Fotogalerie
Nejtěžší boj – boj se sebou samým
S naší porušenou přirozeností, s tím starým člověkem v nás, je to tak, že i když chceme dobro, stejně hřešíme. A proto stále musíme konat pokání. Nakonec, je třeba mít odvahu dělat chyby, jinak bychom ze strachu o falešnou dokonalost nedělali nic. Pokora je učenlivost. Stále se musíme učit z vlastních chyb, ale i kdybychom se učili jakkoli snaživě, stejně chyby dělat nepřestaneme. Boží zákon je nám daný proto, aby nás usvědčil, aby nám ukázal, jací jsme a že potřebujeme stále konat pokání – abychom na jedné straně nespali a na druhé, abychom se v sebeklamu nevznášeli metr nad zemí.
Pane, Ty to, vidíš!
Když je třeba pracovat, něco se staví a je třeba běhat po nákupech… to není k sehnání, to není k sehnání… Člověk si povzdechne: „Pane, radši bych se modlil…“, čas letí, člověk se motá, chodí po tržišti, hlava z toho bolí, všude je rachot,… máme alespoň tuto bolest dávat Pánu. Uvědomovat si, že i když se nedá modlit, mám dávat Bohu to konkrétno, být v Boží přítomnosti, počítat s Ním a spojovat se s Ním touto bezmocností: „. I když tady budu jen chodit a motat se, a bude mě to trápit, dávám Ti tuto svou bezmocnost. Ty to nakonec vyřešíš tak, jako jsi vždy vyřešil všechno ostatní!“ A to je ta konkrétní důvěra v každé situaci. Je třeba, abychom tam, kde žijeme a kde nás Bůh postaví, byli takoví, jako svatý Josef – spravedliví. Abychom se zastavovali, chtěli slyšet Boží pokyn. Abychom se nebáli skutečně dělat to, co Bůh po nás chce – i když je to určitá zkouška a možná se nám zdá, že to, co po nás Bůh chce, je spojeno s jakýmsi pohoršením. Bůh chtěl po svatém Josefovi, aby udělal krok víry, a on ho udělal. Dokázal poslechnout.
Zprávy 27.1.2015
Včleň se i ty v armádu Božích bojovníků!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
SKÚŠKA JE TIEŽ MOŽNOSŤOU SVEDČIŤ
Po troch semestroch ma čakala skúška z dejín filozofie a vyučujúci nás viackrát upozornil, že on len tak ľahko skúšku nedá. Pretože času na prípravu som mala málo, rozhodla som sa naučiť len kresťanských filozofov, a to aj preto, že názory mnohých iných filozofov boli často podivné a nezdravé. Myslím si, že filozofia by mala človeka budovať a nemala by byť odtrhnutá od reálneho života.
Tesne pred skúškou som sa modlila: „Pane, Tebe nie je nič nemožné. Prosím, daj, aby som si vytiahla renesančnú filozofiu. Sú tam veci, ktoré sú mi blízke a chcem ich využiť a svedčiť skúšajúcemu o svojej viere v Teba.“ Keď som si však o pár minút mala vytiahnuť otázku a uvidel som 40 rovnakých papierikov, na chvíľu som zapochybovala, ale hneď som sa vzchopila, vzbudila si nanovo vieru v Božiu všemohúcnosť a vytiahla som jeden z nich. Bola to…renesančná filozofia. Tak mi Boh daroval možnosť vydať skúšajúcemu osobné svedectvo. Zo 60 študentov sme si v ten deň odniesli známku v indexe iba piati. Chvála Pánovi!
V MODLITBE BUĎTE VYTRVALÍ
Môj malý synček mal problémy s uškami. Nepočul dobre a preto musel podstúpiť operáciu. Jedno uško sa vyliečilo a zahojilo, no s druhým bol problém. Nasledovala 2. Operácia, ale ani po nej sa to nezlepšilo. Boli sme s toho nešťastní, pretože synčekovi hrozila 3. operácia. Od 1. zákroku uplynulo už 2,5 roka a my sme sa za to neustále modlili. Neraz prichádzali pochybnosti, i syn sa neustále vypytoval, prečo mu Pán Ježiš uško ešte neuzdravil.
Nedávno nás poprosil, aby sme zaňho povedali prosbu nahlas počas sv. omše, keď náš kňaz dá priestor nám veriacim,aby sme vyslovili svoje prosby sami. Urobili sme to počas dvoch sv.omší a na kontrole u lekára, ktorá nasledovala potom, už bolo uško v poriadku. Pán vypočul naše prosby. Sv. Písmo hovorí: „V modlitbe buďte vytrvalí.“ (Rim 12, 12) Keď sa ohliadnem späť, ten čas, ktorý je za nami, a ktorý sme tak ťažko prežívali, bol vlastne veľmi vzácny. Tento kríž, táto bolesť, ktorú sme prežívali ako rodina spolu, nás tiahol k Pánovi Ježišovi, k modlitbe a k Božiemu slovu. Ktovie, či by sme sa bez toho nestratili vo víre tohto sveta.
Ďakujeme Ti Pane Ježišu!
Zprávy 22.1.2015
Ďábla nepřemůžete inteligencí, jedině POKOROU!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
VYPROSENÁ ĎALŠIA ŠANCA
Môjho švagra zrazilo auto. Jeho stav bol vážny, lebo mal rozsiahle krvácanie do mozgu. Lekári nedávali veľa nádeje. Zavolala mi sestra a s plačom prosila, aby sme sa zaňho modlili aj v našom spoločenstve. Najviac som sa obávala o jeho dušu, pretože nežil dobre. To ma viedlo k intenzívnej modlitbe. So sestrami v spoločenstve sme na modlitbách bojovali hlavne za spásu jeho duše a s dôverou ho vložili do Božích rúk. Prosili sme: „Pane, osláv sa na ňom a uzdrav ho tak, ako to chceš Ty.“
Po modlitbe som mala v srdci pokoj a vnímala som, že Boh nás vypočul. O niekoľko dní mi sestra volala, že stav jej muža sa zlepšuje, že sa už prebral z bezvedomia. A aj lekári krútili hlavou nad tým, že švagra už nemusia operovať, lebo zrazenina sa začala strácať, akoby sa vstrebávala.
