Fotogalerie
„BOH SA MA DOTÝKA CEZ TIE PIESNE!“
S manželkou a synom sme sa autom vracali z duchovných cvičení. Jedna naša dobrá známa nás poprosila, či by sme ju cestou nezobrali domov z kúpeľov. Práve v ten deň sa jej končila liečba. Je veľmi chorá a sama by to autobusom nezvládla. Tak sme sa naplnení Duchom Svätým z duchovných cvičení vybrali za ňou. Keď nastúpila do auta, po krátkom zvítaní, nás začala „oboznamovať“ so všetkými príkoriami, ktoré v kúpeľoch zažila. Postupne sa to gradovalo a duch reptania akoby začal „vytláčať“ Božieho Ducha.
Abraham upřímně hledal Boha, a Bůh se mu ukázal
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
„NEPLAČ! PÁN JEŽIŠ ŤA MÁ RÁD!“
V čase komunizmu ma chodili zastrašovať pracovníci ŠtB, kvôli tomu, že sme sa v našom dome potajomky schádzali na modlitbu. Raz, keď ku mne znova jeden z nich prišiel a dlho ma vypočúval, po jeho odchode padla na mňa neopísateľná tieseň a veľmi som plakal. Vtedy Pán Ježiš poslal ku mne moju trojročnú vnučku a tá mi povedala niečo, čo som potreboval počuť: „Deduško, neplač! Pán Ježiš Ťa má rád!“
Bůh má na nás nárok
Ježíš má na nás určitý nárok. My už nepatříme sami sobě. Proč? Jednak Bůh nás stvořil, dal nám existenci, stvořil nás k svému obrazu. On je skutečně naším Otcem. Po Něm náš duch touží, jak říká sv. Augustin: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ To je hluboká pravda. Už malé dítě má někdy až bytostní chmuru. Neumí to vyjádřit, ale vnímá marnost všeho. Nic, co je stvořené nás neuspokojí. Nic. Ani bohatství, ani kariéra ani nějaké požitky. V naší duši je hlad po Bohu. Bůh nejen že nás stvořil, ale má na nás nárok také proto, že za nás dal svého Syna. Ježíš za nás prolil svou krev. On za nás draze zaplatil – ne zlatem ani stříbrem, ale svou krví, a to z lásky k nám.
Slovo života – Mt 5,21-22
„Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabiješ,‘ a kdokoli by zabil,
bude vydán soudu. Já vám však říkám, že každý, kdo se bezdůvodně zlobí
na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by řekl svému bratru: ‚Ráka!‘
bude vydán veleradě, a kdokoli by řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.“
Rozjímání nad Mt 5,21-22
Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabiješ,‘ a kdokoli by zabil, bude vydán soudu. Já vám však říkám, že každý, kdo se bezdůvodně zlobí na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by řekl svému bratru: ‚Ráka!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.
(pozn.: u hlavního citátu je použit překlad Nové Kralické Bible, ale všechny ostatní otázky vzhledem k tomu, že jde i o Starý zákon, který Nová Kralická Bible nemá, jsou použity z ekumenického překladu Bible.)
A) Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Nezabiješ!“
5. Boží přikázání zní: Nezabiješ! Zlé myšlení, spojené s podvodem a manipulací a vyúsťující v nenávist, je kořenem vraždy. Je vražda fyzická, ale i duševní a duchovní. Za všemi třemi formami vraždy je duch lži a smrti. Člověk se nechá zmanipulovat buď vlastním sebeklamem, nebo je oklamán druhými, kterým uvěřil, anebo přímo sugestivními myšlenkami, za kterými je ďábel. Do 5. přikázání patří i ubližování si na zdraví. Dnes je na každé krabičce cigaret napsáno: „Kouření zabíjí!“ I narkotika zabíjejí i alkohol i nemorální život (AIDS, sexuální vraždy, pomsta ze žárlivosti…) i hazardování se zdravím, svým či druhého. Hříchem zabití jsou i aborty, eutanázie…
Nediskutujte, jestli pohané budou spaseni, ale zvěstujte jim evangelium
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
MOHLA SOM BYŤ UŽ NA VEČNOSTI
Pred dvoma rokmi v lete som sa pred desiatou hodinou večer vracala z modlitbového spoločenstva. Bolo ešte šero, ale napriek tomu som sa ponáhľala, pretože som v duši mala akýsi zvláštny nepokoj. Potichu som sa modlila. Cestou som prešla popri nejakej skupine mužov. Nevedela som prečo, ale po chrbte mi behal mráz a triasli sa mi kolená. Keď som prišla domov, ešte som sa chvíľu modlila, kým neprišiel do môjho srdca pokoj. Bolo to zvláštne.
