12.1.2019

František o Vánocích de facto vyhlásil novou církev New Age.  

Citace: „Bratrství mezi lidmi různých náboženství (…) Naše rozdílnost nám tedy neškodí, nepředstavuje žádné nebezpečí, je to spíše bohatství. Je to jako u umělce, který chce vytvořit mozaiku. Je lepší mít k dispozici kamínky různých barev, než jen několika.“

Odpověď: František tvrdí: „Bratrství mezi lidmi různých náboženství…“. Toto je nemožné! Bratrství znamená mít společného otce. V bratrství snad mohou být různé pohanské kulty, protože mají společného otce, ďábla (srov. 1Kor 10,20). Není však možné aby ti, kdo přijali Krista a stali se dětmi nebeského Otce, tvořili bratrství s těmi, kteří uctívají démony. „Není žádné společenství (bratrství) mezi Kristem a Beliálem“ (2Kor 6,15). Bůh všechny stvořil, ale pohané Ho neuctívají. Bůh chce všechny spasit, ale kdo nepřijme Spasitele Ježíše Krista, „nemá ani Otce“ (srov. 1J 2,23).

11.1.2019

Vážený pane kardinále,

máte pravdu, že nelze generalizovat a za zločin jednoho kněze odsuzovat všechny. Rovněž máte pravdu, že příčinou zneužívání není v žádném případě celibát. Ve Vašem komentáři („Nic se nezlepší popíráním faktů“) však neuvádíte pravou příčinu homosexuálních zločinů. Tou příčinou jsou hereze a neopohanství (srov. Ř 1).

Citujeme z Vašeho komentáře: „Když duchovní spáchá zločin sexuálního zneužívání na mladistvých, naši ideologové neváhají obviňovat všechny kněze, anebo Církev – jak teologicky nevzdělaně říkají.“

Odpověď: Kořen homosexuality je teologicky odůvodněn v listě k Římanům 1,25-26: „Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli… Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní… muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti.“ Zkráceně: Hereze + neopohanství = homosexualita

„Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“

Podmínkou osvobození od hříchu je, že se stáváme služebníky Božími. Originál opět uvádí slovo „otroky“. Vyjádření „otrok“ se používá v 6. kapitole listu k Římanům velmi často. Na jedné straně je zde realita otroctví hříchu. To znamená, že i když se chce člověk vlastními silami z otroctví dostat, nejde to. Z tohoto druhu otroctví se člověk nejenže nedostane vlastní silou, ale ani žádnou jinou, jedině Boží silou, a tu Bůh dává za jednu podmínku – že člověk se cele vydá Bohu. Znamená to, že přijímá Jeho přikázání a nechá se vést Božím Duchem, a už ne duchem světa, duchem lži. Toto vysvobození má ale základní podmínku – ztratit svou duši pro Krista a evangelium (Mk 8,35).

„Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími,

máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“

O športovom výcviku

Na našej strednej škole sa organizoval športový výcvik, ako každý rok v 3. ročníku. Predtým to tak nebývalo, ale teraz vymysleli, že sa pôjde na 3 dni na chatu. No a tam sa pije, vedú sa prázdne aj neslušné reči a je tam aj hriech, lebo sú dievčatá a chlapci spolu. Tak to pre mňa nepripadalo do úvahy.

Církev dnes nic víc nepotřebuje než duše, které jdou úzkou, strmou cestou za Ježíšem (Mt 7,14), duše, které dají Ježíšovi první místo ve svém životě, a pak s vírou procházejí opuštěností s Ježíšem opuštěným a pak i s poplivaným a trním korunovaným.

Když člověk zakouší boj se starým člověkem a s duchem temnoty, je to známkou, že tato cesta je cestou za Ježíšem a s Ježíšem. V tomto boji nepřítel působí naprosto přirozeně, podle povahy každého. On se snaží vytvářet mezi lidmi nedorozumění, které vedou k sudičství, k uraženosti, sebelítosti, žárlivosti… Zde nejlepším východiskem je to, že se dokážeme pokořit a vyznat takovou myšlenku či pocit před Bohem.

