Rozjímání nad Lk 24,39

Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já.

Dotkněte se mne a přesvědčte se.

Tato slova Ježíš pronesl, když se v neděli večer zjevil apoštolům. Byli zjevením Spasitele šokováni a mysleli, že vidí ducha, a ne skutečného Krista s Jeho oslaveným tělem. Ježíš je vybídl, aby se důkladně podívali na Jeho ruce a nohy, a navíc, aby se Ho také dotkli a přesvědčili se, že je to skutečně On. Dokonce je vybídl, aby Mu dali něco k jídlu, jako další důkaz, že je to On se svým vzkříšeným tělem. Tehdy Mu podali pečenou rybu a plást medu a Ježíš před nimi pojedl. Z ryby tam pak ještě zůstaly kosti jako svědectví o Jeho reálné přítomnosti.

Pamatujme, že Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. Mimořádně se zjevuje určitým omilostněným osobám, aby skrze ně připomněl určité pravdy i věřícím. Většinou rovněž vybízí různým způsobem k pokání a k víře v Něho. Ježíš ale zaslíbil svou duchovní přítomnost i nám, když říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“

My se můžeme svým duchem vírou sjednocovat s Kristem, který v nás duchovně přebývá skrze křest a Boží milost, pokud nejsme v těžkém hříchu. Ježíš slibuje nejen to, že bude s námi po všechny dny, ale také, že zůstane v nás. Tato Kristova přítomnost je duchovní, ale reálná. Až překročíme práh času a vejdeme do dimenze věčnosti, budeme vidět Ježíše tváří v tvář. A nejen to, my budeme tuto duchovní jednotu, že jsme v Něm a On v nás, prožívat už ve světle Boží slávy. Zatím jsme ale na zemi, kde prožíváme duchovní boj o to, abychom zůstali Pánu Ježíši věrni, snažili se zachovávat Jeho přikázání a uchovali si víru, nutnou zvláště ve chvíli, kdy nás odvolá z této naší časné pouti na věčnost.

Stáhnout: Rozjímání nad Lk 24,39