Dvanáctá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Já když jsem se vrátil z Ameriky po půl roce do Čech minulý rok, tak jsem tu společnost nepoznával, kolik je tam toho strachu, té nenávisti, rozdělení rodin, člověk si to neuvědomuje, a když je na chvilinku pryč a vrátí se, tak to vidí, jak se ta společnost kazí a tady teďka vidím takové ty postavy, jako je Zeman a Orbán a Trump, ty plechové řeči, to mě strašně skličuje, takže na mě z toho padá skutečně úzkost a já musím bojovat o tu naději, to není tak, že, Pane Bože, tak – světýlko. To musí člověk projít tou nocí. Takže tohleto já znám.“

Odpověď: Zde se Halík sám prozradil, co konkrétně ta jeho bolest je. Bolí ho, že tu v Česku ještě existuje prezident Zeman, který brání národ před islamizací, a to samé dělá premiér Orbán v Maďarsku i prezident Trump v Americe. To prý ho strašně skličuje, a padá na něj z toho skutečně úzkost.

Halík tvrdí, že musí bojovat o naději, ale nejen o nějaké světýlko, ale že prochází tou nocí… Co to ve skutečnosti je? Halík ztrácí naději, když vidí, že se v českém národě rodí bojovníci za pravdu a spravedlnost, kteří se staví za prezidenta a mají odvahu manifestovat proti islamizaci, kterou Halík i s Františkem tak vehementně prosazují.

Je řečeno: „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, já jsem uprostřed.“ A dále Ježíš říká, že když se dva sjednotí na jakékoliv věci a budou o ni prosit, že jim bude dána. Toto je opravdu klíč, nejen k budování živé církve jako základní buňky, ale i k pravé jednotě, kde uprostřed je Ježíš a kde je třeba, aby obě strany, čili oba věřící, vešli do bezmocnosti, tedy zapřeli sami sebe, vzali svůj kříž, a pak už může Ježíš působit. Pokud není dodržen princip zapření sebe a pokud člověk odmítá nést svůj kříž, Ježíš je paralyzovaný.

V modlitbě rozjímání o setkání emauzských učedníků s Ježíšem, je myšlenka: „Pane dej, abych viděl Tebe v sobě i v bratru, který se se mnou nyní modlí“. My nevidíme Krista ani v sobě ani v bratrovi. Ježíš po nás chce pohled víry.

Jedenáctá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Já si myslím, že právě proto, když má člověk silnou víru, tak nepotřebuje si ji upevňovat tím, že bude snižovat a pomlouvat náboženství těch druhých. To dělají právě ti, kteří jsou si vnitřně nejistí a nechtějí si to přizpůsobit. Lidé nejvíce militantní v náboženství, ale i v ateizmu, jsou často lidé, kteří trpí velkými vnitřními pochybnostmi a kteří nedovedou tyhlety pochybnosti unést a zpracovat, a tak si je promítají na ty druhé a tam se dovedou… s tím, myslím, vyrovnat. Takže je třeba silné víry, ale zároveň je třeba mít hlubokou vnitřní pokoru.“

Odpověď: Halík má ducha antikrista, a proto i nejryzejší křesťanské ctnosti, jako je víra a pokora, používá k likvidaci křesťanství. Vyžaduje, abychom byli takzvaně tak pokorní a měli prý tak silnou víru, že nebudeme snižovat druhá náboženství! To ve skutečnosti znamená, že máme být tak pyšní a tak bez víry, že budeme degradovat našeho Spasitele a Jeho spasitelnou smrt na kříži na rovinu pohanských rituálů přinášených démonům! Tím samým křesťanství přestává být křesťanstvím!

17. 12. 2016

„Papež“ plánuje návštěvu Běloruska. Podle statistiky zde žije 78 % Bělorusů, 13 % Rusů, 4 % Poláků a 3 % Ukrajinců. Většina obyvatel jsou pravoslavní. Jaký cíl sleduje František? To ví on a architekti NWO. Jaký užitek přinesla jeho návštěva jiným zemím bývalého Sovětského svazu jako je Gruzie, Arménie, Azerbajdžán? Žádný, ani politický ani náboženský, ale opak.

Jaký je ideologický program Františka?

Františkovi nejde o vnitřní obrodu křesťanství skrze osobní vztah ke Kristu.

Františkovi nejde o obnovu křesťanské Evropy. Naopak, jde mu o likvidaci morálních základů a zničení křesťanské Evropy.

František nebyl a ani není pravým papežem, protože na něm, jako na heretikovi, leží Boží anathema – prokletí dle Gal 1,8-9. Svou činností a svými návštěvami toto Boží prokletí vnáší na to území, na které je přijat.

