Fotogalerie
Rozjímání nad Mt 6,33
Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost,
a všechno ostatní vám bude přidáno.
Pán Ježíš nám říká, že máme hledat. Hledání je bolestný proces. Když někdo něco vzácného ztratí, prožívá určitou bolest, a snaží se hledat především tam, kde by to mohl najít. Ježíš říká, že na prvním místě máme ale hledat Boží království. Ono je v nás jako zakopaný poklad.
Co je Boží království? Je to Boží vláda a Boží přítomnost v duších pokřtěných lidí. Tento poklad je nějak hluboko, musíme ho ale hledat. Někdy se dá najít hned.
Co znamená jeho spravedlnost? Ta se dovršila v našem Pánu Ježíši Kristu Jeho výkupnou obětí za nás. On podal spravedlivou satisfakci za hříchy lidstva i za všechny mé hříchy. Tu spravedlnost nacházím pod Kristovým křížem, tam skrze úkon pokání jsou mi odpouštěny hříchy a ďábel nemá právo se dožadovat spravedlnosti, tedy trestu, který hřích přináší. Ježíš tuto spravedlnost na kříži dovršil.
Slovo života – Ef 5,17 (9. 11. – 23. 11. 2025)
„Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.“
Rozjímání nad Ef 5,17
„Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.“
Tyto dva týdny budeme uvažovat a připomínat si během našich sedmi zastavení toto slovo Boží. Apoštol vybízí: „Nebuďte nerozumní.“ Co to znamená být nerozumný? To znamená být neschopen kritiky a objektivní pravdy a slepě prosazovat nějaký svůj první pohled. A dále apoštol říká: „Ale hleďte pochopit, co je vůle Boží,“ v Tvém životě, dnešní den, v tvé situaci, kterou prožíváš. Máš ji prožívat s Bohem ve víře.
Drobné sebezapírání naší skryté pýchy, nerozumu, nám umožňuje chápat, co je vůle Boží. Proto buďme sebekritičtí, pokorní, neurážejme se, když nám někdo ukáže na naši chybu, nebo na to, že naše rozhodnutí není moudré.
I jako křesťané máme své různé plány, přání a představy a klademe si otázku, jaká je vůle Boží. Někdy to vypadá, že Boží vůle je skryta jako jakýsi poklad na ostrově a my máme jen útržky mapy k jeho nalezení. Je to však pravda? Skrývá Bůh své plány před tebou jako nějaké tajemství, nebo chce, abys Ho následoval a aby ses nechal vést krok po kroku?
Slovo patriarchy Eliáše o děkování – І. část: „za všechno děkujte…“
Životním heslem jednoho Božího muže, který žil na přelomu 19. a 20. století, bylo: „Buď můj život jedna Boží chvála!“ Této vděčnosti Bohu se máme naučit i my. Máme se naučit Mu děkovat, nejen když se nám daří dobře, ale i v situacích, které svým rozumem nechápeme, které jsou pro nás těžké a které nás deptají. Toto praktické cvičení posílí náš vztah k Bohu a pomůže nám zbavit se jednou provždy strachu.
Proto děkujme Pánu vždy a všude tak, jak je to vyjádřeno ve mši svaté – ať už v chvalozpěvu Gloria (což je dobrořečení Bohu) – „Chválíme Tě, velebíme Tě, klaníme se Ti,…“ – nebo v prefaci – „…abychom Ti vždycky a všude vzdávali díky…“ a také pak v Sanctus – ve chvalozpěvu andělů.
K povzbuzení bych chtěl vzpomenout jeden příklad: Jeden mladý muž, jmenoval se Jan, měl otce, který byl otrokem alkoholu 30 let. Po celou tu dobu se Janova matka, a později i Jan se svou ženou, denně za otce modlili. Janův otec si svou slabost vůbec nepřiznával, a když s ním někdo začal mluvit o víře, vždy se velmi rozhněval.
Slovo života – J 15,7 (26. 10. – 9. 11. 2025)
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
proste, oč chcete, a stane se vám.“
Rozjímání nad J 15,7
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste,
oč chcete, a stane se vám.
