Boží slovo také říká, že skrze křest jsme byli ponořeni do Kristovy smrti. Skrze víru se máme otevřít realitě Kristovy smrti, která přemáhá hřích, ďábla. V okamžiku své smrti Ježíš dává svého Ducha do náruče Otcovy. V Kristově smrti je velká moc, která vítězí. Potom přichází vzkříšení, nový život. V různých situacích našeho života máme vcházet do Kristovy smrti. To znamená vážně hledat Boží vůli a dávat v konkrétní situaci na první místo Boha. V té chvíli se zříci svého dobra, své pravdy, své zkušenosti a upřímně přijmout Boží vůli, Boží pravdu. To je spojeno se zapřením sebe. A potom v té situaci může Bůh svojí všemohoucností znovu udělat zázrak vzkříšení.

Od svatého křtu nám byla dána účast na Kristově vzkříšení a my se máme vírou této pravdě otevírat, aby v nás mohla působit. Bůh nám daroval vzkříšení skrze křest. On sám to učinil.

Christos Voskres!

Moji nejdražší,

předně vám musím poděkovat za vaše modlitby v čase, kdy jsem bojoval mezi životem a smrtí, a nyní vám už mohu povědět, že jsem byl pro vaše modlitby doslova vzkříšen. Nosím vás stále ve svém srdci, prožívám vaše bolesti, vaše zkoušky, a nyní, v tento největší svátek v roce, vám chci na povzbuzení i na poučení povědět několik slov, které se vztahují ke Kristovu vzkříšení. Zvláště těžší na pochopení je úvaha nad tajemstvím našeho spoluvzkříšení s Kristem. Věřím ale, že Duch svatý vás bude postupně uvádět i do tohoto tajemství.

Letos si připomínáme Kristovo vzkříšení dnes, v neděli 5. dubna. Krátké úryvky z evangelia sv. Jana nám zdůrazňují Ježíšovo božství. O Ježíši je napsáno, že On je Světlo a v Něm byl život lidí. /5/ Těm, kteří Ježíše přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ježíš během svého pozemského života učinil mnoho zázraků, ale největším z nich je Jeho vlastní vzkříšení. To je největším důkazem, že Ježíš je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha.

23. 3. 2026

Drazí biskupové Afriky,

uvědomte si realitu, v níž se nacházíte, a hledejte řešení, co Bůh po každém z vás osobně chce v této nejkritičtější době, jakou kdy církev prožívala. Hlavní otázkou je, co je dnes záchranným projevem pokání, tedy změny myšlení a změny života.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/CElo2YpZqNI  
https://rumble.com/v7827wm-afrit-biskupov.html   
https://cos.tv/videos/play/68366025082570752   
https://crowdbunker.com/v/v2wsepiH2t   

Epizoda 1

Epizoda 2

Film Kristovo vzkříšení je možné zhlédnout i zde:
epizoda 1 
https://youtu.be/h-Sca6r9VNU
https://rumble.com/v70pqaw-kristovo-vzkriseni-1serie.1.html    https://crowdbunker.com/v/npm7A3FPm4

epizoda 2 
https://youtu.be/9v_SvWICcM0
https://rumble.com/v70pqn8-kristovo-vzkriseni-1serie.2.html   https://crowdbunker.com/v/uVytikDwpq 

Sledujte film na kanálu Youtube:
https://www.youtube.com/playlist?list=PLzst2p_2oLcf67AJVj9wfOpZ6_WxDWCit
 https://www.youtube.com/@FilmResurrectionofChrist

Je noc. Ježíš je v hrobě. Vojáci hrob stráží. Kde je Přesvatá Bohorodička v tuto noc? Jak ji prožívá? Kde jsou apoštolé? V jakém jsou rozpoložení? Co prožívají? Hrůzu a strach. A co ženy, které Ježíše doprovázely? Co vojáci, nepřátelé? Jaká je duchovní atmosféra v Jeruzalémě? Kristus je v hrobě. Nepřátelé nad tím jásají…

Ale to není konec! Ježíš vstal z mrtvých! Nevíme přesně kdy, není napsáno, zda o půlnoci nebo v jednu či ve dvě hodiny v noci, není podstatné, kdy to přesně bylo. Celá noc je svatá. Po smrti sestoupil Ježíšův Duch z náruče Otcovy do předpeklí a zlomil jeho brány. Pak se vrací do těla. Nedochází však jen ke vzkříšení těla, dochází i k jeho proměně. Znamená to, že Ježíšovo tělo je oslavené. Ježíš vystupuje z hrobu. Prochází jeho kamennými stěnami. Vojáci dále hlídají hrob, ale ten je už prázdný. Ráno anděl odvalil kámen, ale Kristus z něj nevychází. Anděl tím jen ukázal, že Ježíš tam není. Hrob je prázdný, Ježíš odešel. Kde je Jeho Duch i oslavené tělo této noci v Jeruzalémě? Tradice říká, že se nejprve ukázal Přesvaté Bohorodičce.

