Fotogalerie
Mějte sůl v sobě
Mladá generace touží po velkém ideálu. A není větší ideál, než radikálně následovat Pána Ježíše. Ježíš říká: „Každý bude solen ohněm. Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“ (Mk 9,49-50). Tedy máme být vytrvalí v radikálním následování Pána Ježíše. Máme mít v sobě sůl, oheň horlivosti, a zároveň máme žít ukřižování starého člověka, tj. ztrácet to „své“ pro Ježíše, protože jinak nebudeme mít mezi sebou pokoj! Svatost spočívá ve vytrvalém chození ve víře uprostřed všedních dnů. V nich máme žít horlivost evangelia, nepřestat být solí, nepřizpůsobit se duchu světa, který se nás snaží odvést od Pána Ježíše skrze určité maličkosti. Proto je třeba bdít a být radikální, abychom skrze ně nepadli do pasti. Pasti člověk odstranit nemůže, ale musí si hlídat slanost! Pán Ježíš říká: „Buďte světlem, buďte solí.“ (srov. Mt 5,13-16)
Nutný zákon pšeničného zrna
Každé Boží dílo musí mít v zárodku poslušnost víry až na smrt, tak jak tomu bylo i u Abrahama. Je to ten nutný zákon pšeničného zrna. Ďábel sice útočí depresemi, tlaky, chmurami, napětím, nedefinovatelným odporem, ale netřeba to brát vážně a zůstávat v tom. To je bohatství marnosti. Je třeba se s vírou modlit a jak Bůh bude celou věc řešit, ví On sám. Od nás On chce absolutní víru v Jeho všemohoucnost a úplnou odevzdanost! A co s tím On udělá, to uvidíme později, anebo až na věčnosti. Smrt pšeničného zrna vždy přináší mnohonásobný užitek.
Slovo života – 1Pt 5,6-7 (31. 8. – 14. 9. 2025)
„Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“
Rozjímání nad 1Pt 5,6-7
Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.
Apoštol Petr nás vybízí, abychom se pokořili před Bohem. Co to pokoření přinese? Především nám zprostředkuje světlo poznání, které dává Bůh. Jinak nám ho, aniž si to uvědomujeme, blokuje sebestřednost naší hříchem infikované přirozenosti, kterou Písmo nazývá starý člověk. Pokora je pravda. Pokora je vymaněním z nadvlády naší suverenity, pýchy a neochoty přiznat si vlastní slabosti a omyly. Tato egoistická suverenita nedovoluje Bohu, aby mohl skrze nás působit. Přitom největší užitek nejen duchovní, ale i jiný, bychom získali nejen pro druhé, ale hlavně sami pro sebe. Písmo říká: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“ Pokořit se před Bohem, od Něhož máme svou existenci a všechno dobré, co v nás je a co jsme vykonali, není žádným ponížením. Je to jen uznáním reality, tedy pravdy, o nás samotných. Tento postoj pokory v pravdě získáme zvláště ve vnitřní modlitbě pod Kristovým křížem. Bez pravdivé modlitby budeme utrácet život v iluzích. Ve chvíli smrti už nebudeme mít čas na pokání a vynahrazení toho, co jsme zanedbali.
Panna Maria nás neopustí
Dnes je opravdu velmi závažná doba. Duchovní atmosféra je otrávená. Těžko se dá rozlišovat. Na scénu vstupují nové a nové démonické síly, které působí skrze lidi mající moc a vliv, a to nejen hmotný, ale i duchovní. Je to skutečné ukřižování tajemného těla Kristova, církve. V této době je právě velmi potřebné být v jednotě s Ježíšem, abychom obstáli a zůstali Mu věrni. A také je potřeba, abychom spolupracovali s milostmi, které nám Bůh dává a Matka Boží zprostředkuje. Jsme jejími duchovními děti. Na ni máme stále upírat svůj pohled. Ona nás neopustí.
Ve smutku si uvědomit: Ježíš mě má rád!
Člověk je často pohroužený do marností, starostí, smutku, chmur. A co prožívá, když přijde chmura? Sugestivně přichází myšlenka: „Nikdo mě nemá rád!…“ Ježíš tě má rád! On za tebe zemřel. Nic víc pro tebe udělat nemohl! Ty to musíš alespoň přijmout. Jakmile přijde chmura, uvědom si: On za tebe zaplatil, za všechny tvé hříchy. Zachránil tě od věčného utrpení v pekle a dal ti věčné štěstí. A ty jsi stále jako krtek zalezlý v hlíně, v temnotě, a nechceš tu pravdu slyšet. Podívej se na Ježíše, který je ukřižovaný za tebe. To je projev Jeho lásky k tobě, On chce být s tebou věčně!
