„Toto je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho On poslal.“

Skupina lidí se jednou Pána Ježíše zeptala, jak mohou konat Boží dílo. Pán Ježíš odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho On poslal.“ (Jan 6,29) Otec žádá od lidí víru a důvěru, neboť „bez víry není možné zalíbit se Bohu“ (Žd 11,6).

Slovo života, které nyní při modlitebních zastaveních opakujeme, také vyjadřuje, že když věříme v Toho, koho Otec poslal, to je v Pána Ježíše, a to v konkrétní situaci, v konkrétním problému, Bůh odpovídá na naši víru skutkem.

Další citáty prohlubují tuto pravdu, která se vztahuje k víře.

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.

Apoštol Petr nás vybízí, abychom se pokořili před Bohem. Co to pokoření přinese? Především nám zprostředkuje světlo poznání, které dává Bůh. Jinak nám ho, aniž si to uvědomujeme, blokuje sebestřednost naší hříchem infikované přirozenosti, kterou Písmo nazývá starý člověk. Pokora je pravda. Pokora je vymaněním z nadvlády naší suverenity, pýchy a neochoty přiznat si vlastní slabosti a omyly. Tato egoistická suverenita nedovoluje Bohu, aby mohl skrze nás působit. Přitom největší užitek nejen duchovní, ale i jiný, bychom získali nejen pro druhé, ale hlavně sami pro sebe. Písmo říká: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“ Pokořit se před Bohem, od Něhož máme svou existenci a všechno dobré, co v nás je a co jsme vykonali, není žádným ponížením. Je to jen uznáním reality, tedy pravdy, o nás samotných. Tento postoj pokory v pravdě získáme zvláště ve vnitřní modlitbě pod Kristovým křížem. Bez pravdivé modlitby budeme utrácet život v iluzích. Ve chvíli smrti už nebudeme mít čas na pokání a vynahrazení toho, co jsme zanedbali.

Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

Samotný Ježíš i tobě říká: „Nazýváš mě svým Mistrem a Pánem,“ a dodává: „a já jím skutečně jsem.“

V tomto malém biblickém kurzu si můžeme projít některé citáty z Písma a zamyslet se, zda je Ježíš skutečně mým Pánem. Pokud jím není, a mým pánem je bůžek zvaný ego, musím prosit: Ježíši, buď opravdu mým Pánem! Volejme k Ježíši z hlubin srdce. Jedině tak budeme moci s kajícím Tomášem vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíši, buď skutečně mým Pánem a Bohem!

Ježíš Kristus je Spasitel a Pán! Ze všech titulů Pána Ježíše se oslovení „Pán“ stalo nejpoužívanějším, nejrozšířenějším a nejdůležitějším. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že slovo „Pán“ se stalo synonymem pro jméno „Ježíš“.

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly,

jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia,

jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil

k dílu služby – k budování Kristova těla.

Jde o dary a zároveň povolání, jejichž cílem není oslava jedince, ale aby ti, kteří jsou vyvoleni, byli dokonale připraveni k dílu služby. K jakému dílu služby? K budování tajemného Kristova těla.

Dříve byla mezi lidem bludná představa, že když se někdo stane knězem nebo biskupem, ovládá všechny služby, jako by byl zároveň apoštolem, učitelem, prorokem, pastýřem i evangelistou. Pokud má ale někdo důkladně sloužit jednou službou a získávat zkušenosti, nemůže se plně věnovat druhé službě.

A nepřizpůsobujte se tomuto věku,

nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,

co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Pro 20. a 21. století jsou charakteristické úžasné vynálezy, které rychle a lehko uspokojují různé lidské potřeby. Hotová jídla, rychlá komunikace pomocí internetu, okamžité poskytování informací uchovávaných v megapočítačích – to jsou znaky dnešní „instantní“ generace. Křesťan však nesmí zapomenout na to, že neexistuje cosi jako „okamžitá“, „instantní“ dospělost. Stát se křesťanem znamená začít celoživotní dobrodružství lepšího poznávání a většího milování Otce.