Ježíš při poslední večeři mluví o naší duchovní jednotě s Ním. Křtem se nám dostává účasti na Ježíšově výkupné smrti i na Jeho novém životě, který je spojen s Jeho slavným vzkříšením. Křest ale sám o sobě nestačí. Aby v nás Boží život vůbec zůstal, a co víc, aby se rozvíjel, je potřebná víra, víra v Ježíšovo slovo. Tato víra je spojena s pokořováním a se zkouškami věrnosti. Je třeba si v této souvislosti uvědomit podstatu podobenství o vinném kmeni a ratolestech. Z kmene proudí do ratolestí životodárná míza, tedy tentýž Duch, který je v Ježíši Kristu, působí i v nás, pokřtěných, když vírou zůstáváme sjednoceni s Ježíšem. Ježíš několikrát zdůrazňuje, že bez Něho nemůžeme nic činit a dává svým ratolestem zaslíbení: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ Podmínkou toho, aby se něco stalo k našemu skutečnému dobru, nejen časnému, ale i věčnému, je, abychom zůstávali skrze víru v jednotě s Ježíšem. K této jednotě nám pomáhá Jeho slovo, ve kterém máme zůstávat. Nemáme ho jen slyšet, máme ho realizovat! Ono v nás má zapustit kořeny. Skrze Ježíšovo slovo máme udržovat živou jednotu s Kristem, tedy zůstávat v Ježíši skrze zůstávání v Jeho slově. Pak Ježíš říká: „Proste, oč chcete, a stane se vám“.
Vše musí být postaveno na pravdivém základě, a ním je Kristus
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
MARIA
MARIA – n o v á ž e n a
n o v á m a t k a
n o v é s r d c e
Eva je opakem Marie.
Přijímám nové srdce. Mám nové srdce. Ďáblové, zapište si to za uši! Maria je ve mně, v mém nitru. Ona je otrokyně Pána. Já jsem svým vědomím v tomto novém srdci. Ona mě bude učit, jak se stát otrokem Pána. Ona je má matka. Být otrokem Pána: „Kde je Duch Páně, tam je svoboda,“ a v ní je Duch Páně! V ní se slovo stalo tělem. Ona z Ducha počala. Ale předtím, než počala z Ducha, řekla: „Jsem otrokyně Pána.“ A to říká i nyní ve mně a já v ní: Jsem otrok Pána. Jsem jejím otrokem. Jsem otrok – otrokyně Pána /srov. Ž 116,16/. A tím jsem jen a jen otrokem Ježíšovým! Maria je otrokyně Pána, nemá žádné vlastnické právo. Vše, co má a co vlastní, není její, ale patří Pánu. Ona je Jeho otrokyní. Proto máme být otroky Marie, abychom tím pravdivěji a cele byli otroky Ježíšovými.
Proto se máme stát otroky Marie, aby ona nás naučila tomuto největšímu umění, které nikdo z lidí tak plně nerealizoval jako ona. Ona je v tom naším vzorem, naší učitelkou, naší matkou. Ona je živý vzor, skutečná matka. Hle, tvá matka!
Slovo života – 2Pt 1,4 (12. 10. – 26. 10. 2025)
„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,
abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,
do níž svět žene jeho zvrácená touha.“
Rozjímání nad 2 Pt 1,4
Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,
abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,
do níž svět žene jeho zvrácená touha.
Náš život je krátký, v podstatě je jen časem zkoušky, ve které se rozhoduje o naší věčnosti. Ta bude buď šťastná, anebo nešťastná navěky. Nešťastná budoucnost, tedy zhouba věčná, čeká ty, kteří pyšnou nevěrou odmítají záchranu v Ježíši Kristu. V Něm nám Bůh dal největší dar, a to abychom skrze Něho přijali novou přirozenost! Máme proto odložit tu přirozenost, která je infikována prvotním hříchem a do které je náš lidský duch jakoby oblečen. Tím byla především zatemněna naše duševní oblast, takže rozum těžko poznává pravdu, vůle se kloní ke zlu a srdce je naplněné zvrácenou touhou, která tvoří jednotu s duchem světa ženoucího lidstvo do záhuby časné i věčné. Jak uniknout této zhoubě? Musíme vírou přijmout Spasitele Ježíše Krista. Pak o nás platí: „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nezrodili ani z žádosti těla, ani z žádosti muže, ale z Boha.“ (srov. J 1,12) Tedy přijetím Krista přijímáme už nyní, i když je v nás ještě dědičný hřích, božskou přirozenost. Být účastni Boží přirozenosti, to není jen zaslíbení, je to zároveň dar, vzácný a převeliký dar.
Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme…
Pokud totiž neodpouštím, ani mně nemůže být odpuštěno. Ale stop! Já, když si uvědomím moje proviny vůči bližním, že se za ně nemodlím, že jsem lhostejný k jejich spáse, že jim nedávám dobrý příklad, že říkám prázdná či hněvivá slova atd., tak bych měl v duchu, a někdy i v realitě, prosit své bližní za odpuštění. Já mám pocit viny vůči druhému, a když si uvědomím, že on, ten druhý, mi také ublížil, tak to je pro mě jakoby triumf, že i já mám šanci. Něco za něco!!! Tedy, když já mohu odpustit, tak mám zásluhy, a pak se mohu v pravdě modlit prosbu Otčenáše: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme… Nám odpusť, mně i tomu, kdo mi ublížil. A já teď odpouštím a jako bych i za něj odpouštěl, čím ho kdo zranil, a takovou pravdivou prosbu Otčenáše Pán slyší.
