Rozjímání nad J 13,14-15

„Já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy… dal jsem vám příklad.“

Pán Ježíš dal apoštolům při poslední večeři příklad velké pokory. Vystupuje ne jako ten, kterému se má sloužit, ale jako ten, který sám slouží. Umývá apoštolům nohy. Tuto službu dělali otroci. Víme, jak to apoštoly šokovalo. Obzvlášť radikálně se bránil apoštol Petr. Nakonec ale poslechl.

Ježíš říká: „Učte se ode mne, jsem tichý a pokorný srdcem.“ Je možné i občas v malých společenstvích, třeba jednou za rok, udělat takové gesto, že bratři umyjí jeden druhému nohy. Někteří nekatolíci to praktikují dokonce častěji. Umýt nohy druhému bratrovi a rovněž nechat si umýt nohy je gesto pokory, obzvlášť když to člověk činí upřímně, s vědomím své viny, kterou mnohdy třeba i dlouhý čas neviděl.

Svatý Antonín poustevník na otázku, kdo vůbec může být spasen, výrazně odpověděl: „Jen člověk pokorný.“ To znamená ten, kdo sesadil z trůnu své duše bohorovné ego, a posadil na něj Ježíše. To je podstata spásy. Pokořovat se máme především v situaci, když nám někdo poví pravdu do očí. První reakce je hněv, sebeobrana, argumenty, že nemá pravdu… Je ale třeba se zastavit a povědět: „Bratře, nyní nechápu, ale věřím, že pochopím, že v tvých slovech je kus pravdy.“ A pak prosit Pána o světlo. Vrcholem je ještě i bratrovi poděkovat, třeba později: „Zatím jsem poznal tuto pravdu. Děkuji ti, že jsi mě upozornil na zlozvyk, chybu, kterou roky opakuji a stala se už součástí mé přirozenosti, takže jsem ji ani neviděl.“

Když byl Pán Ježíš naposledy před svou smrtí se svými učedníky, zjevil jim některé věci týkající se postoje služby – Lk 22,24-27.

a) Oč se učedníci přeli? (verš 24)

b) Jak Pán Ježíš prokázal svou pokoru? (verš 27)

c) Jak mají jednat ti, kdo následují Krista? (verš 26)

d) V čem je toto jednání odlišné od jednání světa? (verš 25)

Stáhnout: Rozjímání nad J 13,14-15