„Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek,

napomenutí i povzbuzení. Kdo mluví jazyky, mluví k svému užitku,

ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.“

„Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.

Kdo mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.“

Na začátku 14. kapitoly je řečeno, že se máme držet lásky, ale máme horlivě usilovat o duchovní dary a nejvíce o dar proroctví. Apoštol Pavel srovnává dar proroctví s darem modlitby neznámými jazyky. Vysvětluje, že když se někdo modlí neznámým jazykem, druhý člověk z toho nemá užitek, protože tu modlitbu z hlubin duše pronáší Duch Boží k Bohu Otci a nikdo tomu nerozumí. Má z toho užitek ten, kdo se modlí, ale ne společenství. U prorockého daru je to jinak. Prorocký dar není nějaké věštění do budoucna, i když někdy Bůh i skrze proroctví odkrývá budoucí věci. Ale to není podstatou proroctví. V 3. verši je řečeno, v čem je jeho podstata: 1) jde o duchovní budování, tedy užitek pro věřící, 2) jde o napomínání a 3) jde o povzbuzování. Kdo se modlí v jazycích, jistě má zkušenost, že Duch Boží vnuká v této modlitbě i vědomí naléhavé potřeby prosit celou svou bytostí za konkrétní věc a zůstávat buď v Božím zaslíbení anebo ve víře v Boží slovo.

Učedníci emauzští řekli Ježíšovi: „Pane, zůstaň s námi, den se už nachýlil.“ I den našeho života se nachýlil a je třeba jedno jediné: aby nám Pán otevřel oči jako učedníkům emauzským, abychom Ho viděli v sobě i ve svých bratrech. Potom, když uvidíme chybu, kterou bratr notoricky opakuje, nebudeme Ho odsuzovat ve svých myšlenkách, ale budeme vidět Ježíše, kterého zraňuje a zároveň toto bratrovo zranění Ježíše mi připomene i množství mých zranění vůči mému Pánu. Kéž v tu chvíli – místo odsuzování bratra – anděl zasadí do našeho srdce ránu soucitu a lásky k Ježíšovi, kterého všichni bojkotují a pohrdají jím.

Máme vzít náš každodenní kříž. Tím křížem je na prvním místě naše vlastní přirozenost a povaha. Když nám druhý poví svůj postoj vůči nám, zraňuje nás to. U mnohých začátečníků, i když přijali Krista, je přirozenost, starý člověk, tak silný, že nesnese kritiku a neobrátí ji v pravdivé pokání. Vnitřní bolest nepromítne pohledem na Krista bičovaného, trním korunovaného a ukřižovaného a nespojí svou bolest s Jeho bolestí. Starý člověk naopak to bolestné zranění obrátí buď v nenávist vůči druhému – do čehož se nemusí nutit – anebo se uzavře do sebelítosti, a to je také falešná cesta. Naše city si dovedou nejenom uchovávat celé roky ránu, ale dovedou ji mistrovsky oživovat, a dokonce stupňovat.

Dne 15. 12. 2016 skončilo setkání Františka s jeho poradci. Tématem byla tzv. decentralizace církve. Polák, prof. Kobylinski, se v TV s nadšením vyjádřil: „Toto je Koperníkovský převrat, bude docházet ke změně chápání mnoha otázek, které byly 2000 let neměnné…“

„Jde o přemodelování náboženské výuky … jde o začlenění do globálního planetárního procesu (pozn. NWO)…“

„Papež může bydlet v Americe… Vatikán se svými kongregacemi, univerzitami, Vatikánskou bankou, jsou už nepotřebné. Papež bude de facto jen symbolem…“

Tyto „Koperníkovské změny“ jsou označeny nevinným termínem „decentralizace církve“.

25. 1. 2017

Kard. Miloslavu Vlkovi

Vážený konseminaristo Miloslave,

před třemi měsíci, 25. 10. 2016 jsem Ti napsal dopis, ve kterém jsem Tě vybízel k veřejnému pokání. Přednedávnem jsem se dozvěděl, že máš rakovinu plic s metastázemi v kostech a že jsi „diagnózu přijal v klidu. Když Ti ji sdělovali páni profesoři, byl jsi to prý Ty, kdo je podepíral a ujišťoval, že jsi na správné cestě, protože už vícekrát se Ti zdálo, že odejít ‚tam‘, je to nejsprávnější řešení. Páni profesoři byli trochu překvapeni…“

I já jsem překvapen – jak si můžeš myslet, že jsi na správné cestě, když jsi jako Kristův služebník sloužil antikristu, prosazoval jsi hereze synkretismu a liberalismu popírající podstatu křesťanství a spásy. Ty ses vyjádřil, že máš stejného boha s vyznavači krvežíznivého bůžka Alláha. Tys podporoval homosexualismus, likvidoval jsi pravověrné kněze a věřící, uctíval jsi podvodníka, který se pokládá za převtělené božství – dalajlámu, a přitom všem tvrdíš, že jsi na správné cestě a prý jdeš „tam“, jakoby to bylo do nebe. Obávám se, že ve stavu nekajícnosti, v jakém jsi teď, to „tam“ rozhodně není nebe.