Jestliže já pravdivě odpustím a pokořím se, Pán mi dá velký pokoj. Odpuštění, jistota a pokoj závisí na mé víře, která je spojena s pokorou.
Svatováclavská pouť, Praha 28.9.2025
Sjednocuj se s Ježíšem ukřižovaným
Život je krátký. Jedno přísloví říká: „Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje.“ Svůj kříž, své utrpení např. nějaké fyzické utrpení, nemoci… máme sjednocovat s Kristovým utrpením. Pokud jsem zdravý, Bohu díky za to. Pak ale mám o to víc vnímat duchovní kříž: nespravedlnost, kterou systém světa a hříchu působí, duchovní bídu, slepotu, která vládne, i rouhaní vůči Bohu a to, že Ježíš není milován, je tupen! Vidět to a volat, úpět před Bohem na modlitbě. A když se člověk denně sjednocuje s Ježíšem ukřižovaným, Pán ho pak hlouběji uvádí do tajemství Kristova kříže. Jde ne o fyzickou, ale duchovní bolest, že Ježíš není milován. A když si pak člověk uvědomí i své vlastní zrady, že „ani já Tě, Pane, nemiluji“, tak mu slzy nestačí… Pane, dej jedno, abych Tě miloval, abych volal k Tobě
V boji proti silám temnoty potřebujeme pomoc Přesvaté Bohorodičky
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Slovo života – Mk 11,22-23 (28. 9. – 12. 10. 2025)
„Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru Boží! Amen, pravím vám,
že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ – a nebude pochybovat,
ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“
Rozjímání nad Mk 11,22-23
Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru Boží! Amen, pravím vám,
že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ – a nebude pochybovat,
ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“
Co je víra lidská a co je víra Boží?
Víra lidská je nutná v běžném životě. Musíme věřit svědectví lidí například o Antarktidě, i když jsme tam sami nikdy nebyli. Věříme, že je tam sníh, i když jsme ho neviděli. To je přirozená víra, která se dá hmotně dokázat.
Co je víra Boží? Je to víra, která se váže na zaslíbení, které nám dal Bůh. Je to víra v Boží všemohoucnost. Bůh svou všemohoucností stvořil všechno, co je, stvořil tento svět a stará se o něj. Stvořil ho účelově. My věříme v Boha Stvořitele. Věříme i v Boha Spasitele, věříme, že Boží Syn se stal člověkem a zemřel za naše hříchy a také věříme Božímu slovu. Navíc, abychom měli Boží víru, která koná zázraky, potřebujeme k tomu dostat milost, že Bůh nám ukáže, že se chce v této situaci oslavit a že vyžaduje, abychom stáli ve víře a nepochybovali. Zkouška víry přijde na každého, proto musíme překonávat pochybnost ve svém srdci. Víra Boží je dar, který si musíme vyprosit.
Manifestácie po mestách Slovenska za ochranu rodiny,15.09. 2025
Čistota je ovocem Boží milosti, kterou Bůh dává za pokoru
Panna Maria je nám příkladem pokory. Ona řekla: „Jsem otrokyně Pána!“ „Shlédl Bůh na ponížení své otrokyně.“ Na ni se dívejme, stávejme se jí podobnými. Ona je naší Matkou!
Co se týče čistoty, je třeba pamatovat, že je ovocem Boží milosti, kterou Bůh dává pokorným. V kořeni čistoty musí být pokora, což je úplná odevzdanost Bohu, neboli obětující se a stravující se láska. Bez pokory nebudeme mít ani lásku k Bohu ani k bližnímu, ani čistotu a ani žádné jiné ctnosti. Svatý Basil píše ve svém dopise: „Kdyby ses vyznačoval modlitbou, zapíráním sebe, mimořádnou obětavostí atd., bez pokory to všechno padne!“ Zkusme tedy skutečně vážně usilovat o poslední místo. A pokud budeme tupeni, nespravedlivě podezíráni, znevažováni, osočováni, pokládáni za neužitečné ba škodlivé, až nebezpečné kvůli Ježíši, pak se snažme tuto nespravedlnost vnitřně skrze víru přijímat, všechno to dávat Pánu Ježíši a za vše Mu děkovat.
Ježíš čeká na naši víru
Jak velice je třeba lidí, kteří se budou modlit, trpět a vše obětovat. Toto všechno je láska a co může být užitečnější v tomto kratinkém životě, kde se rozhoduje o věčnosti, a to nejen naší. Svou vírou a smírnou obětí můžeme zachraňovat nesmrtelné duše. Jak úžasné je, že Ježíš čeká na naši víru, skrze kterou chce dávat milosti nejenom nám, ale i druhým, které můžeme svou vírou, svými modlitbami, ovlivnit k tomu, aby se obrátili, otevřeli Bohu a rozhodli se Ho následovat.
