Fotogalerie
Patriarcha Eliáš spolužákům k osmdesátinám
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/f5FmjYpgg-8 https://crowdbunker.com/v/q17xE6KCds https://bcp-video.org/cz/spoluzakumk80/
Slovo otce patriarchy Eliáše: Máme děkovat Bohu za všechno – i za rány, které dávají tvar
Michelangelo měl vytvořit sochu Mojžíše. Přivezli mu velký kámen nebo spíš ohromný balvan. On se svým pomocníkem se na něj šel podívat. Nadšeně ho obchází. Pak se zamyslí, dívá se na ten kámen a říká: „Já tam vidím Mojžíše.“ Jeho pomocník reagoval s údivem: „Mojžíše? Vždyť to je kámen, žádný Mojžíš.“ A Michelangelo na to: „Ale já ho tam vidím“. „A co je třeba udělat, aby tam skutečně byl?“ Michelangelo odpověděl: „Všechno, co není Mojžíš, musí jít pryč.“ „A jak se to stane?“ „Dláto, kladivo a rány. Rány jsou to, co dává tvar.“
Tak je to i s námi. Všechno, co v nás není Ježíš, musí pryč. A jak se to stane? Rány jsou to, co dává tvar. Bůh na nás musí dopouštět určité zkoušky, utrpení, někdy i skrze naše bližní, kteří nám vynadají či se vůči nám dopouštějí určité nespravedlnosti, anebo utrpíme různé ztráty, smrt nejdražších… Rány jsou to, co dává tvar. Ale někdy rány mohou potom dílo i ničit – a to tehdy, pokud je odmítáme. Máme za všechno děkovat. Všechno přijímat. A aby to člověk mohl konat, je třeba si být vědom vlastního hříchu.
Eucharistie – zpřítomnění Kristovy smrti
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Slovo života – Ř 8,12-13 (7. 6. – 21. 6. 2026)
„A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.
Jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.“
Rozjímání nad Ř 8,12-13
A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.
Jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.
Otázka: Koho nejsme dle Ř 8,12a dlužníky?
Odpověď: ………………………………………………………………………
Otázka: Co z toho dle Ř 8,12b vyplývá?
Odpověď: ………………………………………………………………………………………….
Otázka: Co dle Ř 8,13a čeká ty, kdo žijí podle těla?
Odpověď: ………………………………………………………………………………………….
Otázka: Jak umrtvovat dle Ř 8,13b skutky těla?
Odpověď: …………………………………………………………………………………………..
Otázka: Co dle Ř 8,13c čeká ty, kdo Duchem umrtvují skutky těla?
Po zaslíbení přichází zkouška a až potom požehnání
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Hlavní rektor a děkan univerzity pravé moudrosti je Duch svatý
„Toto vám pravím,“ říká Ježíš apoštolům večer před svou smrtí, „dokud jsem s vámi.“ Už dlouho s apoštoly nebude. Toto jsou poslední minuty, kdy se Ježíš loučí. Představte si otce, který by se loučil se svými dětmi a ví, on to ví, že na druhý den bude popraven. Nevinně, ale bude popraven. Dá svým milovaným dětem své srdce na dlani… Dá všechno, co má. A Ježíš s daleko větší láskou předává apoštolům hlubiny pravd, nakolik věděl, že jsou schopni je snést, přijmout… Věděl, že i tak nejsou schopni mnohé věci přijmout, ale ukázal na naději, kterou je Duch svatý. A tu je to řečeno: „… dokud jsem s vámi. … Ale Utěšitel (Přímluvce), kterého Otec pošle v mém jménu…“ Když někdo utěšuje někoho, kdo je v depresi, může slovem zachránit život. „Utěšitel“ – On těší. „Utěšitel“ anebo „Přímluvce“.
Duch svatý tě naučí…
My sami od sebe nejsme schopni pochopit hloubku Božích pravd a Božích tajemství. Tu platí jen Ježíšovo slovo: „On vás naučí…“ Kdo? Duch svatý. Nikdo jiný nás není schopen naučit. On přijde k tobě s osobním přístupem, On tě naučí. Ale ty musíš chtít, spolupracovat, a On tě pak naučí. Není řečeno, jestli za rok nebo za pět let či za celý život. Ale On tě naučí. Máš zaslíbení: „Naučí…“ Naučí tě být s Ježíšem. Naučí tě, jak žít tak, aby Ježíšův život v tobě mohl růst, aby v tobě žil Kristus. Naučí tě, abys ty umíral a Ježíš, aby rostl. A dále Ježíš říká: „Připomene vám všechno, co jsem mluvil.“ Jak to kolikrát v určitých situacích potřebujeme! Často říkáme: „Kdybych si na to vzpomněl…“ A když už člověk prohraje, říká si: „Tak jednoduchá věc, takový primitivismus! Vždyť jsem to věděl… Jak jsem si na to v té situaci mohl nevzpomenout? Teď za to trpím.
