17.2.2020

Drazí biskupové, kněží a věřící,

Popeleční středou 26. února 2020 vstupuje západní církev do postní doby. Podstatou postní doby je obrácení a pokání. Obrácení znamená obrátit se od cesty světa k cestě Boží – k Ježíši – a pak Ho následovat. On je naše Cesta. V Jeho světle může člověk vidět pravdivě smysl svého života i pravdivě rozlišovat dobro a zlo, pravdu a lež a sebekriticky před sebou i před Bohem vyznávat své hříchy. Po obrácení následuje pokání, jehož součástí je cesta očistná, osvětná a spojná. Očistná cesta je konkrétní askeze jak zevnější, tak vnitřní. Na osvětné cestě Bůh dává světlo ve věcech spásy. Na spojné cestě jde o vnitřní spojení a jednotu s Bohem. Tyto tři cesty se vzájemně prolínají.

Toto video je možné zhlédnout i zde:  https://youtu.be/YJGi74QiRjg  
https://ugetube.com/watch/Z61CqrWDRmmzwsu     
https://rumble.com/v4jdgrw-postn-doba.html    https://cos.tv/videos/play/51369143991832576    https://www.bitchute.com/video/2XznJWqTtVl7/   

„Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“

„Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“

Uvědomme si realitu, že v nás je Duch Boží. Uvědomme si ale také, že to nejhlubší v nás je lidský duch. Jaký je rozdíl mezi naší duší a naším duchem? Obojí je duchovní a těžko se to dá rozlišit. Duše má Bohem dané schopnosti, ale duch je čistým „já“, tedy nejhlubší podstatou naší existence. Zároveň je opakem negativního já, takzvaného starého člověka, ega, které ducha spoutává a supluje ho. Náš duch touží po Bohu tak jako magnetická střelka stále ukazuje k severu, protože Bůh je náš počátek, jsme stvořeni k Jeho obrazu právě tím, že máme nesmrtelného ducha.

10. 2. 2020

Synodální cesta německého episkopátu se započala prvním zasedáním ve Frankfurtu 30. ledna−1. února 2020.

Pracovní dokument suverénně vnucuje svěcení žen a zrušení celibátu. Prosazuje zločinnou antikoncepci, hříšnou masturbaci i zvrhlou a protipřirozenou homosexuální aktivitu. Výpovědi dokumentu jasně protiřečí nauce církve vyjádřené v Písmu svatém i v Tradici. Kard. Marx absurdně prohlásil, že i homosexuálové patří do svátostného společenství církve a obhajoval dokonce církevní sňatky homosexuálních osob! Místo toho, aby je vedl k pokání a k úsilí o vlastní osvobození a spásu, normalizuje hřích a prosazuje nekajícnost! Tím škodí nejen jim, ale i celé církvi. A to je jeho hlavní záměr a do nebe volající zločin!

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v4j7y75-apostaze.html   
https://ugetube.com/watch/9UvyKC7xFNrvW6b   
https://www.bitchute.com/video/CCsMHTaRSKex/   
https://cos.tv/videos/play/51352966942987264   

a) Zamyšlení nad Božím slovem

V listě ke Korinťanům je napsáno: „Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.“ (1Kor 14,1-3) Apoštol Pavel dále vysvětluje: „Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše.“ Tedy při prorokování nejde o nějaké věštění, ale o budování, povzbuzení a útěchu.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel hodit na zem, a co chci, ať hoří.“ (srov. Lk 12,49-50) O jaký oheň jde? O oheň čisté Boží lásky – agapé – který hoří touhou po Bohu a záchraně nesmrtelných duší. O Ježíšovi je řečeno: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mt 3,11)

Toto video je možné shlédnout i zde: 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Ježíš řekl: „I vy dostanete sílu Ducha svatého, a budete mými svědky.“ (Sk 1,8) Podmínkou přijetí Ducha svatého je pokání: „Obraťte se… a přijmete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám i všem kteří jsou daleko …“ (Sk 2,38-39)

