Rozjímání nad 1Pt 5,6-7
Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.
Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.
Apoštol Petr nás vybízí, abychom se pokořili před Bohem. Co to pokoření přinese? Především nám zprostředkuje světlo poznání, které dává Bůh. Jinak nám ho, aniž si to uvědomujeme, blokuje sebestřednost naší hříchem infikované přirozenosti, kterou Písmo nazývá starý člověk. Pokora je pravda. Pokora je vymaněním z nadvlády naší suverenity, pýchy a neochoty přiznat si vlastní slabosti a omyly. Tato egoistická suverenita nedovoluje Bohu, aby mohl skrze nás působit. Přitom největší užitek nejen duchovní, ale i jiný, bychom získali nejen pro druhé, ale hlavně sami pro sebe. Písmo říká: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“ Pokořit se před Bohem, od Něhož máme svou existenci a všechno dobré, co v nás je a co jsme vykonali, není žádným ponížením. Je to jen uznáním reality, tedy pravdy, o nás samotných. Tento postoj pokory v pravdě získáme zvláště ve vnitřní modlitbě pod Kristovým křížem. Bez pravdivé modlitby budeme utrácet život v iluzích. Ve chvíli smrti už nebudeme mít čas na pokání a vynahrazení toho, co jsme zanedbali. Pokud si uchováme alespoň kapku pokory, je naděje, že přijmeme pokorně milost i v poslední zkoušce, kterou je chvíle přechodu do věčnosti, abychom byli aspoň spaseni, i když v takovém případě musíme počítat s dlouhým očistcem, a to není maličkost. Proč? Protože jsme zanedbali čas očisty skrze pravdivé pokořování, tedy chození v pravdě. Nakonec nám jde o konečné povýšení, a to v nebeské slávě. Povýšení zde v životě nemá velký význam a brzy pomine.
Co se týče starostí, problémů, křížů, a ty máme každý den, apoštol nám radí, že máme důvěřovat Bohu a dávat všechny problémy Jemu. Jak? S Kristem a v Kristu. Máme prožívat své denní spoluukřižování spolu s Kristem, a ne pouze bezmocnost se svým problémem. Tím bude spoluukřižován i náš starý člověk, tedy naše porušená přirozenost, která ve všem skrytě hledá vlastní slávu a Boha bojkotuje, či staví na druhou kolej.
Ježíš má být skutečně Pánem v našem životě. Máme s Ním rozmlouvat o svých problémech v modlitbě, máme hledat Jeho vůli, a bude-li On skutečně naším Pánem, pak jsme náš život neprožili zbytečně, ale plodně, a to jak pro čas, tak především pro věčnost.
Stáhnout: Rozjímání nad 1Pt 5,6-7
