„Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží.

Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“

Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.

Co znamená být v těle – neboli být tělesný – a co znamená být v Duchu, tedy být duchovní? Být v těle znamená mít tělesné myšlení, které nepočítá vážně s Bohem ani s Božím soudem ani s věčností. Písmo říká, že skutky těla jsou závist, vraždy, sváry, nečistota, čarodějnictví atd.

Co znamená být v Duchu? To, že jsme svým myšlením vnitřně sjednoceni s Duchem Božím. Pak o nás platí: „Ten samý Duch svědčí našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (Ř 8,16)

Nejhlubší podstatou naší bytosti je duch. Lidský duch byl Bohem stvořen k Božímu obrazu, je nesmrtelný. Naše tělo je smrtelné. Naše bytost je v podstatě duchová, máme duši, v níž je duch, a oblečeni jsme v tělo. V tomto pozemském životě máme tělo jako nějaký skafandr, který v hodině smrti vysvlékáme. Procházíme krátkostí času, abychom přešli do věčnosti. Zde se rozhoduje o naší šťastné nebo nešťastné věčnosti.

Ježíš říká: „Odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě.“ (J 14,3)

„Vezmu vás k sobě…“ Jak radostné je to slovo! Ježíš nás vezme v hodině smrti k sobě! Ne ďábel. Ježíš nás vezme k sobě. Pane, kéž bychom s tím počítali, kéž bychom se na to těšili! Vzpomeňme si na ty mučedníky z Egypta, bývalé muslimy, kteří se stali křesťany a přijali Ježíše. Byli pak vystaveni zkoušce, aby se Krista zřekli a zapřeli Ho. Oni to však neudělali. Byli to mladí muži. Všem jim uřezali hlavy a ještě z toho udělali videozáznam. Kéž by nám byli příkladem. Věřím, že v té chvíli jim Ježíš dal sílu a oni prožili to slovo: „Vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem Já.“ Toto slovo se vztahuje na každého z nás. A když ho Ježíš řekl, pokračoval: „A cestu kam jdu, znáte“. Apoštol Jan zaznamenal, že najednou se ozval jeden apoštol… Byl to Tomáš. Řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ A Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“

21. 5. 2022

Drazí věřící Portorika,

vyjádřili jste obrovskou podporu biskupovi Danielu Fernándezovi Torresovi z diecéze Arecibo. Neplatný papež Bergoglio, který ho nekanonicky odstranil, na sebe už dříve stáhl několikanásobnou anathemu, prokletí, dle Gal 1,8-9 za hrubé zločiny proti Bohu a církvi (intronizoval démona Pačamamu, prosazuje legalizaci sňatků sodomitů, zločinně vnucuje genocidní mRNA vakcinaci všem). Odvolání biskupa Daniela přišlo poté, co odmítl podepsat list šesti biskupů, kteří z falešné poslušnosti Bergogliovi vyžadovali povinné očkování kléru a sloužení mše svaté jen pro očkované.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v15t70v-katolci-portorika.html   
https://cos.tv/videos/play/36383586341392384   
https://www.bitchute.com/video/g98TEiEG5Mq8/ 

Ať přijde jakýkoliv problém v našem životě, první věcí je: Kde je Ježíš? Jenže my máme vybudované automatické reakce, a začneme řešit problém vlastní silou. Jistě, máme spolupracovat a sílu, kterou nám Bůh dal, ať je to naše vůle, inteligence…, vše máme využít k vyřešení problému. Ježíš neříká, že nemáme nic dělat, ale zdůrazňuje, co je prvořadé: „Hledejte nejprve Boží království.“ Boží království je tam, kde je Ježíš. Jinými slovy: Hledejte Ježíše. A kde je Ježíš? On nám říká: „Já jsem s vámi po všechny dny vašeho života.“ On je s námi, ale my nejsme s Ním, nepočítáme vážně s Ježíšem ve svém životě. To ale neznamená, že když s Ním budeme počítat, že už nebudou žádné problémy. Problémy a kříže budou, avšak spojíme-li se vírou s Ježíšem, potom čím větší bude kříž, tím více nás přiblíží k Ježíšovi. Kříže v našem životě jsou nám k užitku, k naší očistě, ale také abychom mohli i jiným získávat milosti, které Bůh dává skrze kříž, když ho neseme ve spojení s Ježíšem.