Slovo Boží říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2) Nenech svět, aby ti vnucoval svou formu. Kéž Bůh promění tvou mysl zevnitř, abys opravdu zakusil, že Boží plán s tebou je dobrý, děje se podle jeho požadavků a směřuje ke skutečné zralosti.

„Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky

a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Minulé dva týdny jsme se zamýšleli nad Božím slovem Sk 1,8: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Tedy máme svědčit lidem, jak jsme probrali v krátkém biblickém kurzu na téma svědectví. Máme svědčit, tedy být martyres, i za cenu pronásledování, zesměšňování, či dokonce za cenu ztráty vlastního života jako apoštolové. Máme být svědky živého Ježíše, který byl ukřižován a vstal z mrtvých! Čtyřicet dní se po svém zmrtvýchvstání zjevoval, a to nejen apoštolům, ale i několika stům lidem a dokazoval tím své božství.

Nyní máme dva týdny pokračovat v myšlence na svědectví. Můžeme si znovu oživit některé pravdy z předcházejícího rozjímání nad slovem života, které je bohaté na citáty z Písma svatého. Obsahuje i poučení o tom, jak máme konkrétně svědčit slovem i životem. Nyní se zamyslíme nad svědectvím životem. Ježíš nás k tomu vybízí: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

„Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky

v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

Je to vždycky Duch svatý, nikdy ne my, kdo u lidí působí obrácení k Pánu Ježíši Kristu. My, vyvolení poslové Pána Ježíše Krista, máme tu výsadu, že zvěst o Něm můžeme sdělovat, můžeme i svým vlastním životem vydávat svědectví o tom, co dokáže Jeho milost. Nikdy se však nesmíme naivně domnívat, že jsme obrátili lidskou duši a přivedli ji k Ježíši Kristu. Vždyť nikdo nemůže vyznat „Ježíš je Pán“ jinak než v Duchu svatém (1Kor 12,3).

VÝZVA

1. V Markově evangeliu 5,18-19 si všimněme Ježíšových slov k muži, jehož uzdravil.

a) Kam ho poslal?

b) Co mu nařídil?

c) Proč mu dal právě tyto pokyny?

V den svátku Těla a Krve Páně si připomínáme realitu, že Ježíš je mezi námi. Uvědomme si realitu tajemství vtělení Božího Slova. Všemohoucí Bůh, který stvořil miliony hvězd a galaxií, celou Zemi, dal zákony do každé buňky, který je nad časem, který byl, je, bude a je věčný, se ponížil a stal se člověkem. My máme počátek, On nás stvořil k svému obrazu. Je nám dán věčný život, ale ten věčný život je buď v nebi ve slávě, anebo v pekelném ohni, jestliže se člověk sjednotí s těmi duchy pýchy – démony, kteří se postavili proti Bohu. Náš život je zkouška, boj zla proti dobru a Ježíš nám dává do tohoto boje sám sebe za pokrm.

Bere na sebe naše tělo a stává se podobný nám, kromě hříchu, protože si nás zamiloval a chce nás vykoupit, abychom byli s Ním věčně. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Jednorozeného Syna…“ (J 3,16)

Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky.  A chléb, který já dám, je mé tělo, které dávám za život světa.“ (J 6, 48-51)

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval:

byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi.

Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha.

Církev je tělo Kristovo. Každý křesťan je údem tohoto těla. Pán Ježíš Kristus je hlavou, která řídí činnost celého těla. Každý orgán nemá tutéž funkci, každého je však zapotřebí pro zdraví a fungování celého těla. Duch svatý dává tělu život. Právě Jeho přítomnost dává celému tělu jednotu.