Odpadlé křesťanství neukáže pohanům cestu k vysvobození
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
NAJLEPŠÍ LEKÁR
V noci som nemohla spať, pretože ma bolel zub, a k tomu sa ešte pridalo krvácanie po vytrhnutí druhého zuba. Pretože som zdravotná sestra, brala som ako samozrejmosť, že to musím nejakým spôsobom zastaviť sama a ani mi nenapadlo sa za to modliť. Nepomáhali však ani chladné obklady, a dokonca ani utišujúce lieky. Napadlo mi, že keď už nemôžem spať, budem si čítať životopisy svätých, kým bolesť a krvácanie neprejdú. Čítala som tak asi 2 hodiny o tom, ako svätí mučeníci trpeli a modlili sa…
„PÁN JEŽIŠ ZOMREL ZA TEBA“
Dlhší čas som bola v nemocnici kvôli zlému zdravotnému stavu. Jedného dňa ku mne podišla pani, ktorú som vídavala, ako navštevuje v nemocnici mladú ženu. Prosila ma, aby som zašla k jej dcére a „prehovorila ju“, aby šla na sv. spoveď. Jej dcéra mala 28 rokov a umierala na rakovinu. Matka zavolala kňaza, ale pretože dcéra odmietala spoveď, zostal stáť na chodbe a čakal. Poprosila som najprv Ducha Svätého, aby mi dal svetlo, čo mám v tejto situácii hovoriť. Potom som pristúpila k posteli mladej ženy a snažila sa jej vysvetliť, že by bolo dobré vyspovedať sa, pretože nevieme dňa ani hodiny, kedy nás Pán povolá na večnosť.
Život a mučednická smrt svaté slavné mučednice Ireny
První část
Komentář: Ještě v době, kdy lidé byli ve tmě a ve stínu smrti modlářského bláznovství, začalo hlásáním apoštolů prosvítat světlo víry. Po celém světě se šířila dobrá zvěst o spáse v Ježíši Kristu. V té době vládl ve městě Magedon v řecké Makedonii vladař jménem Licínius. Jeho manželkou byla Licínie a měli dceru Penelope. Když jí bylo šest let, její otec pro ni dal za městem vystavět zámek, který měl spoustu rozmanitých pokojů vyzdobených všelijakými nádhernými věcmi a přeplněných velkým bohatstvím. Pak tam spolu s třinácti vybranými služebnicemi zavedl svou dceru. Přinesl i své zlaté bohy – modly, aby prý jeho dceru chránili. Zamkl ji v zámecké věži až do té doby, dokud nedospěje a nenastane čas příhodný k jejímu sňatku. Najal pro ni chůvu i jednoho starce, ctnostného a moudrého muže, jehož jméno bylo Apelianus, aby se s ní každý den věnoval knihám.
Mučednická smrt svatých mučednic Věry, Naděždy a Ljuby a jejich matky Sofie
část první
Komentář: V době panování nečestného římského císaře Hadriána žila v Římě vdova italského původu, jménem Sofie. Překlad jejího jména je moudrost. V souladu se svým jménem žila v křesťanské víře s touž moudrostí, kterou opěvuje apoštol Jakub slovy: „Ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce…“. Když Sofie žila v ctnostném manželství, narodily se jí tři dcery – Věra, Naděžda a Ljuba. Brzy však ovdověla. Žila dále ctnostně sloužíc Bohu modlitbou, postem a milosrdnými skutky. Její dcery vyrůstaly vyučovány v poznání prorockých a apoštolských knih. Přivykly slovům vyučování, starostlivě četly, modlily se a snaživě vykonávaly domácí práce. Zvěst o jejich dobrotě se roznesla po celém Římě. Doslechl se o nich i císařův náměstek Antiochus a toužil je uvidět. Když se tak stalo, dozvěděl se, že jsou křesťanky. Ony totiž svou víru v Krista neskrývaly. Pronásledováním jejich naděje v Krista neslábla ani se jejich láska k Němu neumenšovala. Oslavovaly Krista jasně přede všemi a opovrhovaly modlami, které jsou Bohu ohyzdné. Toto vše zvěstoval Antiochus císaři Hadriánovi.
