Fotogalerie
Z naší korespondence /odpověď americkému pastorovi/
Ukrajina, Lvov, 23. 3. 2014
Vážený bratře v Kristu!
Děkujeme za Tvůj upřímný a povzbudivý dopis.
Co se týče prosby o modlitbu, nechceme, aby naše odpověď byla nějakou zbožnou frází. Uvědomujeme si, že Bůh může skrze Tvou upřímnost vzbudit novou vlnu probuzení unavených a světem paralyzovaných křesťanů. Vzpomínáme na svědectví Davida Wilkersona. Rozhodl se, že se rozloučí se sledováním televizoru a že ušetřený čas bude věnovat modlitbě. Bůh skrze tuto zdánlivou maličkost vzbudil vlnu probuzení mezi narkomany.
My se tady modlíme za duchovní probuzení nejen na Ukrajině, ale i v Rusku. Zde není území hinduistické, buddhistické, či pohanské, zde je území, kde byly národy tisíc let pod vlivem křesťanství, konkrétně pravoslavné církve. Pokud má nastat probuzení, lépe řečeno, duchovní vzkříšení, pak tento proces zobrazuje vize o suchých kostech z proroka Ezechiela (Ez 37). Odpadlé křesťanství se svým zákonictvím, obřadovostí, farizeismem a saduceismem, je mnohdy pro misii větším blokem, než když začíná na nekřesťanském území. My máme dlouholeté zkušenosti duchovního boje s tímto duchem antikrista uvnitř katolické církve, jak západní, tak východní.
Odpovědi na dopisy patriarchátu (23.04.2014)
Vážení křesťané ukrajinské církve,
Pokoj naše Boha Otce ať spočine na každém z vás v Ježíši Kristu, našem Pánu a Králi.
Píše vám kubánský pastor, který obdržel dopis od vaší denominace, o níž jsem do této doby nevěděl, zaslaný papeži Františkovi I. Chci vyjádřit svůj obdiv za odvahu a přímost, s jakou jste podali každý argument v duchu biblickém a kristocentrickém. Nejsem liberální ani ekumenický pastor, ale respektuji všechny upřímné křesťany, kteří se ve své denominaci vyslovují za čistotu víry v Kristu našem Pánu. Kdo jsou a co věří, je mi neznámé, ale pokud je Pán centrem jejich liturgie úcty, potom musíme být bratři.
Pastýřský list Synodu biskupů UP HKC křesťanům Ukrajiny /2.část/
Lvov, 18. 4. 2014
Mluvit o slavném Kristovu vzkříšení bez pokání, bez přiznání si své viny je pokrytectvím a výsměchem Bohu. Pro Ukrajinu, pokud má být zachráněna, je dnes jen jedna jediná cesta – pravdivé pokání! Musí nazvat homosexualismus hříchem! Musí odsoudit sebevražedný systém, který je postaven na ideologii homosexualismu. Amerika veřejně vyhlásila homosexualismus jako prioritu své zahraniční politiky. EU na první místo postavila rovněž homosexualismus pod magickým termínem „gender“. Tím ničí všechny morální, duchovní i křesťanské hodnoty. Homosexualismus je nerozdílně spojen s kradením dětí a jejich morální a duchovní devastací. Když tuto nejprimitivnější pravdu Ukrajina nechce přiznat a chce skočit do propasti, tak ať pak za to neobviňuje Boha.
Pastýřský list Synodu biskupů UP HKC křesťanům Ukrajiny /1.část/
Lvov, 18. 4. 2014
Drazí věřící!