Desátá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Prvním náboženským disidentem v náboženské tradici je Ježíš Nazaretský, který byl takhle označován. Dneska by dostával nálepku liberál, kdyby řekl, že člověk není pro sobotu, a sobota pro člověka, a mnohé další věci.“

Odpověď: Prvním náboženským disidentem v náboženské tradici není Ježíš Nazaretský, jak by chtěl naaranžovat Halík. Je manipulací tvrdit, že by dnes dostal nálepku liberál. Ježíš jasně řekl: „Nepřišel jsem zrušit zákon, ale naplnit“. (Mt 5,17). Ježíšovým programem bylo plnit vůli Nebeského Otce. A dále řekl: „Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání“ (J 14). Halík a liberální teologové ani nenásledují Krista, ani neplní Jeho přikázání, jen je zpochybňují.

Dokonce zpochybňují i ty nejzákladnější pravdy víry. Halík zpochybňuje i Kristovo vzkříšení. Ve své knize ho popírá a nazývá ho „eschatologickým“ a „příběhem o dvou dějstvích“, což je totální nesmysl.

Devátá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Sv. Tomáš Akvinský rozpracoval tu teorii o tom, že svědomí je něco, co má nezastupitelnou hodnotu v křesťanském životě a papež František to jenom uvádí do té církevní praxe, která jakoby na to často zapomínala.“

Odpověď: Sv. Tomáš Akvinský samozřejmě nemá nic společného s demagogií Halíka ani s herezemi Františka, a když mluví o svědomí, ukazuje na pravdivé svědomí, které je protikladem bludného svědomí. Co se týče Františka, v exhortaci Amoris laetitia popírá přirozený mravní zákon i svědomí. Popírá existenci absolutních mravních norem a přizpůsobuje svědomí žádostem člověka, což je podvod a hereze.

Tyto dny 4 kardinálové předložili Františkovi 4 dubia (pochybnosti) a žádali odpověď. Nedostali ji. Jeden bod z dubií: „Je po vydání exhortace ‚Amoris laetitia‘ (srov. č. 304) nadále třeba považovat za platné učení Jana Pavla II. v encyklice ‚Veritatis splendor‘ č. 79, založené na Písmu svatém a Tradici Církve, týkající se existence absolutních mravních norem, které zakazují vnitřně špatné skutky a jsou závazné bez výjimky?“ František na otázku neodpovídá, protože je heretik a popírá existenci absolutních mravních norem, které zakazují vnitřně špatné skutky, to je hříchy. Tím už ale není ani katolíkem ani křesťanem. A tyto heretické postoje Františka jsou voda na mlýn pro pana Halíka.

„Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království?

Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní,

ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači,

lupiči nebudou mít účast v Božím království.“

Boží slovo říká, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království. Opakem nespravedlnosti je spravedlnost. Spravedlivý je ten, kdo dává Bohu to, co Bohu patří, a člověku to, co patří člověku. O svatém Josefovi je napsáno, že byl muž spravedlivý. Písmo svaté ale především mluví o Boží spravedlnosti a ta spočívá v tom, že hřích byl spravedlivě potrestán. Ježíš na kříži vzal trest za všechny naše hříchy a všechny naše nespravedlnosti. Jedině když uvěříme v Krista, tedy když se oblečeme do Jeho spravedlnosti, můžeme být spaseni. Naší vlastní sílou nemůžeme odčinit trest za hříchy ani za kořen hříchu, který je v nás.

V tomto Božím slově je vyjmenováno deset hříšných závislostí, které činí člověka nespravedlivým a zároveň ho činí otrokem konkrétního hříchu. V dalším verši je řečeno, že jsme byli ospravedlněni ve jménu Ježíše Krista. Spasení je zdarma, skrze víru, je to Boží dar (srov. Ef 2,8). Boží slovo zdůrazňuje: „Nemylte se!“ Význam tohoto slova se dá přeložit i: „Neoklamávejte sami sebe!“ Člověk se rád klame, nechce nazvat hřích hříchem ani proti němu bojovat ani se od něj oddělit.

16.12.2016

Ve svém dopise (z 18. 11. 2016) Bartoloměj vyhrožuje aténskému arcibiskupu Jeronýmovi, že kdo z hierarchie bude kritizovat krétský lžisněm, přeruší s ním církevní i eucharistické společenství. Bartoloměj už jako heretik přerušil eucharistické společenství s Kristem i s Jeho Tajemným Tělem – církví, ale církevní úřad stále ještě nezákonně okupuje. Tvořit jakoukoliv jednotu s heretikem je nonsens. Je to duchovní suicidium – sebevražda.

