BKP: Byl František Bergoglio veřejným heretikem, anebo nebyl? 2. část
Výroky svatých otců, papežů a koncilů
Sv. Robert Bellarmine: „Papež, který je zjevným heretikem, automaticky přestává být papežem a hlavou, stejně jako automaticky přestává být křesťanem a členem církve.“
Otcové církve
Sv. Jeroným: „Ostatní hříšníci jsou vyloučeni z církve rozsudkem exkomunikace, ale heretici se sami vyhánějí a vlastním činem se oddělují od těla Kristova. … Nekřesťan nemůže být v žádném případě papežem … nemůže být hlavou těla, jehož není ani členem“ (Dial contra Lucif.).
Sv. Cyprián: „Ten, kdo není křesťan, není členem církve – a zjevný heretik není křesťan, (kn. 4, list 2).“
Sv. Augustin: „Zjevný heretik není křesťan, proto zjevný heretik nemůže být papežem.“ (lib. De grat. Christ., kap. 20)
Sv. Atanáš: „Zjevný heretik není křesťan…“ (ser. 2 contr. Arian.)
Výroky papežů a koncilů, že heretický papež může být souzen
Papež Inocenc III. (1198): „Římský papež může být souzen lidmi, nebo lépe řečeno, může mu být ukázáno, že je již odsouzen, pokud by upadl do hereze; protože kdo nevěří, již je odsouzen. V takovém případě by se o něm mělo říci: ‚Pokud sůl ztratí slanost, nehodí se k ničemu jinému, než aby ji lidé vyvrhli a pošlapali.‘“ (kánon Si Papa, 40 distinkce, serm. 2 de consec. pontif.)
6. všeobecný koncil (678-680) posmrtně odsoudil papeže Honoria jako heretika a vyloučil ho z církve. Koncil schválil papež Lev II.
8. všeobecný koncil (869-870) potvrdil, že papež Honorius byl spravedlivě vyloučen z církve, protože byl usvědčen z kacířství. Koncil potvrdil papež Hadrián II.
Věroučná bula Cum ex apostolatus officio (papež Pavel IV., 1559):
„Biskup … nebo kardinál … církve římské, ba i kdyby byl … římským papežem – pokud by se byl před svým jmenováním do kardinálské hodnosti nebo před svou volbou římským papežem odchýlil od katolické víry a upadl do hereze, byl jmenován nebo zvolen neplatně a neúčinně, i kdyby byl jednomyslně zvolen všemi kardinály.“
„… postrádá platnost a vůbec nikomu nemůže poskytnout nějakou jistotu nebo dát nějaké právo.“
„Všem, kdo byli takovým způsobem (jako heretici) povýšeni do úřadu biskupů, arcibiskupů, patriarchů nebo primasů, kardinálů či římského papeže, byla udělena … neplatná oprávněnost jejich správy.“
„… je dovoleno beztrestně se kdykoliv zříci povinné poslušnosti a oddanosti vůči těmto … a stranit se jich jako čarodějů, pohanů, nevěstek a arcibludařů.“ (viz §6 a §7)
Pavel IV. v závěru věroučné buly vyhlašuje: „Není nikomu dovoleno tento spis … komolit nebo opovážlivě proti němu vystupovat. Kdyby se o to někdo pokusil, nechť ví, že na sebe přivolá hněv všemohoucího Boha.“
Učitelé církve
Sv. kardinál Robert Bellarmine: „Papež, který je zjevně heretikem, přestává být tím pádem papežem a hlavou církve, stejně jako přestává být křesťanem a údem těla církve; a proto ho může církev soudit a trestat.“ (De Romano Pontifice, kniha II, kapitola 30)
„Argumenty z autority a argumenty z rozumu dokazují, že zjevný heretik je ‚ipso facto‘ sesazen. Argument z autority se opírá o svatého Pavla (Titovi, 3), který nařizuje vyhýbat se kacíři po dvou varováních, tedy poté, co se projevil jako zjevně zatvrzelý. Ipso facto je takový vyloučen už před veřejnou exkomunikací nebo soudním rozsudkem.“
„To by bylo nejbídnějším stavem církve, kdyby byla nucena uznat zjevně trhajícího vlka za pastýře.“
„Proto je pravdivý názor, podle něhož papež, který je zjevně heretikem, přestává být papežem a hlavou, stejně jako přestává být křesťanem a členem těla církve; a z tohoto důvodu může být církví souzen a potrestán. To je názor (pohled) všech svatých otců církve, kteří učí, že zjevní heretici okamžitě ztrácejí veškerou jurisdikci, a obzvlášť názor svatého Cypriána (kn. 4, list 2).“
Sv. Antonín Florentský: „V případě, že by se papež stal heretikem, už jen na základě této skutečnosti a bez jakéhokoli dalšího rozsudku je odloučen od církve. Hlava oddělená od těla nemůže být hlavou téhož těla, od něhož byla odťata.“
Sv. František Saleský: „Když je papež výslovný (zjevný) heretik, ipso facto ztrácí svůj úřad a je mimo církev.“
Sv. Alfons z Liguori: „Kdyby Bůh dopustil, aby se papež stal notorickým a vzpurným heretikem, přestal by být na základě této skutečnosti papežem a apoštolský stolec by byl uprázdněn (sede vacante).“
Církevní právo
Wernz a Vidal, výklad kanonického práva (1943): „Skrze obecně známou a otevřeně hlásanou herezi se římský papež, upadne-li do hereze, ipso facto považuje za zbaveného jurisdikční pravomoci ještě před jakýmkoli deklaratorním rozhodnutím církve…“.
Udalricus Beste, Úvod do Kodexu (1946): „Nemálo kanonistů učí, že kromě smrti a abdikace lze papežský úřad ztratit i upadnutím do určitého šílenství, které se právně rovná smrti, a také zjevným a notorickým kacířstvím. V druhém případě by papež automaticky pozbyl své moci, a to skutečně bez vydání jakéhokoli rozsudku, neboť první stolec (tj. Petrův stolec) nikdo nesoudí. … Upadne-li papež do hereze, přestává být členem církve. Ten, kdo není členem nějaké společnosti, samozřejmě nemůže být její hlavou.“
M. Conte a Coronata, Institutiones Juris Canonici (1950): „Ten, kdo otevřeně vyznává herezi, se staví mimo církev a není pravděpodobné, že by Kristus zachoval primát své církve někomu tak nehodnému. Pokud by se tedy římský papež hlásil k herezi, ještě před jakýmkoli odsuzujícím rozsudkem by ztratil svou autoritu.“
Nyní stojí před katolickou církví nejdůležitější povinnost, a to zveřejnit, zda papež František byl či nebyl zjevným heretikem. Tuto povinnost nelze bojkotovat mlčením či pouhými frázemi.
Stáhnout: BKP: Byl František Bergoglio veřejným heretikem, anebo nebyl? 2. část