9. 1. 2019

Vážení biskupové Německa,

v této historické době učiňte pravdivou diagnózu stavu německé teologie a přiznejte katastrofální ovoce, které církvi i světu přinesla. Došlo k masovému odpadu od živé víry a k rozšíření herezí popírajících samu podstatu Kristova učení. Důsledkem je hrubé narušení morálních principů i Božích přikázání. Jinými slovy, jde o sebevražedný proces, k němuž vytvořila podmínky právě německá teologie.

Pravdivá prognóza stanoví: Křesťanství na území Německa nebude zachráněno, pokud nedojde k adekvátnímu pokání. Především vy, němečtí biskupové, musíte konat pokání sami za sebe, konkrétně za to, že jste pravověrné učení postupně nahradili herezemi. Teprve po vašem pokání může nastat pravdivá reevangelizace a rechristianizace odpadlého křesťanství, které už splynulo s duchem světa.

7. 1. 2019

Byzantský katolický patriarchát (BKP) vyslovuje veřejné napomenutí před všemi katolíky Maďarska biskupovi Miklósi Beerovi. Veřejnou výzvou podpořil manifestanty proti zákonné vládě, která hájí křesťanství i Maďarsko. Vláda je vystavena velkému tlaku, protože účinně vystupuje proti násilné islamizaci i proti gender-demoralizaci, spojené s kradením dětí a jejich předávání homosexuálům a pedofilům.

Vážený biskupe, svým postojem jsi dokázal, že Ty jsi za gender-demoralizaci i za násilnou islamizaci a měl bys být pastýřem sviní, a ne duchovních ovcí. Tvůj postoj je znakem nevěry a zrady Kristova učení i vlastního národa! Přijal jsi Sorosův jidášský groš, jako ho zřejmě vzali ti, kteří vyšli do ulic?

Pokud máš ještě kapku svědomí, odstup co nejdříve ze svého úřadu a konej pokání za pohoršení, které jsi dal církvi i národu!

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.‘ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Mt 3,13-17)

Ježíš přišel k Jordánu, aby se dal pokřtít od Jana křtem pokání. On, Boží Syn, který žádný hřích neměl, se postavil do zástupu mezi hříšníky. Pokořil se, aby nám dal příklad.

Evangelium svědčí, že když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn.“ Podstatou tohoto svátku je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a zaslíbený Spasitel. Přijetí toho zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním.

Je potřebné se věnovat modlitbě a Božímu slovu.

Tam Bůh hovoří, tam nám dává světlo.

Máme proto hovořit s Bohem o svých problémech,

o své bolesti. Každý den se Mu dívat do očí.

Bůh chce od nás svatost a ta spočívá v jedné věci: být jako Maria. Ona řekla: „Hle, jsem otrokyně Pána. Ať se mi stane podle tvého slova.“ (Lk 1,38) Byla poslušná, i když všemu nerozuměla. Mohla by říci: „Bože, chci být matkou Spasitele, ale jak vysvětlím, že jsem počala z Ducha svatého. Vždyť mi hrozí smrt…“ Ženu nebo dívku, která byla těhotná a neměla manžela, měli totiž podle zákona ukamenovat. Proto nebylo jednoduché říct: „Hle, jsem otrokyně Pána…“ A ona přesto řekla: „Nerozumím tomu sice, ale ať se stane Boží vůle!“ Jak mohla vypadat před Josefem? Ale ona to riziko na sebe vzala. Přečistá Bohorodička je pro nás vzorem té nejvyšší poslušnosti. Ona šlape ďáblovi na hlavu. A my máme být Jejími syny a dcerami. Máme být odvážní jako Ona!