Krétský sněm, jehož iniciátorem je patriarcha Bartoloměj, je evidentně heretický! Je i proti Písmu i proti svaté Tradici a vede k autogenocidě pravoslavné církve! Tzv. ekumenismus s apostatickým Vatikánem, v jehož čele stojí arciheretik František, vede v současné době i k synkretismu s pohanskými kulty a k úctě k jejich démonům (srov. II. Vaticanum s tzv. úctou k pohanství).

Halík: „Mnozí představitelé církve u nás se stávají takovými oleandry, takovým ozdobným ornamentem všech slavností a přizvukují těm mocipánům, a to je ta extrenzivní, vnějšková, nebezpečná zbožnost, která je naprosto kontraproduktivní a která u těch myslících lidí, a zvlášť mladých lidí, to křesťanství kompromituje a oddaluje je od Krista a od evangelia.“

Odpověď: Halík, přestože sám není žádným ozdobným ornamentem, vystupuje v masmédiích jako reprezentant křesťanství, sbírá pro sebe oleandry a nejen přizvukuje, ale je aktivním nástrojem těch nejvyšších mocipánů, nadnárodních elit, které mají za cíl autogenocidu jednotlivých národů. Jeho vnějšková pseudozbožnost, stahující na buddhistické meditace do krypty zvlášť mladé lidi, je skutečně velmi nebezpečná a kontraproduktivní. Kompromituje křesťanství a oddaluje je od Krista a od evangelia.

V bližním máme vidět Krista. V evangeliu o Božím soudu Ježíš říká jak těm, kteří budou zavrženi, tak těm, kteří budou spaseni, jedno a totéž, jenom je tam změna v jednom slově: „… co jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří“, anebo, „co jste neučinili“. A pak říká: „Mně jste učinili“, anebo „Mně jste neučinili“. Ježíš je v mém bližním, především v mém bratru; on je pokřtěn, přijal Krista, chce Jej upřímně následovat, chce dokonce pro Něho i život obětovat, a přesto je zde jakási bariéra – duchovní vězení. Ani můj bratr nevidí v sobě Krista a ani já Ho v něm nevidím, a navíc Krista nevidím ani v sobě, tedy je zde dvojnásobná slepota – dva nevidí.

Snažíme se bojovat s hříchem a konat pokání, tedy skrze milost v nás Kristus přebývá. Ale kde a jak přebývá? On není na trůnu v našem srdci, aby vládl. Tam sedí naše ego. On je jako žebrák někde v koutě a nejenom to. On je přímo ve vězení. Naše ego, náš hřích Ho drží ve vězení, aby v nás nemohl žít. On je ve vězení a my jsme za Ním nepřišli. Kdy jsme si aspoň myšlenkou uvědomili, že Ježíš je ve mně?

Sedmá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Já si myslím, že islám v našich zemích je zástupný problém, že ti lidé si našli nějaký cíl, kde si mohou vybít ten strach, nenávist, agresivitu, nespokojenost a frustraci a že zveličují ten problém, který ale zdaleka není takový, aby lidé na něj takto reagovali.“

Odpověď: Halík reálnou hrozbu islámu nazve zástupný problém a obviní lidi, že si našli nějaký cíl, kde si prý mohou vybít strach, nenávist, agresivitu…

Halík: „A to je ty skupiny, jako je u vás Kotleba a u nás Konvička, prostě celá tadleta parta. Ti zde vždycky byli a Masaryk tomu říkal patologická sedlina.“

Odpověď: Halíkova metoda je urážet, zesměšňovat, zastrašovat a morálně likvidovat. Patologickou sedlinou není ani poslanec Kotleba ani docent Konvička. Tou patologickou sedlinou je Halík s partou svých stoupenců.

Hlavní téma celého Písma je umění žít s Bohem, žít s Ním ve všednosti života. Klíčem k tomu je Ježíšův požadavek: „Zapři sám sebe a vezmi svůj kříž…“ Statečně máme přijímat další dny, které jsou před námi. Máme vydávat s důvěrou Pánu den, který On nám dává, jako by byl poslední v životě. Pán Ježíš říká, že každý den má dost svých lopot, ale také říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28)

„… a ruka mu ozdravela.“ (Lk 5,10)

Jedno piatkové doobedie som sa so svojimi dvoma deťmi vybrala na návštevu ku krstným rodičom. V kuchyni kúrili v malej peci, preto sme na deti dávali väčší pozor, aby sa nepopálili. Tesne pred odchodom z návštevy však môj ročný syn položil rúčky na rozžeravenú pec. Podali sme mu prvú pomoc, ale hneď nám bolo jasné, že jedna rúčka je poriadne pripálená. Okrem toho mal popálených všetkých desať prstov a bolestne kvílil.

