+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v11spap-velikonon-manifestace.html   
https://cos.tv/videos/play/35652086121665536   
https://www.bitchute.com/video/AJz1nPmRy9wG/ 

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Proč pláčeš, koho hledáš? To je otázka každému z nás. Proč pláčeš? Pláčeme, když něco ztratíme nebo když máme bolest v duších.

Teď je doba, kdy berou Ježíše z duší už bezbranných dětí. I my, když ztrácíme živého Ježíše, měli bychom plakat. Pokud je v duši bolest z hledání Boha, takové duše se může Bůh dotknout.

Koho hledáš? Ježíše! A koho hledáme my? Jak často hledáme své potěšení, peníze, slávu od lidí, marnost… ale všechna sláva je k ničemu. Máme hledat Boha, hledat pravdu, hledat morální hodnoty, hledat to, co nám dává život věčný, a život věčný máme v Ježíši. Máme mít v srdci bolest nad tím, že živý Kristus je vyháněn z duší. Bez něho není život věčný, bez něho je věčný trest a morální devastace.

Drazí bratři a sestry, Ježíš vpravdě vstal!

Andělé se ptali: Proč hledáte živého mezi mrtvými? On vstal!

Kristovo vzkříšení se každého z nás bytostně týká, tak jako se každého z nás bytostně týká největší realita, která nás čeká, a tou je naše smrt. Ježíš vzal dobrovolně na sebe hříchy a svou smrtí přemohl smrt i ducha lži a smrti. Na Velký pátek jsme se v myšlenkách vírou sjednocovali s Kristovým utrpením na křížové cestě i na potupném kříži. V duchu jsme pod křížem viděli Ježíšovu Matku i Jeho učedníka a hluboko v duši nám zní Kristův testament, který byl dán nejen apoštolu Janovi, ale i každému z nás. Ten testament zní: „Hle, tvá matka.“ Je třeba si denně oživovat toto Ježíšovo slovo a každý den obnovovat přijetí Ježíšovy Matky. Máme se pak na ni obracet nejen v modlitbě Zdrávas, ale i v různých situacích dne aspoň krátkým povzdechem víry, aby za nás prosila nyní a pak i v hodinu naší smrti.

Co se týče situace, ve které se nyní nachází Česko a Slovensko, můžeme vnímat, že jde o duchovní boj. Na Ukrajině, kde je mnoho našich věřících, skutečně teče krev mladých mužů a otců rodin. Vladyka Markián na Ukrajině si v každém dopise bolestně povzdechne, když píše: „Někteří z našich věřících mužů se nechali ovlivnit masmédii a duch nenávisti pak působí na jejich srdce a činí je duchovně slepými. Místo modlitby už jen sledují, co se jim v médiích předkládá, a nekriticky to přijímají.“

„Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou,

jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“

„Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou,  jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“

Po 6. verši následuje: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.“ Uvědomme si skutečnost: „Všichni jsme bloudili.“ Jestliže Boží slovo říká všichni, pak i když jsi přesvědčen, že ty ne, je třeba vědět, že nikdo není výjimkou. A nejenže jsme kdysi bloudili, ale do určité míry, i když se nám dostalo hodně světla z Božího slova a za snahu zachovávat Boží přikázání, přesto doposud v drobných věcech bloudíme pro svou svéhlavost, neochotu se poučit a pokořit apod. Pro tuto svou hloupost musíme platit určité daně. Jsou to hádky v rodinách, nesnášenlivost mezi manžely, konflikty mezi dětmi a rodiči. Proč to je? Protože nemáme dostatek světla a duchovní harmonie, která je spojena s Boží milostí. Co máme dělat? Máme usilovat, abychom hlouběji poznávali pravdu o sobě a o zlu, které je v nás a které vede k sebeklamu, i když třeba jen v maličkostech.

