a aby mohli být spaseni. V evangeliu je napsáno: „On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ Ježíš je hlava tajemného těla církve. My jsme Jeho údy a On po nás chce, abychom v této době, v tomto čase, svědčili a abychom za toto svědectví byli ochotni třeba i trpět. On nás spasil skrze své utrpení, skrze svou krev, svou oběť na kříži.

Ve Vánoční liturgii chceme prožít setkání s Ježíšem. Zvláště ve svatém přijímání si znovu uvědomme Boží slovo: „Kdo jí mé tělo a pije moji krev, přebývá ve mně a já v něm.“ Naše duše má být živým Betlémem, jeskyní, kam přichází samotný Bůh. Máme být podobni Přesvaté Bohorodičce, která nosila Krista a která ho dala světu; i my Ho máme nosit ve svém srdci, zůstávat v Něm, zůstávat zakořeněni v Kristu a také máme Ježíše dávat druhým.

Co řekl prorok Eliáš, když na Karmelu padl oheň z nebe a sežehl připravenou oběť? „Udělal jsem všechno tak, jak jsi mi řekl.“ Nic víc a nic méně. A my k tomu často chceme něco přidat, protože se nám to tak líbí, nebo se nám zdá něco přehnané. Bůh nás však vyučuje, abychom se skrze malé věci naučili poslušnosti, chození v Duchu, následování Krista. Ježíš říká: „Pojď za Mnou!“(Lk 5,25), ale také: „Otče, mým pokrmem je plnit Tvou vůli!“ Čí vůli plním já? Svou – svých nálad? Nebo nějakého ducha – žárlivosti, hněvu, pomstychtivosti, mamonu či ducha nečistého? Komu sloužím? Sobě? My ale máme být služebníky Nejvyššího! Vždyť s Ním máme vítězství! A vůbec přitom nezáleží na tom, jestli nás někdo v boji zamorduje nebo nás z boje odvolá. To nás nezajímá. Zajímá nás jen jedno: hledat a plnit vůli Boží. A pak… jak říká apoštol Pavel: „Je mi připravena koruna slávy, ale nejen mně…“ On hlásal Boží slovo v moci, ne literu Písma, kterou hlásají dnešní liberální teologové. Avšak takovou Boží moc a Boží moudrost nedostaneme bez modlitby. Modlitba je základ.