CO VYTVÁŘÍ BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ

1. Přečti si 1J 3,1. Jsi-li Božím dítětem a je-li On Otcem každého, co ti ten verš říká o vztahu k ostatním věřícím?
2. Slovo „společenství“ je odvozeno od slova „koinonia“, což znamená „společné sdílení“. Toho, co můžete sdílet s jinými, nám Otec dal velmi mnoho. Prostuduj si následující verše a napiš, co můžeš sdílet s jinými a jak.

Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom

došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Pro růst vzájemného vztahu s kýmkoli – tedy i s naším Otcem – je důležitá komunikace. Když se modlíš, Duch Svatý ti pomáhá rozeznat, o co a jak se máš modlit.

Můžeme zvládnout techniku modlitby a plně pochopit její teorii. Můžeme mít neomezenou důvěru v pravdivost a platnost všech zaslíbení, které modlitba má. Můžeme modlitbu upřímně obhajovat. Nenecháme-li však Ducha svatého, aby nás v našich modlitbách vedl, opomenuli jsme tu nejdůležitější věc.

MODLITBA – PROSTŘEDEK DOROZUMĚNÍ S BOHEM

1. Jako Boží dítě máš obecenství s Kristem a dostal jsi zvláštní výsadu. Která to je a proč jsi ji dostal? Žd 4,16

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení,

k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.

Meč je dobrý k útoku i k obraně. Bůh nás pro duchovní zápasy vyzbrojil dokonalou zbraní – mečem Ducha – Slovem Božím (Ef 6, 17). Svatý Duch používá Božího slova, aby dokonal Boží dílo na Zemi. Duchovně hledající lidé dnešní doby potřebují především toto dvojí:

• poznat Písmo, mimo něž není pravdy, potřebné pro spásu člověka,
• osvícení Duchem svatým, bez něhož Písmu nelze rozumět.

BOŽÍ SLOVO – DOROZUMÍVACÍ PROSTŘEDEK S ČLOVĚKEM

Bible je nejpozoruhodnější kniha, jaká kdy byla napsána. Psalo ji asi 40 autorů různých národností a povoláni po dobu asi 1500 let třemi jazyky: hebrejsky, aramejsky a řecky. A přece má Bible jen jedno velké téma a jednu ústřední postavu – Ježíše Krista. To by nebylo možné, kdyby nakonec Bible neměla jediného autora: Ducha svatého.

Posvěcujte však ve svých srdcích Pána Boha

a buďte vždy připraveni dát odpověď každému,

kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás,

a to s krotkostí a úctou.

Apoštol Petr nás vybízí, že máme ve svých srdcích posvěcovat Boha. Jak Ho máme posvěcovat? Především ve vnitřní modlitbě, kde s Ním hovoříme, Jemu nasloucháme a prosíme Ho, abychom mohli v dané situaci poznávat a plnit Jeho svatou vůli.

Dále apoštol říká, že máme být připraveni dát každému odpověď. Jenže nikdo se nás nebude ptát, když nebudeme apoštolovat. Musíme být připraveni svědčit. Na modlitbě je třeba si vyprosit, komu máme svědčit, jak máme svědčit a kdy máme svědčit. Pak musíme překonat určitý ostych a sami udělat první krok. Strategické je slovo nejprve (řec. proton) Když máme vyndat třísku z bratrova oka, nejprve musíme soudit sami sebe, rovněž když má bratr něco proti nám, my nejprve musíme udělat krok smíření, i když si nejsme vědomi žádné viny. Až ho uděláme, teprve se nám otevřou oči. Je to zvláštní duchovní zákon.

Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle,

máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna,

nás očišťuje od každého hříchu.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Co znamená „chodit ve světle“?

Co znamená „mít mezi sebou společenství“?

Jestliže však chodíme v světle…

1. Co musíš dělat, abys chodil v světle? J 8,12

2. Co platí o tom, kdo nechodí v světle? 1J 1,6

„Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás,

máme i my milovat jedni druhé.“

Pokud se řekne slovo „láska“, zvláště mladý člověk si pod tím dnes představuje de facto smilstvo, nečistotu, dokonce homosexualitu. To všechno se hází do jednoho balíku „láska“. V podstatě je to antiláska, egoismus a zvrácenost. Je nešťastné, že my Slované máme pro slovo láska jen jeden termín.

