Události spojené s narozením Jana Křtitele nám popisuje 1. kapitola Lukášova evangelia. Písmo svaté říká o rodičích Jana Křtitele, Zachariášovi a Alžbětě, že oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních. Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. Zachariáš byl starozákonním knězem. Když na něj řada připadla, aby konal svou kněžskou službu, vešel do chrámu a obětoval kadidlo. Tehdy se mu ukázal Pánův anděl. Když ho Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ (Lk 1,13) Ale Zachariáš na to reagoval slovy: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a také má manželka je v pokročilém věku.“ (Lk 1,18) Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.“ (Lk 1,19-20)

21. 6. 2026

Ve středu 1. července 2026 má proběhnout biskupské svěcení členů Bratrstva Pia X. Je otázka, zda apostatický Vatikán svěcení schválí či neschválí. Pokud schválí, ale za cenu, že Bratrstvo bude podřízeno apostatickému Vatikánu, pak Bratrstvo ztrácí své opodstatnění a dostává se na širokou duhovou cestu do záhuby. Pokud ho apostatický Vatikán v čele s arciheretikem Lvem Prevostem neschválí a po svěcení vyhlásí tzv. exkomunikace, Bratrstvo zachová čistotu víry a takzvané exkomunikace budou neplatné. Proč? Protože apostatický Vatikán se svým sodomským antievangeliem je pod Boží anathemou a vše, co uděluje, je neplatné a neúčinné.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/F4gAZ63__pU  
https://rumble.com/v7bpcfc-k-otazce-sveceni.html      
https://crowdbunker.com/v/ddaMp3YinZ  https://www.bitchute.com/video/WlHWw1tSCwnI

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí

skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého,

který nám byl dán.“

Na co je kladen důraz?

Důraz je opět kladen na slovo „naděje“. Příkladem je nám Abrahám, který „v naději proti naději uvěřil“ (Ř 4,18). Tedy Abrahám počítal s tím, že Bůh je všemohoucí. Postavil se před Něj se svou bezmocností a důvěřoval, že Bůh může učinit zázrak.

Praktické využití:

Když přijde beznaděj, uvědom si Boží přítomnost i Boží všemohoucnost a několikrát ve víře opakuj: „Ježíši, důvěřuji Ti.“

„Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání…

Člověk si myslí, když přijde suchopár a všednost, že Ježíše nemiluje, protože to nepociťuje. On ale říká: „Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání.“ Jistě, my je nejsme schopni plnit bez pomoci Boží, ale i v té tuposti se člověk může ptát: „Pane, co bys Ty dělal na mém místě? Co mohu v této všednosti dne udělat pro Tebe?“ A i tu nejmenší maličkost udělat ve víře – tím chci milovat Ježíše. Kolikrát stačí, že člověk odhodí chmuru či kritickou myšlenku a přijme Boží pohled z Písma. To už je projev plnění Božího přikázání. A vůbec už to, že si člověk častěji přes den uvědomuje – Bůh mě vidí.

V den svátku Těla a Krve Páně si připomínáme realitu, že Ježíš je mezi námi. Uvědomme si realitu tajemství vtělení Božího Slova. Všemohoucí Bůh, který stvořil miliony hvězd a galaxií, celou Zemi, dal zákony do každé buňky, který je nad časem, který byl, je, bude a je věčný, se ponížil a stal se člověkem. My máme počátek, On nás stvořil k svému obrazu. Je nám dán věčný život, ale ten věčný život je buď v nebi ve slávě, anebo v pekelném ohni, jestliže se člověk sjednotí s těmi duchy pýchy – démony, kteří se postavili proti Bohu. Náš život je zkouška, boj zla proti dobru a Ježíš nám dává do tohoto boje sám sebe za pokrm.

Bere na sebe naše tělo a stává se podobný nám, kromě hříchu, protože si nás zamiloval a chce nás vykoupit, abychom byli s Ním věčně. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Jednorozeného Syna…“ (J 3,16)

Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky.  A chléb, který já dám, je mé tělo, které dávám za život světa.“ (J 6, 48-51)

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/f5FmjYpgg-8     https://crowdbunker.com/v/q17xE6KCds  https://bcp-video.org/cz/spoluzakumk80/
https://rumble.com/v7b829u-spoluzakum80.html  