CHCELA SOM SA MODLIŤ SV. HODINKU
Keď som raz cestovala z práce domov, zažila som takú malú skúsenosť s modlitbou. Ľudia v autobuse mlčali, len jeden muž veľmi nahlas hovoril o politike. Chtiac-nechtiac ho počúval celý autobus. Práve začínala svätá hodinka a ja som sa chcela modliť, avšak rušil ma hlasný monológ toho pána. Zdalo sa mi, akoby v tej chvíli zavisol nad naším autobusom mrak temnoty a ten zlý sa snažil upútať moju pozornosť na nejaký politický problém, len aby som sa nemodlila. Najprv ma hovorenie toho pána hnevalo, ale potom som sa spamätala a začala som za to odprosovať Pána Ježiša a spájať svoju bezmocnosť v tejto situácii s Ježišovou bezmocnosťou na kríži.
Mučednická smrt svaté panny Taťány a těch, kteří byli s ní
Komentář: Svatá mučednice Taťána se narodila ve starém Římě zámožným rodičům. Její otec byl třikrát prefektem města. Byl dobrým, ale tajným křesťanem. I svou dceru, svatou Taťánu, vychoval ve zbožnosti a bázni Boží a předal jí poznání z Božských knih. Když Taťána dospěla, nechtěla se vdát. Rozhodla se po celý svůj život zachovat panenství, protože se zasnoubila Kristu, zasažena Jeho láskou. Pro Něj pracovala dnem i nocí v postech, modlitbách, umrtvovala své tělo podřizujíc je Duchu. Pro velkou horlivost a lásku k Bohu ji v mladém věku vybrali za diakonku. Byla to církevní hodnost, do které biskupové určovali nevinná, zbožná děvčata, jejichž povinností bylo starat se o chudé, opatřovat nemocné, přisluhovat při křtu a udržovat pořádek v chrámech. V jejím srdci se mocně zakořenila Kristova slova; On nepřišel na svět, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. A hle, tato láska k Bohu a bližním přinesla Taťáně zářivý mučednický věnec. Její utrpení pro Krista bylo takové:
Výzva patriarchu Bartolomějovi k vyznání víry a odřeknutí se herezí
21.10.2015
Jeho Svatost Bartoloměj Patriarcha Istanbulu a celého Turecka se sídlem v Ženevě a v Istanbulu
Vážený patriarcho Bartoloměji,
Vy vystupujete jako hlavní organizátor plánovaného Všepravoslavného koncilu 2016, který v současné době krize křesťanství nemá bohužel za cíl obnovu církve, ale pravý opak. Dne 28. 11 .2013 jste prohlásil, že nejste zednář, což vzbudilo velké podezření, že jím ve skutečnosti jste, protože přesně plníte program zednářů k likvidaci pravověrných a k vytvoření anticírkve New Age.
Bude Všepravoslavný koncil 2016? 4. část / Prognóza
7.10.2015
Žijeme v historické době, kdy zodpovědnost za záchranu ruského národa před globalizační autogenocidou není otázkou jen schopného politika, ale zodpovědnost dopadá na každého občana Ruska! Jedinou účinnou zbraní proti prosazování vlády antikrista, je pravdivé pokání!
Co je pravdivé pokání? Je to nazvat hřích hříchem, je to pravdivý postoj sebekritiky před Bohem, který ale nevede k zoufalství a depresi, ale v pokoře s vírou přijímá odpuštění hříchů, které je v Kristu Ježíši. Pokání je spojeno s pravdou. V modlitbě si připomínám pravdu – realitu své vlastní smrti, realitu hříchu i realitu Božího soudu a věčnosti – slávy a štěstí v nebi, a utrpení v pekle. Pravdivá sebekritika před Bohem působí bolest, ale skrze pokání očišťuje duši. Člověk nic nezatají.