Písmo zde hovoří o Boží lásce, o vrcholu pokoření, o vrcholu utrpení, o vrcholu obětování se. Řečtina má pro slovo láska tři termíny, a to je třeba si uvědomit. „Agapé“ je nezištná láska k Bohu. Ježíš se ptá Petra: „Agapas me?“ Miluješ mě Boží láskou? Petr odpovídá: „Filo se.“ Miluji Tě tou lidskou láskou. „Filia“ je druhý termín pro lásku. Je to láska k rodičům, sourozencům, k národu. Termín „eros“ znamená lásku tělesnou, spojenou se sexualitou, a na tu mají zákonné právo jen muž a žena, kteří uzavřeli řádné manželství, protože je spojena s předáváním života, výchovou, a tím i s obětováním se pro budoucí potomstvo.

Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Co znamená žít z víry?

Co znamená žít z toho, co vidíme?

Žijeme přece z víry…

1. Proč je víra nutná? Žid 11,6

2. Jak roste víra? Ř 10,17

3. Na čem zakládá Pavel svou víru? Sk 27,25

4. Co musí provázet tvou víru?

Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo se dává vést?

Kdo vede?

O čem vypovídá skutečnost, že jsme vedeni?

… ti, kdo se dají vést Duchem Božím…

1. Jak jinak se nazývá Boží Duch? Ř 8,9

2. Koho oslaví Duch svatý? J 16,13-14

3. Jak se máme postavit k Duchu svatému? Gal 5,16

4. Co musíme činit, abychom žili podle Ducha? Ř 8,5

Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti,

které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi,

kdo jsou posvěceni.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Jakou moc má Boží slovo?

Proč je Písmo nazváno „slovem Boží milosti“?

… svěřuji vás Bohu a slovu…

1. Jak se máme dívat na Písmo? 1Sol 2,13

2. Co řekl Pán Ježíš o Slovu? J 17,17

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm,

ten nese mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic.

(Zopakuj si 1J 1,9; 5,11n, J 16,24, 1Kor 10,13 a Př 3,5-6)

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo je kmen? Kdo jsou ratolesti?

Jaký je vztah ratolesti a kmene?

V čem je vztah ratolesti a kmene podobný vztahu křesťana ke Kristu?

Zůstává ve mně a já v něm…

1. Oč má každý křesťan usilovat ze všeho nejvíc? Mt 6,33

2. Jak budeš žít, budeš-li zůstávat v Kristu? 1 J 2,6

Důvěřuj Hospodinu celým srdcem,

na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho

na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Jaké tři věci máš dělat?

Jsou-li tyto podmínky splněny, co je ti zaslíbeno?

DŮVĚŘUJ HOSPODINU CELÝM SRDCEM …

1. V čem se můžeš na Pána Boha spolehnout? (Ž 32,8)

2. Přečti Ř 12,1-2.

• Co máme dělat, abychom zakusili Boží vůli?

• Jak je popsána Boží vůle?

Jestliže své hříchy vyznáváme,

on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil

a očistil nás od každé nepravosti.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Co chce Bůh, abychom dělali se svými hříchy?

Co znamená „vyznat hřích“?

Co je psáno o Bohu, který nám odpouští?

Co ještě Bůh dělá, když vyznáváme své hříchy?

JESTLIŽE SVÉ HŘÍCHY VYZNÁVÁME …

1. Co máme o sobě poznat? (1J 1,8-10)

Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu.

Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.

Zamysli se nad slovem života a podle něj odpověz na tyto otázky:

Co je modlitba?

V jakém jménu se máme modlit?

Co plyne z modlitby?

AŽ DOSUD JSTE O NIC NEPROSILI V MÉM JMÉNU…

Co učí Pán Ježíš o modlitbě v Mt 7,7-8?………………………………………………….