Michelangelo měl vytvořit sochu Mojžíše. Přivezli mu velký kámen nebo spíš ohromný balvan. On se svým pomocníkem se na něj šel podívat. Nadšeně ho obchází. Pak se zamyslí, dívá se na ten kámen a říká: „Já tam vidím Mojžíše.“ Jeho pomocník reagoval s údivem: „Mojžíše? Vždyť to je kámen, žádný Mojžíš.“ A Michelangelo na to: „Ale já ho tam vidím“. „A co je třeba udělat, aby tam skutečně byl?“ Michelangelo odpověděl: „Všechno, co není Mojžíš, musí jít pryč.“ „A jak se to stane?“ „Dláto, kladivo a rány. Rány jsou to, co dává tvar.“

Tak je to i s námi. Všechno, co v nás není Ježíš, musí pryč. A jak se to stane? Rány jsou to, co dává tvar. Bůh na nás musí dopouštět určité zkoušky, utrpení, někdy i skrze naše bližní, kteří nám vynadají či se vůči nám dopouštějí určité nespravedlnosti, anebo utrpíme různé ztráty, smrt nejdražších… Rány jsou to, co dává tvar. Ale někdy rány mohou potom dílo i ničit – a to tehdy, pokud je odmítáme. Máme za všechno děkovat. Všechno přijímat. A aby to člověk mohl konat, je třeba si být vědom vlastního hříchu.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.

Jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.“

A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.

Jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.

Otázka: Koho nejsme dle Ř 8,12a dlužníky?

Odpověď: ………………………………………………………………………

Otázka: Co z toho dle Ř 8,12b vyplývá?

Odpověď: ………………………………………………………………………………………….

Otázka: Co dle Ř 8,13a čeká ty, kdo žijí podle těla?

Odpověď: ………………………………………………………………………………………….

Otázka: Jak umrtvovat dle Ř 8,13b skutky těla?

Odpověď: …………………………………………………………………………………………..

Otázka: Co dle Ř 8,13c čeká ty, kdo Duchem umrtvují skutky těla?

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„Toto vám pravím,“ říká Ježíš apoštolům večer před svou smrtí, „dokud jsem s vámi.“ Už dlouho s apoštoly nebude. Toto jsou poslední minuty, kdy se Ježíš loučí. Představte si otce, který by se loučil se svými dětmi a ví, on to ví, že na druhý den bude popraven. Nevinně, ale bude popraven. Dá svým milovaným dětem své srdce na dlani… Dá všechno, co má. A Ježíš s daleko větší láskou předává apoštolům hlubiny pravd, nakolik věděl, že jsou schopni je snést, přijmout… Věděl, že i tak nejsou schopni mnohé věci přijmout, ale ukázal na naději, kterou je Duch svatý. A tu je to řečeno: „… dokud jsem s vámi. … Ale Utěšitel (Přímluvce), kterého Otec pošle v mém jménu…“ Když někdo utěšuje někoho, kdo je v depresi, může slovem zachránit život. „Utěšitel“ – On těší. „Utěšitel“ anebo „Přímluvce“.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

My sami od sebe nejsme schopni pochopit hloubku Božích pravd a Božích tajemství. Tu platí jen Ježíšovo slovo: „On vás naučí…“ Kdo? Duch svatý. Nikdo jiný nás není schopen naučit. On přijde k tobě s osobním přístupem, On tě naučí. Ale ty musíš chtít, spolupracovat, a On tě pak naučí. Není řečeno, jestli za rok nebo za pět let či za celý život. Ale On tě naučí. Máš zaslíbení: „Naučí…“ Naučí tě být s Ježíšem. Naučí tě, jak žít tak, aby Ježíšův život v tobě mohl růst, aby v tobě žil Kristus.  Naučí tě, abys ty umíral a Ježíš, aby rostl. A dále Ježíš říká: „Připomene vám všechno, co jsem mluvil.“ Jak to kolikrát v určitých situacích potřebujeme! Často říkáme: „Kdybych si na to vzpomněl…“ A když už člověk prohraje, říká si: „Tak jednoduchá věc, takový primitivismus! Vždyť jsem to věděl… Jak jsem si na to v té situaci mohl nevzpomenout? Teď za to trpím.

Teď prožíváme 40 dní období velikonoční, období Kristova slavného vítězství nad smrtí a hříchem. Boží slovo nám ukazuje hlubinný vztah skrze Ducha Svatého k tajemství Kristova vzkříšení: „Ten Duch, který vzkřísil Ježíše Krista, přebývá ve vás…“ (Ř 8,11n).

Nový život – život Krista vzkříšeného se v nás má projevovat skrze Ducha Svatého. Podmínkou je, abychom chodili ve víře a abychom všechny své plány, starosti a vůbec vše odevzdávali Ježíšovi. Abychom nic nevlastnili ani své myšlenky, ani svá zranění, nedůvěry Bohu a Jeho slovu, ani sebelítosti. Všechno Mu máme dávat. On se potom bude skrze nás mocně projevovat, anebo i skrytě, ale ovoce našeho sjednocení s Ním ve víře přinese ovoce pro věčnost.