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Tomáš v neděli Kristova vzkříšení prožíval větší boj s pochybnostmi než ostatní učedníci. Večer v neděli vzkříšení nebyl svědkem prvního Ježíšova zjevení učedníkům. Když se vrací do jejich společnosti, radostně mu zvěstují: „Viděli jsme Pána!“ Tomáš však nesdílí jejich radost. Zpráva, že Ježíš se zjevil v jeho nepřítomnosti, se ho bolestně dotýká a nepomůže mu zbavit se smutku a nevěry, které ho opanovaly.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

V neděli večer se deset apoštolů shromažďuje v domě za zavřenými dveřmi. Jsou plni rozporných myšlenek. Nejpokojnější je Jan, který hned, když uviděl prázdný hrob, uvěřil v Kristovo vzkříšení, které Pán několikrát předpověděl. Také Petr se tváří jinak než ráno. Už řekl bratřím, že se mu Pán zjevil.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Co prožívali učedníci, když vyšli z Jeruzaléma a když se k nim připojil Ježíš, kterého však nepoznali? Ježíš jim nejprve klade otázky: „O čem spolu rozmlouváte? Proč jste plni smutku?“ Jeden z nich, Kleofáš, Mu řekl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, který nevíš, co se tu v těchto dnech stalo.“ On se zeptal: „A co se stalo?“

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Učedníci se podle Ježíšova příkazu vrátili do Galileje. Petr spolu s ostatními apoštoly šli lovit ryby. Možná je to první noc po sobotě. Celou noc se namáhali, ale nic nechytili. Ráno stojí Ježíš na břehu, na Jeho slovo spustili sítě a vytáhli velké množství ryb.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Co prožíval apoštol Petr, když v pátek, ještě než kohout zakokrhal, třikrát veřejně zapřel Ježíše – že Ho nezná, že s Ním nemá nic společného?! Strach a navíc výčitky svědomí, že zradil svého Pána, ho v nitru mučily. I ostatní apoštolé jsou v hlubokém smutku a strachu.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Ženy, které nesly drahé masti, byly svědky toho, že hrob je prázdný. Poté viděly dva mladíky (srov. Mt 27,52-53). Ti jim řekli, že Ježíš vstal z mrtvých, aby to zvěstovaly apoštolům. Slova žen však apoštolům připadala jako blouznění (srov. Lk 24,9-11).

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Kristus se nejdříve ukázal Marii Magdaléně. Ona byla svědkem momentu, kdy anděl ráno odvalil kámen a oznámil, že Ježíš v hrobě není, neboť vstal z mrtvých. Oznámila to apoštolům, ale pak se vrátila k hrobu, a tu se podruhé setkává s andělským zjevením. Anděl jí řekl: „Proč pláčeš?“ Ona odpověděla: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, obrátila se a vidí, že Ježíš tam stojí, ale nevěděla, že je to On. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš, koho hledáš?“ Myslela, že je to zahradník a odpověděla: „Pane, jestli jsi ho vzal ty, řekni mi, kdes ho položil.“

6.2.2020

Mons. Josef Ratzinger, Benedikt XVI.

Vaše Eminence,

křesťanský svět se před nedávnem dozvěděl, že jste spoluautorem knihy obhajující celibát, který Bergoglio hodlá zrušit. Mons. Gänswein ale zveřejnil, že prý spoluautorem nejste.

Byzantský katolický patriarchát, který vykonává prorockou službu, vznikl v roce 2011. Hájí základy víry a morálky. Bohužel, prvním vážným krokem, který byl povinen udělat, bylo zveřejnit anathemu na Vás – papeže Benedikta – za to, že jste i po opakovaných upozorněních beatifikoval Jana Pavla II. Zároveň byl posmrtně exkomunikován i tento Vámi neplatně blahoslavený.

„Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste opět propadli strachu,

nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“

Všimněme si některých termínů z řeckého originálu jako „pneuma duleas“ a „pneuma hiothezias“. Pneuma je duch, dúlos je otrok. Čili je řečeno, že jsme nepřijali ducha otroctví. Hios je syn, hiothezia znamená přijetí za syny, čili adopce. Je řečeno, že jsme nepřijali ducha otroctví opět k strachu. Termín „k strachu“ je vyjádřen slovy: „eis (k, do) fóbion“. Řecké slovo „fóbos“ je mezinárodně užíváno právě pro termín strach – fóbie. My jsme přijali ducha synovství, v němž voláme, řecky doslova křičíme – „kradzomén“; „krádzo“ – křičet (volat). V evangeliu sv. Matouše je řečeno, že Ježíš při svém umírání velkým hlasem zvolal – „kradzomén“ (Mt 27,50). Slovo: „Abba“ je hebrejské a znamená zdrobnělinu slova „otec“, čili ve zvolání česky: „Tatíčku!“, ukrajinsky „Báteňku!“ V řeckém originále se používá dvakrát slovo „elabete“. „Lambano“ (elabón) – brát, přijímat. Zde je řečeno: „Nepřijali jste ducha otroctví, ale přijali jste (elabete) ducha synovství.“ Tolik krátce k vysvětlení termínů.

Nyní si uvědomme duchovní obsah, a to je to hlavní pro odhalení hloubky určitých pravd. Slovo přijmout (labein) je velmi důležité. Písmo říká, že „těm, kteří Ježíše přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ (J 1,12). A zde je řečeno, abychom si uvědomili, že jsme nepřijali ducha otroctví, abychom byli opět ve strachu. My přijímáme fyzicky například dary, potravu… přijímáme buď dobré věci, anebo zlé.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

V neděli, brzo ráno, ještě za tmy, přichází Maria Magdaléna a druhá Marie do zahrady, kde byl Ježíš pochován. Nedaleko od hrobu je vyděsí prudké zemětřesení. Zjevuje se jim anděl Páně. Vidí ho, jak sestupuje z nebe, odvaluje od vchodu do hrobu velký kámen a sedá si na něj. Ženy s údivem hledí na andělovu tvář. Jeho obličej je jako blesk a rovněž roucho je zářivě bílé jako sníh třpytící se na slunci. Svědky tohoto oslnivého zjevu jsou i vojáci strážící Ježíšův hrob. Teď však leží na zemi jako mrtví, poraženi hrůzou z přítomnosti anděla. I ženy jsou vyděšené, ale hledí na nebeské zjevení s nadějí.

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Naše účast na Kristově vzkříšení je nyní skrze víru duchovní. Při druhém příchodu i naše tělo bude vzkříšeno do slávy.

Ke vzkříšení těla je řečeno: „A jako přišla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak všichni ti, kdo jsou v Kristu, dojdou života.“ (1 Kor 15,20)

a) Zamyšlení nad Božím slovem

O setkání vzkříšeného Krista se svou matkou Písmo mlčí. Ona v hodině Jeho smrti stála pod křížem a duchovně spolu s Ním vešla do Jeho smrti jako Jeho, ale i naše matka. Když sňali mrtvé Ježíšovo tělo z kříže, dotýkala se Jeho ran nejen rukou, ale i srdcem. Pak bylo umučené tělo pochováno do kamenného hrobu. Končí pátek a nastává noc. Co prožívá i pozemská matka v noci po pohřbu svého jediného milovaného syna? Hlubokou bolest v srdci. Bohorodička uchovává ve svém srdci všechna Ježíšova slova a nyní zůstává v Jeho spasitelném vyjádření: „Syn člověka bude odsouzen, zabit, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Svým zrakem se podívej na hvězdné nebe, miliony hvězd, vše je v pohybu podle Bohem daných zákonů. Jaká velikost! Slunce je milion tři sta tisíckrát větší než naše Zem. Sírius je ještě dvakrát větší než Slunce a jsou ještě větší nebeská tělesa! K nejbližší hvězdě je vzdálenost asi 4 světelné roky. Naše Země se nachází 26 000 světelných let od středu galaxie Mléčná dráha, jejíž jsme součástí. K jiným dalším souhvězdím jsou dokonce miliony světelných let. Úžasné zákony jsou i na naší malinké Zemi: podmínky pro život, tajemství života a jeho předávání, úžasné divy spojené s instinkty zvířat.