Fotogalerie
Dvě mocná orlí křídla – MODLITBA A PŮST!
Boží slovo říká: „Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště…“ (Zj 12,13-14).
Jako Mojžíš poslán Bohem vyvedl lid z otroctví Egypta na poušť, tak dnes Bůh posílá Královnu proroků, aby nás vedla na cestě duchovní pouští. Ona tu cestu zná, prošla ji před námi.
Bůh nám daroval „dvě mocná orlí křídla“ – modlitbu a půst. To jsou ta křídla, která mají moc nás vynést na cestu svatosti. O tom svědčí životy světců. Bez nich se z Egypta – tedy z područí ducha světa – nedostaneme. To jsou prostředky k vyjití z Egypta na poušť, na cestu očistnou, která musí následovat po obrácení. Ta křídla nám umožní zpřetrhat pouta Egypta a začít žít v Boží přítomnosti, poznat hloubku své bídy a nesmírnou Boží lásku. Modlitba a půst nám otevřou oči pro duchovní boj, který zuří kolem nás i v nás samých – boj o nesmrtelné duše.
Pamatuj na poslední věci
Svatí nás často vybízejí, abychom hlavně v době postní pamatovali na poslední věci a to: smrt, soud, nebe a peklo. Ano, Bůh zná den a hodinu i místo vaší smrti. Nic jistějšího není než to, že tato pozemská pouť pro každého z nás skončí. Pak bude Boží soud. Ježíš říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Budeme souzeni před anděly, celým vesmírem a všemi lidmi. Co dělat, aby nám Ježíš jednou nemusel povědět jako těm pošetilým pannám: „Amen, pravím vám, neznám vás!“ Co dělat, aby nám tehdy při svém příchodu řekl: „Pojďte požehnaní a ujměte se vlády!“ Co dělat? Žít z víry, věřit Ježíšovi a Jeho slovu a nevěřit lháři a svůdci, který nás odvádí od Ježíše a Jeho programu nám daného.
Slovo života – Fp 2,5.8 (15. 2. – 1. 3. 2026)
„To smýšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši…
pokořil se a stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.“
Rozjímání nad Fp 2,5.8
To smýšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši…
pokořil se a stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.
Jaké měl smýšlení Ježíš? Tedy jaké máme mít myšlení my? Ne myšlení pýchy ducha světa, ale Ježíš se pokořil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
V čem spočívalo Jeho velké pokoření? V tom, že ač má božskou přirozenost, stejnou s Otcem, zmařil sám sebe, pokořil se a přijal na sebe lidskou přirozenost. Ježíš byl poslušný Nebeskému Otci také v tom, že přijal i způsob naší záchrany, a to smrt na kříži. Když přijímáme toto Kristovo myšlení, Bůh může skrze nás, skrze naši vnitřní smrt, která je úplným zřeknutím se své vlastní vůle a uvedení ji do souladu s poslušností Kristovou, zachraňovat duše.
Mějte to myšlení, které bylo v Kristu Ježíši našem Pánu
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Pravé hrdinství
V každém z nás je dědičný hřích, ta vrozená hloupost, která nás neustále, celý život, klame. Musíme s tím bojovat. Proto i Ježíš říká: „Zapři sám sebe!“ Zřekni se té lži, která je v tobě, která chce tvé zlo, táhá tě za nos a vede do sebedestrukce a nakonec do pekla. To je ta naše pýcha. Když nám někdo ukáže na naši chybu, nebo řekne, že jsme pyšní, urazíme se na smrt. Jací jsme hloupí! Měli bychom děkovat každému, kdo nám řekne: ty jsi takový a takový. I kdyby nám někdo naplival do obličeje, měli bychom děkovat: „Ano, já to možná nechápu, co mi říkáš, ale uvědomuji si své hříchy, …“
Odpověď na dopis Jozefa Košče, správce farnosti Sečovská Polianka
Vážený otec Jozef Košč,
děkuji za Váš dopis, v němž mistrovsky kroutíte a nechcete přiznat pravdu, za kterou stojí otcové a učitelé církve a kterou stručně vyjádřil kardinál Belarmin: „Papež, který je zjevným heretikem, automaticky přestává být papežem a hlavou, stejně jako automaticky přestává být křesťanem a členem církve.“
Co se týče Bergoglia a Lva Prevosta, oba prosazují sodomské antievangelium a tím na sebe stáhli Boží anathemu – vyloučení z církve. Ani jeden, ani druhý proto nemůže být hlavou církve.