Krátké zamyšlení k svátkům Seslání Ducha svatého
Teď prožíváme 40 dní období velikonoční, období Kristova slavného vítězství nad smrtí a hříchem. Boží slovo nám ukazuje hlubinný vztah skrze Ducha Svatého k tajemství Kristova vzkříšení: „Ten Duch, který vzkřísil Ježíše Krista, přebývá ve vás…“ (Ř 8,11n).
Nový život – život Krista vzkříšeného se v nás má projevovat skrze Ducha Svatého. Podmínkou je, abychom chodili ve víře a abychom všechny své plány, starosti a vůbec vše odevzdávali Ježíšovi. Abychom nic nevlastnili ani své myšlenky, ani svá zranění, nedůvěry Bohu a Jeho slovu, ani sebelítosti. Všechno Mu máme dávat. On se potom bude skrze nás mocně projevovat, anebo i skrytě, ale ovoce našeho sjednocení s Ním ve víře přinese ovoce pro věčnost.
Koncem května budeme slavit svátky seslání Ducha Svatého. Kéž vás Duch Svatý znovu naplní pravou Boží radostí, svými dary a hlavně sám sebou! Nestačí přijímat dary, hlavní je přijmout Dárce. My máme být co nejvíce v Boží přítomnosti, abychom byli ve vůli Boží a rozhodovali se, mluvili a jednali ne ze sebe, ale z Boha. Toto zůstávání a chození v Bohu je podmíněno naší praktickou vírou. Skutečně, chodit ve víře jako Abraham. Víru znovu a znovu oživovat přes všechny zkoušky. Žádný projev živé víry není zbytečný a není bez odezvy!
Slovo života – J 16,13 (24. 5. – 7. 6. 2026)
„Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“
Rozjímání nad J 16,13
„Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“
Duch Boží dává světlo. Člověk si pak může uvědomit pravdu, kterou dříve vůbec neviděl anebo viděl zkresleně. Například ukáže, že to, co se ti ve tvém životě zdálo jako náhoda, náhoda nebyla, a nyní, po několika letech to poznáváš. To, co jsi viděl jako prohru, byla výhra. Ze škody, která tě trápila, nakonec vzešel užitek. To, co jsi viděl jako neštěstí, byla jen bariera, která zabránila mnohem většímu neštěstí. Tehdy to člověk svým rozumem nechápal.
Duch Boží dává poznání obzvlášť v duchovních věcech. Usvědčuje z hříchu. Otvírá Písmo svaté. Některá místa v Písmu svatém, která byla pro tebe nepochopitelná, se najednou hluboce dotkla tvého nitra a vedou tě k osobnímu poznání hříchu i odpouštějící Boží lásky.
Duch Boží nás uvádí do vnitřního vztahu s naším Spasitelem, abychom Ho více poznávali a více milovali. Největší překážkou lásky k Bohu je dědičný hřích v nás, tedy sklon věřit lži a dopouštět se zla. Všechny pravdy jak z Písma, tak z katechismu, jsou pro nás bez Ducha Božího – jak říká Boží slovo – jen literou, která zabíjí. Duch ale obživuje! (2Kor 3,6) Ježíš řekl apoštolům, a říká i nám: „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (J 16,12-13)
„Připomene vám všechno, co jsem mluvil.“
Duch svatý nám připomene vše, co Ježíš mluvil. Ne však k tomu, abychom o tom diskutovali u zeleného stolu, pitvali to jako v pitevně, ale bez Ducha Božího, jenom svým rozumem, který postavíme jako nejvyšší normu! To bychom nakonec skončili tam, kde skončila „slavná německá teologie“. Jak jsou na tom tito němečtí teologové dnes? Prosazují islamizaci, ale co je nejhorší, hlásají hereze, které zpochybnily všechny pravdy křesťanské víry. Jeden jejich kardinál, který je teď v Římě, je heretik „par excellence“. Druhý je propagátorem sňatků homosexuálů v chrámech! Tam dospěli slavní mudrlanti, němečtí velkohlavci, s jejich slavným Tübingenem a jinými univerzitami, kde přímo „cedili“ různé pravdy, ale bez Ducha svatého, ne pod Jeho vedením, ale v duchu světa, v duchu pýchy, tak aby to bylo líbivé, aby to bylo „na úrovni“. Avšak prostotu evangelia, život, který v tom jádru je, ubili. Dnes vidíme ovoce na celém německém národě. Hanba, trojnásobná hanba! Kdo bude konat pokání? Kdy si konečně přiznají pravdu? Kdy konečně vyznají: Byli jsme oklamáni, nevěřili jsme Bohu, nevěřili jsme Jeho služebníkům prorokům,
„…a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy.“ (J 14,16-17)
„Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (J 14,15-17)
Ježíš říká: „Když mne budete milovat…“ – to je podmínka. A pokračuje: „Já požádám Otce“, já – Ježíš, On to říká. „A On – Otec – vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha Pravdy.“ Duch Pravdy, Duch Svatý, Přímluvce – On se za nás přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými, jak je řečeno v osmé kapitole listu Římanům. Vždyť ani nevíme, jak se máte modlit, ale Duch svatý se za nás přimlouvá. Tedy Ježíš požádá Otce. Otec dá Ducha Pravdy, Ducha svatého. Tu jsme už u třetí osoby Boží. Ježíš nám o Duchu svatém dále říká: „… kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (J 14, 17) Svět, tedy duch světa, je duch lži. Ten nemůže přijmout Ducha Pravdy, Ducha svatého, poněvadž Ho nevidí a nezná. „Vy jej znáte,“ říká Ježíš „neboť s vámi zůstává.“ Čili On s námi zůstává, nebo je u nás.
Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej Ho na všech svých cestách, On sám napřímí tvé stezky.“ (Přísl 3,5-6)
Máme různé zlozvyky a sebelítosti, které nás drží. A také to je duchovním vzkříšením, když se necháme Bohem uzdravit. Předpokladem je, abychom se postavili do pravdy, chtěli na sobě vidět chyby a přiznali si je. Abychom se neurazili, ale řekli: „Ano, tak to je. Toto je má slabost.“ Abychom nepadli do depresí, ale řekli si: „Je třeba s tím bojovat. Ano, budu prohrávat, ale budu prosit Boha o světlo a sílu. Jemu dám všechny své problémy, které mám: Pane, já jsem v této věci slabý, tady neustále padám, tato závislost mě přemáhá a činí ze mě otroka. Já to nechci, ale vlastní silou nic nezmůžu, spoléhám celým srdcem na Tebe“. A potom, jak říká Boží slovo, Pán tvé stezky napřímí. My lidé pořád chodíme křivolace, ten zlý nás tahá zprava doleva, ale my máme jít dopředu a Pán napřímí naše stezky. Tak to je, ale je třeba, abychom Ho na všech svých cestách poznávali, mysleli na Něho. Když nemyslíme na Něho a nepočítáme s Ním, neuvidíme Boží zásah.
Slovo života – Ř 6,4 (10. 5. – 24. 5. 2026)
„Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest ve smrt, abychom, jako Kristus vstal z mrtvých…,
tak i my v novotě života chodili.“
Rozjímání nad Ř 6,4
„Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest ve smrt, abychom,
jako Kristus vstal z mrtvých…, tak i my v novotě života chodili.“
V tomto slovu života se mluví nejen o Kristově smrti, ale i o vzkříšení. Znovu je ukázáno na křest, že křtem jsme pohřbeni spolu s Ním ve smrt. Vejít spolu s Kristem do smrti – to v daném okamžiku znamená zřeknout se vlastní vůle. Cílem je žít novým životem, anebo spíš Ježíš má žít v nás. On sám působí silou svého vzkříšení.
Kristovo historické vzkříšení v Jeruzalémě před 2000 lety je realitou, a realitou je i spojení s Jeho vzkříšením v mém křtu. Křest sám ale nestačí. Aby ve vašem domě bylo světlo, musí v něm být elektrické vedení i s vypínačem a žárovkou. I když napojení energie na zdroj je, ale nestiskneme vypínač, zůstaneme ve tmě. Teprve když vypínač stiskneme, žárovka se rozsvítí. Křest můžeme přirovnat k vedení a vypínač k aktuální víře. Kristus ve mně žije v moci skrze křest a aktuální víru.
Slovo otce patriarchy Eliáše o novém srdci
Hospodin skrze proroka Ezechiela i tobě říká: „Dám vám (ti) nové srdce!“ (Ez 36,26) Bůh slibuje, že tuto duchovní transplantaci učiní On sám. Co máme dělat my? Nic, jenom přijmout. Podepsat „pozitivní revers“ a učinit se naprosto nemohoucím, spoluukřižovaným s Kristem.
Buď jako ten, kdo leží na operačním stole a nechá se operovat lékařem, odborníkem. Není třeba Bohu radit, jak a co má dělat. On sám to učiní a nikdo jiný. Ty Mu jen dovol, aby se tě mohl neviditelně, ale skutečně dotknout.
Zde stojíme před velkým tajemstvím. Rozum se mu vzpírá a chce ho pochopit na základě hmotných představ. Avšak tu je nutné se sklonit a tuto duchovní realitu přijmout vírou. Neposkvrněné nové srdce není hmotný orgán, ale nové duchovní centrum, které můžeme přijmout a otevřít se mu jedině vírou. Je to území, kde už neplatí zákony hříchu, ale zákony Ducha milosti (srov. Ř 8,2). Je jako velvyslanectví jiného státu, jiného království, kde vládne a kraluje Ježíš.