Ukončujeme dobu postní vrcholící Velkým pátkem, kdy si připomínáme Kristovu smrt na kříži. Ježíš na Golgotě zemřel za nás za všechny, tedy za každého z nás osobně. Tvoříme společenství, tvoříme ukrajinský národ. Kristovu ukřižování předcházela Jidášova zrada. Následoval nespravedlivý soud, jak církevní, tak i světský. V pozadí stála tehdejší církevní hierarchie, která se postavila proti Bohu i Božímu slovu a nechala Božího Syna usmrtit na potupném kříži. Když byl Ježíš odsouzen, podstoupil kruté bičování a bolestné a ponižující korunování trním. Následovala křížová cesta, spojená s několika pády, až Ježíš dospěl na místo popravy. Na Golgotě byl Ježíš připoután ke kříži, byly Mu probity ruce i nohy a pak byl kříž postaven. Tři hodiny největších bolestí, fyzických, duševních i duchovních, Ježíš trpí a umírá. Jeho utrpení je provázeno sedmi posledními slovy na kříži. V prvním slově, když Mu vrážejí do rukou hřeby, se Ježíš modlí za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, oni nevědí, co činí.“ I v tomto je nám Ježíš příkladem.
VĚDOMÍ VINY – SOUD (4. část)
Vědomí viny, vědomí zodpovědnosti, kolektivní viny. Kdy konečně si rodiče uvědomí, že jsou hříšníci, že zamordovali své nenarozené dítě, kdy si lidé uvědomí, že i jejich pomluvy a neláska je vklad ke zničení lidstva! Dnešní lidstvo potřebuje jedno jediné: uvědomit si svou vinu. Uvědomit si stav, ve kterém je. Satan však stále štve k činnosti a k záplatování svého svědomí různými dobročinnými akcemi, které jsou konány k ohlušení svědomí a k postoji farizejské samospasitelnosti. Vědomí viny! Vědomí kolektivní viny! Jak byl šokován David, když mu prorok Nátan vyprávěl to podobenství o bohatém muži! Když pak David vzplanul spravedlivým hněvem a řekl: „Takový člověk je hoden smrti“, dostal od proroka odpověď: „Ty jsi ten člověk!“ Kdy si to uvědomíš i ty o sobě? Petr vydal svědectví o Ježíšovi v den Letnic. Přitom řekl tato slova: „Toho Ježíše, kterého Bůh učinil Pánem a Spasitelem, jste vy zabili!“ (Sk 2,36) Petr jim jasně pověděl: „Vy jste vrahové, vy jste se dopustili bohovraždy. Ano, vy a nic nemění na tom, že jste vůbec nebyli fyzicky přítomní na Golgotě.“ Jak reagovali tito upřímní lidé? Oni vůbec nedokazovali svou nevinu, ale tato pravda jim doslova pronikla srdce: „Když to uslyšeli byli zkormouceni v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Muži, bratři, co máme dělat?“
VĚDOMÍ VINY – SOUD (3. část)
Na Golgotě byly tři kříže. Na prostředním umíral jediný spravedlivý, a to Ježíš. Ostatní lidstvo bude umírat buď jako nekající zločinec bez Ježíše a v hořkosti proti Bohu a lidem, anebo jako kající zločinec. Jiná cesta pro nás není. Tedy zbývají nám jen dvě cesty: všichni jsme v očích Božích jako zločinci, jako lotři. Písmo nás z toho jasně usvědčuje: „Všichni zhřešili“. Tedy já i ty, i dítě, které se dnes narodilo. Ono se zatím nedopustilo žádného osobního hříchu, ale zrodilo se už nakažené a je otázkou času, kdy řekne vědomě své ano celosvětové vzpouře proti Bohu. Ono se v ní už zrodilo. A nakonec podstata hříchu není až ve skutku, ale v rozhodnutí. A nakonec i duše kojence se může projevit, i když ještě nemá vyvinutý rozum. Jeho duše je nehmotná a inteligentní. A rozhodnutí je: buď přijme Ježíše nebo Ho odmítne. Totiž do nebe jinak nikdo nepřijde. Padlí andělé neměli těla a rozhodli se v jediném okamžiku a v tu chvíli se z andělů stali ďáblové. Každá duše ať dítěte či duše buddhisty se musí rozhodnout jako kající či nekající lotr. Ježíš je ten úhelný kámen, v nikom jiném není spásy! Mnohým je k pádu a mnohým ku povstání: „Je znamením, jemuž budou odpírat“ (Lk 2,34).