Smrt není strašná, ale stav, ve kterém jsi, je strašný, a to, co po něm bude, je ještě strašnější. Ty cynicky odmítáš pravdivé pokání, ale bez něho nikdo spasen nebude (Lk 13,3).

23. 1. 2017

Drazí katolíci USA,

v tyto historické chvíle, několik hodin po inauguraci vašeho nového prezidenta, se na vás obrací Byzantský katolický patriarchát.

Předně je třeba si uvědomit, že hlavním cílem nás, křesťanů, není vybudování ráje na této zemi. Naším hlavním cílem je skrze spasitelnou víru v našeho Pána Ježíše Krista a Jeho následování získat po skončení této životní zkoušky věčný ráj. Každého z nás čeká moment fyzické smrti, kdy zároveň proběhne osobní soud a rozhodne se, zda naše duše skončí ve věčných plamenech spolu s démony a vyvrheli lidstva, anebo zda svou věčnost budeme prožívat v Boží slávě spolu s nejvýš svatým, Trojjediným Bohem, se Svatou Bohorodičkou, svatými, anděly a archanděly.

Biskupové katolické církve jsou povinni vést svěřené stádo na bezpečnou pastvu pravověrného učení a Božích přikázání s cílem věčné spásy. Pokud je tento směr herezemi narušen, je ohrožena věčná spása! Katolická víra je postavena na Písmu svatém, svaté Tradici apoštolů, na učení svatých Otců i svatých církevních učitelů a na příkladu hrdinných mučedníků a svatých.

23.1.2017

Vážení členové biskupské konference,

obrací se na vás Byzantský katolický patriarchát, který v současné církvi vykonává prorockou službu. Dnes vám Ježíš skrze nás říká: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete!“ (Lk 13,3)

Vy jste jako pastýři Božího lidu povinni vést katolíky do věčného ráje; vy je ale vedete do pekla! Jste snad slepí, že jste neviděli, že program Obamy a Clintonové byl sebevraždou křesťanství, Ameriky a celé planety? Copak nevíte o Božím varování, že za sodomský hřích dopadá na národy Boží trest – oheň z nebe? (srov. Jud 7, 2Pt 2,6) Copak nevíte, že za čipizaci na ruku či na čelo s číslem 666 (Zj 13, srov. Obamacare), přichází Boží trest spojený s chorobami, různými katastrofami a nakonec s ohnivým jezerem? (srov. Zj 14,9-10). Nad Amerikou visí Damoklův meč potenciálního výbuchu vulkánu pod Yellowstonským parkem.

Ptáme se: Komu vlastně slouží vedení biskupské konference USA? Podobně, jako současný Vatikán, slouží za jidášský groš architektům NWO! Jejich plánem je satanská globalizace, likvidace křesťanství a genocida planety na tzv. zlatou miliardu.

22.1.2017

František by se měl veřejně omluvit nejen prezidentovi USA, ale i celé světové veřejnosti!

František Bergoglio v jednotě s programem architektů NWO intenzivně ovlivňoval voliče v USA už v únoru 2016. Cílevědomě očernil D. Trumpa – prý „není křesťanem“. Tím účinně zasáhl do volební kampaně. Prezident Trump křesťanem je! Naproti tomu Bergoglio není ani křesťanem ani katolíkem a ani platným papežem! Stáhl na sebe Boží anathemu – prokletí za hereze dle Gal 1,8. Jeho neplatné zvolení potvrzuje i věroučná bula papeže Pavla IV.

Bergoglio zneužívá papežskou autoritu k likvidaci katolické církve (Amoris laetitia), všech morálních hodnot (líbá nohy transsexuálům) a k dehonestaci morálních osobností.

Prezident Trump už v den své inaugurace udělal rozhodující kroky k záchraně křesťanství i morálních hodnot:

– zrušil (prioritní) práva LGBT,

– ruší zákon Obamacare (čipizace na ruku, srov. Zj 13),

– vyhlásil boj proti IS a mezinárodnímu terorismu.

Jan Křtitel šel do kraje kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, jak je napsáno u proroka Izaiáše:„Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží…“ Jan je tedy nabádal: „Neste tedy ovoce odpovídající vašemu pokání… Sekera je již přiložena ke kořeni stromů, a tak každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ (Lk 3,4-9) Zástupy se jej ptaly, co mají dělat a Jan jim odpovídal, jaké konkrétní kroky pokání má kdo dělat. Dále Boží slovo říká: „A když se křtil všechen lid, stalo se, že byl pokřtěn i Ježíš; a když se modlil, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: ‚Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.‘“ (v. 21-22)

Podstatou svátku Zjevení Páně je, že Ježíš podstupuje křest pokání.

Úsilí o jednotu je ten nejdůležitější úkol. V něm se má skrze kříž realizovat čistá láska k Bohu i k duším. Při úsilí o jednotu jsou nejrychleji očišťovány naše city, rozum i vůle. Potom tyto mohutnosti duše může skrze vzájemnou jednotu použít Ježíš.