Slovo života – J 13,13 (17. 8. – 31. 8. 2025)
„Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.“
Rozjímání nad J 13,13
Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Samotný Ježíš i tobě říká: „Nazýváš mě svým Mistrem a Pánem,“ a dodává: „a já jím skutečně jsem.“
V tomto malém biblickém kurzu si můžeme projít některé citáty z Písma a zamyslet se, zda je Ježíš skutečně mým Pánem. Pokud jím není, a mým pánem je bůžek zvaný ego, musím prosit: Ježíši, buď opravdu mým Pánem! Volejme k Ježíši z hlubin srdce. Jedině tak budeme moci s kajícím Tomášem vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíši, buď skutečně mým Pánem a Bohem!
Ježíš Kristus je Spasitel a Pán! Ze všech titulů Pána Ježíše se oslovení „Pán“ stalo nejpoužívanějším, nejrozšířenějším a nejdůležitějším. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že slovo „Pán“ se stalo synonymem pro jméno „Ježíš“.
Otvorený list Cyrilovi Vasiľovi
15. 8. 25
Drahý vladyka Cyril,
týmto listom sa na Vás obraciam ako na svojho profesora, ktorý ma viedol v Ríme pri mojej licenčnej práci z cirkevného práva. Vtedy ste boli zároveň i dekanom na právnickej fakulte a neskôr rektorom Pápežského východného inštitútu v Ríme. Neboli ste suchým právnikom či bezduchým profesorom, ale človekom, ktorý mal zmysel pre pravdu, spravodlivosť i pochopenie ľudskej slabosti. Všetkým študentom ste sa zapísali do srdca a iste na Vás spomínajú len v tom najlepšom.
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v6xnrdq-list-cyrilovi-vasiovi.html
https://www.bitchute.com/video/hiD7Vqvedf4o/
https://cos.tv/videos/play/63129129990260736
https://youtu.be/D2ZiWQkxQCI
BKP: Katolická církev v ČR už není katolická. Nemá proto žádné právo na restituce náležející katolické církvi.
10. 8. 2025
Dne 24. ledna 2024 Česká biskupská konference (ČBK) pod vedením arcibiskupa Jana Graubnera přijala takzvanou doktrinální deklaraci Fiducia supplicans. Tento dokument mění samotnou podstatu katolické církve, tedy její doktrínu. Po dobrovolném přijetí tohoto nového učení katolická církev v Česku už nemá právo nazývat se katolickou.
Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v6xg9qk-crkev-v-r.html
https://www.bitchute.com/video/k03g2uuDMuTW/
https://cos.tv/videos/play/63022902264760320
https://crowdbunker.com/v/vik1YjihQv
https://youtu.be/yeKg4FwNg4w
Manifestácie po mestách Slovenska za ochranu rodiny a vzkriesenie národa, 5.7. 2025
Máme dát Marii jako Matce prostor, aby nás vedla
Když Ježíš umíral za nás na kříži, dal nám svou Matku slovy: „Hle, tvá Matka!“ Tehdy byl za nás zástupně přítomen učedník Jan, který stál pod křížem, a on přijal Marii do svého nejvlastnějšího – „eis ta idia“ (J 19,27). Potom vzal Marii do skupiny oněch „sto dvaceti“ (viz Sk 1,15), kteří čekali na příchod Ducha Svatého. Byli to apoštolé, učedníci, příbuzní a zbožné ženy. Těch „sto dvacet“ přijalo Marii za svou Matku. Ona se s nimi modlila a oni už v modlitbě byli sjednoceni s tímto novým centrem, novým srdcem, kterým je Maria. Byli tedy jedno srdce a jedna duše. Apoštolé všechno opustili pro Krista a navíc Jan ani nikdy svou rodinu neměl, byl panic, neměl nikoho. Novým domovem mu byla Kristova komunita Dvanácti. Předtím než Ježíš zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil do nebe, zanechal nám svou Matku Marii a pak seslal Ducha Svatého. Ježíš přišel na tuto zem tak, že byl počat z Ducha Svatého, a pak se narodil z Marie Panny. O Letnicích vzniká domov tří tisíců a potom pěti tisíců křesťanů, který je kolébkou křesťanství, mateřskou církví. Zde je Maria jako Matka této první komunity církve, mystického těla Kristova.
Slovo života – Ef 4,11-12 (3. 8. – 17. 8. 2025)
„A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky,
jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil
k dílu služby – k budování Kristova těla.“
Rozjímání nad Ef 4,11-12
A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly,
jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia,
jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil
k dílu služby – k budování Kristova těla.