Ježíš nám dává zaslíbení s podmínkou: „Zůstanete-li ve mně a má slova ve vás, proste, oč chcete a dostanete.“ Máme ale prosit ne o nějaké marnosti, hlouposti, zbytečné hmotné věci, za nic takového Boží člověk prosit nebude. Prosíme za spásu duší, za realizování poznané pravdy, za přemožení síly zla, za záchranu třeba i celých národů. Ano, máme prosit za duše, a na prvním místě za tu svou. Tato misie dnes čeká každého upřímného křesťana, především řeholníka a řeholnici. Lidé, kteří se zasvětili Pánu Ježíši Kristu, musí mít zkušenost s bojem proti zlu v sobě, proti sebeklamu v nás. Proto je třeba, aby především osoby zasvěcené Bohu věděly, ale samozřejmě i všichni křesťané mají vědět, jak dosáhnou spásy své duše i duší bližních. Tato cesta poznání a zkušenost s Boží mocí, s Boží všemohoucností, je spojena s Kristovým křížem, který je centrem celého křesťanství. „My hlásáme Krista ukřižovaného,“ volá apoštol Pavel. To je Boží moc a Boží moudrost, ne lidská moc a lidská moudrost. Jak máme hlásat Krista ukřižovaného? Musíme Mu dát prostor, aby On v nás mohl ukřižovat naše ego, starého člověka. Boží moc, Boží milost i Boží moudrost, která vede k záchraně časné i věčné, působí skrze duše vpravdě misionářské, skrze duše, které konají pravdivou evangelizaci, duše, které samy jsou s Kristem na kříži.

1. Odsouzení na smrt: Pilát si pokrytecky umyl ruce se slovy: „Nevinen jsem krví tohoto spravedlivého.“ Ale vydal Ježíše na smrt!

Gesto Piláta neomlouvá, má na svědomí justiční vraždu. I můj hřích byl příčinou Kristovy smrti.

(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)

2. Ježíš bere na sebe kříž. Ježíšova slova platí i pro mě a každý den: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou.“

(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)

Několik myšlenek otce patriarchy Eliáše k době postní

Pokora

Chtěl bych vás trošinku povzbudit a znovu ukázat na základní ctnost – pokoru, která má pronikat všechno i všechny ctnosti. Jakákoli ctnost bez opravdové pokory je ukradená. Proč? Protože pokora je pravda. Ona si nic nepřivlastňuje, vidí vše ve světle. A dále, opakem pokory je pýcha. Pýcha vede k neposlušnosti. Skrze pýchu se z andělů stali démoni. Pýcha stála na začátku prvního hříchu Evy. Je třeba rozejít se s Evou a přijat novou ženu, Marii. Maria je vaše Matka. Ona svou poslušností, vírou, přemohla hada, ďábla. Ona je pokorná: „Shlédl Bůh na ponížení (pokoru) své otrokyně“ (Lk 1,48).

V konfliktní situaci je vždy základem postavit se do světla a obviňovat sebe. Když to zkusíme – tak se pokořovat – ďábel uteče a není místo na sebelítost, hořkost a zlobu na bližního! Je to stoprocentně fungující!

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Máme konat skutky pro věčnost. Konat je spolu s Ježíšem. Být s Ním. To má cenu pro věčnost, jinak to je k ničemu. Člověk chce vidět efekt, výsledek, chce pochvalu. A často není žádná pochvala, jen bití, pronásledování, ani není žádný efekt – zdá se, že je to jen utracená energie, utracený čas. Můžeš říci: „Dobře, tak to je, ale já jsem, Pane, jednal ve víře.“ A potom to má cenu pro věčnost a ovoce přijde později. Největší krize křesťanů v dnešní době je, že když nejsou poučeni, jak správně zpracovat tu či onu situaci, že potom utíkají pryč z „bojiště“, vzdávají to, odpadají, protože se nenaučili tajemství kříže: Děkovat Bohu a dělat kroky víry. Nikdo je to nenaučil. Kněží jim mluvili jen fráze o lásce.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

4. 4. 2022

Vážený arcibiskupe Jane,

dostala se mi do rukou kopie Tvého dopisu panu Aleši M., ve kterém se vyjadřuješ na adresu katolíků, kteří zachovávají pravověrné učení církve.

Cituji Tvé vyjádření: „Nezlobte se, ale lidi, kteří jsou samozvanci a myslí si, že jen oni mají pravdu…“

Odpověď: Kdo je dnes skutečně věrný Kristu, Jeho učení, evangeliu a apoštolské i pravověrné Tradici církve je podle Tebe, vážený arcibiskupe Jane, samozvanec. Jenže tito tzv. samozvanci jsou v Tajemném Těle Kristově – církvi – na rozdíl od oficiální struktury, která se masově postavila proti samotným základům naší spásy a hlásá hereze, které tyto základy popírají. Doufám, že Ti je jasné, že v hodině smrti a před Božím soudem Tvá argumentace neobstojí. Bez pokání nikdo spasen nebude. Oficiální struktura, která tvoří jednotu ne s Duchem Kristovým, ale s duchem mocipánů tohoto světa, nikomu nezabezpečí spásu, a navíc zneužitím autority a nezákonným okupováním církevních úřadů podvádí duše a vede je do věčné záhuby. To je dnes krutá realita. Tvé tvrzení je očerněním maskovaným zbožně vypadající frází. Jak ale obstojíš v hodině smrti? Pokud nebudeš konat pokání, budeš věčně zavržen. Církevní úřad Ti nezabezpečí spásu. Prober se a starej se na prvním místě o vlastní duši, drahý Jane.

„Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.

Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“

„Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“

O kom prorok Izaiáš mluví? Mluví o utrpení očekávaného Mesiáše, kterým je Ježíš Kristus. Prorok Izaiáš působil v letech 740-700 před příchodem Krista. Duch Boží mu zjevil tajemství Kristova utrpení za naše hříchy. V 3. a 4. verši je napsáno: „Byl opovržen, kdekdo se Ho zřekl, muž plný bolestí…“ V den smrti Pána Ho apoštolové ze strachu opustili a jeden z nich, Jidáš, Ho dokonce zradil. Apoštol Petr Ho téhož rána třikrát zapřel. Velké bolesti Ježíš zakusil zvláště při krvavém bičování, trním korunování a na křížové cestě. Vrcholem utrpení ale bylo, když visel v ponížení a opuštěnosti na kříži.

Prorok Izaiáš dále píše: „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.“ A v 5. verši, který budeme opakovat po dobu dvou týdnů, je napsáno: „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ Ano, pro naše hříchy byly Ježíšovy ruce a nohy proklány hřeby a nakonec i Jeho srdce bylo probodnuto kopím. To bylo pro naši nevěrnost a nepravost. Na závěr je řečeno, že Jeho jizvami – ranami – jsme uzdraveni. A to nejen ranami způsobenými ukřižováním, ale i ranami při Jeho krutém bičování a posměšném a bolestném korunování trním.

Na Květnou neděli si připomínáme slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, kdy lidé vzali palmové ratolesti, šli Ho uvítat a volali: „‚Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.‘ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘“ (J 12,13-15)

Co bylo příčinou, že tak mnoho lidí přišlo k Ježíšovi? Příčinou byl velký zázrak vzkříšení mrtvého Lazara, který byl už čtyři dny v hrobě. Vzkříšení Lazara velmi dramaticky opisuje 11. kapitola Janova evangelia: Jak Ježíš přišel do Betanie a nejdříve Mu přiběhla naproti Marta. Pak je zde popsán rozhovor Ježíše a Marty, kdy jí Ježíš říká: „Tvůj bratr vstane.“ Ona odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš však řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (J 11,23-26) Pak přichází k Ježíšovi druhá Lazarova sestra Maria spolu s Židy, kteří ji těšili v jejím zármutku, a všichni společně jdou k Lazarovu hrobu. Ježíš řekl: „Odvalte ten kámen.“ Marta Mu však namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?“ Pohlédl vzhůru a modlil se: „Otče, děkuji Ti, že jsi mě vyslyšel.“

Čtení z životů svatých na každý den

II. díl

duben ~ květen ~ červen

 + Eliáš – Tuptalo

Stáhnout knihu:   

ve formátu pdf  (A5)         ve formátu pdf (A4)

V době postní je třeba si uvědomit tyto základní reality: Ty zemřeš. Ty budeš stát před Božím soudem. Tebe čeká šťastná nebo nešťastná věčnost. Syn Boží, Ježíš Kristus, trpěl a zemřel za tebe, aby ti dal věčné štěstí po smrti. Utrpení při krvavém bičování bylo za tvou nečistotu, ponížení při korunování trním a plivání do obličeje Kristova za tvou pýchu, křížová cesta za tvé falešné cesty hříchu. Kristova smrt přemohla hřích i ďábla a otevřela ti cestu do věčné slávy. Ježíš tobě dnes říká: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Kam? Na Golgotu. Tam je úzká cesta (Mt 7,14) skrze Kristovu smrt do života věčného.

V době postní si dej předsevzetí, každý den alespoň jedno zřeknutí se sebe. Přijde myšlenka sebelítosti, závisti, nečistoty, hněvu, hned Ježíšovi řekni: „Ježíši, zříkám se sám sebe, zříkám se sám sebe… Odděluji se od ducha lži a marnosti.“

a) Zamyšlení nad Božím slovem úvod

Zatčení: Apoštol zrádce přivedl do Getsemane vojáky a chrámovou stráž s pochodněmi. Přistoupil k Ježíši a zrádně Ho políbil. Vojáci se pak Ježíše zmocnili.

Před Annášem: Přivedli Ho k veleknězi Annášovi. Ten se Ho vyptával na mnohé. Jeden ze strážců udeřil Ježíše do tváře.