Jak velmi podstatná je to pravda: Skrze víru se Ježíš rodí v našich srdcích. Kde je tedy ten právě narozený král Židů? Kde je Ježíš? Má být v našem srdci. On má být na prvním místě v našem životě. On má být naším Králem! Apoštol Tomáš řekl, když Ježíš vstal z mrtvých a ukázal se všem apoštolům: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš má být také naším Pánem a Bohem. To si máme uvědomovat hlavně v modlitbě, když se modlíme 7× za den v modlitebním zastavení: „Miluji Tě celým srdcem, celou duší a vší silou…Ztrácím svou duši pro Tebe a evangelium.“Máme ztrácet tu lež, klam, který je v naší duši skrze dědičný hřích, máme ztrácet to naše falešné ego, které nás drží v temnotě, a máme se otevřít Kristu – „Světlu, které přišlo na svět“ (viz J3,19), aby On nás mohl proniknout, aby mohl vládnout v našem srdci jako náš Král.

26.12.2018

Dnes je druhý vánoční svátek a připomínáme si prvního mučedníka, sv. Štěpána. Obětoval svůj život za Ježíše a cestu spásy – evangelium. Tehdejší církevní hierarchie, která ukřižovala Ježíše, ukamenovala jako prvního Kristova svědka jáhna Štěpána, který byl plný Ducha svatého a pravdy.

Duch lži se dnes maskuje za náboženskými termíny, ale prosazuje hereze, které vedou k odpadu od živého Boha! Duch svatý byl herezemi vyhnán, Boží přikázání byla odhozena a nyní se masově dovršuje ubíjení Božího života v duších! My, pravověrní katolíci, dnešní den konáme už tradiční manifestaci za rodinu. Rodina je vážně ohrožena. Českému i slovenskému národu je neustále vnucována Istanbulská úmluva s cílem duchovní i fyzické sebevraždy národa skrze genderovou ideologii. Tomuto duchu smrti byly herezemi historicko-kritické teologie a multikulturalismem v deklaraci Nostra aetate otevřeny dveře nejen do církve, ale skrze církev i na křesťanská území. Ovocem nevěry je sodomie, jak svědčí Boží slovo v listu k Římanům. Jediným řešením je pravdivé pokání. Bůh skrze ně zachraňuje před časným, ale hlavně před věčným peklem, a může tak zachránit Česko i Slovensko. Manifestacemi veřejně svědčíte, podobně jako sv. Štěpán, o své věrnosti Bohu a Jeho zákonům.

„Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.“

V tomto verši je znovu vyjádřeno to, co už bylo v této kapitole napsáno, abychom se nepropůjčovali k službě (v originále: otroctví) nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, ale máme se nyní plně dát k dispozici, čili do služby (znovu je v řeckém originále použit termín „k otroctví“), „spravedlnosti k posvěcení“. Apoštol zde ukazuje, že hřích zvláště zneužívá nečistotu a nepravost. Máme se proto radikálně postavit na stranu spravedlnosti. Jsou zde jakoby dva prapory – prapor otroctví zlu, a na druhé straně prapor pravé svobody. V tomto boji je třeba se cvičit v umění, jak bojovat. Především se máme vyhýbat blízké příležitosti ke hříchu, což je známkou pravé pokory a moudrosti. Pokud to není možné, ale z naší strany jsme pro to udělali všechno, pak Bůh dá východisko.

„Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost:

Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k

bezbožnému životu, tak se nyní dejte

do služby spravedlnosti k posvěcení.“

27.12.2018

Vážený pane premiére, vážení členové maďarské vlády,

Byzantský katolický patriarchát vám jménem všech upřímných občanů Česka a Slovenska děkuje, že jste se jako David postavili proti Goliášovi. Nepodepsali jste dne 17. 12. 2018 rafinovaný dokument OSN o tzv. uprchlících, který má stejný cíl jako pakt o migrantech, a to islamizaci.

Je velmi smutné, že politici ČR, SR a Polska se nechali oklamat a zradili své vlastní národy. Kéž by se alespoň teď probrali a učinili radikální stop programu sebezničení.

