BKP: Ovoce II. vatikánského koncilu po 60 letech – transformace katolické církve na pseudocírkev New Age /9. část/
5. 3. 2025
Jaká reforma kněžské formace je nutná po II. vatikánu
Systém historicko-kritické teologie byl prosazen na teologické školy po II. vatikánu. Nevede k osobnímu vztahu ke Kristu, nezdůrazňuje podmínku spásy, kterou je pokání, a dokonce ani spásu nesmrtelné duše. HKT v podstatě zpochybňuje všechny pravdy Božího slova. Za tímto systémem je duch lži a smrti.
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/FkCq3dosSyw
https://rumble.com/v6qh6sc-ovoce-ii.-vat.konc.-9.html
https://www.bitchute.com/video/jPvdPZmSxehR/
https://cos.tv/videos/play/59552090607883264
Student formovaný historicko-kritickou metodou a duchem II. vatikána byl okraden o živou víru a osobní vztah ke Kristu. Stal se duchovně slepým, takže není schopen konat pokání a mít vztah k Ježíši jako k svému Spasiteli. Takový je de facto apoštolem antikrista. Pokládá evangelium za snůšku různých literárních druhů, či dokonce za mýty. Tragédií je, že po II. vatikánském koncilu se toto heretické učení stalo podmínkou vysvěcení na kněze. Po 60 let jsou tímto duchem hereze formovány celé kněžské generace, tedy i současní biskupové. V jejich žilách koluje duchovní otrava. Nejsou proto schopni se postavit proti vnitřní apostazi v katolické církvi.
HKT se nestará o spásu duší, ale vyhledává údajné nesrovnalosti s cílem zpochybnit celé Písmo svaté i cestu spásy. Knězi, který je mužem modlitby a který na prvním místě sleduje spásu své duše, Bůh ale v pravý čas ukáže smysl i těch tzv. temných míst v Písmu svatém, a to k jeho užitku i k užitku druhých.
Je třeba vědět, že je lidské poznání, a je poznání, které Bůh dává skrze milost. Kněz ji získává ve vnitřní modlitbě a zachováváním Božích přikázání, které se mu pak stávají jhem sladkým a břemenem lehkým. V modlitbě dostává Boží světlo a Písmo svaté se mu otvírá jako hluboká studnice živých vod, které tryskají do života věčného.
Pro kněze a biskupy je dán v Božím slově za příklad svatý apoštol Pavel. Jemu byl centrem života Kristus ukřižovaný. On sám volá: „S Kristem jsem ukřižován. Nežiji již já, žije ve mně Kristus! Život je pro mě Kristus a smrt je mi ziskem.“ Lidskou moudrost, která je bez Krista, apoštol Pavel pokládá za smetí a za škodu. Budoucí kněží musí být rovněž pravými zachránci duší skrze hlásání Kristova evangelia. Musí vytrhávat duše z široké cesty, která vede do záhuby. Proto se musí postavit proti duchu světa, za nímž stojí kníže tohoto světa.
Jaká má být správná formace kněžstva? Už při studiu v semináři musí být vytvořeny podmínky, aby si budoucí kněz osvojil zdravé učení a zároveň habitus vnitřní modlitby. Svatí ukazují na dva duchovní pilíře. Prvním pilířem je rozjímání o smrti, Božím soudu a věčnosti. Druhým pilířem je rozjímání o Kristově utrpení na kříži. Do tohoto centra naší spásy nás uvádí nejen rozjímání, ale i vnitřní sjednocování se s Kristem ukřižovaným skrze Jeho sedm posledních slov. Předkládáme dva způsoby této vnitřní modlitby.
V prvním způsobu je 20 minut modlitby rozděleno po 5 minutách. Prvních 5 minut se čte úvaha nad daným slovem. Dalších 5 minut klečíme a opakujeme krátkou meditační větu. Snažíme si v tom čase danou pravdu uvědomovat. Například: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Dalších 5 minut přecházíme z rozjímání do osobní komunikace s Bohem, všichni vzývají: „Otče,“ a jeden dodává: „Odpusť mi moje viny.“ Přitom klečíme a ruce máme ve tvaru kříže. Posledních 5 minut stojíme, ruce máme vzhůru a pomalu a dlouze potichu vzýváme „Abba“ (Otče). Přitom si každý uvědomuje: Bůh mě vidí, cele se Mu otvírám, dávám Mu všechny své hříchy, celou minulost i budoucnost. Je to v podstatě pravdivý úkon lásky, realizace prvního přikázání: „Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou.“ Podobně prožíváme i ostatní Kristova slova.