Život Pána Ježíše Krista
ІII. díl
Vzkříšení

+ Eliáš

Stáhnout knihu ve formátu pdf

„Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako přišla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání.“ (1 Kor 15, 20-21) Je psáno: „První člověk Adam se stal duší živou.“ Ale přestoupením přikázání spáchal hřích a stal se duší mrtvou. Ztratil Boží život. Všechno jeho potomstvo se už rodí bez tohoto Božího života jako mrtvé duše. „Poslední Adam – Ježíš, je Duchem oživujícím.“ To je jediné východisko pro mrtvou duši – přijmout Ducha oživujícího. Jak? Skrze pokání. Znamená to postavit se proti systému lži a pýchy, který ovládá rozum a přiznat nejzákladnější reality a pravdy týkající se časného i věčného života: realitu smrti, realitu vlastního hříchu, realitu Božího soudu a v důsledku i spravedlivého věčného trestu. Další realitou je přiznat Boha jako Stvořitele celého vesmíru i všeho živého na zemi. Přijmout Boží lásku, která je v Kristu. On za náš hřích spravedlivě zaplatil, očišťuje nás od hříchu a dává nám nový život. Přijmout Krista a přijmout Jeho Ducha je podmínkou naší spásy, protože kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.

„…pamatuj na mě, až přijdeš…“ Smysl žádosti kajícího lotra není ten, aby Ježíš ihned zázračně zasáhl a pomohl mu. Jeho žádost směřuje sem: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš ve své královské hodnosti jako Král, abys začal vládnout.“ Jak aktuální je právě dnes tato lotrova prosba. My se připravujeme už 2000 let na druhý Kristův příchod. To království má přijít na tuto zem. Přiblížil se čas, toto království je přede dveřmi. Boží království je sice už zde na zemi, ale v skrytosti jako poklad na poli nebo jako zrno hořčičné. Je zde, ale většina lidí ho nevnímá, protože není v moci. Ale ono přijde v moci. Může přijít každou chvíli. Máme být připraveni, lhostejnost a nepřipravenost je trestuhodná. Ráj je něco jiného a Boží království je něco jiného. Světové události velmi rychle dozrávají.

NĚKOLIK MYŠLENEK OTCE PATRIARCHY ELIÁŠE K DOBĚ POSTNÍ

Jediným lékem na všechno je Ježíš a z naší strany neustálé učení se vycházet ze sebe, ze své sebestřednosti, kritizování, porovnávání se, sebelítosti. Pokud toto budeme živit, nepřítel si bude žádat daň, aby nám mohl škodit … Proto je lepší a moudřejší, už z čisté lásky k sobě, raději se pokořit a pokořovat, protože potom budeme zdraví a to nejen na těle, ale i na duši. Nakonec duši léčí jenom Ježíš, On je náš lékař a naše uzdravení je v Jeho ranách. Tam máme dávat všechny své hříchy, své nemoci i problémy. Pokud Mu je nedáváme a jen se vrtáme v sobě a Jeho pokládáme za nic, uzdravování se nekoná, anebo se problém jen přesouvá a nepříteli se dává nová šance dožadovat se svého. Jakmile se držíme své kritiky, svého postoje, bude nás z toho bolet hlava a škrupule budou bujet jako houby po dešti.

„Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;

v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům.“

Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;

v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů

všem národům.

Kdo pronesl toto slovo a kde? Toto slovo pronesl Pán Ježíš v neděli večer, když se zjevil apoštolům, kteří byli shromážděni na Sionu. Zde Ježíš také slavil před třemi dny, tedy ve čtvrtek večer, poslední večeři.

Vzkříšený Ježíš připomíná užaslým apoštolům, že sám jim několikrát předpověděl, že bude trpět, ale také, že třetí den vstane z mrtvých. Až když se tato předpověď naplnila, apoštolům se otevřely oči.

Ježíš dále mluví o tom, že v Jeho jménu bude zvěstováno pokání na odpuštění hříchů, a to všem národům.

Jako první je uvedeno slovo všichni. Tedy já, ty, každý z nás. Není ani jednoho, který by mohl říct: Já ne. Všichni zbloudili. Co to znamená? Bloudit znamená nepoznat cestu. Když malé dítě zabloudí v lese, neumí se vrátit. Nezná cestu zpět.

Bloudění je často životní cestou mnoha lidí. Mnoho lidí nemá jasno, nejde za Bohem a může mít i vysokoškolské vzdělání, přesto bloudí. Když se jich někdo zeptá: Jaký je smysl tvého života? Proč žiješ? Abys jedl, spal, pil, shromažďoval majetek, šel ke smrti a pak zemřel? A to, cos nashromáždil, ani vlastně nevíš, komu zanecháš. Jaký je tedy smysl tvého života? Všichni učení páni filosofové budou podávat různé teorie, ale jasnou odpověď nedají. Žádný z nich vpravdě neodpoví na tu nejdůležitější otázku: Jaký je smysl mého života?