František Bergoglio vyhrožoval V4-ce peklem, pokud nepřijme islamizaci. Do pekla ale půjde on, jestliže nebude konat pokání ze svých zločinů, herezí a apostaze!

Drazí bratři a sestry!

Rok uběhl, už se nevrátí ani jedna minuta. Opět stojíme před tajemstvím Kristova narození, abychom se s Ním duchovně sjednotili. Před naším duchovním zrakem se odvíjí historie spojená s městečkem Betlémem. Přesvatá Panna a svatý Josef sem přišli z daleké Galileje kvůli soupisu, který nařídil císař Augustus. Blíží se čas narození dítěte, a nikde pro ně není místo. Tím dítětem je slíbený Mesiáš, předpověděný proroky a tak dlouho očekávaný celým lidstvem. Nenašli místo v žádném domě, v žádném útulku, až v betlémské stáji; tam se nám narodil Spasitel, Kristus Pán!

Dojemná poezie Vánoc se dotýká srdcí lidí dobré vůle už dvě tisíciletí. Ve svaté noci hlídali pastýři svá stáda v blízkém okolí. Najednou se jim ukázal anděl Páně. Jeho oslnivý vzhled i jeho slova je cele pronikly: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán! Toto vám bude znamení: naleznete děťátko ovinuté plenkami a položené do jeslí.“ Hned tu bylo s andělem velké množství nebeských zástupů a takto chválily Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“

23.12. 2018

Podstatou Vánoc je, že se Bůh stal člověkem a narodil se jako bezbranné dítě v chudém Betlémě. Přišel, aby nás zachránil z otroctví hříchu, jehož ložisko je v nás, a také od ďábla, který je lhář a vrah. Máme Spasitele, a to je ta veliká radost! Nejde jen o dosažení dobra zde na zemi, On nám daruje věčný život v Božím království! Ti, kteří Ježíše přijali, stali se Božími dětmi. Pokud Mu zůstanou věrni, přejdou přes most smrti do věčné slávy. Připravil ji těm, kteří Ho milují a zachovávají Jeho přikázání (J 14,23).

Dnes si uvědomujeme více než kdy jindy, že potřebujeme Spasitele. Dříve byla celá Evropa a všechny sféry veřejného života proniknuty duchem křesťanství. Společnost se řídila spravedlivými zákony, založenými na Desateru. To už bohužel Lisabonská smlouva zrušila. Byly zavedeny antizákony, které prosazují nespravedlnost, amorálnost a vedou k sebezničení Evropy i lidstva. Lidskou silou není možné se před mimořádným tlakem ďábelské lstivosti a manipulace zachránit. Demoralizační a psychologické mechanismy vedou k narušení psychiky až k zotročení, ba dokonce k démonizaci člověka, přinášejí peklo na zemi a peklo po smrti. Jediná záchrana pro jedince i pro lidstvo je přijmout Spasitele. Nestačí, že už přišel, aby nás spasil, jak si to připomínáme o Vánocích. Každý, kdo chce být spasen, Ho musí vírou přijmout do svého života. Pak platí: „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12) Pak také platí: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Ř 8,31)

Když mudrci z východu přišli do Jeruzaléma, dali jeho obyvatelům otázku: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ (Mt 2,2) Pro obyvatele Jeruzaléma to bylo překvapením. Dívali se jeden na druhého a říkali: „Žádný král se nenarodil.“ Oficiálním králem byl tehdy Herodes, tvrdý vládce. Ten nechal zabít své tři syny, aby ho snad neokradli o vládu, zabil také svou ženu. Byl to člověk plný krutosti a kariérismu. Obyvatelé Jeruzaléma poslali mudrce za Herodem. Když král uslyšel, že mluví o narození židovského krále, ulekl se. Proč? Bál se o svou kariéru. Svolal všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. On jako judský král ví, že podle předpovědi proroků se má narodit Spasitel světa, Mesiáš. Mudrci mu pověděli čas jeho příchodu, že už se narodil.