Pastýřský list otce patriarchy Eliáše k Velikonocům 2026
Christos Voskres!
Moji nejdražší,
předně vám musím poděkovat za vaše modlitby v čase, kdy jsem bojoval mezi životem a smrtí, a nyní vám už mohu povědět, že jsem byl pro vaše modlitby doslova vzkříšen. Nosím vás stále ve svém srdci, prožívám vaše bolesti, vaše zkoušky, a nyní, v tento největší svátek v roce, vám chci na povzbuzení i na poučení povědět několik slov, které se vztahují ke Kristovu vzkříšení. Zvláště těžší na pochopení je úvaha nad tajemstvím našeho spoluvzkříšení s Kristem. Věřím ale, že Duch svatý vás bude postupně uvádět i do tohoto tajemství.
Letos si připomínáme Kristovo vzkříšení dnes, v neděli 5. dubna. Krátké úryvky z evangelia sv. Jana nám zdůrazňují Ježíšovo božství. O Ježíši je napsáno, že On je Světlo a v Něm byl život lidí. /5/ Těm, kteří Ježíše přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ježíš během svého pozemského života učinil mnoho zázraků, ale největším z nich je Jeho vlastní vzkříšení. To je největším důkazem, že Ježíš je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha.
Když Marie Magdaléna oznámila apoštolům, že hrob je prázdný, že Ježíš vstal a že anděl odvalil kámen od hrobu, apoštolové jí nevěřili. Jan s Petrem se ale šli hned podívat, aby se na místě přesvědčili, co se vlastně stalo. Když u hrobu uviděli rozházené zbraně římských vojáků a velký kámen jakoby odhozený od hrobu, nechápali, co se zde událo. Vešli do hrobu a viděli, že zde není ani stopy po násilí a že plátno, ve kterém bylo zabalené Ježíšovo tělo, leží na svém místě prázdné, ale nedotknuté. Nyní už vůbec nechápali, co se děje. Apoštol Jan sám o sobě svědčí slovy: „Ten druhý učedník, který přišel ke hrobu dřív, spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.“
Vzpomínám, že jako student teologie, když jsem přijel do svého rodiště na velikonoční svátky, pročítával jsem si doma jednotlivá evangelia. V každém je krátký úryvek vztahující se k této události. Zjistil jsem, že některé úryvky si jakoby protiřečily. Naštěstí jsem našel v jedné staré knížce, která už byla napůl roztrhaná, vysvětlení, jak události, zachycené v evangeliích, navazovaly jedna na druhou. Nikdy by mě ale ani nenapadlo, že bychom mohli natočit film, který by doslova jako živou reportáž vyjádřil to, co se o velikonoční noci a pak ráno stalo, a to ještě i v časové návaznosti. Díky našim věřícím na Ukrajině, kteří nahrávali či jinak spolupracovali či i finančně podpořili toto dílo; film se podařil, a to dokonce třídílný. Pokládám to za velký zázrak! Navíc ještě vznikal v těžkých podmínkách. Myslím, že by bylo velmi užitečné, abyste všichni ten film měli pro sebe. Každým rokem, ale i častěji, se naň můžete podívat, a tak znovu duchovně prožívat událost Kristova vzkříšení. Stačí se tuto neděli podívat aspoň na první díl, zítra, v pondělí velikonoční, na druhý, a pak v Tomášovu neděli na třetí díl. Film byl přeložen do světových jazyků a dán k dispozici nejen Ukrajině, ale i ostatnímu křesťanskému světu. Kéž i vám pomůže hlouběji si uvědomovat historickou pravdu Kristova vzkříšení.
Připomeňme si, jak můžeme každý týden prožívat pravdy vzkříšení my.
Většina z vás začíná se svěcením neděle už v sobotu večer po svaté hodině. První hodina má tři části. V první části si uvědomujeme moment, kdy bylo mrtvé Ježíšovo tělo Boží všemohoucností vzkříšeno a zároveň se stalo tělem duchovním, takže se už vymyká podřízenosti fyzickým zákonům.
V druhé části prožíváme událost, kdy se Ježíš zjevuje své matce.
V třetí části se zamýšlíme nad tajemstvím naší spoluúčasti na Kristově vzkříšení. Tato pravda je pro mnohé zahalena. Písmo říká: „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s Ním také vzkříšeni vírou v Boha.“ (Kol 2,12)
Bůh nám v Písmu svatém odkrývá hluboká tajemství, která se týkají naší spásy, tedy týkají se každého z nás. Je to tajemství, jednak spojené s Kristovou výkupnou obětí na kříži, a jednak s Jeho historickým, ale i duchovním vzkříšením. Zároveň s tímto tajemstvím je spojen křest svatý, který nás sjednocuje s Ježíšovou smrtí a vzkříšením. Vysvětleme si proto tato tajemství, která se týkají duchovní oblasti. Uvědomme si, že náš lidský duch je stvořen Bohem a je Mu podobný, tedy je věčný. Při našem početí byl Bohem vložen do lidské přirozenosti, která byla Adamovým prvotním hříchem otrávena a vede ke smrti. Písmo svaté užívá pro tuto porušenou přirozenost termín „starý člověk“.
Ježíš, Boží Syn a Bůh zároveň, se vtělil skrze Ducha svatého a Marii Pannu a na kříži vzal na sebe tento náš dědičný hřích. Písmo to vyjadřuje slovy: „Náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován.“
My si klademe otázku: Jak jsme mohli spolu s Kristem vejít do Jeho smrti a jak jsme mohli spolu s Ním být vzkříšeni? Vždyť od historické události Kristovy smrti a Jeho vzkříšení nás dělí 2000 let! Ano, Kristova smrt i Jeho vzkříšení nastaly v čase, ale Ježíš je Bohem, který už není vázán časem, proto to, co udělal, má věčnou platnost. A právě skrze víru a křest my máme účast, jak na Kristově smrti, tak i na Jeho vzkříšení. Písmo na mnoha místech svědčí, že jsme v Kristu, a to nezávisle na čase. Představme si teď knihu, do které vložím cenný dokument. Kde je kniha, tam je i můj dokument. Nemůže dokument být v Evropě a kniha v Americe, protože dokument je v ní. To prostince ukazuje na hlubokou pravdu, že skrze křest svatý a víru jsme už v Kristu. Jak je to úžasné!
Někdo klade otázku: A jak je to s fyzickým vzkříšením našeho těla, které se v hrobě promění v prach? Už z katechismu víme, že když nastane konec světa, Ježíš přijde ve slávě a z prachu země budou Boží všemohoucností vzkříšena lidská těla. Těla těch, kteří žili z víry a konali dobro, budou vzkříšena k věčné slávě. Těla těch, kdo odmítli Ježíše a konali zlo, budou vzkříšena, ale půjdou na věčná muka. Těla těch, jejichž duch už je v Boží slávě, budou podobna vzkříšenému a oslavenému Kristovu tělu. Už nebudou podřízena fyzickým zákonům, ale bude v nich plně působit Kristova všemohoucnost a budou sjednocena se světlem božské slávy, jakou má Kristus v nebi. Naše štěstí a slávu budeme prožívat v plnosti i s naším vzkříšeným a oslaveným tělem. Navíc tato sláva a stupeň blízkosti Boha bude ještě větší, než jaký mají andělé, archandělé, cherubové, a andělské bytosti s nejvyšší dokonalostí, které přebývají v nejbližší přítomnosti Boží. Toto štěstí, které oko nevidělo, a na lidskou mysl ani nevstoupilo, bude pro nás o to větší, že vtělením na sebe Kristus nevzal andělskou přirozenost, ale vzal na sebe naši lidskou přirozenost, kromě hříchu. Jaká je to úžasná perspektiva pro každého, kdo přijal Pána Ježíše a snaží se zachovávat Jeho přikázání a následovat Ho v Jeho pokoře a poslušnosti nebeskému Otci. Takový bojuje s egoismem a mnohdy i s démonskou lží a nenechává se klamat a zotročit hříchem. Kdo žije s Ježíšem, prožívá pokoj a štěstí už zde na zemi, a zakouší ho dokonce i v utrpení a ponižování. Proč? Protože Pán Ježíš je skrze křest v nás a my jsme vírou s Ním. Je to ten Ježíš, který za tebe zemřel na kříži, a který také slavně vstal z mrtvých silou Boží všemohoucnosti. V listě Kolosanům je tato pravda vyjádřena slovy: „…skrze křest jsme s Ním vstali z mrtvých, vírou v sílu Boha.“ Toto je duchovní realita. Všimněme si dvou uvedených podmínek: je to křest a víra v sílu Boha, tedy víra v Boží všemohoucnost.
Co máme dělat, než přejdeme do věčnosti? V listě Římanům je odpověď: „Jako vstal Kristus k slávě Otcově, i my máme chodit – tedy žít – v novosti života.“ (Ř 6,4) Tato novost života je život s Kristem a v Kristu.
V životě svaté Kateřiny Sienské je popsána tato událost: Svatá Kateřina byla přítomna při křtu dítěte. Bůh jí v té chvíli zvláštním způsobem ukázal hloubku a podstatu křtu svatého. Najednou byla vtažena do nadpřirozeného světla Boží slávy a vnímala, že je v tomto světle před ní samotný Bůh. Když vidění skončilo, měla před sebou jen malé dítě. Uslyšela vnitřní hlas: „Tak krásná je duše každého pokřtěného dítěte, protože je mým příbytkem, příbytkem samotného Trojjediného Boha.“
Moji drazí, tak krásná je duše každého z vás, když žijete bez těžkého hříchu v Boží milosti.
Tyto hluboké pravdy se mnohým z vás asi zdají nejasné a jaksi vzdálené. Ale právě na modlitbě v sobotu večer, když si je budete připomínat, můžete je už skrze víru prožívat a Duch svatý vás do nich bude stále více uvádět.
Pět minut opakujeme „Kristus vstal z mrtvých, spolu s Ním jsme vstali i my.“ A pak pomalu pronášíme Boží jméno Je-ho-šu-a, kdy si při posledním dlouhém „á“ každý uvědomujeme: „Spolu s Tebou jsem vzkříšen“. Pak je asi 5 minut zpěv, kdy tuto pravdu prožíváme. V modlitbě hned nepronikneme do hloubky této pravdy, ale je zde prostor, aby nás do ní Duch svatý mohl postupně uvádět.
Moji drazí, vy máte velikou moc v Kristu. Vy můžete svými modlitbami, svými oběťmi a svým utrpením vyprošovat druhým obrácení, tedy duchovní vzkříšení, a věčný život. Je důležité si to často uvědomovat a v tom se i povzbuzovat.
Zastavili jsme se nad pravdou našeho spoluvzkříšení, které si zvlášť připomínáme v sobotu večer v třetí části naší modlitby. Mnozí z vás jsou velmi horliví a v neděli už od šesti hodin ráno prožívají další pravdy vzkříšení, vztahující se k nedělnímu ránu. Někteří se tyto pravdy modlí dokonce už od pěti hodin. Tento čas a tyto oběti a zpěvy s tím spojené, to vše slouží k duchovním prožívání základní pravdy, že Kristus slavně vstal z mrtvých. On vpravdě vstal! Zároveň si máme připomínat tajemství křtu, že jsme byli ponořeni do Kristovy smrti, a dostali jsme i nový život, život Krista vzkříšeného. Ježíš je v nás, buďme i my vírou s Ním. On je živý!
Christos Voskres!
Stáhnout: Pastýřský list otce patriarchy Eliáše k Velikonocům 2026