VĚDOMÍ VINY – SOUD (2. část)
Místo Artukoviče si každý z nás může dosadit své jméno. I systém světa, ať se nazývá jakkoli, není-li vybudován na evangeliu, plodí jen zlo a musí být odsouzen na konci věků. Dnes je systém konzumní společnosti, která klidně odhlasovala zákony na beztrestné vraždění nenarozených dětí. A jsou i jiné zločiny, na které není možno hned ukázat. Ale podstatou každého zločinu je odvrat od Boha (hřích). Písmo říká: „Všichni jsme zhřešili“ (Ř 3,23). „Odplata za hřích je smrt“ (Ř 6,23). I za tvé i za mé hříchy je jednoznačný rozsudek: smrt! Každá minuta našeho života bude souzena. Každé rozhodování, které bylo bez Boha: „Všechno, co není z víry, je hřích“ (Ř 14,23). Tedy nejen to, že jsme něco zlého udělali, ale i to, že jsme neudělali to, co jsme měli udělat. Před Božím soudem nelze nějaké hříchy promlčet. Naše hříchy jsou nepromlčitelné a z toho hlediska faktor času nehraje roli. To, že si hříchy neuvědomujeme a nechceme přiznat, nic nemění na podstatě. Jsou zde svědkové, kteří nás odhalí a tvrdě usvědčí. Naše obrana založená na tom, že si nic nepamatujeme, nebude mít v podstatě žádnou váhu, protože na základě svědků i dokumentů je prokázána naše vina. Nemůžeme se také odvolávat na těžkou dobu, v níž jsme žili, na systém, který nás tlačil ke zlému.
Zprávy 16.04.2014
VĚDOMÍ VINY – SOUD (1. část)
Zkušenosti soudu: člověk má tendenci maskovat své hříchy a nepřiznávat je. Odsouzen lidmi: David volil raději soud Boží: „Lepší je upadnout do rukou Hospodina než do rukou lidí. On je milosrdný“ (1 Par 21,13).
Uvědom si, že tvůj soukromý hřích není jen něčím soukromým: Nic není skryto, co nebude odkryto. Všechno bude vyjeveno na Božím soudu… Je jen jedna cesta: přiznat si hřích, demaskovat ho, dát ho do světla, dokud je čas. „Jestliže sami sebe soudíme, nebudeme souzeni“ (1 Kor 11,31). A můj soukromý hřích má dopad na mě, na bližního i proti Bohu. Pokud se člověk snaží maskovat hřích, ztrácí jemnost svědomí a dopouští se ještě hrubších hříchů a pozvolna se dostává do otroctví. Jednou přijde den, kdy bude souzen Božím soudem, ale ten předejde i lidský soud. A dále – každý hříšník sám sobě ubližuje. Není co závidět zdánlivé štěstí, které je postaveno proti svědomí a na hříchu. Je třeba dávat do světla své hříchy, a to denně. Soudit denně sám sebe.
Zprávy 12.04.2014
Rozjímání nad J 9,35-38
Ježíš se dověděl, že ho vyhnali, vyhledal ho a položil mu otázku: „Věříš v Syna člověka?“ On odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho, je to ten, kdo s tebou mluví.“ On padl před Ním na kolena a řekl: „Věřím, Pane.“
V 9. kapitole Janova evangelia je detailně popsaná událost uzdravení slepého a rovněž nenávistná reakce tehdejších církevních představitelů, kterými byli farizeové a znalci zákona. Událost začíná tím, že Ježíš spolu s apoštoly potkal v Jeruzalémě člověka, který byl slepý od narození. Zřejmě apoštolé pocítili s tímto mladým mužem soucit a položili Ježíšovi zajímavou otázku: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš jim odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, je slepý aby se na něm zjevily skutky Boží.“ Ježíš k tomu dodal: „Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“