Odpověď na očernění v časopise „Rozměr“ 3/2014
Ukrajina, 21. 1. 2015
Biskupům a kněžím SR
Redakci časopisu Rozměr
V článku pod názvem „Cúvajúca reforma v katolíckej cirkvi“ od Roberta Sarky jde o očernění patriarchy Byzantského katolického (všeobecného) patriarchátu Eliáše. Protože ho znám mnoho let, cítím se ve svědomí zavázán nemlčet a zároveň žádám o opublikování mé odpovědi v časopise „Rozměr“.
V roce 1991 jsem spolu s ním nastoupil do noviciátu baziliánů ve Varšavě. Pak jsme byli oba v této řeholi na Slovensku, v Česku i na Ukrajině.
Předně, co se týká biskupského svěcení, byl jsem spolu s ním, a ještě s dvěma baziliány, vysvěcen na biskupa. Z ohledu na mimořádné okolnosti bylo pro nás přijetí biskupského svěcení oprávněné. Kardinál Huzar veřejně hlásal hereze, které popírají podstatu katolické církve a křesťanství. Zneužíval k tomu oficiální autoritu církve. Přijetí biskupského svěcení bylo účinným prostředkem k záchraně jádra pravověrné mučednické církve na Ukrajině před odpadnutím do hereze.
BOHU NIE JE NIČ NEMOŽNÉ
Môj syn spolu s niekoľkými mužmi z našej dediny šli na plánovanú manifestácie za ochranu rodiny. Cestou naspäť sa im hneď za Trnavou pokazilo auto. Viezlo ich, ale rýchlosť nesmela klesnúť pod 50 km/hod. Auto nesmelo zastaviť vôbec nikde – ani na semafore ani na pumpe, inak by sa viac nerozbehlo. Takúto rýchlosť sa im darilo dodržiavať na diaľnici, ale obávali sa, či to bude možné aj v mestách a dedinách. Všetci sa modlili a prosili Pána Ježiša, aby sa dostali aspoň do mesta, ktoré je najbližšie k ich domovu. Neskoro večer som sa už aj ja doma začala znepokojovať, kde sú tak dlho. Vtedy mi zavolala jedna sestra z nášho spoločenstva a povedala, čo sa stalo. V aute bol aj jej vnuk a ráno ho čakala v škole dôležitá skúška. Začali sme sa modliť aj my doma a ja som prosila o pomoc anjelov strážcov, aby bola na ceste všade na semafore „zelená“.
ŠLO O VIAC AKO LEN O ŠLABIKÁR
Pracujem ako učiteľka na 1. stupni ZŠ. Kolegyňa učí tento rok prvákov. Existujú rôzne koncepcie, ako deti naučiť čítať a k tomu sú príslušné šlabikáre. Závisí to od školy, ktoré kúpi a učiteľom nezostáva nič iné, ako podľa nich učiť. Kolegyni tento rok pripadol šlabikár s podivnou postavičkou „mimozemšťana Kuka“, ktorý bol na každej strane učebnice. Ak neboli v centre pozornosti jeho potreby (napr. „obleč Kuka“, „pomôž Kukovi“…) tak aspoň pózoval pri písmenku, ktoré sa deti mali naučiť. A prvé slovo, ktoré sa prváčikovia mali naučiť písať nebolo „mama“ ale „Kuko“. V detstve sa formujú v človeku hodnoty často na celý život. Prečo by sa dieťa malo zaoberať nejakým mimozemšťanom, ktorý neexistuje, a tým vlastne aj témou, ktorá zvlášť v dnešnej dobe uvádza človeka do oblasti New Age a okultizmu?! Naopak, v dieťati treba vypestovať zdravé vzťahy k rodičom, súrodencom… ľuďom vôbec a pod. a preto koncepcia učebníc zvlášť na 1. stupni ZŠ by tomu mala pomáhať.
Rozjímání nad J 15,12-13
„Toto je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá /duši/ život za své přátele.“
Ježíš toto přikázání večer před svou smrtí dvakrát zdůrazňuje (viz J 13,34-35). Zde říká: „Nové přikázání vám dávám“, a tu dodává: „Podle toho poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Řecký originál evangelia používá pro slovo láska termín „agape“. Je to vyjádření pro lásku Boží, která „je vlita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5,5) Je to láska, kterou nás miloval Ježíš. Ježíš upřesňuje, o jakou lásku jde: „abyste se milovali, jako já jsem miloval vás“. Jak nás Ježíš miloval? On, Bůh, se stal člověkem, tedy ponížil se, vzal na sebe lidskou slabost, kromě hříchu. Byl nevinen a byl odsouzen k smrti, a to k smrti kříže. Předtím vzal na sebe kruté bičování, trním korunování, šel křížovou cestou, pak za nás obětoval bolestné umírání spojené s posměchem, opuštěností, až nakonec podstoupil smrt. On spravedlivě zaplatil za tvůj hřích.
Obrazem zástupné smrti je příklad z koncentračního tábora v Osvětimi. Stalo se, že jeden vězeň utekl, všichni ostatní proto museli nastoupit a každý desátý byl odsouzen k smrti. V zástupu stál i vězeň, kněz Maximilián.