První forma lásky je neustálé pokořování sebe. Člověk se ale nemusí snažit o nic umělého. Jde jen o to přijímat pravdu! Když přijde hořkost vůči bližnímu, tak uvažovat o jeho dobrých vlastnostech a jeho dobrých skutcích a o svých zlých vlastnostech a zlu vykonaném v minulosti, a tak se v duchu před ním pokořovat a vidět v něm Ježíše. A pak přijde světlo i láska k tomu člověku.

Druhá forma lásky je oběť! Přinášet drobné oběti, sebezápory za bližního, ale ne z pozice „já“ zachraňuji, ale až tehdy, když jsem se před ním pokořil a pokládal ho za lepšího sebe. Pokud budu „pomáhat“ bližnímu a nepokořil jsem se ve svém srdci před ním a pod něho, pak ho nebudu opravdu milovat a on bude cítit, že mu sice pomáhám, ale brzy takovou pomoc odmítne a bude se cítit manipulovaný, znesvobodňovaný a navazovaný na mě. Čistá láska je ukřižovaná.

11. 5. 2022

Budu o čistotě srdce hovořit ve svých 76 letech jako řeholník, a to po 50 letech kněžství. Nejprve je třeba vědět, co o čistotě srdce říká samotný Pán Ježíš. V souvislosti s nebezpečím hříchu proti čistotě názorně mluví o useknutí ruky, nohy a vyloupnutí oka.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v157g15-blahoslaven-istho-srdce.html
https://www.bitchute.com/video/eRjQ6t92o7Ey/
https://ugetube.com/watch/H61FXgJKhdtvJeF    https://cos.tv/videos/play/36284651843391488  

Celý svět prodělává krizi víry, nastal masový odpad od křesťanství. Bohu díky, že můžeme bojovat za čistotu víry. Bůh nás do toho boje postavil. Nebojujeme jen za Ukrajinu, ale Bůh nás postavil na bojiště, abychom bojovali i za celou církev. Když člověk vidí, jak veliký je to problém, tak v modlitbě říká: „Bože, co s tím? My nejsme v postavení, jako byl David proti Goliášovi, ale spíš jako bychom stáli s prakem proti atomové bombě. Nemáme žádnou šanci. Ale my důvěřujeme, že Ty jsi Všemohoucí, že Ty v tom boji zvítězíš a že nastane duchovní vzkříšení. A jak? My jsme ve tmě: je před námi jenom problém, nevidíme řešení, ale věříme, že když Ty dáš své prorocké slovo, tak za ním přijde Duch. A Ty svým Duchem můžeš všechno změnit, obnovit.

7. 5. 2022

Ministr zdravotnictví Slovenské republiky Lengvarský podepsal „odborné“ usměrnění o tzv. změně pohlaví. Tento rouhačský výsměch Stvořiteli už na Slovensku nemusí být podmíněn chirurgickým zásahem. Na přepis změny pohlaví stačí, když bude zmanipulovaný žadatel užívat po dobu jednoho roku hormony. Tak projde metamorfózou z muže na ženu či opačně. Z evangelia se dozvídáme, že Pán Ježíš takové osoby osvobozoval od nečistých démonů a nešťastlivce uzdravoval. V žádném případě tyto démony netoleroval a nepreferoval.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v14qd29-gender-ideologie.html   
https://cos.tv/videos/play/36180173253022720   
https://www.bitchute.com/video/Uz4HtPqcC9v4/ 

„Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost

zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Je třeba položit základ, kterým je spravedlnost, chceme-li upřímně mluvit o lásce. Dnes se totiž často mluví o lásce, skloňuje se v různých pádech, ale pod tímto termínem si mnozí představují všechno možné, jen ne skutečnou lásku. Spravedlnost vůči Bohu znamená dávat Mu to, co Mu patří – první místo v našem životě, pravdivou úctu, podřízenost a respektování Jeho zákonů a přikázání. Pak jsme povinni zachovat spravedlnost vůči svým bližním. Zde bohužel mnozí křesťané, ba dokonce osoby Bohu zasvěcené, nemají správné pojetí spravedlnosti. Současný trend je hodnotit vše jen subjektivně, z pohledu egocentrismu – svého dobra a svých práv. Práva druhého a jeho dobro mnozí lidé zcela ignorují. Z toho pak jsou sváry, hádky, nenávisti atd.