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Někdy je třeba mnoho pracovat a není čas na modlitbu. Ale když s tím člověk počítá, pak když je čas na modlitbu, využije jej naplno. Ale i při práci je potřebné počítat s Bohem: „Pane, to je pro Tebe“. Prostě počítat s Bohem v každé věci, kterou děláme. Pokud se člověk nezastaví, ujede mimo. Ale pokud se zastaví, Bůh dá další světlo i do toho, co dělat dál. Všechny Boží věci i všechny Boží inspirace přicházejí na kolenách. Když se člověk nemodlí, nic nedostane.

Kdo se modlí, ten má vládu, protože Bůh jedná skrze něho. Je to boj s královstvím temnoty.

„Tím bude oslaven můj Otec,

když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“

Tím bude oslaven můj Otec,

když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

Čím bude oslaven Otec? Tím, že poneseme hojné ovoce. Hojné ovoce ale neponeseme z toho, že budeme vytvářet hojnou činnost nezávisle na Boží vůli. Jsme-li ve svém problému nezávislí na Ježíši, tedy nezůstáváme v Něm a On v nás, a zůstáváme jen ve své vůli, ve svých představách, ve svých emocích, pak můžeme konat jen hojně zmatku, který není pro Boží království žádným přínosem. Ovoce můžeme přinášet jedině tehdy, zůstaneme-li v Kristu a budeme-li Kristovými učedníky. Ježíš ale stanoví pro každého svého učedníka podmínku: „Kdo neopustí všechno, co má, nemůže být mým učedníkem.“ To neznamená, že se máme zbavit hmotných prostředků k životu a podobně. Je ale třeba, abychom se v dané situaci vždy zbavili své vlastní vůle, která se nechce podřídit vůli Boží, a to je spojeno s určitou zkouškou víry. Ovoce, které pak neseme, to duchovní ovoce, zůstává po celou věčnost.

Základní postoj vůči Bohu je, že člověk si je vědom svého hříchu, viny. Kajícnost byla i ve Starém zákoně spojena s posty, s oběťmi, že lidé přinášeli za své hříchy beránky nebo dávali v oběť to, co jim bylo drahé. Jako oběť za hřích byla prolévána krev zvířat, lidé pálili tyto oběti jako celopal Hospodinu. Tedy člověk si byl vědom základní reality hříchu.

Dnes se však zásluhou moderních psychologií a ateizmu termín „hřích“ škrtl, a tak jsme se dostali do stavu, kdy už jen sbíráme žalostné plody. Hřích je totiž realita. Boží postoj k hříchu je: „Odplata za hřích je smrt.“ (Ř 6, 23) Jediný způsob jak se zbavit hříchu je pokání a přijetí Ježíšovy smírné oběti za nás.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

NĚKOLIK MYŠLENEK OTCE PATRIARCHY ELIÁŠE K DOBĚ POSTNÍ

Svatý Efrém v modlitbě na dobu postní píše: „Pane a Vládce mého života, ducha lenosti, nedbalosti, vlastnění a prázdného mluvení (prázdného myšlení a snění) odežeň ode mne!“ Tedy prvním problémem je duchovní a tělesná lenost, ta potom vede k tuposti myšlení a síla, která by se měla proměnit v lásku, se promění v sebelásku, hněv, sebelítost, snění a nečisté myšlení a pocity. Staré přísloví říká: „Zahálka (lenost) je matkou všech neřestí.“ V této modlitbě kromě vysvobození z lenosti prosíme i vysvobození od třech duchů, a to: nedbalosti, vlastnění neboli sebelásky a planého mluvení. Jenže plané mluvení je jen důkazem, že naše myšlenky jsou plané, světské, sebestředné, egoistické. Proto kořenem je změna myšlení. To ale není jednorázový úkon. Poslušností víry musím své myšlení, které je světské, marné, sobecké a vychází z něho lenost a nedbalost, měnit stále.

„Já jsem vinný kmen a vy ratolesti.

Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.“

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm,

ten nese mnoho ovoce.

Pán Ježíš v podobenství o vinném kmeni objasňuje, že ten, kdo uvěřil v Ježíše, si má být vědom, že s Ním má tvořit jednotu. To je vyjádřeno slovy: zůstává ve mně a já v něm. Slovo zůstávat také vyjadřuje, že nestačí, že mám jednotu s Ježíšem a Jeho vůlí jen v nějakém konkrétním případě. V tomto duchovním spojení mám zůstávat i dále.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo je kmen? Kdo jsou ratolesti?

Jaký je vztah ratolesti a kmene?