Starý člověk u jednoho i druhého totiž hlídá Pána Ježíše jako ve vězení a když chceme jít za Ním, je třeba se alespoň dvakrát pokořit. První pokoření je – vyjít ze sebe, ze svého „klidu“ či ze své zraněnosti a sebelítosti. A druhý krok je – pokořit se před starým člověkem, který hlídá mého bližního. Když toto překonám, pak se setkám s živým Ježíšem.

V čem je pravé štěstí? Je zde na zemi? Kdo je šťasten? Myslíte, že ti, kdo dosáhli vrchol kariéry – různí zpěváci, politici na nejvyšších místech, jsou šťastni? Oni šťastní nejsou. Mnozí z nich se dopouštějí sebevraždy. Hluboko v duši mají prázdnotu. Nebo myslíte, že jsou šťastní boháči, když mají milióny v bankách? Nejsou šťastní. Závidět jim nemusíme. Všichni boháči i ti, kteří mají velkou moc a mnoho peněz, vědí, že to všechno ztratí, a to už není štěstí, protože mají strach. Nebo myslíte, že jsou šťastní alkoholici nebo narkomani, anebo cizoložníci? Nejsou šťastní. Jsou otroky hříchu. Mají sice chvilkovou radost, ale potom mají výčitky svědomí a hřích je drží v nepokoji. Kde je tedy štěstí? Štěstí je jedině v lidském srdci, které má spojení s Bohem.

Kdo je v modlitbě roztržitý a jen formálně projde modlitební model, má minimální zásluhu. Kdo modlitbu prožívá srdcem, má větší zásluhu. Nejdůležitější je však modlit se s vírou, být soustředěný a být ve spojení s Kristem, s Jeho smrtí – pak působí Boží moc.

Co to znamená, si můžeme přiblížit na příkladu: Za řídícím panelem v atomové elektrárně sedí pán v bílém plášti a sleduje obrazovku před sebou. Nenamáhá se citově prožívat proces, který při štěpení atomu probíhá. Potřebuje být jen koncentrován a přesně vědět, jaká reakce nastane, když stiskne určitá tlačítka, počítat s tím, že začne působit určitá moc, něco se tím ovlivní, uvede do pohybu. Může zvýšit anebo snížit výkonnost elektrárny či dokonce ji celou zastavit. Je jen soustředěný, vše sleduje, řídí.

“Nikoliv, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu.

Nechci, abyste vešli do společenství s démony.

Nemůžete pít kalich Páně a kalich démonů,

nemůžete mít účast na stolu Páně a stolu démonů.“

Slovo „nikoliv“ se vztahuje na předcházející verš, kde je položena otázka: „Zda modla něco znamená?“ Tedy nějaká dřevěná modla sama o sobě nic neznamená, démona pouze symbolizuje.

Co se týče přinášení obětí těmto dřevěným či kovovým či z jiného materiálu vyrobeným modlám, platí, že pokrm anebo cokoli je jim obětováno, v žádném případě není obětováno Bohu, ale démonům. Boží slovo dosvědčuje, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu.

Pokud nejsme v modlitebním duchovním boji koncentrovaní, zůstáváme ve svých myšlenkách a jsme duchem nepřítomni, démoni se smějí. Jestliže bojujeme s roztržitostí a snažíme se alespoň do určité míry zůstávat v konkrétních pravdách Božího slova, pak má modlitba jakýsi užitek, i když minimální. Bůh přijímá i naši dobrou vůli. Největší užitek z modlitby je tehdy, máme-li plnou Boží zbroj a víme, které Boží slovo použít jako meč Ducha – ne literu Písma, fráze – ale Boží slovo pronášené v Duchu a v pravý čas – prorocké slovo. Na duchy temnoty v ovzduší – pantokrates – neplatí střílení do vzduchu, kanóny, rakety či atomové zbraně. To jsou pro ně jen hračky.

Když se máme postavit do boje, musíme vědět, proti komu bojujeme. Nebojujeme proti nějakému mrtvému území – továrnám, letištím, skladištím zbraní… Nebojujeme proti nějakým fyzikálním, tedy mrtvým energiím, ale bojujeme proti pantokratores – duchovním silám, intelektuálním bytostem zla, které mají určitou duchovní moc. Avšak i ony se musí podřídit Božímu Majestátu, Božímu slovu. Slovu, které poví Bůh skrze své věrné služebníky či služebnice. Musí se podřídit, ať chtějí nebo ne. To slovo však musí být pronášeno ve víře, ne v pochybnosti. Jinak by platilo, co říká apoštol Jakub: „Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.“ (Jak 1,6). Ježíš říká: „Nepochybuj a věř!“ V co? Ne ve svou sílu, své schopnosti či zkušenosti… Ano, je třeba mít zkušenosti a ve chvíli boje se můžeme řídit i jimi, ale hlavní věc je mít spojení s „centrem“ – s Ježíšem.