Starý člověk má přesné zákonitosti, které jsou velmi jemné. Nejlépe se poznávají a odmaskovávají na sobě, ale ještě intenzivněji, když dva nebo tři chtějí opravdu starého člověka pověsit na kříž, aby o nás platilo: „Spolu s ním jsme zemřeli, spolu s ním jsme byli pohřbeni“, pak bude o nás platit i to, že „spolu s ním jsme byli vzkříšeni“. Zde nejde o fyzickou smrt a fyzické pohřbení a fyzické vzkříšení. Je to otázka víry a života z víry, především těch základních kroků, k nimž se máme denně vracet: 1) zapři sám sebe, 2) vezmi svůj každodenní kříž. Někdy je ten kříž určitou dobu stejný. Někdy je za den v několika nových variantách. Jde především o vzdávání se svých postojů, názorů, zvyků, třeba v maličkostech, což bolí! Jaká je to úžasná věc, jaké je to úžasné dobrodružství, že už zde na zemi to můžeme dělat. Jaká milost, že Pán nám dal to poznání! Skrze tuto jednotu, jejíž podmínkou je vnitřní smrt, zřeknutí se své vůle, ne jednou, ale stále, z takové jednoty vychází život vzkříšeného Ježíše.

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2:11-14)

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem.“ Kde? V Ježíši Kristu! „Vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí“, abychom nesloužili duchu světa a zlu. Ano, žádosti vládnou ve světě, ale jed dědičného hříchu je i ve mně, a když se obojí sjednotí, učiní ze mě otroka. Proto se musím vzepřít a radikálně se jich odříci: „Toto je temnota a lež, já se toho odříkám!“ Pokud se nevzepřu, zotročí mě. Zříci se bezbožnosti a světských žádostí, to je první věc, a to už je pokání. A co dělat pak? „Máme žít v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista.“ Tedy máme Ježíše očekávat.

Ježíš říká: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás.“ (J 15,4) On v nás je. On je s námi. „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20) Ale my s Ním nejsme. V tom je problém! On ve mně je a já prakticky v Něm nejsem, a potom s Ním ani nepočítám.

„Zůstaňte…“ Jak? Skrze aktuální víru, že si uvědomím konkrétní pravdu Božího slova, osobně ji přijmu a sjednotím se s ní. Ona pak ve mně působí a spojuje mě s Ježíšem. Mám si uvědomit: „Ty, Ježíši, jsi ve mně a já jsem teď v Tobě.“

„V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to tak nebylo, pověděl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (J 14,2-3)

Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme například prožívat tuto realitu: Vidět Krista na Olivové hoře, kde se ukazuje apoštolům s Přesvatou Bohorodičkou. Ježíš k nim hovoří: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28,18-19) Potom se vznesl do nebe a ukázali se andělé, kteří jim řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,11)

Pokud řešíme problémy jen svým rozumem a svými city, dají nám určitou zkušenost, ale to nestačí. Nejdůležitější věc v našem životě je, abychom chodili v pravdě, tedy byli pokorní. Ďábel je velmi, velmi inteligentní duch. I ten poslední duch lži je inteligentnější než Einstein anebo kdokoli jiný. Pokud chceme logikou bojovat proti duchu lži, tak nás oklame. Každého potáhne za to k čemu má sklon – u žen jsou to city, u mužů logika. Ale pokud chceme být opravdu vedeni Duchem svatým, aby On skrze nás mohl působit, pak je třeba, abychom se zastavili: „Pane, já to vidím, cítím či rozumím takto, ale teď se stavím do Tvého světla.“ Ježíš říká: „Já jsem světlo světa.“ Když se tedy postavíme do Božího světla, Ježíš nám otevře oči, jako je otevřel Marii Magdaléně po svém vzkříšení. Ona Jej nepoznala, myslela si, že je to zahradník. Až když ji Ježíš oslovil jménem, otevřely se jí oči, a zvolala: „Rabbuni!“ Ten samý den šli učedníci do Emauz a Ježíš se k nim přidal jako poutník. Hovořili o aktuálních věcech, které se udály.