Znamená to zříci se konkrétní myšlenky nebo pocitu, který se protiví vůli Boží, který brání, aby Bůh mohl ve mně působit. Tedy svévolnosti, neustálé kritizování druhých, svalování viny na druhého… Jistě, i druhý má vinu, ale my situaci nevyřešíme tím, že začneme od toho druhého. Musíme začít od sebe.

Šestá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „A to jsou ti tzv. ekonomičtí migranti, možná, že převažují mezi těmi migranty …. A je třeba přezkoumávat, jaké jsou ty motivy, je to těžké, málokdo to dokáže.“

Odpověď: Ne málokdo, nikdo! Jak přezkoumávat motivy valící se vlny uprchlíků, která zválcuje i pohraniční stěnu? Nemají dokumenty, pouze „někým“ zaplacený lístek za 4 000 euro, jinak se o nich nic nedozvíte, žádnou objektivní pravdu, hrnou se jak lavina.

Prezident Česka, když řekl ani jednoho, nemínil přezkoumávat, jaké měl motivy, a to je v dané situaci jediné moudré řešení, za které mu bude národ děkovat. Proto Halík tak nenávidí prezidenta a vulgárně ho dehonestuje.

Pátá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Anděl Páně – ta stará modlitba, tenhleten zvyk klekání, to je muslimská tradice, podobně jako růženec, velkej znak katolické zbožnosti lidové, je převzat od muslimů.“

Odpověď: Růženec byl podle katolické tradice předán Přesvatou Bohorodičkou sv. Dominikovi, když bojoval s herezí katarů. To, že islamisté mají něco podobného, neznamená, že to sv. Dominik převzal od muslimů. Halíkovo suverénní tvrzení, že modlitba Anděl Páně byla převzata z muslimské zbožnosti, je manipulační manévr. Skutečností je, že se křesťané už v době apoštolů po určitých časových intervalech přes den modlili. I sv. Basil dal svým řeholníkům pravidla, kde byl přesně určen časový rytmus, kdy se mají modlit, přestávali pracovat a chvíli se modlili. Sv. Basil žil v letech 329 až 379, Mohamed žil až v 7. století, takže kdo od koho co převzal?

Z Halíkových vysvětlení by s takovou vyplynulo, že to, že nosíme boty, jsme převzali od muslimů, že nosíme čepici a čistíme si zuby, jsme převzali od muslimů atd.

Čtvrtá část interview doplněná komentářem sekretářů Byzantského katolického patriarchátu:

Halík: „Dokonce jsme slyšeli několikrát: ‚islám a křesťané nemají stejného Boha‘. Já jsem slyšel jedno kázání v pražské katedrále, naštěstí ne od pana kardinála, ale od člověka, který je mu blízký, kde bylo tohleto řečeno, že křesťané mají Boha lásky a muslimové boha nenávisti. No to je nejenom hloupost, a je to nejenom nebezpečná hloupost, ale je to hluboká hereze.“

Odpověď: To není hloupost, a už vůbec to není hereze, to je realita! Křesťané mají Boha lásky a muslimové bůžka nenávisti. Halík, superheretik, na kterého dopadla Boží anathema za hereze, kterými se rozchází s učením Božího slova i svaté Tradice, nazývá pravověrné učení herezemi! To, že nemáme stejného Boha s muslimy, je neměnnou pravdou vyplývající z učení Písma, z celé křesťanské Tradice, z historické i současné reality. Muslimové za vyznání víry v Ježíše Krista odřezávají křesťanům hlavy! To, že je vinou liberalismu likvidována podstata křesťanství, a dokonce bylo vytvořeno veřejné mínění, že křesťané a muslimové mají stejného boha, to je hluboká hereze!

Člověk si o sobě myslí, jako Petr: „Kdyby se Tě všichni zřekli, já ne, Pane, já ne.“ My si však vůbec neuvědomujeme, že v nás je nepřítel, zrádce a systém strachu. Pro ďábla a pro lež se najdou mučedníci, a to hned, ale pro Krista? „Pane, Ty nemáš nikoho, kdo by šel za Tebou.“ Za Ježíšem se bojíme jít, ale za ďáblem se nebojíme jít; klidně jdeme do neštěstí, které je časné i věčné. Tak působí dědičný hřích v nás. Proč nemáme strach z hříchu? Proč nemáme strach z pekla? Bojíme se však, že nás někdo nebude brát vážně, že se nám někdo vysměje kvůli Ježíši. Stále se třeseme o sebe.