Při druhém způsobu vnitřní modlitby každé slovo z kříže prožíváme jen 5 minut. Kdo si alespoň měsíc denně najde čas k tomuto prožívání sedmi slov z kříže, otevře se mu cesta k vnitřní modlitbě.
Bohoslovci mají být formováni, aby jako kněží přijali polořeholní styl života. K tomu má sloužit už období studia v semináři. Jako nová generace kněží by měli 1,5 dne v týdnu prožít společně v oddělení od světa. Jsou skupiny kněží, které to léta praktikují tak, že se scházejí už v neděli večer a zůstávají podle stanoveného programu až do úterka odpoledne. Optimální je skupina 3-5 kněží.
Tato každotýdenní setkání na modlitbách budují bratrské společenství a jednotlivé členy postupně vedou k vnitřnímu očišťování. Mohou si vzájemně pomoci ukázáním na své chyby a vhodným způsobem i na chyby druhého. Tak si pomáhají otvírat jeden druhému oči, aby se uzdravovali z otroctví sebelásky a nedotknutelnosti vlastního ega, které je kořenem duchovní slepoty a mnohých chyb a hříchů. Zároveň se vzájemně povzbuzují na cestě následování Krista.
Při modlitbě nad texty Písma se rovněž připravují na nedělní kázání. Po modlitbě každý poví, jakého světla se mu dostalo k aktualizování Božího slova jako duchovní stravy pro sebe i svěřené duše. Zde, na samotě od vlivů světa a zároveň v bratrském společenství, dostanou sílu v plnosti hlásat evangelium. Tyto necelé dva dny prožívají podle určitého řádu na modlitbách, v bratrském společenství, v apoštolském učení i na svaté liturgii. Jsou to vlastně ony čtyři principy, na kterých byla vybudována prvotní církev v Jeruzalémě (srov. Sk 2,42).
Kněz, který má bratrské společenství, je schopen vést muže ve své farnosti, aby se z nich stali Kristovi učedníci. Ježíš řekl: „Získávejte mi učedníky,“ tedy ne pouze návštěvníky bohoslužeb. Skupina mužů se rovněž jednou za týden sejde a společně se pomodlí aspoň dvě hodiny. Také neděli světí novým způsobem. Už v sobotu večer každý muž doma se svou rodinou prožívá podle modlitebního modelu pravdu Kristova vzkříšení. Rozjímání je spojeno se zpěvem. Pak brzy ráno rovněž dvě hodiny podle daného modelu prožívají další pravdy týkající se Kristova vzkříšení.
Kromě bohoslužby jsou pak účastni i bratrského společenství, muži zvlášť a ženy zvlášť. Je zde možnost ke svědectví, povzbuzování, ale také hledání způsobu, jak žít jako Kristovi učedníci v současných podmínkách. Toto svěcení neděle buduje a utvrzuje rodiny a chrání je před krizemi, k nimž je tlačí duch světa. Navíc utvrzuje vztahy manželů nejen mezi sebou, ale i vztahy rodičů a dětí. Jde o budování zdravé rodiny skrze širší duchovní rodinu zakořeněnou v Kristu.
Tato domácí církev má pevný bod, denně se každá rodina sjednocuje v modlitbě v tzv. svaté hodině od 20 do 21 hodin. Ve 21 hodin kněží tam, kde jsou, dávají požehnání na čtyři světové strany.
Kněz, který je sám formován v kněžském společenství, a má modlitební řád, dovede pak nadchnout pro modlitbu a pro pravdivé společenství i své věřící.
Velmi důležitým prvkem je, aby horliví muži světili fatimskou sobotu jako den kajícnosti. Může se spolu setkat i více skupin. Je vhodné, aby zde s nimi byl i kněz, který by posloužil svátostí smíření a také se s nimi modlil. Je to svým způsobem obnovení biblického svátku novoluní, ale s kající náplní a časem věnovaným modlitbě a Božímu slovu. Tolik jen krátce k obrodě kněžstva a rodin.
Srovnáme-li tento program, tuto formaci, s formací historicko-kritické teologie, která už 60 let deformuje duchovní život, je naprosto jasné, jakou cestu si má upřímný katolík zvolit.
Na teologických školách se vyučuje historicko-kritická teologie a prosazuje se duch II. vatikána. Položme si otázku: Jaké duchovní ovoce to nese? Odpověď je jednoznačná: Je to ovoce smrti. Proto je třeba začít novou formaci kněžstva už od semináře.
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři