Rozjímání nad Gal 5,13

Bratři, jenom si nečiňte ze svobody podnět k tělesnosti.

Vy jste přece povoláni do svobody, bratři; jenom si nečiňte ze svobody podnět k tělesnosti, ale v lásce služte jedni druhým. Vždyť celý Zákon se naplňuje v jednom slově, totiž v tomto: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“

Co je pravá svoboda v Kristu? Neznamená to odhodit Boží zákony a přikázání a dát prostor pyšnému egu s jeho nezřízenými tělesnými tužbami, aby se bez výčitek svědomí dopouštělo zla. Lidská svoboda nespočívá v nedotknutelnosti ega, které chce mít ve své pýše vždy poslední slovo, a to i po Božím slovu. To by byla falešná svoboda, která vede do záhuby. Svoboda v Kristu je, že člověk přijímá cestu pravdy, tedy pokání, a zapírá sám sebe, vlastní pýchu. Je si vědom zákona pšeničného zrna, které musí odumřít, aby mohl přijít nový život. Je si tak plně vědom podstaty, že pýcha našeho ega, která je nedotknutelná a urážlivá, musí být nazvána pravým jménem. Je si vědom této duchovní otravy v nitru člověka, tedy i v sobě, ze které vycházejí všechny války a zločiny a která je také příčinou věčného zavržení. Na trůnu v naší duši sedí pyšné ego. Musí být z trůnu svrženo! Vlády se musí ujat Ježíš. To je celá podstata naší spásy. Není to ale tak jednoduché. Člověk proto musí věnovat mnoho času modlitbě, aby mohl před Bohem vnímat duchovní otravu v sobě a aby měl sílu se pokořovat. Definitivní svržení vlády tohoto ďáblova semene, tedy našeho ega, z trůnu, není možné bez denního pokořování se. Pokud se o to člověk denně snaží a nedovoluje si, aby když ho někdo pokoří, zůstával v sebelítosti, pomstě, uraženosti, získá zkušenost, že vítězství nedosáhne jinak, než že musí stále vcházet do Božího světla, které získává v modlitbě. Pak je schopen vnitřně zpracovávat pokořování a obracet ho k svému užitku, k novým zkušenostem, k hlubšímu poznání.

Jak těžko se pokořuje člověk, když v dětství nebyl veden ke kázni a muselo se kolem něho tancovat, protože si vynucoval nedotknutelnost svého ega a nebyl ochoten přiznat pravdu, kterou mu rodiče předkládali. Největším darem pro dítě je dobrá, zdravá výchova, a hlavně příklad rodičů. To je největší poklad a věno, jaké mohou rodiče svému dítěti předat.

V listě k Filipanům je nám postaven před oči příklad Ježíšovy pokory. Pokora je v podstatě vysvlečení starého člověka, tedy naší porušené přirozenosti, a předání vlády ve své duši Ježíši Kristu. Život je krátký. Žijeme v apokalyptické době. My křesťané máme být kvasem, světlem, a to právě v tomto: v zapírání sama sebe, v následování Krista a v zachovávání Jeho přikázání.

1. Pročti Filipanům 2,5-8.

a) Jaký příklad máš následovat? (verš 5)

b) Jaké postavení zaujal Pán Ježíš? (verš 7)

c) Jak se projevilo to, že se stal služebníkem? (verš 7-8)

2. Aplikaci pro svůj život najdeš ve Fp 2,3-4.

a) Co máš dělat?

b) Vzpomeneš si na nějakou oblast, v níž takový postoj nezaujímáš?

c) Jak to napravíš?

Stáhnout: Rozjímání nad Gal 5,13