V Adamovi smrt, v Kristu život

„Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako přišla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání.“ (1 Kor 15, 20-21) Je psáno: „První člověk Adam se stal duší živou.“ Ale přestoupením přikázání spáchal hřích a stal se duší mrtvou. Ztratil Boží život. Všechno jeho potomstvo se už rodí bez tohoto Božího života jako mrtvé duše. „Poslední Adam – Ježíš, je Duchem oživujícím.“ To je jediné východisko pro mrtvou duši – přijmout Ducha oživujícího. Jak? Skrze pokání. Znamená to postavit se proti systému lži a pýchy, který ovládá rozum a přiznat nejzákladnější reality a pravdy týkající se časného i věčného života: realitu smrti, realitu vlastního hříchu, realitu Božího soudu a v důsledku i spravedlivého věčného trestu. Další realitou je přiznat Boha jako Stvořitele celého vesmíru i všeho živého na zemi. Přijmout Boží lásku, která je v Kristu. On za náš hřích spravedlivě zaplatil, očišťuje nás od hříchu a dává nám nový život. Přijmout Krista a přijmout Jeho Ducha je podmínkou naší spásy, protože kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.

Ježíš Kristus, druhý Adam, křtí Duchem svatým, tedy dává Ducha v plnosti a vrací nám spojení s Bohem – život. Bez Ducha svatého jsou lidé jen „živými“ mrtvolami, které zneužívají Boží dary a hřivny, aby sloužily jejich egoismu, pýše, zločinnosti, zvrácenosti a válkám. Toto je ovoce hříchu, které je pamětí, rozumem i vůlí notoricky bojkotováno. Dnes jsou módní různé psychologie a filosofie, v podstatě jde o systém klamu a udržování člověka v duchovní smrti. Manipulují ho, aby se stal otrokem vášní, sexuálních zvráceností, narkomanie, alkoholismu, mamonářství, kariérismu, a to je zločin. Zbožšťování duchovních mrtvol, které jsou v otroctví ducha lži a smrti, dělat z nich falešné idoly, je totálním nesmyslem. Je třeba konečně strhnout masku a nazvat věci pravými jmény. A to není možné bez základního kroku, kterým je pokání, tedy přijetí Krista, který oživuje Duchem. Pak má náš duch spolupracovat s Duchem Kristovým a lidská duše se má stávat nástrojem ne hříchu a lži, ale nástrojem spravedlivosti a lásky. Avšak to není možné bez každodenního boje, tedy zapíráním se, vcházením do tzv. duchovní smrti s Kristem – tedy realizování ztráty duše. To je základní slovo evangelia: „Kdo ztratí svou duši pro Mě a evangelium, ten ji zachrání.“ Jde o ztrátu duchovní infekce, spojené se smrtí časnou i věčnou, a získání záchrany duše pro věčnost. Svět se systémem lži a marnosti i spolu s knížetem tohoto světa i s démonickými silami, které vykonávají světovládu v ovzduší, působí na lidskou duši, aby zůstala v temnotě a stala se hříčkou různých vášní a zvráceností, kterými pak zotročuje lidské tělo. Tedy náš život je boj o záchranu lidské duše.

Co se týče duchovního vzkříšení s Kristem, je nám dáno skrze křest a víru. Je to nový život Kristův v nás.

Co se týče fyzické smrti a fyzického vzkříšení, pak smrt přichází v konkrétním čase u každého v jiném pořadí, ale fyzické vzkříšení bude najednou při druhém Kristově příchodu a bude spojené se zásahem Boží všemohoucnosti, takže naše tělo bude oslavené, podobné tělu Kristovu, tedy bude duchovní a nebude podléhat zákonům hříchu, smrti ani hmotným zákonům. Bude nesmrtelné, podobně jako náš duch.

Apoštol Pavel píše: „První člověk byl z prachu země, Druhý z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je Ten nebeský, takoví jsou ostatní v nebesích.“ Apoštol vysvětluje, jak je to se zmrtvýchvstáním: „Zasévá se pomíjitelné, vstane nepomíjitelné, zasévá se v slabosti, vstane v moci, zasévá se tělo duševní – psychikon, vstane tělo duchovní – pneumatikon. Je tělo duševní, je i tělo duchovní.“ První člověk Adam se stal duší živou, ale pak zhřešil a přišla smrt, nejenom fyzická, která je jednorázová, ale smrt duševní, tedy člověk se rodí jako mrtvá duše, ne živá. Už od momentu početí nese v sobě smrt – časnou i věčnou. Proto se musíme znovu narodit, abychom vešli do Božího království, a to zrození se děje z vody a z Ducha a je spojené s přijetím Krista za svého Spasitele a Pána. On je poslední Adam, On je Duch dávající život – pneumadzopoiun. V Adamovi všichni umírají, ale v Kristu všichni dojdou života. Ale je otázka, zda ty jsi v Kristu, anebo zda jsi v Adamovi a ve své mrtvé duši. Všichni v Kristu dojdou života v daném pořadí: „První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou Jeho.“ (v. 20-23)

Stáhnout: V Adamovi smrt, v Kristu život