Máme dát Marii jako Matce prostor, aby nás vedla
Když Ježíš umíral za nás na kříži, dal nám svou Matku slovy: „Hle, tvá Matka!“ Tehdy byl za nás zástupně přítomen učedník Jan, který stál pod křížem, a on přijal Marii do svého nejvlastnějšího – „eis ta idia“ (J 19,27). Potom vzal Marii do skupiny oněch „sto dvaceti“ (viz Sk 1,15), kteří čekali na příchod Ducha Svatého. Byli to apoštolé, učedníci, příbuzní a zbožné ženy. Těch „sto dvacet“ přijalo Marii za svou Matku. Ona se s nimi modlila a oni už v modlitbě byli sjednoceni s tímto novým centrem, novým srdcem, kterým je Maria. Byli tedy jedno srdce a jedna duše. Apoštolé všechno opustili pro Krista a navíc Jan ani nikdy svou rodinu neměl, byl panic, neměl nikoho. Novým domovem mu byla Kristova komunita Dvanácti. Předtím než Ježíš zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil do nebe, zanechal nám svou Matku Marii a pak seslal Ducha Svatého. Ježíš přišel na tuto zem tak, že byl počat z Ducha Svatého, a pak se narodil z Marie Panny. O Letnicích vzniká domov tří tisíců a potom pěti tisíců křesťanů, který je kolébkou křesťanství, mateřskou církví. Zde je Maria jako Matka této první komunity církve, mystického těla Kristova. Všichni tito ji přijali za Matku. Jan tedy neměl na starost péči o ni po hmotné stránce, zde měli všechno společné. Byli tu jáhni, kteří se starali o vdovy (Sk 6). Maria byla srdcem první církve. Proto byli i navenek jedno srdce a jedna duše a měli vše společné. Jan byl sloupem církve zároveň s Petrem. Avšak v duchovní rovině byli ještě dětmi. V této rovině měla zkušenost Panna Maria, a proto mohl Duch svatý tak mocně působit. Tak by tomu mělo být i u nás, v našich společenstvích – abychom se plně otevírali Duchu Svatému a nechali se vést Pannou Marií. Je třeba dát jí jako Matce prostor, aby nás vedla.
Stáhnout: Máme dát Marii jako Matce prostor, aby nás vedla