Bůh k nám mluví, ale celý problém je v tom, že my Jej neslyšíme. Problém je v našem přijímači. Musíme naladit své srdce, abychom slyšeli Jeho hlas. On chce působit i skrze vás, skrze vaši víru. I když jsme slaboučcí, tím více máme důvěřovat Pánu, protože „když jsem slabý, tehdy jsem silný“. Ježíši, důvěřuji ti.

Nezůstávat v sobě, ale jít za Ježíšem, držet se Jeho a učit se od Něho. On dá pravou moudrost, On dá sílu, On je živý a přítomný a miluje tě více než tví rodiče či děti. On tě miluje více, než ty sám sebe. On dal za tebe na kříži svou krev a On je stále s tebou, je jen jediný problém – abys ty byl s Ním.

Nebe je blízko, neboť brzy zemřu. Ještě několik roků, a stanu před nebeskou bránou. A i kdybych měl žít ještě sto roků, i ty by rychle uběhly. Jak silně by mě měla motivovat myšlenka na nebe, která pohnula tolik mladíků a dívek, aby pohrdli radostmi a pominutelnými dobry světa, aby tak získali věčné nebe.

Sv. Bernard měl asi 7 bratrů. Všichni se rozhodli, že všechno opustí, půjdou do kláštera a budou sloužit cele Bohu. Měli veliké bohatství a přemýšleli, co s tím. Řekli si: „Dáme vše nejmladšímu z nás.“ Přišli za ním a řekli mu: „Bratře, my jsme se rozhodli, že všechno dědictví, co máme, vše dáme tobě.“ On se na ně podíval a řekl: „Vy jste ale chytří! Vy chcete věčné nebe a mně tady dáte pozemské království? Já chci také nebeské království! Nač je mi ten majetek?“ Nakonec i jejich otec šel po smrti své manželky do kláštera. Oni opravdu horlili pro Krista, skutečně prožili duchovní obnovu.

„Zeptal se ho potřetí: „Šimone Jonášův, máš mě rád?“

Tehdy se Petr zarmoutil, protože se ho potřetí zeptal: „Máš mě rád?“

a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce.“

Zeptal se ho potřetí: „Šimone Jonášův, máš mě rád?“  Tehdy se Petr zarmoutil, protože se ho potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce.“

Ježíš se zjevil Petrovi, jako prvnímu z apoštolů. Petr v neděli ráno přemohl strach, který držel apoštoly, a přišel ke Kristovu otevřenému hrobu.

U Genezaretského jezera, kde se Ježíš zjevil sedmi apoštolům, položil Petrovi třikrát otázku týkající se jeho vztahu k Němu. Apoštol Petr třikrát veřejně zapřel Krista, a zároveň to odpřisáhl. I když svého zapření hned litoval a hořce plakal, přesto ztratil pověření – úřad, který mu Ježíš, jako hlavě apoštolů, svěřil slovy: „Ty jsi Petr, to je skála, a na té skále zbuduji svou církev.“ (Mt 16,18). Zapřením Petr přestal být skálou, jeho víra a láska k Spasiteli zklamaly. Petr se za svůj hřích kál, ale pouze soukromě. A i když mu Ježíš odpustil, veřejná vina a pohoršení nebyly veřejně zadostiučiněny. Jak by mohl zůstat hlavou apoštolů, když se Krista veřejně i s přísahou zřekl? Ježíš proto žádal veřejné pokání a veřejné vyznání osobního vztahu lásky – ne lidské, ale té Boží – agapé, když se ho na to dvakrát zeptal. Potřetí se už Ježíš Petra neptal, jestli ho miluje Boží láskou, agapé, ale jestli ho miluje aspoň tou lidskou láskou (filia).

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v12x6gz-vzkriesenie-nroda.html   
https://cos.tv/videos/play/35839629868700672   
https://www.bitchute.com/video/sES8BoQKYYWW/    https://ugetube.com/watch/DKGqaKRfoWu6F98