Jde o dary a zároveň povolání, jejichž cílem není oslava jedince, ale aby ti, kteří jsou vyvoleni, byli dokonale připraveni k dílu služby. K jakému dílu služby? K budování tajemného Kristova těla.
Dříve byla mezi lidem bludná představa, že když se někdo stane knězem nebo biskupem, ovládá všechny služby, jako by byl zároveň apoštolem, učitelem, prorokem, pastýřem i evangelistou. Pokud má ale někdo důkladně sloužit jednou službou a získávat zkušenosti, nemůže se plně věnovat druhé službě.
Manifestace za ochranu rodiny, Praha 6.7.2025
Podobenství o dvou dlužnících
Ježíš v evangeliu vypráví podobenství o dvou dlužnících, kde jeden dlužil 10.000 hřiven a druhý 100 denárů. Já mohu odpouštět maličkost a Pán mi odpustí milióny dluhů. Jaká pošetilost je vědět to a nerealizovat. Tedy denně musíme toto slovo vtělovat. Člověk je tak uzdravován a vysvobozován skrze horlivost v odpuštění i chozením v pravdě a ve světle od různých nedefinovatelných či definovatelných chmur a pocitů viny. To jsou falešné pocity. My se máme ptát – A kde je tu Ježíš? A kde jsem já? V sobě či v Kristu, když mě napadají takové myšlenky? Pokud jsem v Kristu, tak je mi normou Boží slovo a to má být vykládáno v Duchu a v pravdě, ne tak, jak ho citoval zlý duch Kristu na poušti.
Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek proroka Eliáše
Prorok Eliáš působil za vlády modlářského krále Achaba. Písmo svaté o Achabovi svědčí: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu. Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří. Achab také udělal posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.“(1Kr 16,30-33)
Jméno Eliáš znamená „Hospodin je Bůh“. A dalo by se říct, že toto bylo vlastně také programem a náplní života tohoto proroka. Jeho horlivost za věrnost Hospodinu ho vedla k mnoha velkým duchovním střetům s modlářstvím.Nejznámější je boj na Karmelu, kde on sám v Hospodinově jménu bojoval s 450 Baalovými a 400 Ašéřinými proroky. Oni i prorok Eliáš měli připravit oběť, ale nezapalovat ji. A prorok Eliáš řekl: „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ (1Kr 18,24) Jeho touhou bylo, aby národ nekulhal na dvě strany, neklaněl se jiným bohům, ale aby uctíval jako Boha jen Hospodina.
Slovo života – Řím 12,2 (20. 7. – 3. 8. 2025)
„A nepřizpůsobujte se tomuto věku,
nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,
co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“
Rozjímání nad Ř 12,2
A nepřizpůsobujte se tomuto věku,
nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,
co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Pro 20. a 21. století jsou charakteristické úžasné vynálezy, které rychle a lehko uspokojují různé lidské potřeby. Hotová jídla, rychlá komunikace pomocí internetu, okamžité poskytování informací uchovávaných v megapočítačích – to jsou znaky dnešní „instantní“ generace. Křesťan však nesmí zapomenout na to, že neexistuje cosi jako „okamžitá“, „instantní“ dospělost. Stát se křesťanem znamená začít celoživotní dobrodružství lepšího poznávání a většího milování Otce.
Slovo Boží říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2) Nenech svět, aby ti vnucoval svou formu. Kéž Bůh promění tvou mysl zevnitř, abys opravdu zakusil, že Boží plán s tebou je dobrý, děje se podle jeho požadavků a směřuje ke skutečné zralosti.
Cyrilometodějská pouť, Mikulčice 5.7.2025
Kde získat sílu a odvahu?
Ježíš několikrát říká apoštolům: „Nebojte se!“ I v Písmu svatém je na mnoha místech řečeno: „Nebojte se!“ Když na nás přijde strach, je potřeba se podívat pravdě do očí. A kde máme k tomu získat sílu a odvahu? V modlitbě. V Boží přítomnosti. Když se modlíme, máme rozmlouvat ne sami se sebou, taková modlitba nám nedá sílu, ale máme si v první řadě uvědomit: Kde je Ježíš? On je tu a čeká tě. Čeká, abys s Ním navázal kontakt, dal Mu svůj hřích a své problémy. Ty dvě věci: Nejprve svůj hřích a potom svoje problémy. A my to neděláme. To je velmi jednoduchá věc, jen je potřeba to nejen vědět, ale i realizovat. Realizovat! Potom budeme mít zkušenost, že Ježíš je v každém problému s námi, jen je potřeba si to uvědomit a že nám dá sílu a ten přirozený strach odejde a vidíme věci v jiném světle.