Koncem května budeme slavit svátky seslání Ducha Svatého. Kéž vás Duch Svatý znovu naplní pravou Boží radostí, svými dary a hlavně sám sebou! Nestačí přijímat dary, hlavní je přijmout Dárce. My máme být co nejvíce v Boží přítomnosti, abychom byli ve vůli Boží a rozhodovali se, mluvili a jednali ne ze sebe, ale z Boha. Toto zůstávání a chození v Bohu je podmíněno naší praktickou vírou. Skutečně, chodit ve víře jako Abraham. Víru znovu a znovu oživovat přes všechny zkoušky. Žádný projev živé víry není zbytečný a není bez odezvy!

„Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“

„Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“

Duch Boží dává světlo. Člověk si pak může uvědomit pravdu, kterou dříve vůbec neviděl anebo viděl zkresleně. Například ukáže, že to, co se ti ve tvém životě zdálo jako náhoda, náhoda nebyla, a nyní, po několika letech to poznáváš. To, co jsi viděl jako prohru, byla výhra. Ze škody, která tě trápila, nakonec vzešel užitek. To, co jsi viděl jako neštěstí, byla jen bariera, která zabránila mnohem většímu neštěstí. Tehdy to člověk svým rozumem nechápal.

Duch Boží dává poznání obzvlášť v duchovních věcech. Usvědčuje z hříchu. Otvírá Písmo svaté. Některá místa v Písmu svatém, která byla pro tebe nepochopitelná, se najednou hluboce dotkla tvého nitra a vedou tě k osobnímu poznání hříchu i odpouštějící Boží lásky.

Duch Boží nás uvádí do vnitřního vztahu s naším Spasitelem, abychom Ho více poznávali a více milovali. Největší překážkou lásky k Bohu je dědičný hřích v nás, tedy sklon věřit lži a dopouštět se zla. Všechny pravdy jak z Písma, tak z katechismu, jsou pro nás bez Ducha Božího – jak říká Boží slovo – jen literou, která zabíjí. Duch ale obživuje! (2Kor 3,6) Ježíš řekl apoštolům, a říká i nám: „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (J 16,12-13)

Duch svatý nám připomene vše, co Ježíš mluvil. Ne však k tomu, abychom o tom diskutovali u zeleného stolu, pitvali to jako v pitevně, ale bez Ducha Božího, jenom svým rozumem, který postavíme jako nejvyšší normu! To bychom nakonec skončili tam, kde skončila „slavná německá teologie“. Jak jsou na tom tito němečtí teologové dnes? Prosazují islamizaci, ale co je nejhorší, hlásají hereze, které zpochybnily všechny pravdy křesťanské víry. Jeden jejich kardinál, který je teď v Římě, je heretik „par excellence“. Druhý je propagátorem sňatků homosexuálů v chrámech! Tam dospěli slavní mudrlanti, němečtí velkohlavci, s jejich slavným Tübingenem a jinými univerzitami, kde přímo „cedili“ různé pravdy, ale bez Ducha svatého, ne pod Jeho vedením, ale v duchu světa, v duchu pýchy, tak aby to bylo líbivé, aby to bylo „na úrovni“. Avšak prostotu evangelia, život, který v tom jádru je, ubili. Dnes vidíme ovoce na celém německém národě. Hanba, trojnásobná hanba! Kdo bude konat pokání? Kdy si konečně přiznají pravdu? Kdy konečně vyznají: Byli jsme oklamáni, nevěřili jsme Bohu, nevěřili jsme Jeho služebníkům prorokům,

 „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (J 14,15-17)

Ježíš říká: „Když mne budete milovat…“ – to je podmínka. A pokračuje: „Já požádám Otce“, já – Ježíš, On to říká. „A On – Otec – vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha Pravdy.“ Duch Pravdy, Duch Svatý, Přímluvce – On se za nás přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými, jak je řečeno v osmé kapitole listu Římanům. Vždyť ani nevíme, jak se máte modlit, ale Duch svatý se za nás přimlouvá. Tedy Ježíš požádá Otce. Otec dá Ducha Pravdy, Ducha svatého. Tu jsme už u třetí osoby Boží. Ježíš nám o Duchu svatém dále říká: „… kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (J 14, 17) Svět, tedy duch světa, je duch lži. Ten nemůže přijmout Ducha Pravdy, Ducha svatého, poněvadž Ho nevidí a nezná. „Vy jej znáte,“ říká Ježíš „neboť s vámi zůstává.“ Čili On s námi zůstává, nebo je u nás.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu