Zprávy 22.1.2015
► Každýсh 20 minut je ve Velké Británii odebrané dítě od svých rodičů
► Jedinci, jež vychovali homosexuální páry, vynesli smutné skutečnosti o tom, jaké bylo jejich dětství
► Další případ usmrcení dítěte v pěstounské péči – tentokrát v Norsku
Každýсh 20 minut je ve Velké Británii odebrané dítě od svých rodičů
Každých 20 minut je ve Velké Británii odebrané dítě svým rodičům. Je to smutná statistika, ale i skutečnost, kterou se chlubí stránky úřadů nabízejících děti k adopci. Během minulého roku daly sociální úřady k adopci 5210 dětí, které předtím odebraly rodičům. Jde o 14 procentní nárůst oproti předchozímu roku 2013. Jen v samotné Anglii bylo dáno do veřejné péče okolo 68 tisíc dětí. Věk dětí ve „veřejné péči“ v Anglii je z 6 % – mladší než rok, 17 % – 1-4 roky, 20 % – 5-9 let, 37 % – 10-15 let, 21 % – 16 let a více.
Podle statistiky je až 80 procent odebraných dětí bílých.
Například ve Velké Británii je pod dozorem britských sociálních pracovníků celkem 227 Slovenská rodin a 86 slovenských dětí už odebrali jejich rodičům. Britské úřady „zabavily“ také 145 českých dětí.
Sociální pracovníci pracují organizovaně a podle. Vybírají si většinou děti evropského vzezření, z rodin cizinců, kteří nemají ve Velké Británii zázemí a nemohou se bránit. Nejčastěji odebírají děti matkám, které vychovávají děti samy a nezvládají chození po soudech, placení právníků, nájmu atd. Mnohokrát odebírají děti rodičům, protože jsou „příliš staří“ nebo zase „příliš mladí“ a také „rozvedení a měli by to s výchovou těžké“.
Náhradní rodiče získávají za „péči“ o cizí děti slušné peníze: okolo 500 – 700 liber týdně.
Pokud je dítě postižené, částka je vyšší a může dosahovat až tisíc liber. Některé oficiální adopční úřady dokonce pořádají na prodej dětí marketingové akce typu: „staň se naším pěstounem (foster care) přiveď kamaráda, který chce být také pěstounem, a získáš 400 liber“.
Přirozeně vyvstává otázka: Proč to dělají? Odpověď je jednoduchá: Imigranti, kteří vychovávají své děti za hranicemi, je vychovávají většinou podle svých národních tradic. Když jsou děti odebrány v raném věku, ztrácejí svou identitu, zapomínají mateřskou řeč a stávají se z nich skuteční Britové, kteří mohou zaplnit místo, které vzniká snižující se porodností bílých Britů.
Jedinci, jež vychovali homosexuální páry, vynesli smutné skutečnosti o tom, jaké bylo jejich dětství
Děti z duhových rodin opět promluvili. Tentokrát u soudu.
Americký soud v New Orleans, který má rozhodnout, zda podpoří současný zákon o manželství mezi mužem a ženou ve státech Texas, Louisiana a Mississippi, vyslechl vystoupení lidí, kteří jako děti vyrůstali s gayi a lesbičkami.
Většina z nich uvedla, že jejich dětství nebylo normální, a že příklad jejich „rodičů“ je vedl k tomu, aby se i oni stali homosexuály.
Ve svém proslovu Dawn Stefanowiczová řekla, že její život lze nazvat jakkoliv jen ne normálním: „Můj domov nikdy nebyl skutečným domovem: neměla jsem rodiče, ale do našeho domu přicházel bezpočet sexuálních partnerů otce. Moje dětství bylo jen na uspokojení žádostivosti dospělých,“ uvedla Stefanowiczová, která strávila prvních 30 let svého života ve spojení se subkulturou gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů.
Její otec, který zemřel na AIDS v roce 1991, nejednou sexuálně zneužíval ji i jejího bratra-dvojče a přiváděl si domů bezpočet mužů jako sexuálních partnerů.
„Odmala jsem byla vystavena takovým zvrácenostem jako sodomie, nudismus, pornografie, skupinový sex a sadomasochismus,“ přičemž dodává, že její otec ji častokrát brával s sebou na návštěvy do uměleckých gay galerií, na nudipláže a do veřejných gay parků. Stejně jako jiné dívky, které vychovávali homosexuální muži, ani ona nepociťovala svou ženskost.
„Mohu potvrdit, že homosexuální komunity nepovažují dítě za nic jiného než za kus vlastnictví či politický nástroj, který vždy pěkně zaobalili…,“ napsala další z obětí, Kleinová. Tyto děti pak vystavují na gay-pride.
Oscar Lopez jako další z obětí řekl, že on i jiné děti gay párů cítí bolest. Ovšem ne proto, že jejich homo-rodičům chybí legální uznání manželství (a právě to očekávali státní soudci, kteří chtějí uzákonit zvrácenost), ale proto, že tam nutně chyběli biologičtí rodiče: matka a otec. Oscar řekl, že jeho dětství vystavené radikální teologii osvobození a řeči o „kráse homosexuálních vztahů“ ho přivedly k raným sexuálním experimentům a dokonce ke styku s muži za peníze.
Avšak jemu se naštěstí podařilo setkat se svými biologickými rodiči, což mu pomohlo dostat se z toxického života v homosexuální rodině. Chlapci se nakonec podařilo dát si svůj život do pořádku, oženil se a stal se otcem.
Lopez a ostatní nešťastní vychovanci gay párů urgují soud, aby podpořili zákon, který definuje manželství jako svazek výhradně mezi mužem a ženou.
„Každé dítě, které přichází na svět, má bezpochyby dvě práva – právo na život a právo na matku a otce, řekla ve svém svědectví Katy Faustová. „Přestože jsem sama vyrůstala u homosexuálních partnerů, teď, když už mám své vlastní děti, vidím nutnost a nepostradatelnost výchovy dítěte oběma rodiči. Až teď vidím, o co všechno jsem přišla v dětství. Moje děti potřebují nás oba a zákon o rodině by vždy měl šířit ideál rodičovství, v němž vystupují matky a otcové vychovávající děti spolu.“
Další případ usmrcení dítěte v pěstounské péči – tentokrát v Norsku
Europoslanec Tomáš Zdechovský, který se v České republice aktivně věnuje případu dvou odebraných dětí Češky Evy Michalákové ze strany norských úřadů, odhalil skandální případy dětí, které se ocitly v péči norského systému sociálních služeb na ochranu dětí „Barnevarn“.
Informovaly o tom norské média.
Jedno ráno zaklepali na dveře matky, které bylo odebráno dítě, policie a kněz. Oznámili jí, že její tříletý syn byl v pěstounské rodině zavražděn. Chlapeček zemřel v následku četných bodnutí a úderů do hlavy, které mu způsobil jeho „nevlastní“ 13letý bratr, který se spolu s ním v pěstounské rodině nacházel. Chlapec se k činu přiznal během výslechu.
Podle statistiky došlo v letech 1990 až 2001 v Norsku celkově k 702 úmrtím odebraných dětí. Zdechovský zdůrazňuje, že dětská úmrtí měla stoupající tendenci, což by mělo vést k tomu, aby byla prověřena činnost „Barnevarnu“, co se týká odběru dětí z biologických rodin.