Slovo otce Patriarchy Eliáše k podobenství o Marnotratném synovi
V podobenství o marnotratném synu nám Ježíš ukazuje lásku Nebeského Otce, který miluje každé své dítě, i to, které odešlo z Jeho domu. Stále čeká, kdy se vrátí. Je mnoho příkladů i ze současné doby, které nám mohou přiblížit toto podobenství. Např. příběh, který se stal asi před 30 lety v Jižní Koreji. Jeden chlapec se začal zabývat prodejem narkotik. Jeho otec o tom nic nevěděl. Později byl syn na mnoho let uvězněn. Když se končil čas jeho věznění, bál se vrátit domů, protože si uvědomoval hanbu, kterou způsobil svému otci i celé rodině. Napsal tedy otci dopis, v němž psal, že si je vědom toho, že za to, co udělal, není hoden se vrátit domů. Napsal však čas, kdy bude projíždět vlakem okolo jejich domu a zahrady a prosil, že pokud mu otec odpustil, aby uvázal na starou jabloň u trati bílou stuhu jako znamení odpuštění a otevřených dveří. Jinak, že pojede vlakem dál, někde daleko… Když v daný den jel vlakem kolem jejich domova, velmi se bál podívat, jestli bude na jabloni bílá stuha. Když se však odhodlal zvednout zrak, uviděl ji celou ověšenou bílými stuhami.
Ježíš je spasení – světlo ke zjevení pohanům
Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně… A tehdy Simeon veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho do náručí a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.
Ježíš je spasení, světlo – věčné světlo. Je třeba, abychom se Jemu otevírali a v tomto světle chodili. Prosme Pána, aby nás pronikl svým světlem, abychom se oddělili od temnoty hříchu, která je v nás, i od mraku dědičného hříchu. Je potřebné o to prosit. A to světlo je také spojeno s Duchem Svatým. Duch Svatý vedl Simeona i Annu do Jeruzalémského chrámu právě v tom čase, když tam přinášeli Ježíše. Proto je potřebné, abychom i my byli citliví na Ducha Božího, který nás vede do světla. Máme se Jím nechat vést stejně tak jako Simeon a prorokyně Anna.
Slovo života – Mt 6,15 (1. 2. – 15. 2. 2026)
„Jestliže neodpustíte lidem,
ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“
Rozjímání nad Mt 6,15
Jestliže… neodpustíte lidem,
ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.
Celé dva týdny si budeme v slově života připomínat pravdu o nutnosti odpuštění. Když člověk odpustí druhému, dostane se mu světla a uvědomí si, že i on ublížil mnohým a také potřebuje, aby mu odpustili. Proto je dobré znát a přijmout do svého života zásadu, kterou vyjadřuje krátká modlitba: „Bože, já odpouštím tomuto člověku, ale Bože, odpusť i mně, že jsem mnohým ublížil, mnohé pohoršil, svou vinu jsem neviděl a ani jsem si ji nechtěl přiznat.“ Při odpuštění nastává určitý duchovní zlom. Nemá smysl o něm filosofovat či teologizovat, ale je třeba vždy učinit krok odpuštění. Pak přijde zkušenost pokoje a světla, které před tím člověk neměl, a také jistota, že když prosí o Boží milosrdenství, Bůh mu hříchy odpouští, protože splnil podmínku a ze srdce svému bližnímu odpustil.
Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Tří světitelů
Ježíš říká i nám: „Vy jste světlo světa.“ (Mt 5,14) Skutečným Světlem světa je jen Ježíš! My však máme mít účast na Jeho světle. Máme být sjednoceni s Ježíšem. My ve své podstatě nejsme světlem, ale tmou. Proto Ježíš řekl, že každý z nás se musí znovu narodit. Světlem jsme jen natolik, nakolik jsme sjednoceni s Ježíšem. Když Mu patříme, pak co je Jeho, je i naše. A co je naše, má být Jeho. Ježíš chce, abychom se odřekli všeho a ztratili svou duši pro Něho a pro evangelium. Proč? Aby On v nás mohl působit, aby v nás mohl v plnosti žít, aby nás prosvítilo Jeho světlo a abychom i my pak byli tím světlem.
Je svátek Tří světitelů. O nich můžeme vpravdě říci, že byli světlem světa.
Sv. Basil Veliký bojoval za čistotu víry. Nejen ve dne, ale i v noci psal knihy a také listy biskupům, protože v tom čase církev upadla do hereze arianismu, která popírá Kristovo Božství. Sv. Basil sám bojoval proti celému systému hereze v církvi. Sv. Jan Zlatoústý byl několikrát vyhnán ze své eparchie, protože byl věrný Ježíšovi. Všichni, kteří šli za Kristem, byli pronásledováni, biti a zesměšňováni.
Duchovní boj a poslušnost víry
Duchovní boj není v našich rukách, nemůžeme bojovat vlastními silami. Jsou dvě slova, která jsou klíčová k vítězství: poslušnost víry. Tak, jak je vidíme na Přesvaté Bohorodičce a stejně jako je žil Mojžíš, když měl jen zvednout hůl nad Rudé moře – ale s vírou, a moře se rozestoupilo. Ale i samotný Mojžíš se později dopustil hříchu, kvůli kterému nemohl vejít do zaslíbené země. Jaký to byl hřích? Nebyla to žádná nečistota, ale nevěra Božímu slovu. Udeřil holí do skály dvakrát a Bůh ho za to potrestal, protože chtěl zázrak vlastní silou. A právě na cestě víry si Bůh hledá lidi, skrze které může působit. Nakolik jste se naučili poslouchat Boha, natolik On může skrze vás dělat velké věci – jen natolik, nakolik jste poslušní.
BKP: Výzva pro americké katolíky, kněze a především biskupy
19. 1. 2026
Základní podmínka naší spásy je činit pokání. Ježíš varuje: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete.“ A na počátku evangelia vybízí: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v74laig-vzva.html
https://crowdbunker.com/v/dikpMZ1rwg https://cos.tv/videos/play/66754828742199296
https://youtu.be/RBUpYuvG94Q
Slovo života – J 13,14-15 (18. 1. – 1. 2. 2026)
„Já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy… dal jsem vám příklad.“
Rozjímání nad J 13,14-15
„Já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy… dal jsem vám příklad.“
Pán Ježíš dal apoštolům při poslední večeři příklad velké pokory. Vystupuje ne jako ten, kterému se má sloužit, ale jako ten, který sám slouží. Umývá apoštolům nohy. Tuto službu dělali otroci. Víme, jak to apoštoly šokovalo. Obzvlášť radikálně se bránil apoštol Petr. Nakonec ale poslechl.
Ježíš říká: „Učte se ode mne, jsem tichý a pokorný srdcem.“ Je možné i občas v malých společenstvích, třeba jednou za rok, udělat takové gesto, že bratři umyjí jeden druhému nohy. Někteří nekatolíci to praktikují dokonce častěji. Umýt nohy druhému bratrovi a rovněž nechat si umýt nohy je gesto pokory, obzvlášť když to člověk činí upřímně, s vědomím své viny, kterou mnohdy třeba i dlouhý čas neviděl.
Svatý Antonín poustevník na otázku, kdo vůbec může být spasen, výrazně odpověděl: „Jen člověk pokorný.“ To znamená ten, kdo sesadil z trůnu své duše bohorovné ego, a posadil na něj Ježíše. To je podstata spásy.
